15. kapitola „Vánoce na hradě“ - 2. část

12. srpna 2012 v 6:02 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
edit: neprošlo korekturou

Po obědě se Izarra vydala do jedné z odlehlejších částí hradu, kde opravdu nehrozilo, že by potkala živou duši. Dorazila na místo, nečekala ani příliš dlouho a spatřila podél stěny se plazící Sekhmet.
"Ahoj, Izz," zasyčela na ni krajta okamžitě a vylezla si na nastavenou ruku, kterou k ní Izarra natáhla. Obtočila se na ni jakoby se jednalo o větev.


"Veselé Vánoce." Pohladila ji po hlavě a cítila, jak se její mazlíček spokojeně zachvěl a uniklo mu blažené zasyčení. Bylo fajn být po delší době ve společnosti někoho, před kým se nemusí přetvařovat. Jedině k Sekhmet mohla být vždy upřímná, protože kolika lidem by mohla vyzradit její tajemství? Asi by se s ní měla potkávat častěji, protože si začínala myslet, že ta snaha být ke většině lidí, hlavně k těm, které zrovna nemusí, milá jí začíná lézt na mozek. Ne, že by jí dělalo nějaký problém působit mile a slušně, jen jí chybělo být sama sebou. Problém byl ten, že většina lidí by Izaře dokázala všechno pořadně zkomplikovat, kdyby věděli, co chce ve skutečnosti. Uvědomovala si ten fakt až příliš dobře, tím pádem bylo chování přirozené a bez přetvářky naprosto vyloučeno.
Mluvily, spíše syčely, dlouho. Izarra popisovala situaci posledních dní. Sekhmet byla vskutku dobrý posluchač. Nejloajálnější bytost, kterou kdy měla. Bez její krajty by neměla šanci přežít nadcházející létu v Kvikálkově. Nedělat totiž nic jiného, než celé dva měsíce vytáčet sousedy - speciálně tedy Dursleyovy - by bylo zábavné, ale i poněkud únavné.
Izarra se zasmála, když jí Sekhmet vykládala, že už se jí podařilo snít tři krysy, které byly původně mazlíčci zdejších studentů. Aspoň je takhle o pár škůdců míň… jak si vůbec někdo může jako mazlíčka pořídit krysu?
Pomalu byl čas jít, musela se připravit, a jestli to chtěla stihnout, měla by začít dříve, než Karin obsadí koupelnu. Rozloučila se, chvíli ještě sledovala Sekhmet plazící se pryč z jejího dohledu. Tím se ujistila, že Sekhmet s největší pravděpodobností nikdo neuvidí a sama se vydala do labyrintu chodeb směrem, o kterém doufala, že se v něm nachází schody do sklepení. Jednou zahnula špatně a musela se vracet zpátky. Schody konečně našla a přidala do kroku, jelikož měla zpoždění a koupelna byla nyní dost možná obsazená.
Když dorazila do společenské místnosti, už v ní byli (krom žaček prvních dvou ročníků) pouze chlapci; ti zřejmě nepovažovali za nutné začít se na ples chystat s několika hodinovým předstihem, jak tomu bylo u všech děvčat, které na ples šla. Izarra se rychle rozhlédla po ložnici jen, co do jí vešla. Přípravy už začaly a Jenny, která neměla partnera pravděpodobně trucovala v některé z umýváren.
"Nazdar, Izarro!" houkla na ní jedna ze spolubydlících, v tom chaosu kolem si nebyla jistá, která z nich to vlastně byla. Izarra proto její houkla pozdrav neurčitým směrem k děvčatům a zároveň s tím si vytáhla své vínové šaty a bolerko. Koupelna byla ještě naštěstí volná; Izarra si pospíšila s oblékáním a rychle naboso vběhla dovnitř, dveře s úšklebkem zabouchla Karin přímo před nosem.
Studenou vodou si omyla obličej a utřela jemným ručníkem. Posléze si rozpustila černé vlasy a dobře si je rozčesala. Nakonec se rozhodla pro jednoduchý účes - vlasy si sčesala na jednu stranu, vzadu je připnula sponkami, aby zůstaly na svém místě, a měkké vlny nechala jinak volně spadat přes své rameno. Nakonec do účesu zasadila čelenka. Vypadalo to mnohem lépe, než si původně myslela, že by mohlo. Spokojeně pokývala hlavou a chmátla po hůlce, namířila si s ní na oči a pronesla kouzlo, které ji Karin včera odpoledne učila - zvýraznilo řasy.
Vyšla z koupelny. Karin se smýkla kolem ní s poznámkou, že v té koupelně strávila snad rok.
"Byla jsem tam ani ne deset minut," vrátila jí to a jinak už to nekomentovala.
"Páni, vypadáš skvěle, moc pěkné šaty," prohlásila o ní Lora Nottová a Monica, jí právě zaplétala drdol, uznale přikývla v souhlasu. Izarra se usmála a rozhodla se jim na oplátku taky pochválit šaty. Lora měla podivné růžové kýčovité cosi a Miničin společenský hábit byl v barvě borůvek a o poznání lepší než Lořin.
"Děkuju, taky vám to oběma moc sluší," řekla jim s širokým úsměvem a vydala se ke své posteli, u které ležely její boty.
"Nemáchej tak tou hůlkou, chce to jemnější pohyb... a uvolní to zápěstí... říkala jsem, ať s tím tolik nemáváš. Takhle nejen, že budu díky tobě vypadat jako panda, ale brzy i jednooká panda. Ne vážně, jestli mi hůlkou to oko vypíchneš, tak jsi mrtvá!" stěžovala si Olivia Mayerová. Izarra se ohledla, aby zjistila, co se děje. Na Oliviin obličej mířila svou hůlkou Sarah Smithová.
"Tak jako, já nemůžu za to, že jsi neschopná se to kouzlo naučit sama! Si pak nestěžuj. Ještě se divíš, že máchám hůlkou, kdybys ty byla v klidu a nehýbala hlavou, už to mohl být hotové. Drž chvíli!" vrčela na ni nevrle.
"Ne, dokud budeš mávat tou hůlkou ti říkám. Uděláš ze mě mrzáka a já budu místo na plese na ošetřovně!" okřikla ji a uhnula před nepovedeným kouzlem. Na polštáři se právě vyjímala nepěkná černá skvrna.
"Nehýbej se a nebudu jí tolik mávat. Je to tak těžké pochopit?! Když to nezvládneš, tak si ty řasy sakra namaluj ručně a neotravuj mě, zatraceně už!"
Izarra se jejich malé roztržce jen tiše smála. Byly beznadějné.
Nikoho nezajímalo, že už je dávno večeře. Většina studentek i studentů ji tentokrát jednoduše vynechali, aby stíhali všechny přípravy. No co, na plese bude občerstvení, tak proč se strachovat?
Půl hodiny před osmou večerní byly v ložnici nachystané všechny dívky, které strávily posledních patnáct minut nudným ne zrovna trpělivým čekání na Karin. Co třicet vteřin aspoň jedna ze Zmijozelek nerudně zařvala směrem ke dveřím větu ve smyslu 'tak už si sakra pohni!'. Bohužel to bylo pokaždé bezvýsledné a tak, protože chtěly odcházet spořádaně, hrdě a vznešeně - tedy tak, jak se na mladé slečny, které mají svou úroveň, sluší - prostě čekaly.
Ještě se naposledy zkontrolovaly, upravily si šaty a vyrazily směrem do společenské místnosti, kde se pak připojily do jedné ze skupin lidí, kteří odcházeli do vstupní síně. Cestou se odpojila Sarah, později i Olivia, které šly se Zmijozely. Ostatní si našly své partnery buďto mezi staršími Havraspáry, studenty Kruvalu a nebo z Krásnohůlek.
Izarra tedy zůstala společně s Monicou a Karin a Lorou čekat. Rozhodly se, že lepší bude zůstat na místě, ať si je sami najdou. Bude to jednodušší, než aby je hledaly i ono, mohlo by se totiž stát, že by kroužili kolem a vůbec se nepotkali. Izarra upřímně pochybovala, že by Artema zahlédla. Bylo zde příliš mnoho lidí a ona nepatřila zrovna mezi ty nejvyšší z nich, přestože na její věk byla vysoká až moc. Pro Monicu si při čekání přišel její partner a bez představení si ji odvedl stranou.
Znenadání se otevřela masivní vstupní vrata a dovnitř začali vcházet studenti Kruvalu. V čele jim stál Karkarov a vedle něj Victor Krum. On a někteří už vedle sebe měli své partnerky, jiní se postupně promísili do davu ostatních ve snaze najit ty své. Izarra toho přes jejich červené společenské hábity, které se teď míhaly všude kolem, moc neviděla. Sice se rozhlížela kolem sebe, ale moc užitečné jí to nebylo.
Netrvalo to dlouho a Izarra na svém rameni ucítila čísi ruku. Vylekalo ji to, ale neucukla, už ne, popravdě něco takového čekala - proč by k ní měl Artem taky přejít zepředu jako každý jiný? Pravdou sice bylo, že v poslední době byla poněkud lekavá, ale už se neučila nedávat počáteční strach a zdšení všem najevo. Stále byla dobrá herečka. Nestačila se otoči - Artem byl rychlejí, obešel ji a plynulým pohybem ji vzal ruku, kteoru pak lehce políbil. Izarra se rozpačitě usmála, nebyla zvyklá na takové zacházení. Něco takového by očekávala spíš od dospělých... U Artema tohle chování oceňovala, protože dětinskost se jí zrovna dvakrát nezamlouvala. Byla to vítaná změna po rozhovorech s jistými nejmenovanými lidmi.
"Vypadáš nádherně," řekl jí namísto obvyklého jednoduchého pozdravu.
"Děkuju," usmála se a po letmém kývnutí na její takzvané kamarádky si jich přestala všímat a přijala rámě, které jí Artem nabídl. Nechala se jím odvést kousek stranou blíže ke stále zavřeným dveřím velké síně.
"Takže, jak se těšíš?" optal se jí za použití poněkud klišé otázky, ale pro začátek konverzace byla plně vyhovující.
"Jsem poměrně zvědavá. Jill Darkwoodová, to je ta malá hyperaktivní holka z mrzimoru, říkala, že Sudičky - jak se povídá - by měly opravdu vystoupit. Vlastně jsem je nikdy neslyšela, protože jsem vyrůstala mezi mudly. Nevím, co si představit, ale řekla bych, že to nebude špatné," pověděla mu a letmo se rozhlížela kolem čekajíc, kdy se konečně začne něco dít.
"Vážně? Ta tvoje Jill je nějak informovaná. Jinak k Sudičkám, jednou jsem byl na jejich vystoupení. Neskutečně působivé. Měly skvělé efekty, řekl bych, že se ti to bude líbit," řekl tak přesvědčivě, že si Izarra začala myslet, že by nemusely být tak špatné, jak předpokládala. No, špatné rozhodně ne, jen ona měla trošku hodně jiný hudební vkus. Oblíbila si klasiku, moderní věci ji zaujaly jen málokdy. Třeba kombinace moderní hudby a magie překvapí a bude to skvělé.
"Tak to jo. Chtěla jsem se zeptat, jesl-." K její smůle byla prušena vlnou hlasitých komentářů a výkřiků, když se konečně otevřely dředo do Velké síně. Podrážněně zatnula čelist, když věděla, že i kdyby ve větě pokračovala, nebylo by nic slyšet. Rychle se za své chování napomenula - dnešní večer nebyl zrovna nejlepší doba k tomu., aby působila naštvaně. Má být milá a příjemná, jak tomu bylo poslední dny. Bylo třeba, aby v téhle gře pokračovala.
"Pojď, ať máme na úvod dobrá místa!" zakřičel na ni Artem, ale i tak ho Izarra sotva slyšela, přesto neprostestovala, když ji chytil za ruku a snažil se ji protáhnout davem dovnitř.
Usadili se u jednoho z mnoha malých stolečků, které pro tentokrát nahradily velké kolejní stoly, a oba se s neskrývaným zájmem rozhlíželi kolem. Velká síň byla změněná k nepoznání. Temný strop s ilozí noční oblyhy zdobily girlandy nejrůznějších barev a druhů, po stěnách se třpytila vykouzlená jinostaka a do blízkého okolí vrhala jemné duhové odlesky.
"Ale, ale. Vidím, že sis holku, bratříčku, škoda jen, že při výběru jsi asi procházel kanály, protože kde jimde bys našel vyloučenou šmejdku?" ušklíbl se jeden z kruvalských studentů, když procházel kolem.Izarra na něj vytřeštila oči. Jak si ten bastard může vůbec dovolit o ní říst něco takového?! Skousla si jazyk, až to bolelo, musela zůstat klidná. Ukázat, že je nad věcí a není nějaké nepřiměřeně agresivní individum.
"Ona není šmejdka!" okřikl ho Artem a pak dodal velice dlouhou větu v jazyce, kterému vůbec nerozumě. Ten kruvalský se mu hlasitě zasmál a i on mu odpověděl slovy, které se Izaře spíš zdály jako jazykolamy než, aby to mohla být vlbec nějaký řeč. Artem zavrčel a už s nevraživostí v očích vstával od stolu. To mu Izarra nedovolila, chytila ho za ruku a stáhla zpět na židli. Ten tuvalský se jen pohrdavě zasmál a až provokativně pomalým krokem si to namířil k ne zrovna vzdálenému stolu.
"Proč jsi mi nedovolila něco udělat, urazil tě!" zasyčel na ni a založil si ruce na hrudi. Izarra naklonila hlavu na bok a úlisně se usmála. Artem tázavě nadzvel obočí.
"Jen sleduj." S tím na něj spiklenecky mrklla a zadívala se na kluka z Kruvalu, který už byl skoro u vyhlédnutého místa. Zaměřila se na cípy jeho společenského hábitu a bez použítí gest rukou je nechala, aby se mu nepříjemně zapletly mezi nohy takovým způsobem, že to netrvalo ani dvě vteřiny a tupě skončil na zemi. Odevšaď se rozinul smích a kruvalistův obličej nedobrovolně nabíral červeň.
"Tak to nemělo chybu, Izz!" smál se Artem a Izarra mu vrátila vděčný úsměv. Po chvíli smíchu se Artem však zarazil a zkoumavě se na Izarru zahleděl.
"Jak jsi to udělala? Vždyť s sebou nemáš hůlku, a že bys uměla věštit, navzdory tomu, co o tobě prý tvrdí ta trhlá ženská, co se považije za profesorku, si nemyslím, že umíš věštit..." odmlčel se, když zachytil Izařin pobavený výraz.
"Vy jste velmi zajímavá a nepředvídatelná osoba, slečno Davidsonová," řekl uznale s rádoby vážným výrazem, který mu ale nevydržel ani do konce té věty , a dal se do smíchu. Izarra se bez dlouhého váhání přidala.
"Takže ty umíš kouzlit bezhůlkově?" zeptal se po chvíli, když se koneček torchu uklidnil a mohl se nadechnout. Izarra se jen povýšena zazubila. Nejspíš bude lepší tu otázku nechat nezodpovězenou, nevyslovit to potvrzení nahlas, aby kdyby došlo k případné zradě, neměl informace, které by mohl vypustit světa.
"Co byl vlatně zač? Ten kluk?" změnila namísto toho téma.
"To pako byl můj drahý bratříček Kornel," řekl s jistou chvilkovou nenávistí v hlase.
"Milý to člověk," řekla ironicky.
"No děsně..." souhlasil a oba se zašklebili a následně rozesmáli.
Všichni začali tleskat, když profesorka McGonagallová vyzvala čtyři šampiony a jejich partnerky, aby se dostavili ke kulatému stolu poroty. Izarra se na chvíli zkoumavě zahleděla nakaždého z nich, studovala jejich výrazy. Krum měl na sobě tvrdou neprostupnou masku, která každých par vteřin na okmžik roztála, když se letmo podívala na partnerku, která mu s úsměvem kráčela po boku. Šampionka z Krásnohůlek kráčela ladně a elegantně, tomu odpovídal i reprezentativní jemný úsměv van její tváři. Cedric Diggory se usmíval na všechny strany a to, že je mu nyní věnováno tolik pozornosti si viditelně užíval. A Harry... ten vypadal poněkud nervózně a Izarra se mu ani moc nedivila.
Jakmile se šampioni usadili na svá místa, ostatní se postupně začali otáčet ke svým talířům, vedle nichž ležely jídelní lístky. Artem s Izarrou oba chmátli po tom svém a dali se do výběru.
"Co si myslíš o tom pečeném lososovi? Umí ho vaši skřítku udělat dobře, nebo to bude nějaký blaf?" zeptal se Artem a Izarra k němu zvedla oči.
"To já nevím, nejsem skřítek, asi to budeš muset risknout, otrávené by to být snad nemělo," odpověděla mu a na to pokrčila rameny. Atrem se usmál, načež svému talíři oznámil svou volbu. Ta se tam objevila dřívě než by jeden řekl famfrpál. Tak takhle to teda funguje. Izarra zaujatě pohlédla na obsah Artemova talíře. Vypadalo to skvěle a vonělo ještě lépe. Nakonec si objednala totéž a rozhodně si na to nemohla stěžovat.
"Skřítci se překonali. Na to jak jsou otravní a oškliví, vaří dobře," pochválil jídlo Artem, kterému očivně také chutnalo a Izarra souhlasně kývla hlavou. Během jídla Artem začal vychvalovat výzdobu síně a to Izaře připomnělo jeho chování v první den, kdy studenti cizích škol dorazili. Následně probrali své vánoční dárky a pak se z ní snažil vytáhnout něco víc o bezhůlkové magii a úrovni, kterou zvládá. Odpovídání na otázky tohoto tématu se Izaře podařilo velmi šikovnou kličkou, při které změnila téma na 'Vánoce v Kruvalu', vyklouznout. I tak jí ale bylo jasné, že Artem se k bezhůlkové magie dříve nebo později dozajista vrátí a vyhnout se tomu už nebude až tak jednoduché.
Když bylo všechno jídlo dojedeno, ředitel Brumbál povstal a pobídl studenty, aby udělali totéž. Izarra sledovala, jak mávl hůlkou a tím odsunul všechno stoly kamsi dozadu ke stěnám. Vytořil tím prostor pro tančení. S dalším mávnutím se objevilo vyvýšené pódium s nemalým počtem hudebních nástrojů.
Někteří přítomní se dali do potlesku ještě dřívě, než se vůbec cokoli začao dít. Izarra i Atrem však začali tleskat až, když se na pódium vkřáčely Sudičky. Vypadaly divně, to bylo první, co si Izarr pomyslela při pohledu na jejich vzev. Měly na sobě dlouhé černé hábity - ptrhané a rozpárané... asi účel. Všechny se dostaly k některému z nástrojů a začaly hrát pomalou táhlou melodii. Po pár vteřinách potlesk ustal a malé lampičky na stolech zhasly.
Opět se ozval potlesk, nyní byl na druhou stranu tišší uctivější. Šampioni totiž povstali a vydali se na parket, kde se dali do tance.
Izarra tiše sykla, když její pohled spadl na Harryho. Tanec rozhodně nepatři mezi jeho silné stránky.
Chvíli tančili jen šampioni, ale pak se na parket dostal ředitel Brumbál společně s madame Maxime. Jejich příkladu rychle následovalo i nespočet dalších tanečníků.
"Izz?" zeptal se jí Artem. Oba stále seděli.
"Ano?" odvětila hned a předvedla ukázkový úsměv.
"Umíš tančit, že jo?" vyhrkl, když si zřejmě uvědomil, že na tohle se jí ještě ani nezeptal. No, brzo si na to vzpomněl, když ples už probíhal.
"Samozřejmě, že umím," ubezpečila ho a to už se Artem postavil a natáhl k ní ruku.
"V tom případě bych byl poctěn, kdybste mi věnovala tento tanec, slečno," řekl honosně, k čemuý vůbec nepasoval ten škádlivý ušklebek, do kterého se mu zformovala ústa. Takhle hra - tohle chování ho bavilo a Izarru taky.
"Takovému gentlemanovi bych přeci neodmítla," chytila se jeho hry a nechala si od něj pomoci vstát. Jemně ji uchopil za ruku a zavedl blíže do středu tanečního prostoru.
Izarra velmi brzy poznala, že Artem je dobrý tanečník. Ach, ta čistokrevná výchova. V mysli se ušklíbla a pokračovala v tanci. Chvíli si sama byla trochu nejistá; bylo to dávno, co naposledy byla na nějaké hodině společenského tance, ale netrvalo dlouho a vše se jí vybavilo.
"Donesu ti něco k pití, souhlasíš?" navrhnul po nějaké době, kdy už hudba Sudiček začala nabírat na obrátkách. K překvapení samotné Izarry, se mjí to docela zamlouvalo. Bylo to sece nezvyklé, ale opravdu se jí to líbilo.
"Nemám nic proti," pokývla mu a stoupla si k jednomu ze stolů s ýmyslem, že počká tam.
"Ahoj, Izzie! Jsem tu s Collinem, právě mi šel pro nějaké pití, prý abych mu neuschla. Milé že? Vlastně on je celý úplně milý a fajný. Pak jsem viděla teba a říkala jsem se, že se zastavím. Jak se máš? Je to tady úplně luxusní, že? A kde máš toho tvého Artema?" přicpala se k ní Jill s širokým úsměvem a hned začala vyzvídat.
"Není to žádný můj...," protočila oči, když se rozhodla, že tu větu u Jill nemá ani cenu dokončovat a začala na no s milým úsměvem. "Šel mi pro nějaké pití."
"Vážně? To je husté, když mi Collin taky pro něco šel. Jak dvojčata!"
"Aha, bezva," odpověděla poněkud rozpačitě. Vlastně, odpovídat na cokoli, z těch potrhlých věcí, které Jill někdy vypustila z úst byl oříšek, třebaže Izarra už dávno poznala, že Jill může odpovědět prakticky cokoli a ona to bude brát tako tu největší poklunu na světě.
"Že? Jinak máš moc pěkné šaty, vážně cool barva! A takhle ti moc sluší vlasy, když je máš rozpuštěné," řekla a nepřítomně se u toho rozhlížela okolo. Asi vyhlížela Collina.
"Díky. Ty máš taky moc pěkné šaty, takové..." Izarra si je letmo prohlédla a hledala něco, co by pochválila. Byly kratší balonového střihu na tenkých ramínkách, které zdobily světlé saténové mašličky. Látka, ze které byly ušiny byla potisknutá miliony drobných kytiček ve všech možných barvách, až z toho oči přecházely. "...barevné," promluvila konečně.
"Já vím. Dostala jsem se ona našich na Vánoce. Ony jsem strašně super, jak jsou tak barevné. Čím barevnější, tím lepší. Ne, jak ty nudné hábity do školy. Jo, kdyby byly třeba puntíkované nebo pruhované, to by bylo teprv ono!"
"Tak to narhni Brumbálovi a uvidíš," navrhla jí Izarra s poněkud ulisným úsklebkem, která Jill při svém rozhlížení kolem nezaregistrovala.
"Možná to zkusím..." zamumlala poněkud přítomně a sledovala jiné studenty. "Jde ti tvůj kravalisťák," oznámila Izaře po vteřině.
"Dík za upozornění," ucedila tiše Izarra.
"Nevěděl jsem, čemu bys dala přednost, tak jsem ti donesl šumivou limonádu, můžu to ale jít vyměnit, kdybys chtěla," řekl jí tiše a podal jí skleničku s fialovým nápojem.
"To je od něho tak pozorné!" vypískla Jill, která stále stála vedle nich. Izarra po Artemovi hodila omluvný pohled. Ignoroval ho a otočil se na Mmrzimorku.
"Ty budeš Jill, že? Hodně jsem o tobě slyšel," řekl jí.
"Hustě, ty znáš moje jméno! To je milé. Hele, já nebudu rušit, oukej?" řekla a odcupila naproti Collinovi, který už se asi blížil.
"Ona je trochu mimo, že?" zeptal se Artem pobaveně a Izarra mu prsty naznačila, že jen malinko.
"Jdeme tančit?" otázala se Izarra a ani nečekala na odpověď, chytila Artema za ruku a s úsměvem ho dotáhla na parket. Moc dobře si pamatovala, jak ji tančení bavilo, téměř stejně jako hudba a zpěv, a nyní jí to chybělo, takže hodlala využít každou příležitosti si to připomenout.
Po další písni na chvíli Atrema opustila, jelikož teď bylo na programu vystoupení sboristů. První se jednalo o pomalou píseň a jako druhou s nimi Kratiknot nacvičil jednu rychlou a moderní, která se úrovní mohla rovnat i Sudičkám. Měli úspěch a v tomhle případě si Izarra i ostatní ze sboru pozornost opravdu vychutnávali plnými doušky.
Takto proložili hudební program Sudiček ještě dvakrát a paté už hudbu nechali kompletně na nich.
Tou dobou se kolem začaly objevovat podivné blesky a Izarra s Artemem brzy zjistili jejich původ. Izarra zahlédla, jak Jill s Collinem za zády a jeho foťákem v rukou fotí nějaký pár. Blesk. Jill se začala rozhlížet kolem - hledala další oběť. Jako naschvál si to zamířila přímo k nim.
"Ahoj, s Collinem fotíme takové upomínkové snímky. Chcete se vyfotit jako pár? Bude to naprosto dokonalá památka! Už jsme vyfotili většinu. Tadykten stroječek," ukázala na fotoaparát, který se na popruhu, jenž měla na krku, lehce pohupova u jejího pasu, "je úplně magický!"
"My nejsme-," začala Izarra, ale nemělo to žádný efekt.
"Jo, proč ne. Je dobré mít památku," řekla a objal Izarru zezadu kolem pasu.
"Skvělé. Určitě budete moc fotogeničtí. Až řeknu 'řeknětě dýňová paštička' řeknete 'dýňová paštička'" řekla Jill a zkoumala přístroj v jejích rukou hledajíc správné tlačítko.
"Dýňová paštička? To myslíš vážně?" řekl Artem pochybovačně a Izarra se tiše zasmála.
"Ale no ták, dýňové paštičky jsou přece boží!" rotáhla a k obličeji si dala aparát.
"Usmívej se, zlato," žeřtovně jí šeptl Artem do ucha a Izarra se ošila.
"Neřekej mi zlato," zavrčela tiše, ale vduchu se smála.
"Á, řekněte DÝŇOVÁÁ PAŠTIČKÁÁ!" zahlásila Jill a byla u toho štěstím bez sebe.
"Dýňová paštička!" Blesk. Jill něco špitla ke Collinovi a pak se s úsměvem otočila na ty dva. "Fotky budou do dvou týdnů nanejvýš. Je jich hodně, takže to ude frmol. Mějte se!" Oba byli do dvou vteřin pryč v již značně prořídlém davu.
Izarra se dívala směrem, kterým zmizeli. Naopak Artem pohlédl vzhůru.
"Všimla sis, že je nad námi celou dobu jmelí?" zeptal se jí Artem a Izarra se k němu otočila čelem a nadzvedla obočí. Fakt, že měl už odfocení ruce stále na jejím pase už ani nekomentovala.
"Znáš tu tradici, že?" Jeden koutel úst se mu uličnicky pozvedl.
"Abych řekla pravdu, téhle tradici jsem nikdy zrovna neholdovala," řekla a instinkt jí radil, že by měla couvnout, ale nebylo kam.
"Ále, tradice se musí dodržet aspoň částečně," protáhl. S tím se sklonil...
'Moment, moment! Co to -? Hej... blbé kvítko. Moment!' běželo Izaře zmateně hlavou... a lehce jí políbil na tvář.
I když to nebylo na rty, nějak jí dělalo problém plně uvěřit, že to opravdu udělal. Bylo to nové... Popravdě se necítila na to, aby se k ní někdo - kdokoli - choval tímhle způsobem. Odtáhl se a notnou dobu si tiše hleděli do očí...
'Co teď? Neudělala jsem něco... divného? Neměla bych mu to pusu oplatit? Ne, to určitě ne... nebo ano? Ne, radši ne. Vždyť to bylo jen na líčko. Jen. Nějak dlouho se na mě kouká, čeká na něco? Možná bych ho měla obejmout,' myslela si a mezitím její tvář nabrala jemnou, sotva znatelnou barvu nachu. Přesto, když nad tím tak přemýšlela, tenhle druh... ehm, náklonnosti nebyl až tak úplně špatný. I když byla v nemalých rozpacích a tak se cítila opravdu vděčná, že tohle celé Artem přerušil další otázkou.
"Poslední tanec?" Natáhl k ní ruku a stále zmatenou Izarru zavedl mezi těch posledních několik párů, kteří zůstali až do samého konce.
Druhého dne se vzbudila pozdě. Nebylo se taky čemu divit, když byla vzhůru tak dlouho do noci. Snídani prošvihla, ale do oběda zbývala ještě bezmála hodina a půl. Rychle se převlékla, načež se vydala do koupelny a dávala si pozor, aby nevbudila Olivii a Sarah, které ještě stále spokojeně spaly.
Dala se do čištění zubů...
Možná by mohla navštívit Sekhmet, už s ní dobré tři dny nemluvila, ale kdo ví, kde je jí teď konec? Posledně se jí krajta svěřila s tím, že se vydá hledat různé tajné chodby, protože by bylo nenormální, aby na takovém obrovském hradě nebyla aspoň jedna. Prý jí pak poreferuje o svých objevech. V současnosti mohla být klidně na opačné straně hradu nebo někde v podzemí, také bylo poměrně pravděpodobné, že momenálně byla na místě, které Izarra ani neznala.
Nakonec se rozhodla pro variantu, že pokud Sekhmet potká, rozhodně si popovídají, když ne, nebude ji přehnaně hledat. Sekhmet měla tu vlastnost, že se objevovala na těch nejnepravděpodobnějších místech zrovna v době, kdy se na nich nacházela i Izarra samotná, takže se nebála, že by se nějaké budoucí setkání nekonalo.
Svázala si vlasy do culíku a před zrcadlem si upravila oblečení. Měla na sobě jednoduché tmavé kalhoty a černobíle proužkovaný svetr - vše bylo mudlovské, byly prázdniny a téměř nikdo tady školní hábity nenosil. Původně si mudlovským oblečením nebyla příliš jistá, protože v její koleji panovala ohlední mudlu napjatá atmosféra, později se ukázalo, že její oblečení opravdu nemělo zájem zkoumat nějak velké množství lidí. Ani Scabior a Dolohovovi, Monica si před nedávnem sdělila, že Snape jim poněkud důrazněji vysvětlil, aby ji nechali na pokoji, jelikož zmijozelský kolej by měla držet při sobě a když už někoho kritizovat, tak Nebelvíry.
Ve společenské místnosti bylo živo. Někteří se stále probírali novými věcičkami, které dostali k Vánocům, jiní hráli podivné kouzelnické hry (kterým Izarra stále nějak neporozuměla). Někde uprostřed se vtvořil hlouček pojídačů sladkostí a u nedné ze zdí bylo nemálo obsazených křešel, kde pár Zmijozelů se zaujetím pročitalo nové knihy nejrůznější žánrů a stylů. Pár křesel bylo přisunoto blíže k sobě a jejich osazenstvo živě pomlouvalo snad každého součastného obyvatele školních pozemků. Části, které se Izaře podařily zaslechnout, jí vykouzlily na tváři posměšný úsměv.
Chvíli se jen zmateně koukala kolem a hledali lidi, kteří se považovali za její přátele.
Rychlým krokem se vydala za nimi a posadila se na křeslo, které už se za poslední týdny stalo jejím a ostatní to respektovali skoro jakoby na něm byla cedulka s jejím jménem.
"Ahoj, slyšela jsem, že sis užila ples. Hmm, slyšela jsem, že Rulfovi se taky moc líbil, že Izzz," protáhla její jměno Karin Fisherová a škádlivě se usmála. Ostatní dívky se na n zadívaly a Monica něco zašeptala k Loře a ta vykulila oči.
"Jo, ples byl fajn..."
"Fajn? Neřekla bych, že ta vaše scénka pod jmelím byla jen fajn. Sice na tvář, ale počítá se. Tuším, že Jill tu pusu dokonce vyblejskla! Ale sluší vám to spolu, takový pěkný pár," řekla zasněně Karin.
"Ale my nejsme -."
V tom Lora Nottová vyděšeně vyjekla, vyskočila a prstem začala ukovazovat, nebo spíše šermovat, směrem na Karinino rameno. Ta se podívala na dané místo a oči se jí rozšířily děsem
"Dej to pryč, dej to sakra pryč!" zaječela i ona a Izarra se nahnula, aby taky zjistila, co se děje. Na jejím rameni byl nechutně velký chlupatý sklípkan. Fuj... Pavouci jsou tak děsiví, s těmi osmi nohami a očima. Skoro až hříčka přírody.
"Dobře, klid!" Monica pavouka sejmula srolovaným Denním věštcem. Sklípkan skončil na zemi. Chvilku sebou škubal, než se mi podařilo dostat na všech osm noh a pak, jak nejrychleji dokázal, až mu to s pochroumanýma nohama nešlo nejlépe, zalezl pod nejblížší křeslo, kam už na něj nikdo nemohl.
"Fuj! A celý den zkažený, budu mít noční můry," Karin se třásla odporem.
"Jo, právě mi došlo, kde se mi na hábitu vzaly ty pavučiny, asi budu zvracet," zavrčela znechuceně Lora a přiložila si ruku k ústům. A nepřijímné téma bylo změněno, Izarra se potutelně usmála. Novým tématem se staly trapasy na plese, a že jich vůbec nebylo málo. Vlastně jim vydrželo i na obědě.
Další dny se všichni v Bradavicích naplno užívali prázdnin a toho, že mají pokoj od učení.
"Davidsonová, ty mi určitě poradíš," oslovila ji dva dny před Novým rokem Karin Fisherová, když se sedla vedle ní. Izarra se na ni tázavě podívala.
"Podle toho, co po mě chceš," odvětila neutrálně a vyčkávala. Karin nervózně zamrkala a kousla se do rtu.
"Hledám tu Mrzimorku. Však víš kterou. Tu drbnu... jak jen se jmenuje? Ta, co za tabou furt vtírá," vysvětlovala a podrážděně sevřela vidličku.
"Jo, mám představu," kývla Izarra a sama se nad Jill zamyslela. Už ji neviděla... jak dlouho? Několik dní určitě a to bylo při nejmenším divné. Jill s ní mluvila docela často, každý den ji aspoň pozdravila, alee Izarra ač se snažila sebevíc, si nemohla vzpomenout, že by si vůbec všimla Mrzimorčiny přitomnosti. Skoro automaticky se zadívala k mrzimorskému stulu a Jillino místo bylo prázdné. Ten fakt samotný ji ani nepřekvapil, konec konců - kdyby tam byla, tak by teď Karin nemluvila se ní, že?
"Už od rána ji sháním. Na snídani nebyla. Jak jen se jmenuje...?"
"Jill Dakrwoodová," podotkla Izarra.
"Správně. Darkwoodová slíbila, že si s mojima fotkami pospíší a dá mi je už dneska, a teď se na mě vykašlala. Někam si zdrhla! Někdo by ji měl naučit, že něco takového si ke Zmijozelům dovolovat nemůže," stěžovala si trpce a nepřestála natahovat krk a koukat ke dveřím síně, zda se náhodou neobjeví.
"No já nevím, ale slyšela jsem kohosi z havraspáru říkat, že prý je už pár dní na ošetřovně. Prý sletěla ze schodů a na několika místech si zlomila nohu. Tuším dvakrát stehenní kost a ještě kdesi, ale to už jsem neslyšela. Možná si podělala i ruku, ale co já vím. Trubka jedna, ani chodit neumí," zasmála se Olivia po podání informací. Izarra se zamračila, ale jinak nereagovala. K Jill by sice bylo fér, kdyby ji nějak bránila, ale chtěla si udržet postavení mezi svými, a tak mlčela.
Za moment ji napadlo, že by se možná mohla později zastavit na ošetřovně a navštívit kamarádku. Nebylo by to špatné, ona za ní přeci před tím taky přišla. Navíc to byla její kamarádka.
"Jo, nešika... Její chyba, když neumí chodit," souhlasila Sarah.
"No tak to je vážně skvělý, moje fotky budou kdo ví kdy," postěžovala si Karin a nepřestávala se mračit.
"A zkoušela jsi jít za Colinem Creeveym? Prakticky jsou focené jeho foťákem," zeptala se Izarra.
"Ne, jistě, že ne! Je to přece Nebelvír a šmejd! S takovou pakáží se přece nebudu zahazovat, ne?" zasmála se a hlas měla přesycený hořkostí. Ano, vztahy mezi nebelvírem a zmijozelem nikdy nebyly dobré...
Po obědě Izarra uděla přesně to, co si naplánovala a vydaly se do nemocničního křídla navštívit Jill. Ta dopadla zřejmě eště hůr, než Olivia popisovala, protože neměla obvázanou jenom nohu. Vlastně byla obvázaná tak nějak skoro celá. Na několika místech byly obvazy od krve. Izarra bolestně sykla v prvním okamžiku, co to viděla. Au. Když se zeptala, co Jill dělala, v odpovědi získala jen potvrzení to, co se říkalo, že spadla ze schodů, a pak Jill rychle změnila téma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama