12. kapitola „Dcera svého otce“ - 4. část

14. června 2012 v 16:10 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

Z talířů zmizely i poslední chody a Brumbál vstal. Nemusel nic říkat a v síni už nastalo ticho. Všichni na něj zvědavě a nedočkavě hleděli, čekali, co se bude dít. Napětí nyní bylo cítit úplně všude.

"Nastává velká chvíle," promluvil do ticha a všem věnoval úsměv.



"Za okamžik bude zahájen turnaj tří kouzelnických škol. Rád bych ještě řekl několik slov na vysvětlenou, než přineseme truhlu…" Izarra jen protočila oči. Proč by to Brumbál nezdržoval, že? Jak typické. No, nevadí… co má být zač ta truhla?

Brumbál se zhluboka nadechl a dal se do řeči: "…abych objasnil pravidla, jimiž se letos budeme řídit. Napřed však dovolte, abych těm, kteří je neznají, představil pana Bartemiuse Skrka, vedoucího odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci." Izarra mu věnovala zdvořilé letmé zatleskání a totéž udělala u představení Luda Pytlouna, která je vede odbor kouzelných her a sportů. Postřehla, že u něj bylo uvítání o dost hlasitější a i vstřícnější.

"Pan Pytloun a pan Skrk během posledních několika měsíců neúnavně pracovali, aby turnaj tří kouzelnických škol připravili," pokračoval Brumbál, "a teď spolu se mnou, profesorem Karkarovem a madame Maxime zasednou v porotě, která bude hodnotit výkony šampiónů."

Izarra se usmála - proslov byl s největší pravděpodobností u konce.

"Buďte tak laskav, pane Filchi, a přineste tu truhlu," poručil závěrečně ředitel.

Filch, který do té chvíle postával na opačné straně síně a nikdo si ho nevšímal, dokonce ani jeho zablešená kočka - ta sledovala Izarru, se teď dobelhal k Brumbálovi s velkou dřevěnou skříňkou.

Kolem se začalo ozývat tiché šuškání, někteří studenti naopak skřínku jen zvědavě pozorovali a Izarra a její nejbližší okolí se počítalo mezi ně.

"Pan Skrk a pan Pytloun se už seznámili s pokyny k úkolům, které na šampióny letos čekají," vysvětloval Brumbál, zatímco Filch skříňku opatrně položil před něj na stůl, "a přijali potřebná opatření k tomu, aby každý úkol řádně zajistili. Půjde o tři úkoly…"

'Což samozřejmě nikdo netušil,' pomyslela si Izarra ironicky, znuděně si podepřela hlavu rukou a přestala vnímat. Ona se přihlásit nemohla, nebylo jí sedmnáct… a ani nechtěla. Tak k čemu bylo důležité poslouchat každé slovo? Do reality se vrátila až u poslední věty:

"Šampióny vybere nestranný soudce - Ohnivý pohár!"

Ředitel hůlkou poklepal na truhlu a její víko se s hlasitými protesty otevřelo. Na to z ní vyjmul dřevěný, nahrubo vyřezávaný pohár, ve kterém problikávaly jasné modrobílé plameny. Truhlu zavřel a pohár postavil na ni.

"Každý, kdo se chce ucházet o to, aby se stal šampiónem, musí na kousek pergamenu čitelně napsat své jméno a školu a vhodit pergamen do Poháru," řekl Brumbál. "Uchazeči mají čtyřiadvacet hodin na to, aby se přihlásili…" Pak přišla na řady spousta upozornění ohledně věku, kouzelných smluv a podobných věcí. Namísto bedlivého poslouchání, si Izarra začala plánovat další návštěvu Sekhmet. Muselo to být až po vybrání šampiónů, aby jí to mohla všechno popsat a hlavně jí říct informace o otci. Bude nadšená!

"…A teď je myslím čas jít na kutě. Přeji vám všem dobrou noc."

Musela uznat, že byla opravdu unavená.

Letmo si při opouštění síně všimla Karkarova, který začal shromažďovat své žáky, aby se s nimi mohl vrátit na loď.

"Uvidíme se zítra, Izarro," uslyšela za sebou již dobře známou hrubou angličtinu. Na okamžik se ohlédla. Artem Rulf si u stolu oblékal těžký kožich. Letmo mu zamávala, aby potvrdila, že ho slyšela a pak se opět napojila na lidi své koleje. Jelikož u dveří síně bylo příliš mnoho studentů, hlavně tedy starší, kteří očividně striktně odmítali před sebe pustit někoho mladšího, namísto pokusu u protlačení se se rozhodla chvíli počkat, než bude průchod volnější.

Už, už chtěla projít, když se před ni vecpali kruvalští. Ztěžka si povzdychla. Dav se zastavil, trochu rozestoupil. Studenti v kabátech mezi sebou něco nadšeně šeptali. Za okamžik se před Izarrou uvolnila trocha místa a hned pochopila.

Sotva tři metry od nich stál Harry Potter, momentálně sledován jako nejvzácnější zvíře v ZOO. Jen student Kruvalu stojící vedle ní, který byl mimochodem pobrinadaný od jídla - Izarra v duchu poznamenala 'prase' - do ní žduchnul (nejspíš si ani neuvědomil, do koho žduchá, ale Izarra si naopak uvědomovala velmi dobře, že to bolelo) a začal na Harryho ukazovat prstem. Na jeho čelo konkrétně.

"Bože," zaúpěla tiše.


"Jasně že je to Harry Potter," ozval se jim za zády bručivý hlas. Ihned se otočila, za hlasem profesora Moodyhom který se opíral o hůl a jeho čarodějné oko těkalo z jednoho studenta na druhého. Otočila se. Karkarov za ty dvě vteřiny dokázal zblednout nejméně o dva odstíny.

"To jste vy?" vyhrkl téměř bez rozmyslu a zíral před sebe, jakoby Moody byl nějaký přízrak.

'Ale, ale… copak to je? Strach? Zděšení? Nečekané překvapení? No, no, no,' posmívala si Izarra v myšlenkách. Tady se muselo stát něco velmi velmi zábavného.

"Ano, já," přisvědčil nerudně. "A pokud nepotřebujete Potterovi něco říct, Karkarove, buďte tak laskav a uvolněte ty dveře. Ostatní nemohou projít."

'Jo, to by se šiklo,' souhlasila. Karkarov už nepromluvil a se svými studenty rychle odkráčel pryč.

"Jak já ti nezávidím, Harry," prohodila upřímně Izarra, když ho a jeho přátele míjela.


***


"Vstávej, Davidsonová, nebo všechno prošvihneš!" vytrhla ji ze spánku Karin Fisherová a naprosto hrubě jí strhla přikrývka kamsi na zem. Izarra hlasitě zavrčela něco, co původně měla být jakási výhružka, ve které v hlavních rolích stály vrácená peřina, blond vlasy a velmi ostré nůžky. I přes její zoufalou snahu nešlo ničemu z toho rozumět.

"No tak, za chvíli otevřou Velkou síň," oznámila jí rázně Fisherová; přikrývka stále ležela na zemi. Nevypadalo, že by se schylovalo k tomu, aby ji Izaře dala zpět.

"Je víkend, u Salazara. Nech mě spát," zaskřehotala rozespale a schoulila se na posteli.

"Oh, jasně. Tos uhodla. Dělej, vylez. Vycházíme za půl hodiny, tak by sis měla pospíšit," komandovala ji spolubydlící a pomalu se rukama blížila k polštáři, na kterém měla Izarra hlavu. Ta o tom samozřejmě věděla a už si chystala velmi efektivní pomstu, ve které opět figurovaly nůžky.

"Budou tam kluci z Kruvalu a Krásnohůlek. Uznej, že to si nenecháme ujít. A vsadím se, že tam bude i ten, co si k tobě včera přisedl. Má naprosto perfektní oči." Izarra konečně otevřela oči a pobaveně se na Fisherovou podívala.

"Ale, copak? Dolohov už tě omrzel?" ušklíbla se a pomalu se posadila na posteli.

"To už bylo dáávno," protáhla znuděně, a když se ujistila, že Izarra opravdu vstává, opět se dala do česání vlasů.


Do vstupní síně dorazily první. Bylo příliš brzo, dokonce ještě chvíli čekaly před dveřmi Velké síně, než se otevřely a ony si mohly vzít něco k jídlu. Sotva si Izarra vzala dvě menší topinky a skleničku dýňového džusu, Fisherová ji popadla za rukáv a táhala zpět do vstupní síně k Ohnivému poháru, kolem kterého se táhla tenká zlatá linka. O chvíli později se do síně se vřítila udýchaná Jill a zabrzdila vedle Izarry. Nepřátelské pohledy Fisherové ji absolutně nezajímaly.

"Jdu pozdě, co? Sakra! Přihlásil už se nějaký týpek? Hodil už tam někdo něco? Hej, jestli jsem to prošvihla… sakra!" drmolila k Izaře a rozhlížela se kolem.

"Jsi tady skoro první," podotkla Izarra.

"Já vím, jdu pozdě!" řekla trochu zoufale a rukou si zajela do vlasů.

"Vidíš tu snad postávat někoho, komu je sedmnáct a přihlásit by se mohl?" utrhla se na ni Fisherová ve snaze se ji umlčet. S tím lehce nepřítomným tónem to znělo velmi podivně. Hlavu měla vysoko ve vzduchu, stála na špičkách a rozhlížela se po okolních studentech, kteří pomalu přicházeli dovnitř. Trochu připomínala žirafu.

"Uff," vydechla Jill s nesmírnou úlevou a bylo vidět, jak z ní opadl všechen stres. Zpozorovala, že Izarra má v ruce skleničku s pitím, kterou asi držela příliš blízko před Jill.

"Jé, díky! Ty jsi tak hodná! Děkuju, myslela jsem, že to se mnou sekne, mám žízeň jako velbloud." S tím si ji vzala od Izarry naprosto strnulé překvapením nad Jillinou troufalostí. Nedokázala ze sebe vypravit jediné slovo. Jill se nedbajíce na to, že se je nejspíš jediná mrzimorská studentka, která si kdy něco takového dovolila, spokojeně napila. Izarra se rozhodla mlčet s myšlenkou, že by to Jill měla brát jako poděkování za informace o Raddleovi.

"Děkuju! Moc, fakt! Máš to u mě. Až budeš cokoli potřebovat, jen přijď," děkovala a podívala poloprázdnou skleničku Izaře. Ta o něco, z čeho už pil někdo jiný, neměla nejmenší zájem.

"Klidně si ji nech," zamumlala. Jill vypadala, že by ji nejraději objala.

"Jsi úžasná, Izzie. Moc děkuju."

"No jo," řekla nazpět.

Nyní už Jill zůstala všemi naprosto ignorovaná. Nezdálo se, že by jí to vadilo a nenápadně se zkoumala ostatní. Rychle se rozhlédla, něco zamumlala a rychle se přesunula k opačné straně haly. Nejspíš to takto měla blíže k Poháru.

"Hele, už jdou!" sykla Fisherová a rychle zatahala Izarru za rukáv. Ohlédla se. A opravdu, úzkou chodbou procházeli snad všichni studenti Kruvalu v čele s Krumem. Izarra zaregistrovala pozdravné kývnutí od Artema.

Rozestoupili se kolem zlaté linie a většina z nich postupně do Poháru vhodila svá jména.

"Beru to zpátky, Krum je perfektní," zachichotala se zmijozelka vedle ní. "Vidíš ty svaly? Asi začnu víc sledovat famfrpál."

Všichni si pak posedali na konec zmijozelského stolu blízko ke dveřím a vedli mezi sebou ne zrovna tichou konverzaci. Izarra by přísahala, že tam slyšela nejmíň čtyři různé jazyky.

Koutkem oka zahlédla vejít Harryho Pottera s jeho přáteli. Zrzek se hned začal dychtivě vyptávat Jill tak hlasitě, že to bylo slyšet téměř přes celou místnost. "Tak co, už tam někdo hodil lístek se svým jménem?" Všechny hlavy studentů, kteří postávali kolem, se otočily jeho směrem. Lehce zrudl. Izarra se posměšně ušklíbla. Nebelvíři… Izarra protočila oči a začala si znuděně pohrávat s pramenem vlasů.

"Z Kruvalu už všichni," odpověděla mu Jill, pak řekla ještě něco, ale to už se přes šum cizích hlasů k Izaře nedostalo.

Brzo se ukázalo, že opravdu není dobré překračovat věkovou hranici, pokud někomu ještě nebylo sedmnáct. Dva Nebelvíři už za obrovského smíchu ostatních štrádovali za madame Pomfreyovou. Paka. Prý nebyli sami, podle Brumbála to vyzkoušeli ještě dva další studenti.


"Už by se konečně mohl přihlásit někdo od nás…" postěžovala si Fisherová nevrle a po vzoru Izarry znuděně přešlapovala z nohy na nohu. Na přihlašování měla Izarra vlastní názor. Podle ní to bylo moc nebezpečné. Ten, kdo se dobrovolně hlásil, musel být dozajista šílený. Během snídaně se přihlásil Cedric Diggory z Mrzimoru (Jill byla nesmírně nadšená) a po něm do poháru trochu ostýchavě vhodila své jméno i nějaké Nebelvírka. Dostavili se i studenti Krásnohůlek a jeden po druhém se hlásili ve stejném duchu jako ti z Kruvalu.


"Co máš teď v plánu?" vyzvídala Fisherová, když se lidé z vstupní síně začali vytrácet.

"Chtěla jsem jít do knihovny, dodělat esej do dějin. Chci mít volnou neděli," řekla rychle a rukou poukázala na tašku s učebnicí, pergamenem a brky.

"U Merlina, ty abys furt jen něco psala… To to je tak havraspárské, vzpamatuje se... ale pro mě za mě, dělej jak myslíš, ale to já tě milostivě opustím. Máme lepší plány," zamumlala úlisně a pomalým krokem se vydala do Velké síně za těmi posledními, co v ní zůstali. Tou cestou ji minul Artem z Kruvalu. Ohlédla se za ním, rychlým tempem doháněl Izarru v její cestě do knihovny.

"Psát esej, tak to si vykládej někomu jinému," zamumlala si pro sebe Karin a sama zmizela v hloučku studentů.


/AN: Tákže, k téhle části bych doporučila si podívat i do knížky - konkrétně si prohlédnout scény, kde ten kruvalský student žduchá a do Izz a pak jak Jill krátce mluví s Ronem :) Myslím, že budete příjemně překvapeni :) Jinak připomínám, že touhle částí kapitola nekončí a to nejakčnější teprv přijde :)) Crystal ... a pokud jste se eště nepřidali na facebook, tak šup šup :)/
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Phyllis Phyllis | Web | 14. června 2012 v 18:25 | Reagovat

Bohužel nemohu chválit ... ano, sice jste to perfektně zapojily do příběhu, ale my už chceme něco nového :)

2 Hanka Hanka | 14. června 2012 v 18:53 | Reagovat

Krásné :D :D :D

3 Crystal Crystal | Web | 14. června 2012 v 18:57 | Reagovat

[1]: Tak já nemůžu za to, že blog.cz mi je ochotný publikovat kolem 13000 znaků včetně mezer, což jsou tak 5 A4... Vím, že tohle všechno je v knize, ale protě to nemůžu vynechat :/ Slibuju, že další část bude akční a poslední hodně důležitá.
Samozřejmě bychom mohly přidat kapilu naráz v několika článcích za sebou, ale pak by čtenáři museli na dašlí čakat asi měsíc...

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 15. června 2012 v 17:03 | Reagovat

Ta neustálá propagace facebooku? Tfujtajbl! :D
Ovšem zarazilo mě, že Izarra není ve škole ani čtvrt roku, předtím do kontaktu se skutečnými kouzelníky, co nepoužívají nic mudlovského, včetně řeči, nepřišla a už používá v naštvání naprosto spontáněn "U Salazara!"? Hmmm zajímavé :D

5 Crystal Crystal | Web | 15. června 2012 v 17:09 | Reagovat

[4]: No, je tam dva měsíce. Myslím, že je to dostatečná doba na to, aby pochytila výraz, který od Zmijozelů slyší xkrát za den. Komunikaci s nimi se tak nějak vyhnout nemůže. Ale pokud je to až tak nelogické, tak děkuju za výtku, původně mě něco takového ani nenapadlo :DD
Jinak, jó facebook! :DDD Jednou tam máme stránku tak propagujem :DD

6 litllewitch litllewitch | 16. června 2012 v 9:34 | Reagovat

Tak mně se kapitola líbila. Sice tam byly staré známé věci, ale tomu se prostě nedá ubránit. Navíc tu bylo něco navíc s Karin a s Jill, která mě opět dostala. Musela jsem se smát, jak Iz sebrala tu skleničku. Já bych udělala to samý :D.
To s tím procházením dveří si pamatuju z knížky, ale jdu se podívat na toho Rona, jak se ptá, jestli se už něco přihlásil :).

7 Is Is | 16. června 2012 v 22:11 | Reagovat

Tak i když jsme se v podstatě nedozvěděli nic nového se mi kapitola líbíla ! :)) A ta část Harrym, no docela mě zajímá jak se budou vyvíjet Izariny vztahy s nebelvíry :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama