13. kapitola „Sama“ - 4. část

24. července 2012 v 12:13 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly


"TAK TOHLE SI PĚKNĚ ODSKÁČEŠ, MLADÁ DÁMO!" rozlehl se celou síně řev velmi naštvané Arabelly Figgové. Už nebyl nikdo, kdo by zůstal ušetřen vědomí toho, že Davidsonová ze zmijozelu dostala huláka.

Někteří si zakrývali uši dlaněmi, další se pochechtávali a smáli, příbory se pod sílou toho řevu třásly a Izarra naprosto zapomněla jak dýchat.



"PŘIŠEL MI DOPIS OD ŘEDITELE... CO SIS KSAKRU MYSELA? JAK SIS MOHLA NĚCO TAKOVÉHO VŮBEC DOVOLIT S KOUZLEM, KTERÉ JSI NIKDY PŘED TÍM URČITĚ ANI NEVYZKOUŠELA!? MOHLA JSI JI ZABÍT! UVĚDOMUJEŠ SI TO VŮBEC?" Mnoho studentů z různých kolejí zalapalo po dechu a vyděšeně sledovali zmijozelskou třeťačku, která se nebyla schopná pohnout. Izarra jen seděla, s každičkým svalem jejího těla napjatým, zírala na dopis.

"CO BYS PAK DĚLALA, NO? JÁ TI TO POVÍM, HNILA BYS V AZKABANU, ZLATÍČKO. ZKLAMALA JSI MĚ, MYSLELA JSEM SI, ŽE BYS NĚCO TAKOVÉHO NEUDĚLA, ŽE JSI SLUŠNÁ… ŽE KDYŽ SES S UČENÍM TAK SNAŽILA, TAK SI TOHO PAK BUDEŠ SAKRA VÁŽIT. ALE TY NE, TY MALÝ ROZMAZLENÝ SOBECKÝ SPRATKU! STYDÍM SE ZA TEBE! STYDÍM SE, ŽE S TEBOU MÁM VŮBEC NĚCO SPOLEČNÉHO," řval dopis a Izarra si před sebou představovala Arabellu, jak na ni rozzuřeně ječí. Byla překvapená, zděšená, nevěřícná… Arabella se za ni styděla, křičela, že je rozmazlená a sobecká. To přimělo Izarru cítit se neužitečná a bezcenná. Nebyla schopná souvisle přemýšlet a v hlavě se jí ta slova huláka opakovala jako ozvěna pořád a pořád dokola. Nechtěla být bezcenná. V očích se jí začaly hromadit slzy, které jí zamlžily zrak. Teď nemyslela dostatečně jasně na to, aby je dokázala zadržet.

"CO SIS KRUCINÁL MYSLELA, ŽE DĚLÁŠ? SAMOZŘEJMĚ JSI SI ANI NEZVPOMĚLA NA CHRISTINE A MARKA, CO?" S jejich jmény se už slzy přelily přes spodní víčka a v mokrých cestičkách jí stékaly po tvářích.

" PAMAUJEŠ NA LIDI, KTEŘÍ TĚ PŘIJALI A VYCHOVÁLI JAKO VLASTNÍ? CO BY TI NA TO ASI ŘEKLI ONI? ANI NA JEJICH NÁZORU BY TI NEZÁLEŽELO?" Záleželo a moc, neskutečně moc. Přesto, ti už by neřekli nic, protože jsou mrtví... mrtví... pryč. Možná, možná, že by rozuměli, proč to udělala. Co když ne? Ale bylo to nutné, musela to udělat, je to problém ostatních, pokud to nechápou.

"OBRACELI BY SE V HROBĚ, KDYBY VĚDĚLI, JAK SE JIM ODVDĚČUJE TO SAMÉ DĚCKO, KTERÉMU VĚNOVALI VEŠKEROU SVOU PÉČI, KTERÉ SI DOZAJISTA ANI NEUVĚDOMUJE, JAKÉ MÁ ŠTĚSTÍ, ŽE TO VYLOUČENÍ JE JEN PODMÍNEČNÉ. A KDYBY VĚDĚLI, ŽE JEJICH DCERA CHODÍ ZA ŠKOLU, U MERLINA..." Byla podmínečně vyloučená a teď už to věděl úplně každý. Neměli to vědět, jak si Figgová vůbec dovoluje něco takové prozradit? Jak si vůbec dovoluje tvrdit, co by Mark s Christine udělali? Jsou mrtví, zatraceně, neudělali by nic! Jak si může vůbec dovolit jí poslat něco takového, když určitě ani neví, kdy jim tady chodí pošta?

"KLESLA JSI NA ÚROVNI, SLEČINKO. OPOVAŽ SE JEŠTĚ JEDNOU UDĚLAT NĚCO PODOBNÉHO A BEZ VÝJIMEK SE VRÁTÍŠ ZPÁTKY DO ŠKOLY K MUDLŮM."

Nastalo ticho a Izarra si ani nevšimla, že dopis pohltily plameny. Když zamrkala a tím se částečně vrátila do reality, už před ní zbyl jen pouhý popel. Konečně pocítila potřebu se nadechnout a zhluboka do plic nasála obrovské množství kyslíku. S ním se v ní rozpoutala zuřivost, které se příliš nebránila. Pak se objevil nový problém v podobě surové magie, které se vylila z jejího magického jádra a drala se napovrch. Znala ten pocit, jaké to je, když se magie vymkne kontrole. Izzin tep začal nabírat závratnou rychlost a ona věděla, že nemá šanci tomu zabránit. Byla tu možnost, že by někomu ublížila a nemohla si dovolit opravdové vyloučení. Musela pryč.

"Jak je vůbec možné, aby moták napsal něco takového?" zašeptala neskutečně roztřeseným hlasem do ticha velké síně. No, zrovna takovouto reakci ostatní opravdu nečekali. Pustila z levé ruky vidličku, kterou po celou dobu svírala; ta byla zdeformovaná k nepoznání po náporu té trochy magie, která Izaře proudila mezi prsty.

Rukou si zběžně otřela tváře, protože slzy jí téct nepřestávaly, zvedla se a s tváří opět zmáčenou od slz zamířila pozorována všemi studenty i profesory zamířila ke dveřím, které se pod náporem její magie, která začala unikat, otevřely a jakmile jimi prošla, zabouchly se s nebývalou ránou.

"Izzie! Počkej!" uslyšela za sebou tiché zvolání. Jill. Nemůže jí dát ani na chvíli pokoj.

Zrychlila, aby ji Mrzimorka neměla šanci chytit.

Když už byla dostatečně daleko, Izzin obličej se zkroutil do podivné masky, v níž se zračily rovnými díly zoufalství a vztek.

Automaticky zamířila do umýváren k Uršule, protože si byla jistá, že tam nikdo nebude. Když procházela kolem doutnajících pochodní, opět se rozhořely. Když se konečně dostala na požadované místo, pořádně za sebou práskla dveřmi, a i když toho přes slzy příliš neviděla, dostala se k nejbližší kabince a posadila se na zavřený záchod.

Rukou silně uhodila do boční části kabinky a následně sykla nad tou bolestí. Jak mohla být tak hloupá a nechat to všechno zajít tak daleko? Nikdy dřív se jí nestalo nic podobného, proč teď... co bylo jiné v tomhle případě? Proč to musela zrovna takhle zkazit. Proč? Jen... to už nezjistí. Zkazila to, totálně to zvorala. Zklamala sebe, zklamala Arabellu, která se od ní odvrátila. Už ji nepodporuje a Sekhmet je nedostupná. A Mark s Christine... Izarra zůstala sama a byla to jen její vina. Nejhorší bylo, že Arabella musela mít alespoň v některých věcech pravdu. Přesto, Izarra to musela udělat. Kdyby ne, zjistilo by se všechno a to by nemohla dovolit. To už by se zhroutilo všechno, o co kdy usilovala. A jaký by pak měl život smysl?

Byla na sebe tak naštvaná, že to pokazila. Obvykle nebývá ta, která něco kazí. Měla by být ta nejlepší a přimět všechny, aby ji pomáhali kdykoli se jen zmíní. Zklamala sama sebe, když jí to nevyšlo. A co má dělat teď? Když je sama.

Opět praštila rukou do stěny kabinky, ale tenhle pohyb už byl jen naznak čirého zoufalství a bezmoci. Rukou si zajela do vlasů a bolestivě sevřela několik pramenů v pěsti.

Skrčila se na prkýnku a kolena si přitáhla k bradě. Už se ani nesnažila utírat si mokré tváře. Nejspíš si to díky svým chybám ani nezasloužila. Není dokonalá a to vědomí, které nabyla, jí ničilo, protože i Snape měl pravdu. Je slabá a k ničemu, co taky jiného, když dokázala něco pokazit v takovém měřítku. Jak je mohla nechat na to přijít? Jak si mohla dovolit za sebou nechat nějaké stopy. A tady už není nikdo, kdo by jí řekl... co by jí měl vlastně říct? Že to bude dobré, v pohodě? Kdo by jí řekl, že jí věří, že musí být silná a zvládne to. Chyběla jí ta slova tak neskutečně moc. Od toho tady vždycky byla Christine. Už ne, není tady a nikdy víc nebude. Umřela.

Ano, lidé umírají. Proč oni? Oni byli její. Christine a Mark. Chtěla je zpátky. Hned. Teď. Proč to nejde, proč to nejde, proč je Izarra tak zatraceně neschopná dostat je zpátky. Jsou tady kouzla, ale tohle nejde. To vědomí bolelo. Chtěla si promluvit s někým, komu by věřila a kdo by věřil jí. Ale nikdo takový tady není, už asi ani nebude. Izarra tiše vzlykala a nehty si zarývala do kolen, jak je nepřiměřenou silou objímala.


"Tobě se taky Olivie posmívala kvůli brýlím?" ozvalo se. Izarra zvedla hlavu a své zarudlé oči nenávistně upřela na mrtvou studentku. Dělá si z ní srandu?

"Řekni mi, vidíš snad, že bych měla nějaké stupidní brýle!?" zařvala na ni hrubě. Uršula se rozplakala a s táhlými vzlyky zmizela někam pryč.


Za celou dobu si neuvědomila, že veškerá voda v téhle místnosti, díky jejímu přičinění, vřela a syčela. Proč se o to starat. K čemu by to bylo?


Na Izarru toho bylo moc a ona zůstala sama, protože už tady nebyl nikdo, kdo by ji byl ochotný podpořit a říct, že je to v pohodě. Kdo jí to kdy naposledy řekl? Nevzpomínala si. Ráda by to slyšela. Ale neuslyší, protože kdo by stál o to vůbec vnímat existenci někoho jako je ona. Když se od ní odvrátil člověk, který při ní stál celý život. Arabella jí řekla, že je na ni hrdá, když odjížděla do Bradavic. Tři krátké měsíce stačily na to, aby změnila názor. Nebo lhala už tehdy?

To by Christine neudělala, měla by ji ráda. Ale je pryč. Stačil jediný zelený paprsek. Co je to za svět, když na podřízení ostatních stačí jedno kouzlo? Krutý a nemilosrdný. Izarra nechtěla být ta podřízená. Ale to by ta kouzla musela zvládat. Ona nezvládala školu, bylo toho příliš. Eseje, výzkumy, čekání na vypůjčení knih. Tohle, tamto. Turnaj tří kouzelníků, Harry v nebezpečí. Vyloučení. Hulák. Ubohá... Izarra není ubohá. Je dědic, ale nemůže jim to říct. Ne, když ještě není vhodný čas. Třebaže by to mnohé vyřešilo - Scabior by ji nechal na pokoji, všichni by ji nechali na pokoji a respektovali, nebyl vhodný čas. První chtěla získat dobré postavení, aby mohla vystoupit jako potomek zakladatelů. Dědic nemohl být ubožák, to by byl jen terč posměchu.

To by její matka nebyla ráda, že dala život někomu neschopnému. Je v Azkabanu, u Salazara! Odtamtud utekl jen jeden jediný člověk, jaká je asi možnost, že by se to její matce podařilo zopakovat? Téměř nulová. Nepotkají se... Kolika lidem kdy dovolili navštívit někoho v Azkabanu? Nepotkají se... a možná to tak bude i lepší. Izarra si nebyla jistá, jak by snesla to, že by jí zavrhl další člověk, další člen rodiny. K tomu všemu, Raddle je mrtvý, takže ona nikdy nebude mít rodinu. Nikdy a už zůstane sama. Sama. Nechtěla to. Přála si zažít, jaké to je mít pravou rodinu, aspoň na chvíli okusit ten pocit. Nikdy to nezažije. Sama...

A Christine s Markem už se nevrátí. Nikdy.

Izarra si dlaněmi zakryla uši, jakoby se snažila utišit ty vzpomínky, ve kterých na ni oba mluvili. Ničilo ji to vědomí, že jejích hlasy už nikdy neuslyší v reálném životě, ničilo ji to, že zde byla možnost, že si za nějakou dobu ani nevzpomene, jak vlastně jejich hlasy zněly. Zakrývala si uši, až to bolelo, když si rukama tiskla hlavu... nechtěla je slyšet, ne takhle, ne jen ve své hlavě. Chtěla jen mít vedle sebe a slyšet jejich názor. Christine by ji objala a řekla, že sice udělala chybu a musí tedy nést i následky, ale taky by řekla, že je její dcera a to nic nezmění a bude za ni bojovat děj se co děj. Mark by jen řekl, že je jeho Hvězdička, asi by ji i objal a řekl, že to zařídí, aby byla zase dobře. Tolik jí chybělo být něčí Hvězdička.

Kdo pro ni něco takového udělá teď? Nikdo...

Sama... tolik se toho bála. Byla samostatná, ale potřebovala podporu. Nebude ji mít, tak co má pak dělat. Netušila, chtěla radu, ale nebyl nikdo, kdo by poradil. Snad až omylem si vybavila útržky scény, kdy umřeli. Proč ji tady nechali? Jak jí to jen mohli udělat? Jak se vůbec opovažují nechat ji tady tak bezradnou, bezmocnou, ubohou... Umřeli, protože byli slabí, ale to je ona teď taky, všichni jí tvrdí, že je. Měli pravdu? Silné lidi by nevyloučili, ale ji ano... Umře? Bála se, nechtěla umřít, nechtěla být sama, zapomenutá... A Sekhmet byla v lese, kam už se nedostane. Co má dělat? Co když už prostě není, co dělat? Co když už je čas to prostě vzdát? Všechno je špatně... Proč tady jen nejsou Mark s Christine, aby jí řekli, že není proč brečet, že všechno bude zase dobré?

Opřela si čelo o kolena, její ramena se otřásala ve vzlycích. Její výraz se měnil, chvíli vypadala, že se chystá zemřít žalem, po chvíli zase měla na rtech hořký úsměv a pak jimi zase pohybovala a formovala neslyšitelná slova.

Čas utíkal dál, ale pro ni ne, jen tam seděla mimo realitu.


"Tak tady jste," ozval se starostlivý hlas madame Pomfeyové, která Izarru po necelých dvou hodinách hledání našla. Zmijozelka jí neodpověděla. Pomalým rozvážným krokem se přesunula k jediné kabince, která byla zavřená. Otevřela a naskytl si jí pohled na dítě, které si rukama objímalo kolena a na nich měla opřenou pravou tvář. Hleděla někam před sebe, občas se jí pohnuly rty, ale jinak nevykazovala jiný pohyb.

"Slyšíte mne?" zeptala se jí, a když se ani pak nedočkala odpovědi, párkrát Izaře zamávala rukou před očima.

"U Merlina, to mi ještě scházelo," zamumlala pro sebe a rukou se dotkla Izzina ramene. Dávala si pozor, aby studentka její ruku viděla, nechtěla ji vylekat.

"Slečno, tohle musíte vypít, bude vám pak lépe," řekla a nadzvedla jí hlavu. K ústům jí přiložila lahvičku s lektvarem a pomalu vlila obsah dovnitř. Štěstí bylo, že se Zmijozelka nesnažila nijak protestovat.

"Můžete jít?" zeptala se jí, když jí vší silou pomohla na nohy. Neodpověděla. Překvapivě. Madame Pomfreyová ji podpírala celou cestu do nemocničního křídla. Vše ulehčil fakt, že většina studentů měla odpolední vyučování, takže chodby byly liduprázdné.


/AN: Nu, co dodat? Jinak tak dva až tři týdny si beru dovolenou od Izz... jinak nějaké návrh na to, kde a jak Jill získává informace?/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 24. července 2012 v 14:07 | Reagovat

Tak to bylo dobrý čekala jsem že Arabela vykřikne že je podmínečně vyloučená...Není možný že je Jill taky zvěromág jako Rita??

2 Phyllis Phyllis | Web | 24. července 2012 v 17:47 | Reagovat

Izz tenhle stav přeju ... :) ne proto, že je zlá a taak, ale proto, že si musí uvědomit, že je sama a že jestli chce něco dokázat, musí být co nejlepší ... A taky jí to možná připomene, kdo je - že Christine a Mark nejsou nějakou dávnou kapitolou jejího života, že do něj pořád patří. Myslím, že tohle její rozpoložení bude hodně důležité v jejím dalším životě, protože si myslím, že teď udělá několik hodně důležitých voleb a změn :)

3 Taz~ Taz~ | Web | 27. července 2012 v 13:45 | Reagovat

prosím zapoj sa do Big Starkid PRojektu veľmi nám pômôžeš :) v projekte ide o to, aby sme tvorcov muzikálov AVPM AVPS, Starship, Me and my dick a holy musical b@man dostali do čiech alebo na slovensko :) http://teamstarkid.blog.cz/1207/big-starkid-project-propagacia

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. července 2012 v 17:04 | Reagovat

Haa tak to je dobrý :D Zhroucená Izzara, taky jí to přeju, ale ne z toho důvodu, aby byla "ještě lepší", protože tuhle honbu za dokonalostí odsuzuju, ale proto, aby si krucinál uvědomila, jakej je spratek! :D

5 Hanka Hanka | Web | 29. července 2012 v 23:16 | Reagovat

[4]: Tak s tímto souhlasím na 100% :)

6 SITA SITA | 26. května 2013 v 20:57 | Reagovat

Mne bolo Izzari moc ľúto aj som si trochu poplakala. Ja mam veľmi podobnú povahu ako Izzara, až moc podobnú. Mam pocit ako keby si to písala o mne. Prosím daj další diel som veľmi zvedavá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama