11. kapitola „Plyšová tajemství“ - 4. část

24. května 2012 v 16:10 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Jen jsem se zajímal. Nic důležitého. Na co jsem se ale chtěl zeptat, byla ta židle, jak jste ji posunula - bez hůlky,"

Izarra začala zrychleně dýchat, tohle jí nevyšlo. Byla moc nápadná a on to teď ví! Co udělá? Řekne to Brumbálovi? Co pak udělá ten, až to zjistí? Sakra, celé to pokazila a netušila, co dělat.

Snad jen…

"Židle? Posunout ji bez hůlky? Nemám ponětí, o čem to mluvíte." Zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat! Čím přesvědčivějším tónem, tím lépe. Nemá to přeci jak dokázat, ne?



"Protože čistě teoreticky, kdyby někdo zvládal bezhůlkovou magii, bylo to opravdu pozoruhodné. Znám jen dva lidi, kteří ji ovládají. Velmi mocní kouzelníci. Víte, kdybyste vy byla další, nebylo by to rozhodně na škodu. Takových schopností se musí cenit, ne za ně trestat," promluvil. Izarra se konečně dokázala volně nadechnout. On věděl, že umí bezhůlkovou magii, že ji použila, aby Scabiorovi trošku ublížila. I tak se od něj trestu asi nedočká. On ji za to ještě takřka pochválil. Tenhle profesor se jí začínal zamlouvat. Usmála se.

"Jak jsem řekla, nevím, o čem mluvíte." Ovšem nyní z toho tónu, který použila, i přes její slova, bylo jasně poznat, že naopak moc dobře ví, o čem mluví. Teoreticky mu to i potvrdila, jen mu nedala možnost to později použít proti ní. "Pokud je to vše, měla bych jít na oběd."

Když jen kývnul, otočila se na patě a svižným krokem zamířila pryč ze třídy a pak do velké síně, kam se o nějakou dobu později taky dostala. Sice až poté, co se musela dvou portrétů ptát na cestu, protože se jí podařilo zahnout jinam a tou chodbou pak zamířit na opačnou stranu hradu, ale nakonec se tam dostala.

Po obědě ji čekala péče o kouzelné tvory a pak vypracovávání dlouhých esejí, také z původního plánu navštívit Sekhmet sešlo. Její mazlíček jí začínal chybět, aby byla příliš unavená na to, aby se pokusila vyplížit z hradu po večerce. Unavená a to byl teprve druhý den, kdy se učilo. Hodně brzo si uvědomila, že když se učila sama a mohla si rozvrhnout čas, jí vyhovovalo více.


Další den měla první dvouhodinovku lektvarů. Upřímně, byla na to velmi zvědavá. A její očekávání ještě předčila scéna, která se odehrávala v učebně, když do ní vešla. A profesor Snape tam ještě samozřejmě nebyl, aby to zarazil.

Scabior s obvázanou nohou a Dolohovovi se hlasitě smáli něčemu, co bylo napsáno v malém deníčku, jehož obal byl namísto typického koženého růžový a plyšový… s flitry?

"Vrať mi to zpátky, Jeremy! Už to přestává být vtipné, je to moje a je to soukromé," křičela na něj Jill a natahovala se po knížečce. Nedosáhla na ni, v tom jí dvojčata bránila.

"Er er…," odkašlal si Scabior a pak začal přemrštěně vysokým hlasem číst: "Šestnáctého května, devadesát tři. Půl jedenácté a pět minut.

Před chvílí jsme měli dějiny čar a kouzel. Sedla jsem si s Adamem Coremanem a přišel za náma Nicollas Piece. Četla jsem si knížku Zlatoslava Lockharta o tom, jak přemohl nějakou smrtonošku. Adam si dopisoval domácí úkol, který zapomněl. Nicollas mi vytrhl knížku z ruky a začal hladit Zlatoslavovu podobiznu na obalu knihy. Absolutně jsem nechápala, co se to děje… Nicollas zničehonic spustil: "Adame, strašně moc mi připomínáš Zlatoslava. Taky je velmi sympatický… Hehe." Adam zamumlal něco ve smyslu, že jsou pouze kamarádi, a že to tak i navždy zůstane, Nicollas vycenil své obrovské zuby a odkulhal pryč… Já už se knihy nedotkla, protože jsem si všimla, že se Nicolas dloubal v nose… Tfujky.

Co asi najdeme zajímavého na další stránce, Darkwoodová?" smál se a s ním i většina Zmijozelů, dokonce i pár Mrzimorů. Izarra se zprvu smála s nimi, ale pak ji napadlo, co všechno v tom deníčku může být? Jill přeci ví všechno, kolik z toho asi zapsala… kolik toho zapsala o ní? Potřebovala to zjistit, získat si ten deník pro sebe. Sice ještě neměla žádný plán, ale vykročila směrem k nim.


"To stačí!" ozval se hluboký hlas profesora Snapea a než se všichni stihli nadát, deníček už byl zabavený v rukou profesora, který vypadal, že se té růžové věci téměř štítí. Jill ho jen bezmocně sledovala.

"Kde jste tuhle ohyzdnost sebrala? V mudlovském hračkářství?" zeptala se posměšně.

"No, v Příčné to sehnat nešlo, tak…" začala potichu Jill, ale přerušil ji.

"Pět bodů z mrzimoru, za tahání nevhodných předmětů do výuky. Ihned všichni utvořte mezikolejní dvojice, ve kterých budete po zbytek roku pracovat a v tichosti, nebo začnu odebírat více bodů," zaburácel.

Jill mohla být velmi dobrý zdroj informací, konec konců - už teď jí zjišťuje informace o dědici. Bude dobré, mít k ní lepší přístup.

"Budeš se mnou?" zeptala se bez okolků, když k ní došla.

"Jasně, jsem se tě sama chtěla zeptat. Ty jsi taková sympatická, víš?" usmála se na ni, vzala ji za ruku a téměř ji odtáhla k blízké lavici.

'Sympatická?' Zajímalo ji, kolik lidí by něco takového dobrovolně řeklo. Vyjma těch, na které byla milá kvůli tomu, aby získala něco nazpět. Ale u Jill se ještě snažit nezačala. Ta Mrzimorka byla tak naivní, ovšem, když už si o Izaře vytvořila takový obrázek, proč jí ho brát.

"Díky," zamumlala a usadila se. Snape mezitím začal na tabuli psát postup přípravy nějakého lektvaru. Plyšový deník zůstal ležet na katedře.

"Víš, já na lektvary nejsem moc dobrá," zašeptala Darkwoodová trošku provinile.

'Skvělé, jestli spolupráce s ní bude na podobné úrovni jako ta s Markem, tak to se mám vážně na co těšit,' pomyslela si. Její vnitřní hlas byl přesycený ironií a hořkostí.

"Nevadí, mě lektvary docela jdou. Nějak to zvládneme, tím jsem si jistá," špitla zpátky s milým úsměvem.

"Oukej," souhlasila s ní Jill bleskurychle. Izarra se na ni tázavě zadívala.

"Co ti to Snape vlastně zabavil?" zajímala se naoko jen tak jakoby mimochodem.

"Deníček, co jsem si sehnala před prvním ročníkem. Bylo tam všechno a teď už mi ho asi nevrátí… Podívej! Víš, co dělají?!" vypískla, ale ne zase tak hlasitě, aby to všichni slyšeli, a rukou začala zoufale ukazovat na svůj deníček, který začal v tichosti levitovat. Izarra se ohlédla a zamračila se, no, spíš se podívala pohledem, který by mohl zabíjet, na Scabiora, který s nataženou hůlkou přivolával deníček k sobě.

Podíval se na Izarru a nadzvedl obočí. "Co mi uděláš, špíno?" naznačil rty. V odpovědi jen zavrtěla hlavou a otočila se zpátky.

"Nechápu, proč to dělá? Když chce něco vědět, může se zeptat jako každý normální člověk a ne mi hned brát deník. Je to hrubé," mumlala.


"První lektvar, který budete připravovat je zmenšovací dryák, který byl minulý rok přidán do učebnic druhého ročníku, ovšem… je příliš komplikovaný, a proto ho učím až od třetího ročníku. Přesto kvůli vaší neschopnosti bych ho nejraději neučil vůbec. Postup máte na tabuli, na konci hodiny mi každý z vás předloží vzorek," promluvil Snape pomalým strach vzbuzujícím hlasem. "Začněte… teď." Sám zasedl za stůl, plně si vědom toho, že plyšový deník je pryč, a dal se do známkování nějakých esejí.

"Tenhle lektvar jsem dělala doma, není tak těžký," pošeptala Izarra k Jill povzbudivě.

"Vážně? To je boží! Jdu pro suroviny a přísady a takové ty slizké věci, na tobě je kotlík, ju?" řekla šťastně, jakoby ji deník už vůbec netrápil. Nálady dokázala střídat opravdu velmi rychle. Bylo to trochu děsivé.

V rychlosti nachystala kotlík a ohlédla se na skupinku tří Zmijozelů, kteří se uchechtávali nad psaným obsahem. K jejich smůle až moc nahlas.

"Ihned toho nechce a začněte připravovat ten lektvar, tady nejsme U Tří košťat," okřikl je, ale body neodebral. Samozřejmě, že ne - byli to Zmijozelové a on ředitel jejich koleje. Bylo by nesmyslné, aby odebíral body vlastní koleji...

Scabior a Dolohovovi jen pokrčili rameny a pak hodili deník směrem ke zdi, kde skončil za skříní. Izařina výhoda byla ta, že ani oni sami už nevěnovali pozornost tomu, kam deník letěl. Pravděpodobně si toho nikdo jiný, kromě ní samotné nevšiml. Brzy bude její společně se všemi informacemi uvnitř.

"Jsem zpátky, mám všechno potřebné, možná i něco navíc. Bylo tam moc lidí, tak jsem si musela pospíšit, aby se tam taky dostali a mohli se vzít věci," zároveň s tím začala vykládávat na stůl všechno, co nabrala. Izarra to rychle omrkla, bylo tam opravdu všechno, i když v trochu větším množství.

"Dobře, tak začneme, chceš míchat nebo krájet?" otázala se jí.

"Radši krájet, vždycky zapomenu, kolikrát jsem to už zamíchala." Po to, co si obě vyměnily souhlasné přikývnutí, se daly do práce. S Izziným dohledem jim to šlo nad očekávání dobře.

Hodina probíhala poklidně do doby, než se ve dvojici Karin Fisherová a Simia Lawlietová roztavil kotlík. Izarra ještě nikdy neviděla, aby profesor někoho takhle seřval.

'Poznámka. Nikdy nedovolit Jill, aby mi roztavila kotlík,' řekla si a s tichotu konverzací mezi ní a Jill pokračovala.


"Zdá se, že jste si konečně našla schopnou partnerku na lektvary, Darkwoodová. Obě výbornou," řekl jim, když odevzdávaly vzorky lektvarů. Jill byla nadšená, protože tohle byla nejspíš první výborná, kterou při praktické výrobě lektvarů dostala. Izarra by se asi začala hádat, kdyby jim tu výbornou nedal.

Na konci hodiny zadal esej a nechal je jít. Izarra se s balením dala na čas, aby byla poslední, kdo bude z učebny odcházet. Netrvalo to dlouho, většina lidí lektvary zřejmě moc nemusela a neskutečnou rychlostí vyrazili z učebny.

U dveří se podívala, zda ji někdo nepozoruje a mávla rukou směrem ke škvíře mezi skříní a zdí. Z té rychle a nepozorovaně vyletěl plyšový deník přímo do její tašky. Usmála se a vydala se hledat místo, kde by si ho mohla v klidu přečíst. Kdyby si ho četla na chodbě, bylo by to příliš nápadné - takového kýče v jejích rukou by si hned každý všiml.

Několik metrů od učebny se zarazila. Jill ji viděla jako kamarádku a tohle bylo hrubé narušení jejího soukromí. Když si to přečte, dostane se na úroveň Scabiora. Možná… Možná by jí ho měla vrátit a tak podpořit tak její důvěru k ní.

Ušklíbla a zavrtěla hlavou.

"Né," řekla si a pokračovala dál. Původně se chtěla dostat úplně jinam, ale pak narazila na jednu dívčí umývárnu, kde nebylo živé duše.


"Perfektní," podotkla Izarra zalezla do jedné kabinky, kde si z tašky vyndala deník, který měl barvu té nejhorší žvýkačkové růžové. Fialové flitry našité do tvaru podivné kytky tomu opravdu moc nepřidaly. Otevřela ho a nalistovala první zápis.



31. 8.1992

13.04 - Ahoj Deníčku, jmenuju se Jill… Nevím, jak začít - nikdy jsem neměla deníček! No, asi bych ti měla říct tu NEJVÍC-BOŽÍ-VĚC-NA-SVĚTĚ! (Tohle měla třikrát barevně podtrženo. Izarra protočila oči, ale četla dál.) Zítra konečně s Joy nastupujem do Bradavic. Snad si tam najdu nové kamarády, protože Sany, Cloe, Tim, Jacob, Kevin, Rose a Esther mi budou festovně chybět. Kéž by byli taky kouzelníci…


"Milovnice mudlů," zavrčela Izarra. Měla o ní poněkud vyšší mínění, takhle by se čistokrevní chovat neměli. Izarra samotná to stihla zjistit už v den jejího příjezdu sem.. Zalistovala několika stránkami. Náhodně si pročítala různé poznámky a zápisy.


1. 9. 1992

22.50 - Fííííííííííha!!! Je to tu tak moc úžasné… nedokážu tomu uvěřit. Všichni vypadají tak strašně moc mile a přátelsky, děvčata na pokoji jsou velmi sympatické, snad budeme kámošky. Málem bych zapomněla! - Moudrý klobouk mě zařadil do Mrzimoru! Škoda, že Joy tu není se mnou, byla totiž zařazena jinam.


Jill je ten nejkamarádštější a nejnaivnější člověk, kterého měla kdy tu čest poznat…


3.9. 1992

21.30 - Tak dnešek byl fakt strašně moc hustý! Měli jsme první hodinu lektvarů a náš profesor - Snape (mimochodem ředitel zmijozelské koleje) - je velmi srandovní. Vypadá trošičku jako zmoklý havran. Vlasy má takové dlouhé, černé a mastné, jako by to byl nějakej rocker… ta image se mu ale asi trochu vymkla (Izarra se dala do hlasitého smíchu a přeskočila miliony smajlíků). Každopádně působí docela sympaticky ("Snape a sympaticky," vykřikla a už jí bylo jasné, proč Jill dokázala za sympatickou označit i ji.), jde vidět, že má u studentů respekt. Každopádně má úplně skvělej plášť, kéž bych věděla, odkud ho má, mohla bych ho sehnat Peterovi L., protože je EMO a určitě by měl radost. !Pozn: zjistit, kde ten plášť sehnal!



26. 11. 1992

12.06 - usmál se na mě Colin - Uííííí (milion srdíček)


Rychle zalistovala při hledání nějakého zápisu o její osobě.


2.9. 1993 - po věštění

Dneska jsem zase viděla Izarru (to je ta nová, jak jsem už psala :D ) . Je tak strašně moc fajn na to, že je ze zmijozelu. Většinou se semnou zmijozelové nebaví, což mě moc mrzí, protože jsem jim nic neudělala - nebo snad ano? Netuším, nikdy jsem proti nim nic neměla. Každopádně by bylo strašně moc boží, kdyby se mi povedlo udělat s ní rozhovor. Prosím, ať se dostane do sboru, bylo by prostě skvělé, kdybychom tam chodily spolu, mohly by z nás být kámošky. (Jo abych nezapomněla - má DAR! Co já bych za to dala…)



2.9. 1993 - po sboru

Deníčinečku, tak teď neuhodneš, co se stalo! …………Ano! Jak to víš? - Izarra se dostala do sboru! Má fakt úžasný hlas, soprán. Já mám taky soprán, což může být znamení. Dokonce jsem s ní mluvila, byla moc milá a zdálo se mi, že je i velmi hodná. Ale dneska jsem potkala Jenny, trochu důrazněji mi tloukla do hlavy, ať Izarru neotravuju. Já si myslím, že pokud Izaře vadím, mi to může perfektně říct sama. Jenny na mě je vždycky taková - možná ne jenom na mě. Noah se na Izarru ZASE ptal, no není se čemu divit, je strašně moc pěkná. Chtěla bych mít její vlasy.


Tyhle zápisky svou zábavností téměř překonaly pohled na Draca Malfoye, když ho profesor Moody přeměnil ve fretku.


'No, vypadá to, že s Jill Darkwoodovou bude ještě mnoho zábavy,' pomyslela si Izarra, zavřela deník a schovala si ho do tašky. Měla v plánu později prozkoumat všechny zápisy, které se vztahovaly k Tajemné komnatě a dědici. Teď ale musela dělat eseje a pokusit se si najít čas pro návštěvu Sekhmet.


/AN: Tak a teď jásejte - víte, proč se kapitola jmenuje takto :) Snad jsme vás aspoň trošku pobavily :)) /
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 24. května 2012 v 16:24 | Reagovat

Pěkný, ten nápad s deníčkem byl chtrej ;D

2 Hanka Hanka | 24. května 2012 v 16:36 | Reagovat

Bude během víkendu další čast?

3 Crystal Crystal | Web | 24. května 2012 v 16:44 | Reagovat

[2]: Nejspíš až v pondělí nebo úterý :)

4 Terka Terka | 24. května 2012 v 19:13 | Reagovat

Hmm tak to byla božíí část. Už konečně chápu název. Jinak nemám co dodat. Jste skvělí, holky:)

5 Phyllis Phyllis | 24. května 2012 v 20:08 | Reagovat

Náádhera :) Jenom je to hrozně malý přísun, potřebuju vííííc :D :))

6 Hanka Hanka | 24. května 2012 v 20:15 | Reagovat

[3]:
Bezva užasnéé...už se nemužu dočkat další časti celej vikend budu nervovat dokud se nedozvim neco z další kaapitoly... :D :D :D mále to krásný... <3

7 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. května 2012 v 20:16 | Reagovat

No zápisky o Snapeovi mě fakt dostali! :D Někdo vážně může říct, že je sympatický?? :D A ROCKER?!:D:D

8 Crystal Crystal | Web | 24. května 2012 v 20:51 | Reagovat

[5]: Hihi, absťák? :DD

[6]: Ok, tak tedy prozatím prozradím menší informaci. Příště přijedou studenti z Krásnohůlek a Kruvalu, s nimi  jedna postava, která v povídce dostane docela dost prostoru a bude se nějakou dobu pravidelně objevovat :)

[7]: Deníček měla na starost Lav, ona je na tohle expert. Taky mě to dostalo, když jsem ho poprvé četla :))

9 litllewitch litllewitch | 25. května 2012 v 7:39 | Reagovat

Tak ten deníček je zabijáckej :D. Mám jen malou výtku ke Snapeovi, jenže ono napsat Snapea aby nebyl aspoň trošičku out of character...to je umění. Pochybuju, že by burácel, ten byl přece proslulej tím, že mluví tiše a nebezpečně :).

10 Crystal Crystal | Web | 25. května 2012 v 17:28 | Reagovat

[9]:  Se polepšíme :DDD

11 Hanka Hanka | 28. května 2012 v 14:32 | Reagovat

[8]: Děkuji moc já to prostě nevydržím už sem na tom závislá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama