12. kapitola „Dcera svého otce“ - 1. část

29. května 2012 v 16:55 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

Izarra jako jediná z jejího ročníku seděla ve sklepení a psala esej do přeměňování. Ostatní byli na hodině astronomie. Tohle nebylo poprvé, co tuhle hodinu jednoduše vynechala. Podle ní to byl ten nejzbytečnější předmět, který mohl existovat. Proč by se jím měla tedy zabývat, když má na práci důležitější věci. A k jejímu překvapení jí její neúčast na vyučování bez problému prošla. Navíc takhle měla čas dodělat si potřebné úkoly na ty poutavější hodiny.



Snažila se, aby její eseje byly perfektní. A taky, že byly. Problém byl ten, že je dělala až příliš pečlivě a tedy jí to stálo přespříliš času, většinou nad nimi bděla dlouho do noci. Ano, měla málo času a začínalo to být znát. Téměř neustále byla unavená a nevyspalá. To se ovšem pokoušela nedávat najevo a zatím se jí to i úspěšně dařilo.

Absolutně jí nevyhovoval tenhle styl výuky. Rok se učila sama doma. Mohla si rozvrhnout čas dle jejího vlastního uvážení. Učit se kdy chce, co chce. Milovala kouzla a vše kolem, ale unavovalo jí to. A nejen to, ona záviděla těm, kterým tento druh studia nedělal nejmenší problém. Záviděla téměř celé škole. Momentálně nedokázala pochopit, jak zvládala mudlovskou školu, kde byl styl výuky stejný.

Byla docela potěšená, když bylo před týdnem oznámeno, že v pátek - tedy pozítří přijedou studenti z dalších dvou kouzelnických škol, aby se zúčastnili Turnaje tří kouzelníků. Hodina dějin bude končit dříve. To se jí líbilo, dějiny ji ani ostatní nebavily. Až na Jill - ta byla vždy výjimka. Izarra nějak nedokázala pochopit, jak je možné, že Jill při Binnsových hodinách neusne.

Co jí ale znervózňovalo, byl fakt, že ten den pravděpodobně odpadně zkouška sboru. Pokud ano, doufala stejně jako ostatní sboristé, že Kratiknot zkoušku nějak nahradí nebo přesune.


Nyní všichni mluvili jen o Turnaji a o ničem jiném. Možná i proto byla ráda, že je teď sama a nemusí poslouchat kdejaké fámy a zvěsti o tom, kdo že se to zase rozhodl přihlásit do turnaje. Teď měla klid, díky kterému mohla dokončit svou práci. Pergamen v pravém horním rohu podepsala, několik dlouhých vteřin nechala inkoust zaschnout a pak ho založila mezi stránky učebnice; tu zavřela a položila na kupku mezi ostatní.

Rychle zkontrolovala čas. Hodina astronomie končila a její spolužačky se brzy vrátí. Proto uklidila brk do tašky a zalezla do postele - přeci jen ji měla bolet hlava. Všem z jejího pokoje sice bylo jasné, že jí nic není, ale i tak výmluva na oko být musí. A díky tomu, že Izarra dokáže být poměrně přesvědčivá, prošlo to u i madam Pomfreyové, která ji poslala odpočívat a vybavila ji lektvarem proti bolesti. Izarra ho po cestě vylila do záchodu.

Rychle se ponořila do tvrdého spánku, aby si zítřejší den vychutnala, protože se bude jednat o ten poslední rádoby poklidný před vypuknutím hlavního zmatku okolo soutěže.


Zima, byla taková neskutečná bodavá zima…

"Vše jde podle plánů, můj pane," ozval se tichá úlisný hlas, ze kterého běhal mráz po zádech. Izarra by se tak ráda otřásla, ne děsem, ale znechucením. Namísto toho, byla poměrně… šťastná.

"Výborně," zašeptala nazpět a svět se opět propadl do hluboké temnoty bezesné noci.

Spala sice tvrdě, ale v nejmenším se její spánek nedal považovat za klidný. Neustále se převracela, jako by byla uprostřed noční můru, i když v mysli měla jen ticho a klid.


Čtvrtek se už od brzkých ranních hodin ukázal jako krásný jasné, i když trochu chladný, podzimní den. Snídaně probíhala v poklidném duchu. Nejspíš to bylo tím, že Jenny Blackstannová si vedle Izarry už notnou řádku dní nesedala. Bylo tomu tak od doby, kdy jí Izarra dala důrazně najevo, že o její přítomnost opravdu nestojí. Však co, rozmístění učeben již znala a ve většině případů k nim i dorazila bez bloudění. Nějakou užvaněnou průvodkyni nepotřebovala.

Na první hodině, což byla obrana, si k Izaře již tradičně přisedl Noah Corbin. To byla o moc lepší a kvalitnější společnost než Blackstannová. Dokonce se s Noahem daly vést zajímavé diskuze, a to nejen kolem studia. Byl milý, zdvořilý a Izaře se u něj zdálo, že tenhle ji jako jeden z mála Zmijozelů, možná jediný, nechce nijak zmanipulovat ani využívat. Toho si cenila, protože v pozici manipulátora vždy nejraději viděla sebe a nikoho jiného. Corbin byl ale stále zmijozel, takže si dávala pozor a ani trochu mu nevěřila; prozatím to neměla v plán měnit.

Na dějinách si Izarra stále dokola opakovala, aby nechala alespoň jedno oko otevřené. Snaha byla marná, a když Binns konečně ukončil hodinu, společně s ostatními se rozespale vydala do Velké síně na oběd. Tam už ale nedošla. Zabránila jí v tom ruka, která ji rychle chytila za předloktí a vytáhla ji z davu studentů do vedlejší chodby. Izarra se lekla, málem i vyjekla a rukou nepozorovatelně sevřela svou hůlku.

Jill se na ni široce usmívala.

"Ty jdeš teď se mnou," vypískla nepouštějíc překvapenou Zmijozelku.

"Je oběd -," snažila se namítnout Izarra, když ji Jill začala táhnout chodbami někam do neznáma.

"Ále, kašli na oběd. Je to jen jídlo, nic podstatného. Tohle už fakt dýl nepočká. Jen pojď, budeš určitě nadšená, uvidíš!" pobízela ji dál a i přes Izziny otevřené protesty nepovolovala stisk ruky, a i když pomalým tempem, tak obě postupovaly chodbou hlouběji do hradu, daleko od Velké síně s jídlem. Oh, jaký jen Izarra měla hlad!

"Nemůže to počkat? Mám hlad," zaúpěla a toužebně hleděla na opačnou stranu.

"To může počkat, ale já asi ne. Takže jdeme teď. A neboj. Uvidíš, že až zjistíš, o co jde, ani tě nenapadne obědvat. Slibuju!" Jillin hlas zněl opravdu nadšeně, až to chvílemi začínalo být děsivé. Musela objevit něco… úžasného. Něco, co pro Izarru muselo být důležité, ale co?

"Už jen kousek," mumlala si Jill cestou a Izarra ji za hlubokého přemýšlení poslušně následovala. Najednou vytřeštila oči, krátce zalapala po dechu, klopýtla a málem skončila na zemi. V ten okamžik jí došlo, co jí chce Jill říct a ukázat. Izarra se usmála. Doopravdy bez jediného náznaku přetvářky.

Jill konečně našla informace o dědici Zmijozelu. O tom posledním, o někom z Izziné rodiny, o jejím pravém otci. Bude vědět jméno, možná i kontakt na něj… může toho zjistit tolik. Jen, Izarra se na okamžik v myšlenkách zarazila a snažila se je uklidnit, musí být nenápadná. Nechce, aby ostatní věděli, že ona je dědic. Ne, dokud nebude ten správný čas, kdy jí to získá nejvíce výhod. Dokud to nebude nezbytné, bude mlčet.

Prozatím se musí chovat, jakoby celý ten zájem o dědice byla jen pouhá zvědavost. Nic víc. Obě dívky prošly masivními dveřmi s ozdobným železným kováním kolem kliky. Izarra se rozhlédla. Tady byla poprvé a kolem byly rozmístěny různé trofeje.

"Jsme tady," řekla Jill zasněným tónem a z tašky si vyndala těžký zápisník v jednoduchých kožených deskách. No, jednoduchých… přední deska byla zdobena barevnými flitry. Izarra pobaveně pozvedla obočí.

"Nový deníček?" ušklíbla se, když si ho prohlížela.

"Ne, jen obyčejný zápisník. Deníček nenahradí absolutně vůbec nic!" řekla rázně, ale po chvíli listování v jejích zápiscích se začala opět široce usmívat. Zvedla oči; Izarra by přísahala, že v nich viděla jiskřičky. Jill se na okamžik zatvářila tajemně a vážně, to jí ale taky nevydrželo zrovna nejdéle.

"Určitě si pamatuješ, jak ses ptala na dědice, že? A já se nabídla, že něco zjistím. No a hádej co, zjistila jsem kupu věcí! No fakt," mluvila Jill hrdě a pak zamyšleně dodala: "Je toho tak moc, kde jen začít? Asi na začátku, co? Cha, vždycky jsem tohle spojení se začínáním na začátku chtěla použít, je to boží," začala se smát. Izarra jen trpělivě vydechla přebytečné množství vzduchu z plic a čekala.

"První zmínku jsem našla ze zápisků z roku, kdy byla poprvé otevřená tajemné komnata. To bylo před plus minus padesáti lety. Byl to hustý rok, trochu masakr, ale i tak," odmlčela a užívala si pocit, že Izarra hltá každé její slovo. Zazubila se. Samozřejmě, Izarra už něco o tajemné komnatě věděla z Jillina ukradeného deníku, ale upřímně pochybovala, že by si do něj napsala úplně všechno. Navíc ona se tehdy zaobírala spíše děním ohledně Harryho, hadího jazyku, zkamenělých studentů zkamenění Colina především - než minulostí.

"Tehdy zemřela studentka, byla mudlorozená a hrozilo, že Bradavice zavřou." Její otec, pokud je to tedy opravdu on, je vrah. A její matka je v Azkabanu. Nejspíš taky vzala někomu život. Pěkná to kombinace... Izarra se zarazila. Neměl by jí tento fakt nějak tížit? Ne, byli to její rodiče a ona to nejlepší, nejsilnější z nich.

"Ale nezavřeli, ne? Alespoň to nepsali v Dějinách od Bagshotové," vložila svou poznámku Izarra.

"Ne. Boží kniha mimochodem. No, takže, kde jsem to jen… Jasně! Nezavřeli, protože chytili údajného pachatele. Ale ta zavražděná holka, víš, co je zač?" zeptala se jí Jill. Izarra se ni nevěřícně podívala.

"Bez urážky, ale zrovna její totožnost mne opravdu nezajímá. Kdo byl ten pachatel?"

"Ta holka je teďkom duch na dívčích umývárkách. Ufňukaná Uršula jí všichni říkají. Mluvila jsem s ní. Opravdu není dobrá na smysluplné povídání, je trochu mimo. Nějak se odmítla vyjadřovat o otevření tajemné komnaty v mém prvním ročníku. Ze svého života si toho už ale moc nepamatuje. Tvrdila mi, že když umřela, viděla dvě megavelké žluté oči. Jak jsem říkala, stopro ji zabil bazilišek. Oni totiž mají žluté oči, víš. No, víc mi toho neřekla, protože zdrhla trubkami. Beztak bych z ní toho ani víc nedostala." Jill jen zakroutila hlavou a v zápisníčku přetočila na další stranu.

"A ten pachatel?" řekla Izarra hrubším hlasem. Nějaká Uršula jí byla ukradená. Chtěla informace o její rodině… nic víc.

"Klídek. Už se k tomu dostávám," očima prolétla text na stránce a zaklapla zápisník.

"Pojď," zatáhla ji za ruku a pomalým tempem začala procházet síní. Izarra s napětím čekala, co z Mrzimorky vypadne. A tak se Jill opět rozpovídala. "Tehdy chytili jednoho studenta. Vyhodili ho ze školy a zlomili mu hůlku."

"Kdo to byl?" vyhrkla Izarra bez jakéhokoli rozmýšlení. Jill se usmála. Vypadalo to zákeřně.

"Člověk, který údajně otevřel tajemnou komnatu, byl Rubeus Hagrid, náš klíčník a šafář." Izarra ztuhla, přestala dýchat. Jen tupě zírala před sebe. Nezmohla se ani na sebemenší pohyb, natož zmatené zamrkání.

Její svět se pomalu začínal hroutit. Touhle zprávou Jill roztříštila základy Izzina zdravého rozumu.

"Ha - Hagrid?" snažila se říct, ale nebyla si jistá, jestli se z jejích pootevřených úst vůbec prodral nějaký zvuk ven. Jill ji tiše pozorovala. Zuby si bolestivě svírala jazyk, aby se nezačala smát. To ovšem Izarra nevěděla.

'Nemůže být dědic, on ne! Kdokoli, jen ne on. Dědic velkého Salazara Zmijozela a on? Pomoc…' zoufala si v myšlenkách Izarra.

"Kdybys jen viděla svůj výraz! Vypadala jsi totálně směšně. Jo, představa, že v urozené linii Zmijozela je Hagrid je děsivá," smála a nevypadalo to, že by měla v brzké době v plánu s tím přestat. Izarra se zhluboka nadechla. Stálo ji téměř všechno sebeovládání, aby teď nezačala mluvit, věděla, že ať už by řekla cokoli, dobré by to nebylo. Jill si z ní vystřelila. Neměla sice tušení, co jí tím způsobila, ale… Nedat na sobě nic znát, to je hlavní. Jakoby to už teď dost nepokazila.

"Jo, příšerná představa, ale obávám se, že už z hlavy nikdy nevyženu teorie o tom, jak se do rodu Zmijozela dostali obři. Je teda jisté, že Hagrid není dědic, ano?" zeptala se pomalu a s rozvahou.


/AN: Muhuhaha! Izzinka nám málem chytla infarkt :) A psát Jill mě vážně baví, ona je taková sympatická osůbka :)) Jinak tahle kapitola má něco kolem 20 stran A4, takže částí bude o něco víc. takových asi šest :) Jinak by mě zajímalo, jak se podle vás bude příběh dál vyvíjet :) Crystal/
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miška Mona Carmenitta Miška Mona Carmenitta | E-mail | 29. května 2012 v 17:59 | Reagovat

Ahojky :) tak Izz nám málem chytla infark..ale jinak jedna s dalších skvělých kapitol :))) už se těším na další :)

2 Is Is | 29. května 2012 v 19:22 | Reagovat

skvělá kapitola, jinak myslíš že přidáš další kapitolu ještě tento týden ? protože já na tvém psaní začínám být závislá :D :))

3 Crystal Crystal | Web | 29. května 2012 v 20:29 | Reagovat

[2]: Někdy ke konci týdne určitě :) Jinak jsem ráda, že se psaní líbí :)

4 Hanka Hanka | 29. května 2012 v 21:00 | Reagovat

[2]: Přesně jako já... Podle ého Jill ukáže Izaře to ocenění Toma Raddla za mimořádné služby škole proč by jinak byli v síňi trofejí nebo jak se tomu říká...pak Jill určitě nějak bypáčí z Jill kde je tajemná komnata a vydá se tam...no na 100% bude chtít o Tomu Raddlovi něco zijstit přece jen je to zmiozeluv dědic a její otec....

5 Anet Anet | 30. května 2012 v 12:50 | Reagovat

moc se mi líbí jak píšeš ;) jinak tohle je teď harryho 4. ročník že ? docela by mě zajímala jak to nakonec dopadne s turnajem tří kouzelníků :D  každopádně už se moc těším na další kapitolu :))

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. května 2012 v 13:03 | Reagovat

Já být Jill, tak asi ten smích neudržím :D Představa vyděšené Izzary, která si právě myslí, že Hagrid patří do její rodové linie je fakt na výbuch smíchu :D

7 Phyllis Phyllis | Web | 30. května 2012 v 22:10 | Reagovat

Hmm :) Opravdu povedené. Jenom mi je vždycky líto, že už je konec té části ... chm :) Můžu mít jen otázku - kolik toho máte zatím napsaného? :))

8 Crystal Crystal | Web | 31. května 2012 v 6:47 | Reagovat

[7]: Momentálně usilovně pracuju na přeposlední scéně 15. kapitoly - v té době jsou v Bradavicích Vánoce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama