13. kapitola „Sama“ - 2. část

8. července 2012 v 9:47 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Měl bych tě vyloučit," opět použil zamyšlený tón. V nitru Izarry se rozpoutal chaos.


"Ne!" vykřikla a pak pokračovala v o něco tišším, ale pevnějším ovšem i zoufalejším hlasem. "To nemůžete, to neuděláte! Nemůžete mně poslat pryč… zpátky mezi mudly, ne, prosím! To nemůžete!"



"Můžu, ale máš pravdu. Neudělám to, prozatím. Ovšem… nepoznávám tě, Izarro."
"Lidé se mění," sdělila mu tiše a poraženě sklopila hlavu.

"Vím, že odchod Marka a Christine byl a stále je těžký a složitý, ale -." Vzhlédla.

"Ne, je to v pohodě," namítla rychle a jen co na něj pohlédla, hned zase uhnula očima kamsi na stěnu. Musela ho přerušit, neměl žádné právo je zmiňovat.

Brumbál se po svém přerušení nadechl, aby pokračoval v započaté větě.

"Prostě si nemůžeš k okolí dovolovat takové věci. Je to neodpustitelné," vyčítal jí zamračeně, ale jeho hlas byl klidný. To Izarru vytáčelo.

"Nikdy jsem po nikom odpuštění nežádala a ani nebudu," oponovala chladně. "Dejte mi trest a nechte mě jít. Mám hodně věcí do školy a zítra se jde do Prasinek, tak abych to stihla."

"Myslím, že času se najde více než dost. Návštěvy Prasinek jsou pro tebe až do konce roku zakázány." Izarra na něj zírala div ne s otevřenou pusou. Nemůže jí zakázat Prasinky! To je jediná doba, kdy se jí vždy podařilo dostat k Sekhmet.

"Ovšem, je to jen část trestu. Než ale povím i zbytek, mám jistou nabídku. Řekni mi, proč jsi to kouzlo chtěla použít a Prasinky tě hned zítra mohou zase přivítat."

"No, obávám se, že nepřivítají," řekla okamžitě bez přílišného rozmýšlení, protože její tajemství bylo podstatně důležitější než nějaké Prasinky; k Sekhmet se dostane jinak.

"Jak chceš. Tak tedy, od dnešního dne jsi oficiálně podmínečně vyloučená, stačí jediný - jakýkoli incident a jedeš domů…"

Podmínečně vyloučená… vyloučená… vyloučená. Neustále se jí to opakovalo v hlavě. Bylo to mnohem horší, než očekávala.

"Návštěvy Prasinek jsou po zbytek roku nepovoleny, nemáš ani dovoleno bez nějakého doprovodu opouštět hrad…" Uvědomila si, že se to začíná podobat vězení. Nesnášela omezování a nejhorší bylo, že nebude mít možnost vidět Sekhmet… V očích pocítila náznak slz.

"Po dobu několika měsíců budeš plnit školní tresty, které ti zadám. Myslím, že dívčí záchody by uvítaly nemagické vyčištění…" Fuj, nechutné. A ponižující.

"Zmijozelu odebírám šedesát pět bodů…" Jakoby ji body nějak zajímaly, ale to Snape ji asi zabije.

"A jednou za tři týdny budeš předkládat hůlku pro kontrolu kouzel, které jsi použila…" O důvod víc, proč se naučit druhou úroveň bezhůlkové magie.

"Námitky, dotazy?"

"Ne, pane," hlesla tiše. Brumbál se na ni podíval s neurčitou emocí v očích.

"Velmi jsi mne zklamala, Izarro. Samozřejmě také informuje tvou babičku. Teď můžeš jít." Izarra s hlubokým nádechem vstala, rychle natáhla ruku a téměř nevědomky si bezhůlkovou magií přivolala svou hůlku, která byla na opačné straně stolu. Nemohla zpozorovat, jak Snape, který stál za ní a přemáhal se, aby na ni nezačal křičet hned teď, překvapeně nadzvedl obočí. Nevěděl, že ta holka zvládá něco takového. Na tom ale teď nezáleželo.


"Můj kabinet. Hned. Teď," řekl Izaře Snape ledovým hlasem, který ona jakoby slyšela z dálky.

Vyloučili ji. Brumbál ji vyloučil, i když jen podmínečně. Teď už nemůže nic. U Salazara! Proč se všechno musí začít hroutit? Po tomhle už by na ní její matka nemusela být pyšná. Zkazila to a navíc se od té zrzky stejně nic nedozvěděla a teď už nemůže dělat nic. Po celou cestu měla svěšenou hlavou a vnímala jen jakési útržky z okolí. Tázavé pohledy ostatních, hluk kolem, mihotající se stíny… Několikrát klopýtla a málem skončila na zemi. Opakovala si, že by se měla uklidnit. Měla by být silná, přijmout to a snažit se z toho vytěžit to nejlepší. Co nejlepší? Nic dobré na tom nebylo.

Sekhmet neuvidí na dlouhou dobu. Ona byla ta jediná, které věřila. S kým má teď mluvit, když už tu nikdo není?

Ani nevěděla jak, ale dostala se až do kabinetu a zaslechla zabouchnutí dveří. Snape se postavil těsně před ni. Byl neskutečně vysoký; musela hodně zaklonit hlavu, aby mu viděla do černých rozzuřených očí. Cítila se tak malá.

"Co jste si sakra myslela!" zavrčel na ni tak hlasitě, až to hraničilo s křikem. Bylo to děsivé na takové úrovni, že sebou trhla a couvla o několik kroků blíže ke zdi. Tohle se mu nepodobalo, nikdy na Zmijozely nekřičel, Izarra si snad ani nedokázala vybavit, kdy by na ně nějak výrazně zvýšil hlas... ne v hodinách. Ale teď nebyla hodina, správně?

"Pane, já-," začala a i přes její snahu, zněla vyděšeně.

"To nebyla výzva pro vás, abyste promluvila! Jak jste si vůbec mohla dovolit použít kouzlo, které nezvládáte?! Weasleyová mohla klidně skončit u svatého Munga po zbytek života a byla by to jen vaše vina. Copak takhle se chová Zmijozel? Nezajímá mně, proč jste to udělala, ale proč jste si to nepromyslela! Vzpamatujte se. Teď jste ponížila jak sebe, tak i mne a celou kolej. A právě v době, kdy se všechno točí kolem Bradavic. Vy jste se musela úplně zbláznit!" teď už vážně křičel… a hodně prskal.

"Já nechtěla, nemyslela jsem-."

"Tak vy jste nemyslela? Neříkejte. Použít kouzlo, které nezvládáte, na hloupou holku, se kterou jste se dozajista mohla nějak domluvit. Mohla skončit doživotně jako živá mrtvola a vy v Azkabanu, slečno, to by přeci každý označil jako plán vymýšlený kolik dní." Teď naopak mluvil pomalu ledovým spíše tichým nebezpečným hlasem. Izarra si nebyla jistá, co je lepší, jestli když na ni řvě nebo mluví takhle. "A ještě jste se nechala chytit, vaše stupidita připravila zmijozel o potřebné body. Podmínečně vás vyloučili, jste ostudou zmijozelu!"

"Já nejsem ostudou zmi-." Ona nemohla být ostudou, ona byla dědic. Tahle kolej byla její.

"Ale ano, jste. Doufal jsem, že budete přínosem. Ale očividně jsem do vás vkládal přespřílišné naděje," zasyčel na ni.

"Zlepším se, bylo toho moc, moji rodiče umřeli a..." začala se vymlouvat.

"Vážně? Copak se asi stalo s tím vaším 'ne, je to v pohodě'? Trošku si protiřečíte, ne?" posmíval se.

"Ale já... moji rodiče, oni -." zkusila znova.

"Nesvádějte to na jiné. Je mi absolutně jedno, co se stalo ve vaší minulosti. Už se to stalo, nezměníte to, takže sklapněte!" okřikl ji a odkráčel na opačnou stranu místnosti a nechal Izarru se krčit u zdi.

"Ano, pane," špitla a zhluboka se nadechla, protože do té doby toho nebyla schopná.

"Opovažte se ještě něco provést, komukoli. Nevyjímaje studenty zmijozelu. Myslíte si, že nevím o vašich rozporech se Scabiorem?" osopil se na ni. "My jsme Zmijozelové, my jsme k sobě navzájem loajání a vy to rozvracíte! Opažte se v tom chování setrvávat. A ani nezkoušejte vůbec někomu říct, že jste v podmínce. Dokonce ani Wealeyová netuší, co se vlastně stalo."

"Ano, pane." Ani jí samotné se moc nelíbilo, že by mělo být veřejně známo, že je podmínečně vyloučená. statní to nebudou vědět, bude to v pořádku... nic se nedozví.

"Snažte se, abyste mne nepřiměla myslet si, že jste ještě neschopnější," pronesl a z příma se na ni podíval.

"Nejsem neschopná," pokusila se tichým hlasem odporovat. Nemohla být neschopná, protože to by znamenalo, že je slabá. To není! Nemůže...

"Oh, vážně? Že jste ještě neprokázala opak. Vzpamatujte se, nejste střed vesmíru! Věci se netočí kolem vás." vysmál se jí. "A když už jsme u vesmíru, jestli ještě jedinkrát vynecháte hodinu astronomie, dopadne to velmi, velmi špatně. Vy nejste v postavení, abyste se mohla ulívat z hodin…" odmlčel se, "vy nejste nic."

"Ale…" rozhodla se, že asi nemá cenu větu dokončovat.

"Vypadněte už." poručil a hůlkou mávnul ke dveřím, které se s vrzáním otevřely. Izarra se na něj podívala a přemýšlela, zda je opravdu schopná přimět své nohy k nějakému pohybu.

"Hned." Na to Izarra bez jediného slova doslova utekla.


Neměla tušení, ve které části hradu se nacházela, ani ji to nějak nezajímalo. Nikdo tady nebyl a to bylo hlavní. Sama seděla v úzké nepříliš osvětlené chodbě, tašku měla nedbale pohozenou vedle sebe. Kousek od ní ležela nakřáplá lahvička inkoustu, který z ní pomalu vytékal. Izarra tomu nevěnovala pozornost. Snažila se uklidnit, zůstat silná a zachovat si zbytek hrdosti - pokud jí tedy ještě nějaká zbyla.

"Incedio," zašeptala, když hůlkou mířila na svou vlastní ruku. Z hůlky vyšlehly jiskry a Izarra je bezhůlkové zachytila pár centimetrů nad její rukou, nechala je hozhořet se jasným plamenem. Brumbál tvrdil, že bezhůlkové magie zlepší její sebeovládání, které nyní potřebovala dostatečné na to, aby se mohla uklidnit. Ale oheň nad její rukou neměl co spalovat a ona stále nepřišla na to, jak ho udržet. Pomalu zmizel a ona to zkoušela znovu a znovu. Popálila si prsty, ale bolest vnímala jen okrajově. Za nějakou dobu vyměnila pyrokinezi za telekinezi a nechala před sebou ve vzduchu poletovat jednu z jejích knih.

"Co děláte v této část hradu, drahá?" ozval se vedle ní překvapený hlas. Izarra se vylekala, cukla sebou a kniha s tupou ránou skončila na zemi. Podívala se napravo a ve stínech rozpoznala průsvitné tělo Krvavého barona. Neodpověděla, jen sledovala, jak se jeho postava blíží k ní.

"Ale, něco se stalo, slečno?" zeptal se Baron. Izarra se odvrátila, popadla tašku, dala do ní knihu a rychlým krokem se vydala pryč. Nestála o společnost, dokonce ne ani o tu mrtvou.

"Tohle chování není rozumné, dědičko," uslyšela za sebou ještě a to ji donutilo se zastavit. Baron v ten sám okamžik proplul kolem ní, aby jí viděl do tváře, když ona sama se otočit odmítala.

"Prosím?" vypadlo z ní po chvíli. "Jak...?"

"Takže jsem měl pravdu," řekl sám sobě a mírným úsměvem.

"Co to má znamenat?" zeptala se panovačným tónem a zamračeně na něj hleděla. Všechno se jí začíná vymykat z rukou.

"Nic určitého. Ovšem, má loajalita vždy bude patřit dědicům, nemusíte se bát, že bych prozradil nějaké vaše tajemství." Po těch slovech prošel zdí a Izarru tam nechal stát dokonale zmatenou a ohledně vyloučení stále velmi neklidnou.

Po chvíli se vydala do sklepení, protože v téhle době by ložnice měly být prázdné a ona by pak měla klid. Cestou se stavila do umýváren, aby si umyla lehkou spáleninu na ruce. Podařilo se jí najít tu, kam zřejmě nikdy nikdo jiný nechodil. Taky že brzo zjistila proč. Obýval ji snad ten nejotravnější duch Bradavic, který se tam objevil v okamžiku, kdy Izarra v návalu vzteku nad vyloučením téměř prokopla dveře jedné záchodové kabinky. Byla to Ufňukaná Uršula, jak se o ní zmiňovala Jill. Až teď zjistila, že umývárny, které Uršula obývá, jsou právě tyhle. Mrtvá obrýlená holka zmizela v okamžiku, kdy se jí Izarra pokusila hlavou prohodit první věc, která se jí dostala do rukou a to ruličku toaletního papíru.

Zmijozelka se pak už poměrně známou cestou dostala do sklepení a v dívčí ložnici se začala osamoceně učit. Co jiného měla dělat?

Ten den už s nikým nepromluvila a v plánu to neměla ani další den, ovšem nepočítala s Jill, která si ji ráno odchytila při cestě na snídani.

Ten den už s nikým nepromluvila. V plánu to neměla ani další, ovšem nepočítala s tím, že si ji Jill odchytí při cestě na snídani.

"Ahoj, Izzie," ozval se vedle ní nadšený hlas. Izarra Jill ignorovala a dál pokračovala chodbou, který vedla do velké síně.


"Chtěla jsem s tebou mluvit o těch Prasinkách dneska, šak víš. Budu nakupovat dárky na Vánoce, protože na dárky není nikdo dost brzo, první dárek jsem koupila v dubnu. Takže jsem se chtěla zeptat, jestli bys tam nešla se mnou? Bude to uplně boží! Miliony sladkostí, nákupy, žertovné předměty a tak - prostě supr!" řekla jí neskutečně rychle a téměř kolem ní poskakovala.

"Jestli se chceš domluvit později, počkám po snídani, asi už umíráš hlady, co?" zeptala se, když se po pár vteřinách od Izarry nedočkala žádné odpovědi ani jiné reakce.

"Nemůžu do Prasinek," řekla Izarra neutrálně, když poznala, že je lepší skončit zbytečné vyptávání dříve, než později.

"Co? Proč? Jakto? To jako vážně? Ne. To nemyslíš, vážně, ne?" vyhrkla spěšně a zmateně na Izarra zamrkala.

"Prostě... nemůžu," zopakovala důrazněji Izarra a stále pokračovala ve své cestě.

"Ale ty už jsi byla v Prasinkách. Hej, to je divné! Objevil se nějaký problém s povolením? Nedělej si hlavu, mám kontakty, všechno zařídím, jen buď nachystaná a-," Jill začala vymýšlet spletité plány.



/AN:Ták... No, ještě jednou se omlouvám, že některé charaktery se vyskytnou OOC. Crystal/
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. července 2012 v 17:38 | Reagovat

Jo, tohle chování Brumbála už byl Brumbál..a Snape se mi taky líbil :D Jenom Jill by teď potřebovala ledový kýbl vody na hlavu a chvíli poslouchat ostatní, nebo dostane brzo přes papulu :D

2 Hanka Hanka | 9. července 2012 v 23:10 | Reagovat

Týýýjo to jsem nečekala že brumbál bude tak přísný nechápu proč si Izz něco nevymyslela jako to proč to udělala tohle ne.....K Jill souhlasím s prvním komentářem...Tak trochu jsem čekala že když už Izara byla v umyvarně tak se jí nejak podáří nájít vchod do tajemné komnaty ale to mám asi moc velkou představivos... :D Jinak moc pěkná kapitola

3 Crystal Crystal | E-mail | Web | 9. července 2012 v 23:14 | Reagovat

[2]: Nechápeš? Vždyť ji usvědčil nezvratným důkazem? Co měla udělat, přijmout trest nebo prozradit tajemství, který se snaží celou dobu skrývat? Trest je pro ni v tohme ta o hodně lepší možnost. Tak co jiného měla udělat? Měla být drzá a riskovat, že ji opravdu vyloučí? Měla zapírat a tělat ze sebe hloupou?
A v úmývárce... ono je normální jen tak, když je člověk nastvaný na celý svět, najednou zasyčet otevři se...

Jinak, pokud jsem byla hrubá nebo tak, vyhrazuju si na to právo, jelikož jsem se asi před hodinou dozvěděla, že mi umřel člen rodiny.

4 Is Is | 10. července 2012 v 8:31 | Reagovat

no já si teda myslím že ten trest je zcela adekvátní a rozhodně je dobře že neprozradila že je zmijozelův dědic , dost jasně si pak dokážu představit brumbálovu reakci , no každopádně se mi kapitola jako vždy líbila :))

5 Hanka Hanka | 10. července 2012 v 10:35 | Reagovat

[3]: To je v pohode...ale i tak nějak mohla začít zkoumat...

6 Phyllis Phyllis | Web | 11. července 2012 v 22:44 | Reagovat

Tak tahle část se mi moc líbila :)) Jen už mě vysloveně ubíjí (v dobrém slova smyslu), že Izz furt někdo říká, že je dědička, že znají jejího otce, její matku ... a ona ještě pořád nic neví :D Chm :)

Hanko: Kdyby Izz otevřela tajemnou komnatu ve chvíli, kdy byla v takovémhle stavu, navíc když ani neví, že tam je ... Rozhodně bych pak holky za to nepochválila ;) Takhle je to skvělé. A jestli se Izz někdy podívá do Tajemné komnaty, bude to muset být hodně promyšlené, aby to nebyl kýč :) Takže s tebou nesouhlasím, Hani.

Plus, kdyby Izz Brumbálovi vysloveně lhala, poznal by to ;)

Ale zpátky k chválám :D Moc se těším na další část - a k mému vlastnímu podivu hlavně na Jill :)

7 Phyllis Phyllis | Web | 11. července 2012 v 22:45 | Reagovat

Joo, plus ještě :D Smekám nad tím podmínečným vyloučením. Když jsem přemýšlela, co by Brumbál mohl Izz udělat, tohle mě vůbec nenapadlo, nemohla jsem přijít na nic adekvátního - něco hrozného, ale ne vyloučení :) Fakt super.

8 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. července 2012 v 16:29 | Reagovat

[6]: Hlavně když v komnatě je už jen mrtvola baziliška a socha Salazara zmijozela, což zase není tak neskonale zajímavé pro ni ani pro nikoho jiného - o baziliškovi se asi ve škole ví a socha jejího dávného předka..no...asi není taková milovnice umění, aby ji to vytrhlo :D

9 Crystal Crystal | 13. července 2012 v 21:24 | Reagovat

[8]: Správně :D Navíc je tam mokro, takže i plísně sajrajt a beztak to tam páchne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama