12. kapitola „Dcera svého otce“ - 6. část

26. června 2012 v 13:45 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Chtěla jsi ublížit mému mazlíčkovi," řekla. Bylo to spíše stručné oznámení, než otázka.

Aniž by uhnula pohledem, přidřepla si a svou otevřenou tašku dala co nejníže k lesní půdě.

"Dovnitř," poručila krajtě tichounce. Stejně jí říkala, že to Weasleyová ví, protože Izarra nebyla dost pozorná a nechala se slyšet. Teď už to jedno slovo navíc nijak nezhorší, ne? Chtěla ublížit její Sekhmet. Izarra byla naštvaná.




Sekhmet už byla bezpečně schovaná, tudíž se Izarra opětovně napřímila. Nepřestávala na zrzku mířit hůlkou a pomalu jako kočka chystající se k lovu udělala krok směrem ke kořisti.

Zrzka stále mlčela, neschopná pohybu se nechala takřka hypnotizovat Izarrou. Myslí se jí stále dokola opakovalo to zákeřné syčení, které od ní slyšela. Hadí jazyk. To vyvolalo vzpomínky na její první ročník. Byla vyděšená.

"Takže, mám takový plán, ano? Obě skloníme hůlky, odejdeme a bude předstírat, že nic nestalo. Ty nepovíš, co jsi ode mne slyšela, a já na oplátku profesoru Snapeovi nepovím, že jsem byla v lese. Přece bys nechtěla, aby Snape nebelvíru kvůli tobě odebral body, že? Co, Ginny? To bys přeci nechtěla…" mluvila k ní Izarra tiše, přeslazeně. Usmála se, když zrzka, stále vyděšená, lehce zavrtěla hlavou.

"Taky si myslím. Uděláme takový kompromis. Bude to naše malé tajemství. Věřím, že," na vteřinu nebo dvě se odmlčela, o pár centimetrů sklonila svou hůlku a opět se o kousíček přiblížila, "jsi dostatečně chytrá a poznáš, že souhlasit je pro tebe výhodné." Izařin hlas byl tichý, pomalý, jemný jako samet. Vyslovovala každé slovo s ohromnou pečlivostí a zírala do zděšených modrých očí naproti ní. Nechala svou nabídku vyznět tak, že kývnout na ni bylo nesmírně lákavé. Fungovalo by to v případě, kdyby jen Wesleyová vnímala alespoň polovinu jejích slov.

"Máš hadí jazyk…" vydechla tiše přebytek kyslíku. Na to začala dýchat neskutečně rychle - dech se přizpůsobil zrychlenému srdečnímu tepu.

"To není to, co jsem chtěla slyšet. Odpovědí mělo být ano, takže?" zeptala se s povytaženým obočím. Dávala ještě jednu šanci. "Jen se rozmysli, je to hodně důležité." Byla od ní blízko na pouhé natažení ruky, a protože ona nevypadala, že by měla v plánu snížit svou hůlku a ani to, že by ji hodlala použít pro obranu. Izarra udělala hodně troufalou věc. Pro teď, když přihlédla k zrzčinému strachem utlumenému chování, dovolit si ale to mohla.

"Přeci bys nemířila hůlkou na svou spolužačku, já nechci ublížit tobě a ty nechceš ublížit mě," řekla hedvábným hláskem a rukou pomalu zatlačila na zrzčinu hůlku, a aniž by přerušila oční kontakt, donutila ji ji pozvolna sklopit. Dokonalé. "Teď… dokaž, že jsi rozumná a dej mi tu správnou odpověď, Ginny." Zrzka se lehce otřásla, když uslyšela své jméno řečené stejným způsobem, jako to naposledy slyšela od něj. Bála se, moc se bála.

"Hadí jazyk… Ne, nemůžeš být jeho… jeho dcera," šeptala tichounce, i když sama doufala v něco jiného. Na okamžik zrzku napadlo, že by mohla být posedlá, jako tehdy ona sama. Ale to by přeci znamenalo, že vy-víte-kdo je v Bradavicích. To nemylo možné, ne? Pak tedy musela být dcera... Jak jinak by uměla hadí jazyk? No, Harry ho uměl, ale ono nejde, aby byla příbuzná s Harrym, ne?

Izarra ztuhla a přestala dýchat. Tohle nečekala. Ta holka něco věděla. Samozřejmě, četla to v deníku od Jill. Ona byla ta holka, která byla v tajemně komnatě. Pokud někdo něco věděl, musela to být ona. Samozřejmě. Tak blízko odpovědím. Teď jí nemůže nechat jít.

"Co jsi říkala? Jen to zopakuj a pak můžeš jít, nebudeš pak muset slibovat už vůbec nic," lživě slibovala.

"Že nemůžeš být jeho dcera," řekla pevnějším a silnější hlasem Ginny Weasleyová.

"Čí dcera! Pověz mi to," sykla k ní, ale odpovědi se nedočkala. Zrzka odmítavě vrtěla hlavou a udělal krok zpět.

"Řekni mi to jméno!" křikla Izarra a než Ginny stihla něco podniknout, chytila ji za zápěstí a bolestivě sevřela. Ta to nevydržela a nechala svou hůlky vypadnout na zem.

"Co to sakra děláš?" vykřikla Nebelvírka, která se konečně plně probrala z počátečného šoku.

"To jméno, dělej!" Izarra začínala být nepříčetná a zcela nevědomky použila bezhůlkovou magii a nedovolila vzduchu, aby ho zrzka mohla vdechnout více než úplné minimum. Začala kašlat, když se pokusila vůbec něco vyslovit.

"Nahlas!" zavrčela na ni.


"Izz… je tam ješšště jedna holka… blíží ssse," uslyšela od Sekhmet, která s vystrčenou hlavou sledovala okolí. Ta holka ještě nebyla vidět, ale už ji mohla cítit.

Izarra pohlédla kamsi do lesa. Byla tak blízko nějakému potvrzení a teď neví nic. Sakra! Celé to pokazila. Co teď má dělat? Pokusila se o to jediné, co ji v onen moment napadlo. Bleskurychle hůlkou namířila na holku před sebou a pustila její ruku. Jak jen bylo to zaklínadlo, o kterém četla v Arabelliné knize?

"Obliviate," řekla silným hlasem. Usilovně si to toho představovala celou scénu v lese. Soustředila se na to, jak moc ji chce vymazat a doufala, že se to podaří. Znala teorii kouzla, ale praxe… bylo dost možné, že tahle Nebelvírka díky ní skončí v nemocnici neschopná si vzpomenout vůbec na nic. Její oči byly na okamžik skelné. Čas se vytratit.

Utíkala pryč. Jednou jedinkrát se ohlédla. Tak blízko, ale přitom tak daleko. Ginny Weasleyová byla rozhodně jako zdroj informací nepoužitelná.

Schovala se za velký kmen a čekala, až jí dvě studenty minou. Ta druhá byla v havraspáru. Lenka Střelenka.


"Bude to v pořádku," ujišťovala ji Sekhmet a přátelsky na ni vykoukla z tašky.

"Mělo by. Myslím, vypadala normálně, když procházela kolem. Myslím, že se mi to podařilo," řekla zamyšleně a hlavou se opřela o kůru stromu.

"Příliššš jsssi rissskovala. Povíššš proč?"

"Zmínila se o otci. Musela jsem. Zjistila jsem toho tolik, jen počkej, až ti to všechno povím…"


Dny plynuly pomaličku dál. Lidi z její koleje vytvořili odznaky, které podporovaly Diggoryho a urážely Harryho. Ze zmijozelu je už měl každý, jen Izaře nenabídli ani jeden. Další způsob, jak jí ukázali, že pro ně je odpadlík. Ale získávání bodů v hodinách, na to jim byla dobrá. Stejně by ten odznak nenosila a oni to věděli. Bylo jí to tak nějak jedno.

Horší to bylo až tehdy, když Malfoy nabídl jeden z odznaků mudlovské šmejdce z nebelvíru. Jako by byla lepší. Po krátké roztržce mezi Malfoyem a Harrym ji zasáhla Malfoyova kletba a její přední zuby narostly do ohromných rozměrů. Izarra se začala smát, když to profesor Snape okomentoval slovy: "Nevidím žádný rozdíl." Šmejdka se slzami v očích utekla pryč. Nebelvír přišel o rovných padesát bodů.

Dnes bylo převažování hůlek a on se opět vydala do davu hledat Jill. Oběma výjimečně odpadla hodina, musela tady někde být. Nemohla si dovolit to prošvihnout.

Po chvíli mezi ostatními zahlédla tvář s širokým úsměvem. Mířila k ní.

"Izzie! Pojď sem, musím ti něco říct!" volala už z dálky a začala se k ní skrz masu lidí probírat.

"Vlastně jsem tě zrovna hledala," řekla falešně hlasem znějícím jako samet protkaný čistým štěstím.

"Opravdu? To je husté. Asi znamení. Tak to vyklop!"

"Slyšela jsem, že dnes je převažování hůlek… no a já nevím proč, ale ta Raddleova hůlka mi pořád vrtala hlavou. Představ si, jaké by to bylo, kdyby měl podobnou jako ty nebo já."

"No to bylo boží! A to je boží, protože za chvíli to má začít. Dokonce tady mám tetu - přišla udělat skvělé rozhovor a tak. Jak já jí závidím - to mě Krum odehnal ani jsem mu nestihla říct čau. Teta nás dostane dovnitř a já tebe pak k Ollivanderovi. Vlastně, Collin z nebelvíru šel vyzvednout Harryho Pottera z lektvarů. Chtěla jsem jít já, protože Snape je prostě týpek, ale pak jsem šla hledat tebe." Dobrou polovinu své řeči ji táhla za ruku po nějakých schodech. Izarra si jen matně vybavovala, kam vedou.

"Tady to je," zavýskla Jill a otevřela dveře jedné místnosti.

"Já myslela, že nějak počkáme venku -."

"Co venku? Tady je příšerná nuda, to vevnitř to žije!"


"Tady nemáte, co dělat slečno. Je to jen pro šampióny," upozornil ji Ludo Pytloun ihned a snažil se ji vystrčit ze dveří. Jill se nedala.

"Jak nemám? Mám tady tetu, jsem s ní domluvená, všechno je povolené, přísahám!" Pytloun si ji prohlédl od hlavy k patě.

"Darkwoodová?" otázal se. Jill začala přikyvovat tak rychle, že by z toho někdo jiný jistě omdlel.

"A ona?" Podíval se na Izarru.

"Je tu se mnou. Jak taky jinak… a už vidím tetu, když dovolíte," s tím i s Izarrou proklouzla za jeho zády a zamířila si to k čarodějce ve fuchsiově červeném hábitu postávající u okna.

"Tetičko!" upozornila na sebe Jill, pustila Izzinu ruku a objala Ritu Holoubkovou.

"A kdopak je tahle ta slečinka," začala se zajímat a prohlédla si ji.

"Dovol, abych ti představila moji kamarádku. Jmenuje se Izarra Davidsonová, je ze zmijozelu. Izzie, tohle je moje teta Rita Holoubková."

"Těší mně," pozdravila mile Izarra. Snažila se působit dokonale. Bylo by dobré naklonit si noviny. Jeden nikdy neví.

"Jo, to mi je jasné," zasmála se samolibě. "Chceš být taky redaktorka? Hmm… Zmijozel jsi říkala, Jill? Viděla bych to na neohroženou reportérku, kterou v získání potřebných informací pro článek nezastaví absolutně nic, dokonalé články na titulních stranách. Perfektní. Co na to říkáš, Izarro?"

"To zní… úžasně." Lhala, znělo to otřesně.

"Oh, já vím. To abych si brzo začala dávat pozor. Helemese, naši drazí šampióni dorazili. Juch, to bude skvělý článek."


"...napíše o turnaji pár řádek do Denního věštce…" uvedl Pytloun, když dorazil Harry.

"Můj čas, mějte se děvčata. Jill, buď někde kolem, pak s tebou chci mluvil, ju?...Možná víc než pár řádek, Ludo," poslední věta už nebyla směřovaná jim, taktéž Rita Holoubková už byla na druhé straně místnosti.


"Co teď?" zeptala se Izarra a mezi prsty nedočkavě mnula pramen vlasů.

"Budeme čekat. Čekání přináší růže, víš? Bude to rychle. Pár fotek, rozhovory, kontrola hůlek. Normálka. Jen sleduj okolí."

Izarra dle jejích slov čekala. První dorazil Brumbál; byl zřejmě obeznámen s tím, že tady bude Izarra a Jill, protože nic nenamítal. Rita Holoubkové, po trpké konverzaci odcupitala zpět k děvčatům a dělala si mnoho různých poznámek. Sem tam prohodila pár slov s Jill.


"Dovolte, abych vám představil pana Ollivandera. Překontroluje vaše hůlky, abychom měli jistotu, že je máte před turnajem v naprostém pořádku." Výrobce hůlek nervózně pohlédl na přítomnou Izarru, nebyl z toho zrovna nadšený. Proč?

První začal u šampionky Krásnohůlkem. Měla jako jádro vlas víly. Zajímavé. Na řady přišel Diggory a Izarra si všimla, že Harry začínal být poněkud nervózní. Rychle zkontroloval i hůlku Kruma - ta byla od výrobce hůlek jménem Gregorovič. Harryho hůlka byla s pérem fénixe.

Jakmile mu ji vrátil, Jill opět popadla Izarru za ruku a vytáhla ze dveří, kterými před chvílí zmizel Ollivander. Možná by jí měla vysvětlit, že pokud chce, aby ji následovala, stáčí to říct slovu a docela jistě to pochopí.

"Pane Ollivandere, prosím, stůjte!" zavolala Jill přes celou chodbu a postrčila Izarru před sebe. Sama se zastavila a čekala. Díky Salazarovi, že nechtěla jít s ní.

Kouzelník se zastavil a otočil se. Její stříbrné oči se střetly s těmi oříškovými od Izarry, které volaly po odpovědích.

"Dobrý den, pane. Můžu s vámi mluvit? Jen dvě otázky, prosím," řekla spěšně a rychlými kroky překonala poslední metry.

"Jistě, slečno Davidsonová. Něco v nepořádku s hůlkou?" otázal se obezřetným tónem.

"Ne, slouží skvěle," zavřela hlavou.

"Ovšem pokud se to netýká hůlky, asi vám nebudu schopen poradit. Je mi líto." Začal se otáčet k ochodu.

"Můžete. Jste jediný člověk, který může. Prosím," vysvětlovala při snaze zamezit mu odchodu. Pozdvihl stříbrné obočí. Čekal.

"Když jsem si kupovala hůlku, zmínil jste, že jste znal mého otce a-." Ollivander ji přerušil.

"Nejsem oprávněn o tomhle mluvit, slečno. Je mi líto."

"Tak jen kývněte, jestli ano nebo ne. Vůbec přeci mluvit nemusíte," snažila se ho přimět obejít to. "Budou to dvě otázky. Nic víc. Víte, myslela jsem si, že vy jste milý a mohl byste mi pomoct. Christine a Mark jsou mrtví. Potřebuju o něm vědět," žádala ho upřímně a hleděla do bledých očí, které ji trochu děsily. Dostalo se jí váhavého kývnutí. Usmála se.

"Děkuju. Nechci vás rušit dlouho. Budu stručná. Můj otec... zmínil jste se o něm, prodal jste mu přece hůlku... Jste jediný, kdo mi může říct pravdu o mojí rodině... je jeho jméno Tom Rojvol Raddle?" zeptala se a pečlivě vyslovila jeho jméno. Hleděla na kouzelníka s hlubokým očekáváním. Kladné kývnutí. Příjemné teplo zaplavilo její vědomí, na rtech měla úsměv.

"Je naživu?" Už nekývl, ale záporně zavrtěl hlavou. Teplo nahradil chlad. Led, do kterého udeřili, a teď se roztříštil na miniaturní kousky. Rána, hluboká, ze které prýštila studená krev. Její sen, její vize perfektní rodiny zanikla v moři tmavé krve.

Sklopila oči a až byla schopná znovu promluvit, řekla jen "děkuju a omlouvám se za mrhání vašeho času." Vlastně si nebyla jistá, zda to řekla nahlas.

"To mně je líto," řekl jí kouzelník a odešel.


"Co mu je líto?" zeptala se Jill, která za pár vteřin došla k Izaře.

"Nemůže mi to říct, chrání soukromí zákazníka," zamumlala a snažila se za každou cenu neznít zlomeně. Nedat najevo slabost a porážku.

"Hmm… škoda."


/AN: Kdo se odváží hádat, jak to bude dál? :)) /

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. června 2012 v 10:03 | Reagovat

NO tak absolutně mě nepřekvapuje, že Jill je neteř Rity, vlastně zdědila po ní dokonale její investigativní nadání :D
Ale jsem zvědavá co si Izzara vyvodí ze jména svého otce.

2 Natalia Té Natalia Té | Web | 27. června 2012 v 16:19 | Reagovat

co dělala ginny a lenka v lese?:o

3 Crystal Crystal | Web | 27. června 2012 v 16:37 | Reagovat

[2]: Lenka lezla za testrály a Ginny s ní, ale ta zůstala spíš na okraji lesa.

4 Phyllis Phyllis | Web | 27. června 2012 v 20:07 | Reagovat

To je naprosto dokonalá kapitola :)) Moc se mi to líbilo. Nemůžu se ale dočkat, až Izzie zjistí, kdo ve skutečnosti její otec je ... že to není jen "obyčejný" podrazák a Zmijozelák, za což by ona byla tak hrozně ráda ... :))

5 Is Is | 28. června 2012 v 12:38 | Reagovat

No tak takhle kapitola se mi moc líbila ! :D Izzary mi bylo skoro až líto když ji chybělo tak málo a zjistila by že její otec je Voldemort , no každopádně si myslím že by Izzara nemusela přestat věřit v tu svoji "vysněnou rodinku" protože má přeci ještě matku kterou by mohla najít . Takže super a těším se na další kapitolku ! ;))

6 Hanka Hanka | 28. června 2012 v 15:22 | Reagovat

Super kapitolka :D

7 Hanka Hanka | Web | 28. června 2012 v 17:08 | Reagovat

Podle mého se Izara nepřestane rýpat v otcově minulosti až dopátrá kto ve skutečnosi je...co se týče její matky,je v azkabanu takže není šance že se sní v brzké době setká a Izzino kouzlo jistě fungovalo ale né uplně takže bych předpokládala že se Dinny začne rozpomínat až si uplně na ten večer v lese vzpomene a začne jí to vrtat hlavou...Jako vždy není co vytknout... :)

8 Phyllis Phyllis | Web | 28. června 2012 v 17:38 | Reagovat

Ale tak setkání s Bellou by pořád mohlo být blíže než setkání s Voldemortem, že jo ... Bella uteče cca za rok z Azkabanu :)

9 Hanka Hanka | 29. června 2012 v 21:53 | Reagovat

[8]: Jo já vím tak sem to nemyslela protože semotná Izz neví kdo přeesně je její matka a o tom že uteče nemá ani zdání takže v té době je to nereálne a šance je mizivá... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama