13. kapitola „Sama“ - 1. část

30. června 2012 v 16:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"On vám zadal esej na téma, jak zabít mantichoru? Ve třetím ročníku? Bradavice se nezdají," řekl napůl s uznáním a napůl se smíchem Rulf, když vzhlédl od své vlastní knihy.

"Není to jak zabít… spíš se ubránit. Takže zneškodnit a utéct," zamumlala a na pergamenu škrkla poslední dva řádky. "Jde jen o tom vymyslet jak…" řekla téměř nepřítomně a opět očima začala prohledávat stranu v jedné z knih, které ji Rulf pomáhal vybrat v Bradavické knihovně. "Slyšel jsi o kouzle assa in tuo succo? Fungovalo by, kdybych ho seslala na její nohy?" zeptala se, aniž by zvedla hlavu.



"Ne, tohle by neprošlo kůži. Vlastně, většina kouzel neprojde."

"To vím taky, takže ty máš nějaký tip? Nejlépe něco bez černé magie, aby mi to uznali?" Byl pátek odpoledne, absolutně se jí nechtělo přemýšlet. Byla po celém týdnu unavená a stále v ní přetrvávalo zklamání nad tím, že žít se svou pravou rodinou je nemožné, protože Raddle byl mrtvý. To už ale změnit nedokáže, měla by to nechat plavat. Možná však, kdyby zjistila, kdo ho zabil…

"Jen přemýšlej, není to tak složité," pobídl ji s výrazným ušklíbnutím.

"Oh, díky za tu perfektní radu, jsem si jistá, že bude nesmírně užitečná," řekla sarkasticky.

"To jsou moje rady přece vždycky." Opět se začetl do své knihy a vypisoval s drobné poznámky na pergamen vedle. Izarra se opřela o židli a při přemýšlení se zahleděla kamsi ke stropu.

Většina kleteb neprojde kůží, snad jen avada a tu dozajista napsat namůže. Má to být obrana proti černé magii, ne černá magie. Ale když nad touhle možností přemýšlela, mohla by ji zmínit jako teoretickou možnost. Moody v tomhle byl docela otevřený, vždyť celou dobu bere nepromíjitelné se čtvrťáky. Ale musí tam být i jiný způsob. Neprojde kůží… ale jen kůží! Je to jako drak. Co když použila nějaké kouzlo třeba na oči? Mohla by tu potvoru nějak oslepit? Nebo použít nějaké jednoduché kouzlo a namířit na oči? Kdyby to nešlo, tak by do očí prostě jen poslala písek, to totiž taky není zrovna příjemné. I když to by to zvířě možná ještě rozdráždilo víc.

"Myslíš, že by účinkovalo i jednoduché kouzlo, kdybych ho seslala do očí?" zeptala se a dřív, než stihla vůbec zvednout hlavu, dostalo se jí odpovědi úplně od někoho jiného.

"Samozřejmě, Davidsonová. Takže tím je debata mezi vámi a vaším… společníkem u konce. Půjdete semnou. Chce vás vidět ředitel, ihned," uslyšela za sebou hořký hlas profesora Snapea. Nezněl nadšeně.

"Víte, co chce, pane profesore?" zeptala se opatrně, když si rychle balila potřebné věci.
"Netuším, ale modlete se, ať to není něco… vážného," s tím se otočil a vydal se pryč z knihovny. Izarra ho rychle následovala, protože sama by se k řediteli pravděpodobně neměla šanci dostat.

"Uvidíme se později," uslyšela za sebou ještě Artema. Nebyla to otázka, ale jednoduché konstatování faktu. Neotočila se, ani nedala jinou odpověď. V tuto chvíli ignorovala jak jeho tak i studenty v okolí, kteří ji zvědavě sledovali. Nestávalo se každý den, aby s někým chtěl mluvit Brumbál. Nejspíš to nebylo dobré.

Cestou přemýšlela, proč by s ní Brumbál měl chtít mluvit. Málem zakopla o své vlastní nohy, když jí o vteřinu později došlo, že tady opravdu nebylo příliš mnoho možností, kvůli kterým by ji mohl chtít vidět. Doufala, že to bude jen kvůli jejím absencím v astronomii, protože si nemyslela, že by měla takové štěstí, aby ji volal kvůli něčemu kladnému. Byla v háji a věděla to.

Po zbytek cesty se snažila něco vymyslet. Rozhodla se, že pokud se bude řešit cokoli jiného než astronomie, u které jediné jí můžou něco dokázat, bude zapírat tak dlouho, jak jen to bude možné. Musela to být astronomie, nic jiného zjistit nemohli. Správně? Ne, určitě nemohli.

Izarra s drobnou úlevou vydechla a pokračovala v cestě. Jen se omluví, řekne jak je jí to líto, ale nezvládala to kvůli Christine a Markovi. Vzbudí lítost a všechno bude v pořádku. Přece by chudince, které nedávno zabili rodiče nic neudělali, ne?

Oba se zastavili u mohutných dveří. Izaře se od Snapea dostalo velmi podivného pohledu a sama zaklepala; dveře se otevřely a Izarra spatřila stůl, za kterým seděl poměrně naštvaně vzhlížející ředitel a za ním nesmírně rozzlobená profesorka McGonagallová.

"Oba dovnitř a ty," Brumbál se na Izarru hluboce zadíval, v jeho očích chyběl ty veselé jiskřičky, "sednout!" přikázal chladným hlasem, který k němu vůbec neseděl. Jednou rukou si ustaraně prohrábl stříbrné vlasy. Z Izarry nepouštěl oči do doby, než se posadila na přichystané křeslo. Sama se snažila vypadat tak klidně jak to jen šlo.

"Máš nějakou představu o tom, proč jsem si tě nechal zavolat?" zeptal se jí a probodával ji svýma modrýma očima, které jakoby se proměnily v led. Zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat.

"Ne, pane," odpověděla silným hlasem a snažila se neuhnout jeho pohledu. Měla by působit sebevědomě a ne jako nějaký slaboch, který nedokáže snést něčí pohled. Navíc, nejspíš se jedná jen o pouhou astronomii, že?

"Podej mi tvou hůlku," přikázal tónem, u kterého i Izarra sama musela uznat, že by asi nebylo nejlepší to neudělat, ovšem… že by měla komukoli dávat svou hůlku, se jí nezamlouvalo ani v nejmenším. Jak může souviset její hůlka a astronomie? Vždyť to nedává nejmenší smysl. Rychle pohlédla přes rameno na profesora Snapea, který se tvářil poněkud překvapeně. Říkal jí pravdu, neměl ani ponětí, proč si ji Brumbál nechal zavolat, ani proč by měl chtít vidět její hůlku.

"Pane? Nevidím důvod, proč bych-."

"Tu hůlku. Hned teď, Izarro," přerušil ji Brumbál s již znatelnou zlostí v hlase. McGonagallová si Izarra zamračeně prohlížela a netrpělivě podupávala nohou.

"Tak bude to, slečno, dejte mu tu hůlku! Copak jste hluchá!?" zasyčela na ni ihned poté, co Brumbál dořekl její jméno. Bylo to tak rychle po sobě, že na Brumbálovo opětované vyzvání nestihla zareagovat.

"Neopovažujte se přede mnou takto mluvit se studenty mé koleje," ozval se Snapeův úsečný hlas zpoza Izarry a na okamžik bylo ticho. Na to Snape opět promluvil. "Mimochodem, vy jste tady ta, která zřejmě trpí na nedoslýchavost, protože vám očividně uniklo, že slečna Davidsononá svou odpovědí dala poměrně jasně najevo, že slyšela velmi dobře. Ovšem... že by to nebylo ušima, ale mozkem, co říkáte, Minervo?" Izarra si dokázala velmi jasně představit ten pohrdavý úšklebek, který měl momentálně na rtech.

"Severusi, dost," řekl mu Brumbál, ale ani se na něj nepodíval. Stále bedlivě sledoval Izarru. Tak nečitelná, bez emocí, které by se jí měli odrážet v obličeji a v očích.

"Hůlku," řekl a doufal, že to už nebude muset opakovat. Natáhl ruku. Izarra na ni chvíli jen mlčky zírala, jakoby vlastně opravdu nepochopila, co že se to od ní vlastně chce. A když už chtěla promluvit, znovu se ozval ředitel její koleje.

"Máte povinnost mne jakožto ředitele zmijozelu informovat, proč tu hůlku potřebujete," oznámil stroze Snape.

"Proč ti to tvá studentka neřekne sama? Kompetentní je na to dost, ne?" zamumlala McGonagollová dost nahlas na to, aby to všichni v místnosti slyšeli až příliš dobře. Izarra se na ni se zatnutou čelistí podívala. O co se snaží? Udělat to ještě horší samozřejmě. Už od začátku ji neměla ráda.... A nyní, ať by teď Izarra odpověděla téměř jakkoli, postavilo by jí to do nepříjemné pozice. Pokud odpoví, je tady možnost, že prozradí něco, co se vlastně řešit nemělo. A pokud ne, podle McGonagallové bude nekompetentní. Ona není neschopná. Izarra se na ni zamračila.

"Stále netuším, o čem to mluvíte," podotkla úsečně a založila ruce na hrudi.

"Tak vy nevíte... Lhářko! Jsem si jistá, že si moc dobře pamatujete, co se stalo," křikla po ní. Izarra jen tiše koukala na vysokou čarodějku, která vypadala, že ji nejspíše brzy prokleje. To ale díky Salazarovi nemůže.

Všechno se začínalo sesypávat… Izarra si nebyla jistá, po jakou dobu si ještě může dovolit zapírat; začínala ji bolet hlava. Možná, že by to měla vzdát?

"Albusi, vidíš to?" McGonagallová teď opravdu zakvílela? Nechápavě u toho kroutila hlavou a Brumbál stále čekal na hůlku.

"Dejte mu ji, ať to tady můžeme skončit," pobídl ji Snape znuděným hlasem a ona, ač se jí vůbec nechtělo, nakonec poslechla. Svou hůlku s chiméřím jádrem pomalým, opatrným a rozvážným pohybem podala Brumbálovi.

Tohle prohrála a teď už to věděla, protože jí došlo, že tohle nebude o astronomii. Od začátku nebylo. Tohle bylo nesrovnatelně horší. Mohla se jen modlit, aby zjistili tu méně závažnou věc. Ale která to byla? Sekhmet? Dědic? Zrzka? Bezhůková magie v hodinách? Že Scabiorovi zlomila nohu a před tím mu popálila ruku?

Nevěděla, co je horší. Zhluboka se nadechla. Teď si byla jistá jen jedním. Prohrála a oni budou mít šanci ji srazit na kolena. Nechtěla jim dát tu možnost a tohle jim splnit. Když už prohrát, tak s hrdě vztyčenou hlavou. Ovšem jediné, na co dokázala myslet, byla věta: 'U Salazara, tohle bude průser...'

Pozorně, snažíc se působit klidně, sledovala, jak Brumbál spojil špičky hůlek a zřetelně pronesl: "Prior incantato." S tím se v prostoru nad hůlkami začaly objevovat obrazy. Izarra poznala, že jde o kouzla, která naposledy použila. Naprázdno polka, když se postupně měnily a časově zacházely dále. Blízko okamžiku, kdy jedno zaklínadlo použila na zrzku v lese.

Nasucho polka. Bála se a vsadila by se, že kdyby nedokázala tak dobře hrát, třásly by se jí ruce. A pak to přišlo a McGonagallová silně zalapala po dechu, Brumbál se po chvíli odvrátil, Snape... byl ticho, Izarra si vlastně nebyla jistá, jestli je pořád v místnosti; neodvažovala se otočit a upřeně sledovala prostor nad hůlkami, kde nyní byla zobrazena ona a hůlkou mířící na vyděšenou zrzkou. Nebylo z toho nic slyšet, celý obraz byl také jakoby z kouře, ale byla naprosto jasně vidět, jak svými rty vyslovila kouzlo obliviate. Zrzčiny oči byla najednou tak nepřítomné. Věděli to, ovšem chyběly podrobnosti. Pokud si je však nesehnali od zrzky. Co všechno jim řekla? Ví i o Sekhmet? O tom, že je dědic.

"Říkala jsem to! Proklela mou studentku! Je to potvrzené!" vykřikla profesorka přeměňovaní a rozhodila rukama.

"Deletrius!" vykřikl Brumbál a scéna zmizela v obláčku kouře. "Proč jen lžeš... Tvé vysvětlení, Izarro?" Vyslovil to pomalu a se silným důrazem na každé jednotlivé slovo. Izarra jen naklonila hlavu na bok.

"Nechápu, co bych na tom měla vysvětlovat," ohradila se. Absolutně odmítala něco říkat, protože by nechtěně mohla prozradit víc, než už ví oni sami. To nemohla dovolit.

"Co vysvětlovat? Ginny Weasleyová skonč-."

Zrzka… Všechno to byla její chyba.

"Minervo…" napomenul ji Brumbál, když se síla jejího hlasu začala upínat k závratným výšinám.

"Ne, musí vědět, co způsobila. Slečna Weasleyová skončila v péči madame Pomfreyové a nedokázala ze sebe vypravit delší souvislou větu. Dokola drmolila mnoho na sebe nenavazujících slov a mezi nimi i vaše jméno. Máte neskutečné štěstí, že se jí podařilo dát do kupy, i když vzpomínky už jí kvůli zkaženému kouzlu nikdo nevrátí. Co řeknete k tomuhle, slečno?" Izarra se na ni podívala. Jak by se měla zachovat? Hrát si na tu ubohou a lítostivou nad jejím činem anebo ne? Mohla by se i rozbrečet pro dobré divadlo… Ale to by po ní chtěli vědět, proč to udělala, nemohla něco takového dovolit. Ušklíbla se.

"Že ji mi opravdu velmi líto, že se mi to kouzlo nezdařilo." Podívala se na Brumbála. "Kdy dostanu zpět hůlku?" zeptala se.

"Obávám se, že nechápeš vážnost celé situace..."

"Ale ano, chápu. Příště použiju kouzlo, které zvládám," mumlala a natahovala se po hůlce. Když už se jí téměř dotkla prsty, Brumbál ji jí odstranil z dosahu. Nevrle k němu vzhlédla.


"Tohle chování nehodlám trpět. Stejně musím jít učit. Albusi, můj názor znáte," vložila se do toho ředitelka nebelvírů a odkráčela dveřím pryč. Izarra se za ní ohlédla a pohledem zavadila také o profesora Snape, který stále mlčel, ale tvářil se velmi zlostně. Otočila se zpátky na Brumbála.

"Tady už nesmí být žádné příště. Vážně jsi ublížila spolužákovi, to je proti školnímu řádu. Vlastně si nejsem jist, zda bych ti tu hůlku měl vracet," poslední větu řekl zamyšleně. Izarra na něj jen zírala.

"Nechápu," vydechla a přimhouřila oči.

"Měl bych tě vyloučit," opět použil zamyšlený tón. V nitru Izarry se rozpoutal chaos.

"Ne!" vykřikla a pak pokračovala v o něco tišším, ale pevnějším ovšem i zoufalejším hlasem. "To nemůžete, to neuděláte! Nemůžete mně poslat pryč… zpátky mezi mudly, ne, prosím! To nemůžete!"


/AN: Hned na začátku pro připomenutí, pokud chcete, můžete nás podpořit v soutěži (viz záhlaví)... A ke kapitole! Jácháchá, Izzinka má průůůůser! Konečně jí něco nevyjde, to jí spadne sebevědomí, muhuhá! Jinak, co si myslíte vy? Copak se asi stane? Crystal, která doufá, že jste vědčí, protože kapitolka přibyla o dva dny dříve/
EDIT: Ano, uznávám, že se mi charaktery Brumbyho, Minervy a Seva nepovedly a jsou OOC, v budoucnu se pokusím zlepšit :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Is Is | 30. června 2012 v 17:47 | Reagovat

Super kapitola !! :D Opravdu nesnáším Brumbála ! Já být Izzarou tak ho na místě prkleju ! Ale každopádně si myslím že Izz nevyloučí ale dostane janom nějakej hoodně velkej trest ! :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. června 2012 v 21:41 | Reagovat

Dost mě překvapilo jak Minerva štěkala a vlastně i tak trochu příliš hrubé chování na Brumbála.
Ale každopádně, že má průser se mi líbí! :D

3 Phyllis Phyllis | Web | 1. července 2012 v 19:11 | Reagovat

Upřímně, nápad se mi líbil, že Izzara budem mít problém, že na ní Brumbál bude naštvaný a taak.
Ale opravdu si nemyslím, že by se ani jedna z těch tří postav - Severus, Minerva a Albus - chovali takhle. Vlastně by se všichni chovali úplně jinak.
Zaprvé, Snape neuráží profesory; vlastně je dost slušný, svou zlost si většinou vybíjí jen na studentech. Zadruhé, Minerva sice projevuje svoje pocity a emoce, ale ne takovýmhle způsobem. Aby řvala na studentku, to pochybuji ... A jako poslední, Brumbál. To bylo úplně mimo mísu, podle mého názoru; nepamatuji si na jedinou chvíli, kdy by Brumbál takhle s někým jednal. Ano, samozřejmě, že to dokáže, ale myslím, že by prostě jen mluvil klidným hlasem, byl možná trošku strnulý a bylo na něm vidět, že něco skrývá - třeba zlost - ale navenek by působil úplně jinak ...
Každopádně má první slova platí, líbí se mi ten nápad ;) jen to provedení se moc nepovedlo. Ale nechci znít jako že by se mi to nelíbilo vůbec :D Naopak.

4 Crystal Crystal | Web | 1. července 2012 v 22:41 | Reagovat

[3]: Moc moc děkuju za upozornění :) Pokusím se to v dalších scénách zlepšit :) Jsem jen amatérský pisálek a ono není nejjednodušší přesně vystihnout charakter postav, které už předemnou někdo vytvořil (aneb moje milované OC se píšou daleko jednoduššeji, protože je znám lépe). A teď mi to prostě ujelo :D Jen doufám, že nejsou OOC až v takové míře, jak to bývá u některých povídek. Člověk nemůže být dokonalý, ale zlepšovat se naopak může stále.
Takže ještě jednou děkuju za konstruktivní kritiku :)

5 Hanka Hanka | 2. července 2012 v 13:30 | Reagovat

Hustýýý... ale vyločit jí nemmuže to by byl konec...

6 Natalia Té Natalia Té | Web | 3. července 2012 v 15:09 | Reagovat

Takže ji nevyloučí,dostane nějaky mega mega mega trest, vůbec mě nenapadá ale jaký, a ginny na ni bude pořádně naštvaná a i Harry by mohl být:D (pokud se to dozví)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama