16. kapitola „Smrti blíž“ - 1. část

14. srpna 2012 v 6:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
edit: neprošlo korekturou

Ještě před prvním dnem vyučováním Brumbál dokázal Izaře zkazit náladu tím, že jí, ještě než se stihla vytratit z ředitelny po kontrole hůlky, zadal další z trestů. Zdálo se, že o nemagickém čištění toalet nevtipkoval. Takže v poslední den prázdnin celé odpoledne strávila s hlavou takřka ponořenou v nejedné míse. Velmi originální způsob, jak dát Izaře najevo, že její prohřešek stále není a nejspíš ještě dlouho nebude odpuštěn.



S blížícím se druhým úkolem se ten dosavadní klid v Bradavicích zase rychle rozplynul a vše se zdálo živější. Kolem se opět uzavíraly sázky a všichni se pokoušeli vykoumat, v čem vlastně tahle zkouška bude spočívat. Jistě, všichni byli přímo nadšení vyhlídkou na další úkol, další akci... až na Jill. Zbývaly jen čtyři dny a ona působila zklesle, dokonale se to vymykalo její obvyklému chování. Vlastně to byl její úplný opak. Celou dvouhodinovku lektvarů, kterou s ní Izarra měla, jen tiše, skoro nechybně, seděla na svém místě a nepřítomně koukala do příslušné učebnice. Musela být úplně mimo, protože si Izarra všimla, jak do jí šťouchla jedna její mrzimorská spolužačka - Simia Lawlieotvá pokud si Izarra dobře pamatovala její jméno - a upozornila ji, že její kniha se otočená španě a písmo má vzhůru nohama. Izarra usoudila, že by asi bylo vhodné zjistit, co trápí její... kamarádku a zdroj užitečných informací v jednom. Po hodině lektvarů si ji na chodbě odchytila.
"Jill? Co se stalo?" zajímala se a zkoumala Jilliny posmutnělou tvář. Mrzimorka po té otázce zmateně zamrkala a trošku se otřásla. Na to se narovnala a pokusila se usmát tím širokým úsměvem, který jindy měla neustále. Nešlo jí to.
"Já nechci o tom moc mluvit, víš, Izzie? Ale, no, totiž, ty bys to asi mohla pochopit. Možná mi i poradit, páč máš ten dar a tak. Trelowneyová tvrdí, že ve třídě jsem úplně nejlepší, takže bys to asi mohla pochopit, že?" řekla trochu zmateně a asi si úplně neuvědomovala, že dvakrát zoopakovala to samé. Izarra usoudila, že ať už se stalo cokoli, to něco asi bude docela vážné. Jill, která se chová tak... ne-Jilliovsky... Izarra z toho div neměla husí kůži.
"Tak povídej," pobídla ji a čekala, co z ní vypadne. U Jill to bylo vždy nejisté.
"Měla jsem sen a -."
"Ty se takhle chováš jen kvůli snu?" Izarra ji div ne výkřikem přerušila a nechápavě zírala na Mrzimorku.
"Izzie! Jak to můžeš říct? Vždyť ty sama máš dar a víš, co říkala Trelka... Věštění ze snů a tak," mumla Jill nesrozumitelně a a v prstech žmoulala pramen svým vlasů.
"Jill, uklidni se, co se ti vlastně zdálo?"
A Jill začala popisovat naprostou kravinu a co pár vteřin se zastavovala a poukazovala na symboly, které prý předpovídaly smrt téměř všech.
"Já se bojím, Izzie, co když se to vážně všechno stane? Co když ... co když se něco zvrtne a všechno pak bude špatné? A přijde temnota a s ní smrt? Co pak, když už nebude nic?" Jillin hlas byl zoufalý. Izarra přemýšlela, co by asi teď měla udělat. Nepopírala, že v utěšování lidí nikdy nebyla zrovna dobrá.
"No, ono..." začala Izarra, ale hned se zarazila. Podívala se na Jill, která na ni upírala oči, ve který se zračila naděje a očekávání. Izarra se naopak citíla poněkud nepříjemně a ptala se sama sebe, proč se do toho vůbec pletla. Nadechla se a začala na novo. "Trelowneyová taky není nějaký velký exprert v tomhle oboru. Jsou sny, které prostě neznamenají nic. Aspoň ne do doby, než se jimi člověk začně příliš zaobírat a uvěří jim. Nic z toho, co jsi mi řekla, se nestane, nikdo nemá plánu umřít. Ano, Jill? Je to v pořádku."
"Ale Trelka není špatná profesorka! Vždyť ona... já si jsem jistá, že někdy vyřkla nějakou většbu, to by tu jinak neučila, ne? Určitě musela! Jak jinak by o sobě mohla prohlašovat, že je věštkyně? Ale to je stejně jedno. Takže tvrdíš, že ani nějaký ze šampiónů? No jakože neumře? Ty sama jsi na hodině říkala, že Fleur by mohla a-." Jill, neztěžuj to!
"Budoucnost bys neměla brát tak doslova. Mění se každým okamžikem... A sny nemusí být přesné, třeba to, cos viděla nebyly symboly, ale prostě jen sen. Nic, kvůli čemu bys měla být smutná," Izarra se odmlčela a vykouzlila na své tváři dokonalý úsměv. "Navím za tři dny je druhý úkol, měla bys být nadšená a nemyslet na takové věci," řekla jí a doplnila to povzbudivým kývnutím.
"Myslíš?" špitla Jill a zpříma se na Izarra podívala a když jí opět přikývla, s širokým úsměvem, který se jí usadil na obličeji, ji objala. Zaskočená Izarra na okamžik ztuhla, rozhodně nečekala takovou reakci - ani u Jill ne - ale než se stihla uvolnit, Jill už ji celá rozjařená pustila.
"Díky, Izz! Jsi fakt boží kámoška, máš to u mě. A ještě jednou dík!" zavolala na Izarru ještě a vydala dohonit ostatní Mrzimory, kteří mířilo do Velké síně na oběd. Jill stačilo málo k tomu, aby byla zase ve své typické náladě. Kdyby jen všechno bylo tak jednoduché...
Izarra protočila oči, posměně se uchechtla a tím samým směrem jen o poznání pomalejším tempem. Měla už docela hlad a po obědě následovala hodina obrany proti černé magii. Těšila se.
"Hej, Davidsonová!" ozvalo se za ní pár okamžiků před tím, než by chodbou dorazila do vstupní síně. Izarra se reignovaně zastavila a ohlédla se po původci hlasu, který jí byl docela povědomý, přesto k němu ale nedokázala přiřadit majitele. Bězal k ní kluk z nebelvírů, kterého vídala na hodinách kouzelných formulí a bylinkářství... ani v jednom předmětu pravděpodobně nebyl příliš zdatný, jelikož si nedokázala vybavit, že by se v nich nějak výrazněji projevil. Odkud pak ale znala jeho hlas, když zde byl fakt, že v hodinách ho mluvit nejspíš neslyšela nebo na to alespoň zapomněla.
Zvědla obočí a čekala, co z něj, až se k ní tedy dostane, vypadne.
"Ahoj. Máš chvilku?" zeptal se hned udýchaný. Izarra si jej letmo prohlédla, něco jí říkalo, že by asi měla vědět, jak se jmenuje... ale neměla nejmenší tušení. Vzhledem k tomu, že je to Nebelvír a v nebelvírů je Harry a je to Brumbálova oblíbená kolej, tak by měla být spoň trochu milá, jelikož zde je možnost, že by jí to v budoucnu mohlo přinést nějaké plusy.
"Předpokládám, že jídlo mi z talíře neuteče... když u těch francouzských blafů si člověk nemůže být jistý," řekla po vteřině rozmýšlení. Tím nic nezkazí, ne? Je to takové neutrální...
Nebelvír se zasmál a s kývnutím hlavy souhlasil, než se však odhodlal říct něco dalšího, Izarra ho ještě zarazila.
"Promiň, že to říkám, ale asi mi uniklo tvoje jméno," řekla hraně trochu rozpačitým hlasem.
"Neomlouvej se, já jsem tu třetí rok a taky neznám všechny z ročníku. Jsem Stanley Williams. Chodím s tebou do sboru, jestli si vybavíš." Byl poměrně milý, což bylo divné vzhledem k rivalitě mezi zmijozelem a nebelvírem. Co asi chce? Izarra usoudila, že ať už je to cokoli, informace o jeho šlenství v bradavicím sboru to asi vyváží. Teď se snažila vzpomenout si na něj.
"Sbor... Hmm... opačné ramenou oblouku, druhá řada?" zkusila.
"Jo, to budu já," potvrdil.
"Aha, bezva," zamumlala Izarra. "Takže, cos potřeboval?" vyzvala ho k objasnění situace. Nebylo by na škodu, kdyby si pospíšil; měla docela hlad.
"Nejsem moc dobrý ve formulích. Vlastně tak nějak vůbec. Bavil jsem se o tom s Kratiknotem a tenhle rok opravdu prý nemá času nazbyt, takže doučování u něj nevyjde," začal lehce nervózním tón a ošíval se.
"A se mnou to souvisí jak?" optala se Izarra pomalu a obezřetně, protože se bála, že míří tam kam si ona myslí... Rozhodně si nechtěla na krk pověsit výpomoc v něčím doučování a už vůbec ne, když se jednalo o Nebelvíra. Ona už měla svým starostí dost.
"No, profesor říká, že ty jsi ve třídě nejlepší a mohla bys mi pomoct," přiznal.
Sakra...
"No, ale já nejsem žádná učitelka. Asi nejsem nejvhodnější člověk, od kterého se učit. Ani nevím, jestli to umím správně vysvětlit," vymlouvala se.
"Jsi nejlepší v ročníku!" namítl a rozhodil rukama. Izarra si povzdechla. Jak jí jen Kratiknot mohl udělat něco takového?
"To nic neznamená." Už se chtěla otočit a jít na oběd, ale nějak se k tomu nedostala.
"Davidsonová, já slibuju, že se budu snažit. Zkoušky jsou už za dva roky a já potřebuju mít dobré výsledky NKÚ."
"Asi by bylo lepší, kdyby sis našel někoho třeba z havráspáru, ti jsou chytří, takže žádný problém,"
"Ale oni nemají čas, učí se i to, co je nepotřebné a navíc,"
"A tím chceš říct, že já, jelikož jsem ze zmijozelu, mám tolik času, že nevím, co s ním?" zeptala se a přestávalo se jí líbit, kam celý rozhovor směřuje.
"To ne, ale-."
"Hele, je mi to líto, ale nepomůžu ti. Kvůli jistému incidentu mám zásobu školních trestů na dva životy dopředu. Když už mi zbyde nějaký volný čas, chci ho pro sebe, chápeš?"
"Ale Kratiknot domluvit s Brumbálem, že kdybys mě dučovala, bylo by to místo těch tvých trestů!"
"Co, že jsi to právě řekl?" zašeptala překvapeně.
"Slyšels, ne?"
Žádné další čištění záchodů! Vyměnou za několik hodin vypomáhání tomu klukovi... žádná špína, ale knihy a kouzla. Kratiknot to vymyslel naprosto dokonale. Havraspár v něm se potvrdil. Ovšem zmijozelskonebelvírská spolupráce, to bude tvrdý oříšek, ale jestli se bude snžit a dostane se to k Brumbálovi, možná jí za nějaký čas dovolí navštívit Prasinky.
"Dobře, pomůžu ti. Dneska po večeři před knihovnou, vezmi si učebnici a rozmysli se, s cí přesně chceš pomoct. A teď, když mě omluvíš, čekají na mě ostatní z koleje," řekla mu spěšně a bez vyčkání na nějakou odpověď odkráčela přes Vstupní síň do té Velké, kde vyhledla svoje obvyklé místo.
Po obědě stále měla něco málo přes hodinu volnou a tak si zalezla do jedné z volných tříd a z tašky vylovila knihu, kterou jí dal Artem o Vánocích. Měla ji v jednoduchém černém koženém přebalu, aby nikdo nemohl vidět nápist na obálce. Kdyby to zjistili, Brumbál by jí knihu nejen zabavil, ale měla by ještě větší problémy než teď.
Taky ji nikdy nenechávala bez dorozoru v ložnici - přeci jen bydlela se Zmijozelkami a nikdy nemohla tušit, kdy se jí některá z nich začne hrabat ve věcech.
Historii černé magie už vlastnila téměř dva měsíce a stále se nedostala za půlku snad tisíci stránkov knížky (díky Salazarovi, za kouzla snižující hmotnost). Momentálně dočítala kapitolu o druhé polovině sedmnáctého století. Na konci každé byli sepsaní vyznamní temní spisovatelé té doby a Izarra rychle listovala na ono stránku, protože už několik dní se nemohla dočkat, až narazí na jisté jméno, o kterém chtěla vědět víc... shodou okolností taky jediné, které z toho období vůbec znala.
Po otočení listu s textem o jakémsti Barnabáši s tak prapodivným příjmením, že si Izarra vůbec nebyla jistá, jak by se mělo číst, ji uvidíte zbobený nadpis, který hlásal 'Uršula Vlasatá'. Izarra se nad tím jménem opět ušklíbla ze stejného fůvodů jako tehdy v Obrtlé ulici. Ale jméno ne vždy dokonale vystihuje jeho vlastníka.
Začetla se do nepříliš dlouhého textu o této čarodějce.
'Uršula Vlasatá je jedna z nejvýznamnějších a nejserioznější kouzelnic svého oboru a doby. V pozdějších letech svého života se stala i velmi ceněnou spisovatelku. Jedná se o tvrdou zastánkyni čistokrevných rodů, odpůrců šmejdů a mudlů. Pro její nekonvenční názory a mnohdy drastické metody jejich prosazování byla tato osoba v roce 1701 vypuštěna ze studijních osnov téměř všech kouzelnických škol.
Uršula Vlasatá se narodila roku 1625 manželům Luthécii a Wiliamovi Vlasatým - oba s velmi dobrých čistým původem. Prameny neuvádějí, kde přesně, ale můžeme s jistotou říct, že se jednalo o jednu ze čtyř kouzelnických vesnic na jihu Británie, které jsou známé pod souhrným názvem jako Travnaté Sržky.
Z jejího dětství toho není příliš známo, ale existují domněnky, že již v ranném věku před nástupem do školy zvládala bez použití hůlky silná kouzla a kletby, které měly za účelem mučit. S největší pravděpodobností se je naučila na potulných kočkách, na které měla silnou alergii.'
Izarra se nad poslední větou ušklíbla. To ona by si něco takového nemohla dovolit ani ve snu; Arabella byla sna své chpaté potvory příliš vysazená, a kdyby Izarra byť jediné z nich zkřivila chloupek, asi ji přizabila a riskovat rozzuřenou kočičcí dámu za to nestálo. Pod textem byla pohyblivá fotografie Vlasaté. Vypadala asi na deset let. Vlasy měla rozčepýřené do všech stran, takže její příjmení je dokonale vystihovalo. Pod fotografií pokračoval text.
'V jedenácti letech nastoupila do Školy čar a kouzel v Bradavicích, kde byla zařazena do Havraspáru. Díky jejím silným názorům odhledně krve skončil nejeden student-šmejd na ošetřovně. Tyto případy však vždy byly klasifikovány jako pouhá zranění. Vlasatá o mnoho let později vypověděla, že měla na svědomí před třicet těchto incidentů. Více bude zmíněno níže.
Byla velmi chytrá a učenlivá, stala se jednou z nejlepších studentek školy a o sedm let později bez problému absolvovala. Velmi brzy po té se plně ponořila do tajů a záhad černomagického umění a otevřeně vystupovala s názorem, že kouzelnický svět by měl být mudlům plně odhalen a podmanit si je. Chtěla mudly využívat pro totožné účaly jako domácí skřítky. Jeden z jejích dalších názorů byl ten, že šmejdi by nejen neměli být pouštěni do škol, ale rovnou zabíjeni jakožto špinavé nesmyslné a nepotřebné hříčky přírody, které nás jednoho dne zahubí a špína v jejich krvi nám vezme veškerou magii. Sama tedy pokaždé, když nějakého šmejda potkala, bez rozmýšlení ho popravila. K jejímu štěstí na všechny vraždy, které provedla, přišlo až několik let po její smrti.'
"Jo, šťastná to holka," ucedila Izarra závistivě. Uršule klidně projde tohle a tamto a jí samotné stačí jediná prkotina a už má problém. To není fér!
'Uršula excelovala v kouzlech podobných nitrobraně, nitrozpyytu a většině těch, které nějakým způsobem ovlivňovaly mysl.
Kolem roku 1659 až 1660 vytvořila kletbu, jež by se dala považovat za předchůdce dnešního imperia, a po několik měsíců měla podmaněné asi tři mudlovské vesnice.
Během těch let začala pracovat na rozsáhlém pojednání o černé magii, které hodlala rozdělit to čtyř svazků. Více bude uvedeno níže. V roce 1661 vydala první z nich, čož byla její největší chyba. Do té doby její chování zůstalo bez nějakého trestu či jiného následku. Snad to bylo způsobeno tím, že tehdejší náčelnice Kouzelnické rady Elfrída Claggová byla její známá. Její první kniha sklidila velký ohlas, jak kladný, tak i záporný.
Byla předvolána před Radu, kde se měla pouze projednávat záležitost okolo knihy a její nevhodnosti pro kouzelnické společenství, ovšem Uršula se podřekla a najevo začaly vyplývat i další temné okolnosti jejího života. Byla obžalována z provozování nezákonné magie, využívání příliš mnoho kouzel před mudly a opakovaného mučení mudlů a nad to i odebírání jejich svobody. Díky tomu, že Uršula skvěle zvládala nitrobranu a mnoho drobných těžko zjistitelných kouzel se jí podařilo lehce zmanipulovat čarodějky a čaroděje, kteří ji vyslýchali, a tak zařídila, že na její největší prohřešky, tedy výše zmíněné vraždy se nepřišlo.
Byla odsouzena k dvaceti letům v Azkabanu. Díky tomu, že častečně dokázala chránit svou mysl před mozkomory vyvázla i po tolika letech bez zjevné psychické újmy.'
Izarra uznale pokývla hlavou, ale stále se nepřestávala divit, proč tak dobrá čarodějnice, žila celý život s tak příšerným jménem.
'Po jejím propuštění začala pracovat na dalším svazku, který se jí podařilo skrytě vydat a těch několik kopií rozšířit mezi skupinu čarodějů, kteří ji podporovali. V té době si již musela dávat pozor na své počiny, jelikož její známá Elfrída během jejího pobytu v Azkabanu zemřela.
Jakmile byl v roce 1692 schválen Zákon u utajení, Uršula se definitivně stáhla do ústraní, kde postupně sepsala poslední svazky a poté přerušila kontakty s kouzelnickým světem. Datum její smrti není přesně známo, ale mělo by to být v rozmezí let 1706 - 1713.'
Izarra otočila na další stranu a vduchu zajásala, konečně se totiž dostala k informacím, které přesně hledala... Tedy ne, že by to doteď nebylo zajímavé, ale tohle...
'O knihách:
Zapomenutá magie dávných věků, svazek I., Zaříkávání, uhranutí a uřknutí (1661)
Tato kniha obsahuje hned v úvodu popisuje základní teorii černé magie a dále je v ní přes dvě stě deset různých kouzel, některých je Uršula sama autorkou.
Většinou se jedná o mučící kletby. Obsaženy jsou jak ty, která způsobí fyzická zranění, tak i ta, která se na těle nijak neprojeví. K roku 1950 existuje již jen pět kopií, z toho je u třech jisté, že se nacházejí v soukromých sbírkách, majítelé z pochopitelných důvodů neznámí. Kniha se považuje za ilegální, přestože sice nehrozí soud za její držení, kniha je po případném nalezení neprodleně zabavena.
Zapomenutá magie dávných věků, svazek II. Obětní magie a rituály (1688)
Jak název napovídá, v této knize se necházejí rituály, při kterých je zapotřebí dodat oběť ať už vlastní nebo cizí. Dělí se na dvě části, rituály kde se využívá krvavá magie a pak ty, kde je potřeba buďto obětovat maso či podobné nebo je třeba zabít (nejčastěji lidé - trdudeje se, že annená oběť má v sobě nejvíce síly - a jehňata)
K roku 1950 existije přibližně sem kopií, čtyři v soukromých sbírkách. Postupy ohledně případnéhé nalezení platí stejné jako už předchozí knihy, takže případným majitelům doporučuju si knihu bedlivě hlídat.

Zapomenutá magie dávných věků, III. svazek: Hůlky nejsou všechno - magické jádro a jak ho ovládnout (1689)
V této knize se Uršula zabývá bezhůlkouvou magií, kterou se naučila ještě před jejím pobytu v Azkabanu. Tato kniha se stala základem pro každého, kde se kdy rozhodl učit tomuto umění. Uršula rozdělila bezhůlkovou magii do čtyř úrovní a ostatní kouzelníci to převzali od ní. Dle její teorie zde existují Kineze, Verbální bezhůlkové magie, Neverbální bezhůlkové magie a poslední Chronokineze tedy ovládání času. Vlasatá sama a svůj život dokázala zvládnout první tři, ale po návratu z Azkabanu už je nikdy nevyužívala veřejně.
K roku 1950 existují tři kopite, dvě v soukromých sbírkách. Postupy ohledně případnéhé nalezení platotí totožné, jelikož i pokusy o vládnutí 4. úrovně jsou Ministerstvem kouzl přísně zakázány.'
Izarra tuhle knihu potřebovala! Ovšem matně si vybavovala, že u Borgina & Burkese zrovna tuhle neměli. O prázdninách se bude muset poptat, poněvadž volně v prodeji byla jen jedna jediná, která mohla být kdekoli ve světě. Faktem taky bylo, že tyhle knihy nebyly nejlevnější. Bude muset ke Gringottovým, aby si vybrala nějaké Galeony... a zjistit, kolik peněz vůbec má.
'Zapomenutá magie dávných věků, IV. svazek Manipulace mysli, cesta za mocí a slávou.' (1694)
Tuto knihu napsala dva roky poté, co byl v platnost uveden Zákon o utajení. Popisuje i ty nejmenší detaily o nitrobraně a nitropytu. Dále i paměťová kouzla. Tato jediná kniha kromě kouzelných teorií obsahuje i postupy při zacházení a manipulaci s lidmy, projevy k davům a podobně.
K roku 1961 existují čtyři kopie, dvě v soukromé sbírce. Tato kniha je taktéž zakázaná.'
No, nyní už chápala, proč lidi tuhle čarodějku i přes směšné jméno brali vážně. Teď chtěla ty knihy mnohem víc než před hodinou. Zdalipak si ji pan Borgin ještě pamatuje? Zdalipak udělá zase tu stejnou chybu a osloví ji šmejdko? To se za pár měsíců uvidí.
Izarra se potutelně usmála a schovala knihu zpět do tašky. Ještě si rychle vzala potřebné učebnice a vydala se do hodiny obrany proti černé magii. Konečně něco, co ji opravdu zajímalo. Samozřejmě, lektvary taky nebyly špatné, ale jednomu se z těch výparů brzy začně momat hlava, hlvaně tehdy, pokud zrovna pracují s pračlíkem smrdutým. Fuj.
Ještě horší zápach je, když se lektvar, ve kterém je právě praček, vznítí a následně na blízké okolí kotlík vychrlí prapodivný žlutý sliz, který vypadá, že brzy ožije a vytvoří nový živočišný druh. Izarra byla ráda, že pro tentokrát si vybrala lávici dál od té trubky.
Po cestě narazila na pár dalších lidí její koleje a rychle se k nim připojila, jelikož si umístěním učebny stále nebyly úplně jistá.
"Konečně obrana, jak já nesnáším lektvary. Mít na ně někoho jiného, tak propadám. Konečně normální hodina," slyšela říkat kohosi vedle sebe.
Za pár prošli snad celý hrad, až nakonec prošli těžkými dveřmi s masivní kovanou klikou.
Izarra se mechanicky vydala k jejímu obvyklému místu v první řadě, ale když se k němu dostala, bylo k jejímu údivu už obsazené nějakými troufalými Mrzimory, jejichž jména byla záhadou. Izarra stála asi metr od nich a zlostě je pozorovala. Jeden z nich se na ni jen letno podíval a pak se zase plně ponořil do jejich bezvýznamné konverzace.
To ji poněkud převapilo. Ignorovali ji, jakoby tam snad ani nebyla. To byl poněkud neslušné, první jí zaberou místo, které bylo takřka její už od začátku roku... seděla tam s Noahem od jejich druhé hodiny obrany, kdy se rozhodli, že blíže katedře to bude lepší... Místa byla jejich, alespoň do doby, než si Noah začal odsedávat zpátky dozadu a Izaře místo vedle něj už nenabídl. Tak na svém místě už seděla sama. A teď jí ho obsadí, a pak se jí div nevysmějou.
Morzimorší zapomínají velmi brzo. Zřejmě už jim Izařin hulák a jeho obsah ani nepřišel na mysl. Už si nepřipouštěli, že by mohla být nebezpečná. Fajn.
Izarra se rozhodla, že nahlas nic říkat nebude. Je teď přeci vzorná a přátelská dívka. Na druhou stranu to ani nechtěla nechat jen tak, to určitě ne. Navíc jí tak trošku chybělo být lehce zákeřná a oni přece nemusí vědět, že to, co Izarra momentálně chystala, udělala ona.
Než se otočila, zaměřila se na otevřený kalamář s inkoustem, který skoro bez povšimnutí lezel na lavici, a nechala ho se převrhnout, a když se inkoust začal rozlévat po celém stole, rychle se otočila a hledala si nové místo.
Noah seděl sám, takže logicky zamířila za ním.
"Hej, co to? Ty! Koukej, cos udělal! To byl můj hábit!" uslyšela za sebou hlas Mrzimora.
"Já se toho ani nedotk ale! To byl můj inkoust, čím mám teď asi psát. Jakože super..."
Izarra se v mysli smála spolu s většinou Zmijozelů, kteří postřehli tu malou nehodu. Ti se na rozdíl od ní ale smáli nahlas.
"Můžu si tady sednout?" zeptala se Noaha a ten vzhlédnul a zmateně zamrkal.
"Nikdo tam ještě nesedí a je jen tvoje věc, kam si sedneš a s kým, takže předpokládám, že jo," řekl jí docela chladně. Proč se dneska každý chová divně.
"Dobře," řekla jen a vyndala si učebinici, kalamář, nějaké pergameny a brk na lavici a usadila se. Všichni okolo sice hulákali; ona si i tam moc dobře uvědomovala to až nepřátelské ticho v jejich lavici. Nejspíš byl vhodný čas zjistit, proč s ní Noah v posledních měsích nemluví. Necháapala ho. Vždyť za ní byl s Jill i na ošetřovně, neznamenalo to snad tehdy, že ji bere jako kamarádku? Už ji tak nebere? Byla z toho zmatená a otočila se k němu. Noah se dívala opačným směrem.
"Co jsem ti udělala?" otázala se.
"Ty? Nic," odpověděl hned po té, co jí věnoval letmý pohled a zase se odvrátil. Izarra se zamračila; čeho se ten kluk snaží sakra dosáhnout?
"Jo, já si myslela to samé, ale ty se chováš, jakoby bych ti provedla něco nepopsatelného. Nemluvíš se mnou snad od Vánoc. Měla jsem za to, že jsme přátelé, nebo jsme byli," zamumlala dost zřetelně na to, aby to slyšel.
"Byli jsme, to je pravda. Ale ty sis vybrala společnost jiných lidí, přece nebudu vtírat, když ses zdála spokojená." Konečně se k ní obrátil celým tělel a při těch dvou větách ji propaloval pohledem.
"Takže... tobě vadí, že mluvím s lidma z jiných kolejí? Nevím, jestli sis toho všiml, ale moje postavení mezi ostatními nebylo zrovna dobré, tak jsem na to musela pracovat. Nechci být vyvrhel do konce sedmého ročníku." Po poslední větě se ušklíbla, jakoby to snad nebylo jasné od začátku. Jak to Noah vůbec mohl pochopit jinak? On sám je Zmijozel, ví jak se to se studentskou hierarchií a taky to, že když někdo ztratí se postavení (a to ho Izarra na začátku neměla nejlepší), tak je to rocela problém... Hlavně, když se jedná o někoho ze zmijozelu, kde se na společenské postavení dba dvojnásob.
"Nejde o lidi z jiných kolejí," řekl a mírně se ošil.
"Když nejde... Počkej, počkej. Tak tobě vadí, že se bavím z Artemem? Proč? Protože je z Kruvalu?" nechápala.
"Jo," mumlal, ale důvod už neřekl
"Vážně, protože já nevím důvod, proč by ti měl vadit," zoopakovala otázku.
"Je to nějaký namyšlený syčák z Kruvalu a-."
"Není syčák a není mamyšlený," odporovala, ale Noah na to nedbal.
"Beztak se tebou snaží jen manipulovat," dokončil.
"Manipulovat? Se mnou? Tak to je hodně vtipná představa. A i kdyby, které informace by ze mě asi dostal? Jsem totálně neinformovaná osoba, to Jill ví všechno," řekla a použila slovo totálně... Jill má špatn vliv na její vyjadřování, měla by si to lépe hlídat.
"Víš, někteří lidé nepoužívají manipulaci jen proto, aby z ostatních dostali informace. Může tě přimět udělat věci, které bys normálně neuděla,"
"Myslela jsem, že jsi mě znal dost na to, abys věděl, že já nejsem zrovna lehce zmanipulovatelný člověk. Měl bys mi víc věřit… A chovat se normálně, protože ať už si myslíš, že touhle… odtažitostí nebo jak to nazvat, něčeho - čehokoli dosáhneš, tak se to nestaně," utnula to a vůbec nebyla spokojená s tím, kam se v rozhovoru dostali.
"Já…" začal nedbaje na to, že podle Izarra tahle diskuze už skončila. "Myslel jsem, že jsme byli kamarádi, ale ty už sis vybrala takového namyšlence místo... Víš, tak nějak jsou doual, že bys... Ale to je jedno. Už sis vybrala," řekla a odvrátil se. Izarra udělala totéž a přesly ji poslední zbytky nálady na to, aby v té konverzaci nějak pokračovala.
Chvíli přemýšlala nad tím, že možná nebyl dobrý nápad si k Noahovi sedat. Když hloubala o trochu více, uvědomila si, že to má aspoň výhodu v tom, že konečně ví, proč s ní nemluví.
To chování ji sici rozčilovalo, nicméně nenáchala nějaké jiné možnosti, než to prostě ignorovat, jelikož Artemem se nehodlala přestat bavit. Přece nenechá Noaha, aby jí určoval s kým se přátelit, to bylo pochopitelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama