12. kapitola „Dcera svého otce“ - 3. část

8. června 2012 v 15:40 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Co bych byl za Zmijozela, kdybych nechal umrznout nejlepší studentku naší koleje?" odvětil tiše.

'Jo, nejlepší studentku, která se ulívá z astronomie,' pomyslela si, ale nahlas tohle konkrétně nekomentovala. Však co, všechny důležité testy a práce má odevzdané.

"Velmi hloupý Zmijozel," řekla naoko vážně. Corbin se zasmál.

"A to nejsem."



Vtom se ze zadní řady, kde stáli učitelé, ozval Brumbál: "Výtečně! Pokud se ošklivě nepletu, delegace z Krásnohůlek se blíží!" Izarra se ohlédla jeho směrem a pak se opět otočila na jinou stranu, ze které začali pokřikovat jiní studenti a hned se dychtivě rozhlíželi na všechny strany.

"Podívej se tam," řekl jí Corbin a hlavou kývnul nad Zapovězený les

"Támhle!" vykřikl někdo z řady šestého ročníku a ukazoval nad Zapovězený les, přesně na místo, které jí ukázal Noah. Izarra, stejně jako ostatní, hleděla na něco obrovského, co se po tmavé obloze řítilo k nim.

"U Salazara," vydechlo mnoho Zmijozelů okolo, jiní jen mlčky zírali na obrovský modrý kočár tažený dvanácti okřídlenými koňmi. Bylo to fascinující. Živí, naprosto dokonale reální pegasové. Izarra couvala o pár kroků dozadu, když se kočár blížil k nim a stále ne a ne zpomalit. Kopyta první koní dopadla s hromovou ránou na zem, prváci sebou vyděšeně trhli a ještě kousek couvli. Krásnohůlská delegace právě přistála. Bylo to impozantní; na boku kočáru měli erb. Jeden student v světle modrém hábitu vyskočil z kočáru, krátce se uklonil a spustil ke kočáru schůdky. Odskočil stranou, protože z kočáru vystoupila obrovská žena zahalená do černého saténu. Byla při nejmenším veliká jako Hagrid.

Madame Maxime, ředitelka Krásnohůlek.

Brumbál začal tleskat a po pár momentech všichni následovali jeho příkladu. Proběhlo krátké přivítání jí a všech studentů Krásnohůlek a pak se přesunuli do Velké síně. Izarra přímo toužila, poslat na ně při té cestě chladný vítr, ale nemohla - Brumbál by to poznal. Tedy, žádná zábava se nekonala.

Bradaviční studenti zůstali venku, v chladu, čekat na studenty Kruvalu.

Všichni už se klepali zimou. Izarra ne a Noah se přemáhal, aby mu nezačaly chladem cvakat zuby, ale nelitoval, že Izaře půjčil svůj hábit.

"Slyšíte to?" vykřikl náhle někdo z nebelvíru. Izarra se otočila a poznala, že to byl ten zrzek, který kamarádí s Harrym.

Izarra se zaposlouchala. Každý udělal totéž. Ze tmy k nim doléhal jakýsi hlasitý a podivně děsivý zvuk, tlumený hukot.

"To je přece z jezera!" zahulákal kdosi a ukazoval na něj. "Podívejte se dolů!"

Z místa, kde stáli, nahoře nad lukami, odkud mohli přehlédnout celé školní pozemky, teď jasně viděli hladkou a černou vodní plochu - ta však už vůbec nebyla hladká. Hluboko uprostřed jezera se cosi dělo: na hladinu probublávaly veliké bubliny a vlny se přelévaly přes blátivé břehy - a pak v samém středu jezera zakroužil vír, jako kdyby ze dna někdo vytáhl obrovskou zátku…

Ze středu víru se začalo pomalu zvedat cosi jako dlouhý černý kůl… Pomalu se s neskonalou grácií vynořila obrovská loď, která za svitu měsíce budila dojem jakéhosi přízraku. Kruvalští začala vystupovat - všichni vypadali silní a mohutní, jakmile se ale dostali přes louky až k nim, Izarra si uvědomila, že jejich mohutnost vytváří spíš těžké pláště z kožešiny.

V jejich čele stál Igor Karkarov oděný do taktéž kožešinového kabátu, ale ten jeho byl jiný, hladký a stříbrný. Přesně odpovídal barvě jeho vlasů.

"Brumbále!" zahlaholil silným hlasem, když vystoupal svahem vzhůru. Oba ředitelé si spolu prohodili pár slov, a když Karkarov došel až k Brumbálovi, oběma rukama si s ním potřásl.

"Staré dobré Bradavice," řekl, pohlédl na hrad a usmál se. Zuby měl dost žluté a Izarra i pár ostatních studentů si všimlo, že ač se usmíval, jeho oči zůstaly chladné a vychytralé. Zmijozelské.

"Je to úžasné být zase tady, opravdu úžasné… Viktore, pojď sem do tepla… nebude vám to vadit, Brumbále, viďte? Viktor se totiž trochu nachladil…"

Karkarov kývl na jednoho ze svých studentů. Jak chlapec procházel kolem.

"Krum?" "Krum!" ozývalo se tichounce ze všech stran nadšeně. Izarra nadšená nebyla.

Krum… Famfrpál… Mistrovství… Avada kedavra… Smrt. To bylo to, co si vybavila s jeho jménem. Smrt. Na okamžik pevně stiskla víčka a otřásla se děsem, nikoli zimou. Doufala, že její reakci nikdo nezaznamenal. Měla štěstí.


Hned na to studenti obou škol se za hlasitého debatování procpávali hlavní bránou hladu a následné do Velké síně. Během krátké cesty Izarra Corbinovi s děkovným kývnutím vrátila hábit. Rychle se posadili na svá obvyklá místa u stolu. Po její levé straně seděl Corbin, po pravé bylo volno… jako vždycky. Pak se začali usazovat Kruvalští. Izaře bylo hned jasné, že to místo nezůstane volné dlouho. Zatím obezřetně sledovala Kruma, který už byl usazený a Malfoy se s ním snažil navázat rozhovor. Ne, Izarra odmítavě zavrtěla hlavou, tohle mu nezáviděla. Ani trochu.

"Mé jméno je Artem Rulf, je tady volno?" uslyšela za sebou hrubou angličtinou se silným přízvukem. Izarra a i Zmijozelové nejbližšího okolí k němu vzhlédli. Vypadal přibližně na patnáct let, možná i trochu míň, byl vysoký, zvlněné tmavé vlasy se mu dotýkaly ramen, oči měl stejného odstínu. Měl výrazné lícní kosti a husté tmavé obočí. Izarra mlčky kývla.

"Tvé jméno?" otázal se, když si sundal kabát, pod ním měl hábit barvy krve, a usadil vedle ní.

"Izarra Davidsonová," zamumlala.


"Máme tady nádhernou výzdobu," řekl zamyšleně a vzhlížel ke stropu, který dokonale napodoboval noční oblohu.

"Jo, to máme," potvrdil trochu chrčivě Corbin z druhé strany. Izarra jim přestala věnovat pozornost a všimla si, že školník dodal k profesorskému stolu další židle. Byly čtyři. Pro koho byly ty dvě další? Zamyšleně se rozhlédla po místnosti, když hledala vhodné kandidáty. Filchova kočka ji zaujatě sledovala.

"Pro koho jsou ty židle navíc?" sykla tiše ke Corbinovi.

"Pro Skrka a Pytlouna," oznámil jí stejně tiše. Izarra zadumaně nakrčila obočí.

"Jak to víš?" zajímala se a podezřívavě si Corbina prohlédla. Zazubil se.

"Můj otec pracuje na odboru kouzelných her a sportů, o tomhle turnaji vím hodně věcí," řekl napůl vychloubačně a napůl tajemně.

"Oh, jasně." Začala se soustředit, za chvíli bude čas.


Když už byli všichni studenti ve Velké síni a usadili se u stolů svých kolejí, dostavili se také učitelé. Poslední přišli ředitelé Brumbál, Karkarov a madame Maxime. Jakmile se objevila, všichni její studenti se ihned postavili. Síni byl v ten moment slyšet tichý smích ze všech možných stran. Krásnohůlské to však nijak nevyvedlo z míry a posadili se, až když madame Maxime usedla po Brumbálově levici. Ten sám však zůstal stát. Ve Velké síni ihned utichl smích a rozhostilo ticho. Jak moc by bylo zábavné, kdyby někomu nechala spadnout vidličku ze stolu? Lákavé.

"Dobrý večer vám všem, dámy a pánové, duchové - a zejména vám, milí hosté," začal Brumbál a obdařil studenty ze zahraničních škol zářivým úsměvem. V očích všudypřítomné pobavené jiskřičky. Pokračoval. "Je mi nesmírným potěšením uvítat vás v Bradavicích. Doufám a věřím, že v následujících měsících, které u nás prožijete, se tady budete cítit dobře a příjemně." Vedle u havraspárského stolu se jedna ze studentek Krásnohůlek uchychtla. Izarra jí věnovala pochybovačný pohled.

"Turnaj tří škol bude oficiálně zahájen na závěr dnešní slavnosti," řekl Brumbál a pak s pohledem na Maličkého profesora Kratiknota dodal: "A nyní, na přivítanou, náš bradavický sbor!" rozhlásil a krátce osamoceně zatleskal.

Izarra upřeně sledovala Kratiknota a vyčkávala, dokud neobešel čestný stůl a nevytáhl si z hábitu dirigentskou hůlku, která byla téměř k nerozeznání od té kouzelnické. Jednou s ní švihnul ve vzduchu a v ten okamžik se Izarra s takovou elegancí, s jakou jen dokázala, postavila a začala zpívat melodii bradavické hymny. Pomalým krokem pomalu přecházela dopředu k půlkruhovému stupníku, který vykouzlil Kratiknot. Šla hrdě a s úsměvem. Moc dobře si uvědomovala, že ji všichni sledují.

Po pár tónech se k ní přidala Victorie Stumpová, malé Nebelvírče, taktéž se zvedla od svého stolu a postupovala ke stupínku. Postupně se přidávali všichni a než dospívali melodii celé hymny, už stále klasicky rozmístěni na stupínku.

Plynule navázali opět na začátek, tentokrát už přidali slova. Kratiknot s širokým úsměvem dirigoval.

"Bradavice, Brada Bradavice, každý z nás chce vědět víc, než ví, at' jsme ještě hloupí jelimánci, nebo nám už vlasy šediví…" zpívali hlasitě a s hrdostí a pýchou nad jejich školou. Dokonce se přidalo i pár studentů, kteří ve sboru vůbec nebyli. První zpívali tiše, ale postupně, se i jejich hlasy zesilovali, když se začalo přidávat víc a víc lidí.

"…Učte nás všecko, co za to stojí a co leckdo z nás už zapomněl, pomozte nám a každý sám zvládne víc, než by vůbec měl." Dozpívali a všichni, i hosté, začali tleskat. Sboristé se neformálně poklonili a pomalu se vydali opět na svá místa mezi své kolejní spolužáky.

"Ještě jeden potlesk pro našeho sbormistra a profesora kouzelných formulí, profesora Kratiknota!" rozlehl se do utichajícího potlesku silná hlas Brumbála a potlesk opět nabral na síle. "A nyní si vás všechny dovoluji pozvat, abyste jedli a pili a cítili se jako doma!" Ředitel se posadil - konečně.

Všechny talíře se rychle zaplnily nespočtem různých druhů jídla. Výběr byl daleko rozmanitější, než bylo obvyklé. Bradavická škola se chtěla předvést.

"Vystoupení bylo skvělé," řekl jí obdivně Corbin, než se dal do jídla.

"Mělo být," přitakala a sama sebe se ptala, jestli by na ni otec byl hrdý, kdyby mohl slyšet její zpěv, kdyby vůbec věděl, že existuje. Dala se do jídla. Francouzské kuchyni se rychle vyhnula, jen co v polévce zahlédla nějaké mušle a další mořské potvory. Brr. Místo toho si vybrala něco, co sice nedokázala identifikovat, ale na druhou stranu to nevypadala, že by jí jídlo bylo schopné odkráčet z talíře.

Po celé jídlo tiše mluvila s Artemem. Vyptával se jí na historii Bradavic a na oplátku vykládal o Kruvalu. Nezapomněl zmínit, že tam u nich se vyučuje černá magie a tím potvrzením v něm Izarra objevila velmi lákavý zdroj informací. Navíc na něm bylo poznat, že má dobré vychování, jistě pocházel z dobré čistokrevné rodiny - to mu dávalo body navíc.

Třebaže samotnému mu teprve bude pouhých patnáct a tak se nemůže zúčastnit turnaje, přijel, protože se bude hlásit jeho starší bratr a pokud ho vyberou, tak si takovou podívanou nehodlá nechat ujít. Izarra přikyvovala a pomalu ujídala ze svého talíře neznámy obsah. Možná lepší, že vlastně nevěděla, co jí.

"Podívej, už jsou tady," upozornil ji Corbin a hlavou kývnul směrem k profesorskému stolu, které právě usazoval jak pan Skrk, tak i Ludo Pytloun.

"Budou tady jen na zahájení, nebo celý turnaj?" zajímala se Izarra a obezřetně si prohlížela pudinky, které se začaly objevovat na stole. Náhodně si jeden z nich vybrala a zkusmo ochutnala. Nebyl špatný.

"Na úkoly tady budou určitě, ale mezi nimi nejspíše ne. Příliš mnoho povinností na ministerstvu," uvedl na pravou míru.


Z talířů zmizely i poslední chody a Brumbál vstal. Nemusel nic říkat a v síni už nastalo ticho. Všichni na něj zvědavě a nedočkavě hleděli, čekali, co se bude dít. Napětí nyní bylo cítit úplně všude.


/AN: je tady nová anketa :) Co víc dodat, snad se část kapitoly líbila :) Crystal/
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. června 2012 v 20:11 | Reagovat

No vzhledem k tomu, že velké části byly vlastně jen to, co známe, tak mi to přišlo méně akční a slabší, ale zamlouvá se mi nová kruvlaská postava.

2 Is Is | 8. června 2012 v 20:19 | Reagovat

Jako vždy skvělá kapitola :) kdy plánujete další ? :D

3 Crystal Crystal | Web | 8. června 2012 v 21:47 | Reagovat

[1]: Já vím, ale já to prostě nemohla vynechat, no :D Další části kapitoly budou akčnější :)

[2]: Asi přístí středu nebo čtvrtek :) Od pondělka do středy máme biologickou exkurzy a další dny toho je hodně do školy, tak nevím, jak budu stíhat :)

4 Phyllis Phyllis | Web | 8. června 2012 v 22:23 | Reagovat

Noo. Upřímně to teď bylo trochu nudné, tohle všechno už známe z knížky :) Sbor byl samozřejmě skvělý, ta část se mi líbila ... :) Ale mohly jste přidat delší kus, opravdu.

5 Crystal Crystal | Web | 8. června 2012 v 22:35 | Reagovat

[4]: Ále, delší kus - ty závislaslačko :D

6 Natalia Té Natalia Té | Web | 8. června 2012 v 23:40 | Reagovat

pochybuju že Christine nebo Mark dostanou nějak hodně hlasů když už umřeli:D i když Christine jsem měla ráda:).
Jinak taky se mi líbilo to se sborem, zbytek vlastně známe:).

7 Crystal Crystal | Web | 8. června 2012 v 23:47 | Reagovat

[6]: Každému se zamlouvá jiná postava, vystupovali docela často, tak by k nim bylo nefér, aby tam nebyli :)

8 litllewitch litllewitch | 9. června 2012 v 0:38 | Reagovat

Tak zápočet jsem zvládla, tak jsem si mohla dát kapitolu za odměnu :D.
Jak už napsala lidi přede mnou, tak tohle moc akční nebylo, ale je zase fakt, že se to muselo odbýt.
Sbor potěšil, i Izařřino rozjímaní, zda by se Voldíkovi líbil její zpěv. Těším se na další kapitolu, až se stane zase něco zásadnějšího.

9 Hanka Hanka | 9. června 2012 v 10:43 | Reagovat

Vynikající jako vždy...moc dobrá práce :D

10 Terka Terka | 9. června 2012 v 21:45 | Reagovat

Menší otázečka: Kdy se objeví Sekhmet?? Chybí mi tu.

11 Crystal Crystal | Web | 9. června 2012 v 22:29 | Reagovat

[10]: Neboj, ta je snad v kždé kapitole :D Jen si musíš počkat na tu správnou část :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama