13. kapitola „Sama“ - 3. část

16. července 2012 v 14:10 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Ale ty už jsi byla v Prasinkách. Hej, to je divné! Objevil se nějaký problém s povolením? Nedělej si hlavu, mám kontakty, všechno zařídím, jen buď nachystaná a-," Jill začala vymýšlet spletité plány.



"Řekla jsem, že nemůžu," trvala Izarra na svém. Jill se na ni podívala a široce se na ni usmála.

"Fakt? Nekecej - teda povídej, přeháněj! Máš schůzku?" vyhrkla Jill nadšeně a spiklenecky na Izarru mrkla.

"Nikam nejdu. Prostě mám Prasinky zakázané," snažila se jí umírnit Izarra. Mrzimorčin úsměv rychle opadl.


"Tak proč?" zašeptala Jill zmateně a nervózně si prohrábla hnědou hřívu. Izarra se zastavila a hloubavě se na ni zadívala. Nemohla jí to říct... Všechno by to jen zhoršilo.

"Ty víš, že bych to nikomu neřekla. Ty jsi moje kamarádka, tobě bych to neudělala. Mně na mojich kamarádech záleží, víš? Nechtěla bych tě zklamat." Jill uměla dokonale napodobit výraz opuštěného štěněte.

"Brumbál mi to zakázal," řekla po chvíli přemýšlení.

"Na to nemá právo!" zaprotestovala Jill okamžitě. "Neboj, všechno zařídím, média jsou na mé straně. Jsem si jistá, že o něm můžou napsat něco-."

"Ne, to ne. Já jsem udělala... něco. Jsem podmínečně vyloučená," zašeptala Izarra a pozorně sledovala Jillinu reakci. Co udělá? Seřve ji přede všemi? Uteče? Bude jí nadávat? A pak ji Snape zabije, takže to, co tomu bude předcházet, není důležité.

"Oh... to jsem nevěděla, je mi to fakticky líto. Co se stalo?" poslední větu už řekla takovým tónem, že nebylo pochyb o tom, že doslova dychtí po nové informaci, ale šlo poznat, že ji je Izarry doopravdy líto. Líto. Jí to bylo prostě jen líto. LÍTO! Jill má poněkud zvláštní morální principy. Izarra si byla jistá, že kdokoli jiný by ji nejspíše zavrhl. Vždyť přece každému musí být jasné, že to vyloučení musí mít pádný důvod… Ale jí je to líto.

"Nemůže říct."

"Aha, no... to nevadí. Něco ti koupím, aby ti to nebylo líto, protože kdybych já měla přejít o takový boží den, no... Jsem si jistá, že se Brumby umoudří a příště tě pustí," při poslední větě ve snaze uklidnit Izarru ji přátelsky pohladila po rameni. "Uvidíme se později, a drž se!" Poté odběhla ke skupince Nebelvírů třetího ročníku a s tím, který měl kolem krku veliký fotoaparát, začala probírat fotky, jež jí hned strčil pod nos.

Izarra sama se vydala ke svému obvyklému místu u stolu, vedle kterého už seděl Noah Corbin a nabíral si na talíř pečivo s džemem.

'Jen vypadat v klidu, nikdo nic neví,' opakovala si v myšlenkách a zvedla hlavu; hrdými kroky postupovala dál.

Zakopla však o nastavenou nohu a skončila na zemi. Bohužel se nestačila zvednout dřív, než se nejbližší okolí začalo smát. Zaťala čelist, když se snažila nevypustit nějakou nepřijemnou poznámku, a rozhlédla se. Ano, mohla předpokládat, že to byl Scabior, který se na ni v tom okamžiku posměvačně šklebil.

"To tě tvoji špinaví rodiče ani nenaučili chodit, co zrůdko?" zeptal se jí. Uvnitř ní to začalo vřít.

"Hej, kámo... by sis měl dát bacha, víš, co ti říkal Snape. Je divná… Nech toho, ať je klid," syknul ke Scabiorovi jeden z Dolohovových - Alexej. Nikdo mu ale nevěnoval přílišnou pozornost. Izarra si toho dokonce ani nevšimla a s nenávistí zírala na Scabiora.

'Na mě jde alespoň poznat, že mí rodiče byli lidi, co, ty skřete?' chystala se odpovědět, ale místo toho se podívala na Snape, který očividně čekal na její reakci. Pohlédla zpět.

"O mojich rodičích ty nic nevíš, ocenila bych tedy, kdybys o nich takhle nemluvil," zamumlala bezvýrazně a odkráčela ke svému místu. Všichni Zmijozelové, kteří alespoň částečně znali její chování, téměř nevěřili vlastním uších. Tohle se jí nepodobalo ani v nejmenším. Byly tady dvě možnosti, buď se stalo něco špatného, nebo to bylo součástí většího ďábelštějšího plánu. Většina tipovala možnost číslo dvě. Pro ně Izarra byla ta divná, takže by je něco podobného příliš nepřekvapilo.

"V pořádku? Neublížila sis?" zeptal se Corbin, když se Izarra usadila vedle něj.

"Žiju," odpověděla apaticky a zakousla se do prvního jídla, které jí přišlo pod ruku.

"Nechci si povídat, Corbine," oznámila důrazně, když si všimla, že se chystal pokračovat v téhle rádoby konverzaci.

"Oh... dobře. Ale myslím, že kdyby sis chtěla promluvit, budu lepší společnost než ostatní," podotkl trochu opatrněji. Izarra se k němu otočila a hloubavě pootočila hlavou na bok.

"Díky za nabídku, budu si to pamatovat," hlesla poměrně unaveným hlasem a obrátila se zpět k talíři a skleničce dýňového džusu.

Ani ne za hodinu už sledovala obrovský dav studentů, který směřoval do kouzelnické vesničky nedaleko hradu. Zůstala tady sama s prvními, druhými ročníky a několika profesory, kteří se nad nimi měli ujmout dozoru.

Izarra se pohrdavě podívala na McGonagallovou, která stále u hlavní brány. Jakoby ona potřebovala dozor. Je dostatečně samostatná a vždycky byla, nepotřebuje. Vztekle se vrátila do hradu, kde si pak v knihovně našla nejuzavřenější místo. Čas dodělat úkoly. Však ona jim ukáže, že není k ničemu. Když už nemůže nic jiného, alespoň v učení bude perfektní. Musí být, aby zde existovala alespoň nějaká věc, za kterou by na ni někdo mohl být hrdý. Ale co když prostě není dost dobrá? Co má pak dělat? Předstírat, že je… a lidé pak uvěří. Uvěří, protože ona neví, co by jinak dělala.

Celý den už s nikým nemluvila, pokud to tedy nebylo nezbytně nutné. Nechtěla vyvolávat konflikty - záleželo jí na tom, aby v Bradavicích zůstala a pak v sedmém ročníku absolvovala. Vše šlo dobře, prozatím.

Jill jí večer donesla dvě čokoládové žabky a pak zase překvapivě rychle utekla pryč.


Ráno bylo chladné a před snídaní si Izarra všimla, že venku seschlou trávu pokrývala jinovatka.

"Já nevím, co dělat... prostě je pryč. Večer se prý ani nevrátila do ložnice, já nevím. Jsem zoufalá!" uslyšela Izarra lamentovat profesorku Prýtovou za rohem.

"Uklidněte se. Najdeme ji, ihned dáme zprávu všem duchům a portrétům... Jsem si jistý, že slečna Darkwoodová bude stále někde na hradě," promluvil Brumbál.

Jill je pryč.

Izarra zatajila dech. Co se jí stalo? Kam zmizela? Zrovna v době, kdy si začínala myslet, že by opravdu mohla být její kamarádka.
Jill, kde jsi?

"Jak si můžete být tak jistý? A klidný? Ztratila se studentka, u Merlina!" křikla po něm zoufale profesorka.

"Kdybychom ji nenašli do dvou hodin, dáme vědět bystrozorům," uklidňoval ji opět ředitel naprosto nevědom toho, že jejich malý rozhovor někdo poslouchá.

"Ne, ne. To není potřeba. Ona, občas zmizí. To je u ní normální. Nedělejte si starosti, vážně!" řekl uspěchaně další hlas, ve kterém Izarra poznala Ritu Holoubkovou, která hrad kvůli turnaje téměř neopouštěla. "A co kdybyste mi teď pověděli nějaké přesnější informace o prvním úkolu, ten bude za dva týdny, že?"

"Nevím, jestli vám to došlo, madam, ale vaše neteř je nezvěstná," řekla jí Prýtová zděšeně.

"A já zase nevím, jestli vám došlo to, že jsem řekla, že je to v pořádku. Jill je zvědavé dítě, navíc je víkend, ne? Ona… nejspíš, no... bude zašitá někde v knihovně nebo něco podobného. Asi sbírá informace o něčem, je v tom po mně, víte? Je to v pořádku," vysvětlovala Holoubková. "A neříkejte mi madam, nejsem stará," dodala spěšně. Rozhovor se stočil na jiné téma a tak se pro Izarru stal nezajímavým.


'Co se stalo s Jill?' přemýšlela během snídaně. Ať už to bylo cokoli, asi to nebylo nijak závažné, protože se kolem čtvrté hodiny odpoledne objevila a hned si ji k sobě zavolala profesorka Prýtová, aby si ji vyzpovídala. Jo, kde jsi byla Jill? Co skrýváš?


"Kde jsi byla? Slyšela jsem Prýtovou a Brumbála, chtěli dát vědět bystrozorům," promluvila na Jill zezadu při cestě na večeři, když se jí ji konečně podařilo dostihnout. Jill sebou při zvuku jejího hlasu trhla. Asi se vyděsila.

"A-ahoj, Izzie," řekla trošku zmateným tónem a na důkaz její nevysvětlitelné nervozity si skousla spodní ret. "Oni mě hledali? To je od nich úplně milé, že?" Pomalu Izarru přejížděla pohledem.

'Ale, ale. Jill, ty mi neodpovídáš na otázku...'

"No, řekla bych, že je to běžný postup. Nejspíš. Kde jsi byla?" zeptala se opět.

"Není důležité. Hele, můžu se zeptat na otázku, jen taková drobnůstka, souhlas? Chtěla jsem se zeptat už před pár dny, ale nějak mi to vypadlo. Znáš to, mluvím mluvím a nakonec zapomenu, co jsem to vlastně chtěla, a pak hups a nevím nic a než si vzpomenu, tak ten, koho jsem se chtěla zeptat, už tam není. No, složité. Eh, co jsem to jen chtěla? A jo. Jak ti dali ten prohiberní lektvar, když si byla malá, k čemu je? Já ho neznám... Ale určitě je to nějaký hustý lektvar, co? Nebo jsi ho brala kvůli těm zdravotním potížím, jak jsi měla? Ale už jsi v pořádku, že jo? Ale zas, nechci ti moc lézt do soukromí… Ale jsi zdravá a nehrozí ti nic, nějaké komplikace nebo tak, že ne?"

Moment, jaký lektvar? O čem to sakra mluví? Izarra přimhouřila oči, potřebovala víc informací.

"Jak... jak to víš? To, že mi dali lektvar," zeptala se pomalu. Jill zamrkala.

"No, říkala jsi mi o tom, pamatuješ? Asi před týdnem," osvětlila jí hned. Jill, ty lžeš.

"No, neříkala," odporovala jí Izarra.

"Ale jo, říkala..." Jill, ty malá lhářko... "Hmm, myslíš, že dneska zase skřítci připravili to samé kuře jako včera? Oni na to dávají nějaké úplně dobré koření. No, si od nich jednou seženu recept a zkusím to doma, to pak bude boží. Když se to povede, pozvu na jídlo hodně lidí. To bude husté a můžu aji udělat nějakou velkou párty se spoustou jídla a skvělou výzdobou, asi tam dám takové ty lampióny, víš co myslím," změnila téma. "už musím jít, Colin a Stanley Williams mi chtěli ukázat ještě nějaké další masakrózní fotky, co nafotili, víš. Ahoj, Izzie." Utekla do Velké síně.

"Tak tohle bylo divné," řekla si Izarra tiše. Jill se chovala divně a klidně lhala jí do očí. Proč? Co skrývá? Kde byla? Třebaže Izarra už si o ní už nemyslela, že je tak důvěryhodná, jak se zdála, Jill v jejích očích stále zůstávala cenným zdrojem informací, který by byla chyba zahodit.

Co je zatraceně zač prohiberní lektvar?! Kde vůbec vzala takovou informaci? Samozřejmě, její 'zdroje'. Co jsou ty zdroje sakra zač?

Izarra tu noc spala dobře a kdyby měla tušení, co se všechno ještě chystá, nejspíš by si svůj spánek lépe vychutnala.


Při snídani do velké síně vletělo i několik sov. Stejně tak jako každý jiný den v týdnu. K Izaře zamířila malá sovička, kterou už dobře znala, protože jí vždy jednou za pár dní donesl dopis od Arabelly. V tomto případě to bylo jiné a obálka, kterou před ni sova upustila, měla barvu zářivě červenou.

"Tak to potěš koště!" ozvalo se z Izařiné blízkosti, ale nedokázala určit, komu ten hlas patřil. Jen s velmi rychlým srdečním tepem sledovala ten dopis před ní. Hulák.

"Je to to, co si myslím?" ozval se někdo další.

Izarra ztěžka polkla. Slyšela o tom, že dostat huláka je strašné… a potupné. Ale je to jen dopis, nemůže to být až tak drastické, ne?

"Otevři to, nebo vybuchne. Dělej!" pobídl ji kdosi a šťouchnul ji při tom do ramene. Zírala na obálku před sebou a nakonec se pro ni opravdu natáhla, chvíli ji držela jen tak v prstech a nakonec zlomila pečeť. Několik lidí v jejím okolí, které zpozorovali, co se chystá, si zacpali uši.

"TAK TOHLE SI PĚKNĚ ODSKÁČEŠ, MLADÁ DÁMO!" rozlehl se celou síně řev velmi naštvané Arabelly Figgové. Už nebyl nikdo, kdo by zůstal ušetřen vědomí toho, že Davidsonová ze zmijozelu dostala huláka.



/AN: Kiš kiš, Izzie! Kdo z vás tohle čekal a kdo z vás si troufne předpovědět, co se v téhle kapitole ještě chystá? Jinak doufám, že si užíváte prazdniny :) Aspoň tedy víc než já. Crystal/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. července 2012 v 18:26 | Reagovat

No...rozhodně je zajímavé co se stalo Jill, proč je taková, kde sebrala informaci z Izzařina života.
Hulák pobavil.
Ale začíná to být hodně roztahané a dlouhé :D

2 Crystal Crystal | 16. července 2012 v 19:01 | Reagovat

[1]: Jil bude vysvětlená... jednou. Hulák ještě bude pokračovat :) A tvé poslední poznámce, ono tomu hodně přidává, že části nejsou v jednom článku, ale i tak... dějově se to v příštích kapitolách pokusíme napravit :)

3 Hanka Hanka | 17. července 2012 v 20:41 | Reagovat

Drsná kapitola ale Jill mě trochu prekvapila... :)

4 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 21. července 2012 v 14:49 | Reagovat

Omlouvám se že nepíšu k tématu- má snaha je tisknout sborník knižně, pokud o něj budou mít autoři nebo i ostatní zájem. Předpokládaná cena by pak byla okolo 50Kč pro autory, pro ostatní trochu dražší, ale jde o to kolik lidí jej bude chtít. Čím víc tím by bla cena nižší.

5 Terka Terka | 23. července 2012 v 18:32 | Reagovat

No jsem zvědavá co se stalo s Jill, ale hlavně na to co se bude dít dál. Chudák Izz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama