11. kapitola „Plyšová tajemství“ - 2. část

15. května 2012 v 16:07 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Vy jste ta nová, že?" zeptal se se zájmem. Izarra přikývla. Ona s ním nechtěla mluvit, ne teď, protože tohle nebyl moment, kdy si přála mít pozornost každého ve třídě. A tu teď rozhodně měla, protože s nikým jiným během prezence nemluvil.

"Davidsonová, hmm… kdysi jsem znal čarodějku, která vám byla velmi podobná. Jste v jakékoli souvislost s rodinou Blacků?" zeptal se.

Izarra v ten moment ožila. Stejně tak bohužel i zbytek třídy, v tichém šeptání bylo slyšet i jméno Sirius Black a několik hloubavých otázek, zde je příbuzná s tím masovým vrahem, ale to Izarru nezajímalo. Znal čarodějku, která jí byla podobná. Pravděpodobně nějaká z rodu Blacků. Pokud by měla štěstí, mohla by se možná dozvědět víc, ale věděla, že nemůže vyzvídat informace před jejími spolužáky. Chvilku na to si už nebyla tak jistá, zda by se ho později měla vůbec na něco ptát... Má podezření, ale co kdyby se pak veřejně ukázalo, že je dcera smrtijedky? Pravděpodobně by to vše jen zkomplikovala. Rozhodla se, že si to ještě nechá projít hlavou, aby se pak nakonec neukázalo, že to bylo velmi neuvážené. Zatím bude nejlepší nechat to být.

Mimo to, spíš by se měla soustředit na hledání otce, protože u něj byla pořád větší šance se s ním setkat. Nebyl zavřený v žádném vězení, nebo v to Izarra aspoň doufala.

"Na to nemůžu odpovědět, byla jsem adoptovaná a pravé rodiče neznám," řekla neurčitým tónem.

"Zajímavé, jsem upřímně zvědav, jestli se jí vyrovnáte ve schopnostech." Odhrnul si z obličeje pramen šedých vlasů a pokračoval ve čtení jmen.

"Dolohovovi?... Fisherová?… Flintová?... Láskorádová…"

Třídnici odložil hned, když mu i poslední student nahlásil, že je opravdu přítomen. Na to vstal ze židle a předstoupil před třídu. Nejen Izarra byla zvědavá, co se teď bude dít.

"Vzhledem k tomu, že havraspárští mají svou první hodinu již za sebou, kdežto zmijozelští ne, nemohu probrat žádné nové učivo. Ovšem, díky zaneprázdněnosti profesorky McGonagallové, máme jednu hodinu navíc, a protože já nehodlám měnit své osnovy, rozhodl jsem se, že s vámi proberu navíc část učiva čtvrtého ročníku. Konkrétně jejich úvodní hodinu," řekl a otočil se směrem k černé tabuli a začal na ni vypisovat nějaká slova.


"Co myslíš, že to bude?" zeptal se jí tiše Noah.

"Je to něco z obrany pro čtvrtý ročník, takže ať už to bude cokoli, bude to lepší než přeměňování," zašeptala zpět a sama sebe se ptala, proč se vlastně obtěžuje s odpovědí.


Moody odstoupil od tabule a hned na to několik lidí hlasitě zalapalo po dechu. Na tabuli bylo napsáno 'Kletby, které se nepromíjejí'. Tohle bylo lepší, než Izarra očekávala. Byla přímo nadšená, ale i tak cítila mírnou nervozitu. Přeci jen si myslela, že je asi nehodlá učit jen teorii, pravděpodobně jim je hodlal i předvést… Ale to by neměl, ne? Když někdo použije tu kletbu, tak ho čeká bez výjimek Azkaban. To bylo tak nějak mimo její chápání, ale kdo ví - třeba Moody získal nějaký druh povolení. Přesto jí tyto kletby fascinovaly, až na tu jednu…

Ovšem na venek se snažila vypadat dokonale chladně a nečitelně jako vždy.

"Pane profesore, nemá se tohle učit až v šestém ročníku?" namítl někdo ze skupiny Havraspárů.

"Pokud obranu proti černé magii učím já, tak ne, slečno Flintová," vyvrátil jí to bleskurychle a Izarra se posměšně ušklíbla.

"Předpokládám, že můžeme začít. Jak zmínila slečna Flintová, ministerstvo tvrdí, že o těchto kletbách byste se opravdu měli učit až v šestém ročníku. Prý až tehdy budete ve věku, kdy se jim dokážete postavit. Náš ředitel, asi ale myslí opak. Alespoň ohledně čtvrtého ročníku. Uvidíme, jestli se totéž bude dát říct i o vás. Ovšem… čím dříve budete vědět, co vám hrozí, tím lépe. Musíte být připraveni co nejdříve, protože pokud se takovou kletbu proti vám rozhodně někdo použít, rozhodně na to neupozorní předem. Že, slečno Blackstannová?" zeptal se chraplavým hlasem Jenny, která leknutím nadskočila.

"Co?" vypadlo z ní.

"Pět bodů ze zmijozelu za nedostatek pozornosti při výkladu," řekl chladně.

"Ale -."

"Žádné ale, tečka!" okřikl ji a pak, když Jenny zatrpkle zmlkla, pomalu se oběma svýma očima rozhlédl po třídě.

"Tyto kletby, jsou dle našich zákonů stíhané nepřísněji. Ten, kdo je použije, získá jednosměrný lístek do Azkabanu. Tak tedy, můžu mi někdo říct, které kletby se řadí mezi nepromíjitelné?" jeho hlas byl tichý, ale přesto byl slyšet až příliš dobře. Jen, co dopověděl otázku, několik havraspárských rukou vystřelilo do vzduchu s žádostí o slovo.

"Ano, slečno Darkwoodová?" ukázal na Jillinu sestřenku.

"Cruciatus, mučící kletba," promluvila pevně.

"Zajisté. Tahle je obzvlášť nepříjemná. Jen se podívejme." Z kapsy jeho hábitu vyndal jednoho sklípkana a postavil ho před sebe na katedru. Namířil na něj hůlkou a… Oči Joy Darkwoodové se rozšířily strachem, který rozhodně nepocházel z přítomnosti pavouka.

"Počkejte! Vy chcete použít cruciatus na… to?" vyhrkla zhrozeně.

"Přirozeně."

"Jak přirozeně?! Je to nezákonné! Za to vás zavřou. Nemůžete to udělat, to prostě-," začala vehementně protestovat a rozhazovala u toho rukama. Izarra nevěděla, co si myslet. Ano, to bylo nelegální, ale nemyslela si, že by se nechala ujít příležitost něco takového vidět. Bylo to temné kouzlo, ale neskutečně mocné a fascinující.

"Tohle je výuka. Pokud se vám to nelíbí, můžete si jít někam jinam a přeměňovat si nádobí, budete omluvena z hodiny," vyzval ji a ukázal k východu. Joy se na něj znechuceně podívala, popadla tašku a rychlým krokem odešla ke dveřím.

"Jdu s ní. Tohle je zvrácené," přidal se kluk, který původně seděl vedle ní.


"Jejich volba, a teď konečně názorná ukázka. Sledujte pozorně," řekl profesor a opět namířil hůlku na pavouka. Izarra přestala dýchat a s fascinací v očích střídavě sledovala konec profesorovy hůlky a pavouka.

"Crucio!" pronesl a pavouk sebou začal škubat tak silně, že se převrátil. Cukal sebou ze strany na stranu. Z každého jeho pohybu bylo jasně poznat, že bolest, kterou cítil, byla příšerná. Izarra to bez jediného pohybu sledovala. Nebyla schopná odtrhnout se. Po pár momentech jí to připomnělo okamžik, kdy před sebou na zemi viděla ležet toho mudlovského kluka křičet v nesnesitelných bolestech. Moc dobře si pamatovala, jak se snažil rozdrásat hlavu vlastními nehty, když se pokus vyrvat si srdce. Pak se její představy změnily. Vybavila si toho čaroděje, který ji připravil o Mark a Christine. Mohla dokonale slyšet jeho bolestné výkřiky.

Tyhle vzpomínky najednou byly až moc živé a Izařiny rty se jí nevědomky skroutily do mírného úsměvu.

Rychle se ale vzpamatovala a opět se snažila vypadat naprosto bez výrazu. Nemohla dovolit, aby někdo vidět, že se usmívá při něčem takovém. Při mučení. Havraspár měl pravdu ­- bylo to zvrácené a Izarra to věděla. Jí samotné to nevadilo, ale starosti jí dělalo, co by si o ní pomysleli ostatní. Už teď neměla dobré postavení.

Nevšimla si, že profesor Moody si byl jejího krátkého úsměvu dobře vědom.

Po chvíli Moody zvedl svou hůlku a kletbu přerušil. Pavouk se vyčerpaně obrátil zpět a zůstal bezmocně ležet na dřevěném stole.

"Tato kletba byla v minulosti velice oblíbená. Zvláště pokud někdo chtěl získat informace. Velmi bolestivá, pokud ji čaroděj dokáže použít. No, kdo mi poví další?"

Tentokrát mezi přihlášenými byla i Izarra, ale nevyvolal ji.

"Jaké je další kletba, pane Dolohove?" vyzval ho a všichni z předních lavic se otočili, aby viděla na to poslední, kde oba bratři seděli. "Mariusi?" dodal pro upřesnění, kterého z nich se vlastně ptá.

"Imperius, třeba?" nadhodil jakoby mimochodem. Izarra by přísahala, že zaslechla Karin Fisherovou tiše prohodit něco ve smyslu "nejen, že je krásný, ale i tak chytrý!" Jen protočila oči a podívala se zpět na Moodyho.

"Ano, velmi dobře. A určitě mi můžete říct, k čemu se tato kletbou používá, že? Protože pokud se nemýlím, váš dědeček je momentálně v Azkabanu částečně také kvůli použití této kletby," řekl a s tím se všichni obrátili zpět na dvojčata. Popravdě nebylo žádným tajemstvím, že Antonin Dolohov byl v Azkabanu a že byl příznivec Pána zla.

"Když na někoho obsadíte imperius, dokonale ovládnete jeho chování." Izarra si hned pomyslela, že kdyby trest za použití této kletby nebyl tak vysoký, imperius by se jí opravdu velmi zamlouval.

"Rodiče vás vzdělali dokonale, že? Ale máte pravdu. Hned si to názorně předvedeme." Profesor opět namířil hůlkou na nebohého pavouka a zašeptal: "Imperio."

V prvních okamžicích byl pavouk nehybný, jakoby kletba vlastně ani nefungovala.

"Tohle se Nebelvírům čtvrtého ročníku velmi líbilo." Už při jeho slovech se pavouk postavil na dvě zadní nohy a začal… To byl step?

Izarra se společně s většinou lidí v učebně začala tiše smát.

"Ano, v minulé hodině si taky mysleli, jaká to není zábava. Bylo opravdu poutavé, jak zmlkli, když si uvědomili, že by se jim nelíbilo, kdyby tuhle kletbu někdo použil na ně." Najednou bylo opravdu takové ticho, že bylo slyšet pouze drobné pavoučí nohy, které stále v rychlejším tempu dopadaly na desku stolu. Izarra byla taky ticho, protože představa, že by ji samotnou někdo mohl ovládat, ji děsila.

"Kdysi někteří tvrdili, že plnili rozkazy Vy-víte-koho, jen proto, že byly pod kletbou imperius. Jak ale má ministerstvo poznat ty, kteří lžou?

Této kletbě se však lze ubránit. Naučil bych vás jak, ale máme příliš málo času, pokud by se ale našel někdo s opravdovou silou charakteru… No, uvidíme. Ale nyní, kdopak nám poví o třetí kletbě?" Moody se rozhlédl po třídě a jeho pohled utkvěl na Izaře, která se tentokrát odmítla přihlásit a jen tiše hleděla se sklopenou hlavou na svou lavici.

"Co třeba vy, slečno Davidsonová?" zeptal se jí a ona vzhlédla. Nechtěla odpovídat na tuhle otázku, nechtěla se o té kletbě zmiňovat. Ale nehodlala být za tu, která odmítne odpovědět. Zvedla hlavu a zadívala se do čarodějného oka.

"Poslední je smrtící kletba. Avada kedavra," promluvila do ticha a snažila se, aby se jí netřásl hlas. Chtěla vypadat vyrovnaně a klidně, jakoby žádné vzpomínky nebyly.


'Vážně? Tak to dokaž! Avada Kedavra!' zaburácel jeho hlas a z konce jeho hůlky vyšlehlo zelené světlo a udeřilo Marka do hrudi. Bezvládně se zhroutil k zemi.


Snažila se vypadat, že se jí před očima tahle vzpomínka neopakuje stále dokola.

"Ano, velmi dobře." Moody položil pavouka na lavici jen pár centimetrů před Izarru. Ta moc dobře věděla, co teď přijde, a opakovala si, že nesmí dát najevo slabost a neodvrátit se pohledem, přestože tohle byla jediná z nepromíjitelných kleteb, ke které cítila odpor. Zadržela dech.

"Avada Kedavra!" zaburácel profesorův hlas a zářivě zelený paprsek světla ve vteřině narazil do těla pavouka, ze kterého v tu chvíli vyprchal život. Od několika studentů se ozval tichý výkřik. Než se Izarra nadála, Moody smetl mrtvého pavouka kamsi na zem.

"Není to příliš pěkný pohled, že?..." Dal se profesor opět do výkladu, který už Izarra příliš nevnímala a na chvíli se ztratila ve svých vlastních myšlenkách.

'Bolelo je to, když umírali?' napadlo ji jako jednu z několika otázek. A byla to jedna ze dvou, na které se rozhodla získat odpověď.

"Existuje jen jediný člověk, který ji přežil a toho vy všichni dobře znáte. Harry Potter," dokončil profesor a než stačil navázat na jiné téma, Izarra zvedla ruku.

"Můžu mít dvě otázky?" zeptala se se zájmem.

"Tohle se výuka, jistěže můžete mít otázky." Jeho chraplavý hlas zněl poměrně povzbudivě. To bylo divné.

"Když člověk umírá kvůli avadě, bolí to?"

"Snad se teď nestrachujete o ubohého pavoučka? Že vám ten soucit chyběl u cruciatu," řekl s úsměvem a Izaře se rozšířily oči. On viděl, jak si tvářila při mučení, věděl, že se jí to líbilo. To rozhodně nebylo dobré. Polkla.
'Hajzle!' vykřikla na něj v myšlenka, Ve třídě bylo ticho... Musela ze sebe dostat nějakou logickou odpověď, někam odbočit, aby ta otázka dávala smysl. Vypravila ze sebe první věc, která jí přišla na mysl.

"Když bylo mistrovství ve famfrpálu, moje adoptivní rodiče někdo před mýma očima zabil touhle kletbou, protože ona byl mudla a ona moták. Chtěla jsem vědět, jestli trpěli," řekla v mírném afektu. Čehož později litovala, protože neměla v plánu to říct takhle nahlas.

Ale i tak se ubránila tomu, ale si v duchu svou otázku doplnila ještě o jednu a to: 'A jak moc si pak zaslouží trpět ten bastard před tím, než ho zabiju?'
Nepřišlo jí nijak zvláštní přemýšlet o jeho smrti ani o tom, že by ho měla zabít ona. Chtěla se pomstít. Tečka.


/AN: Tákže...Izzinka je naše malá sadistka, muhuhaha... *Crystalka netuší, co dál napsat* A v příští části se dozvíte Izzin názor na černou magii a tyhle kletby :) Nějaké tipy? :)) /
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liwrrete Liwrrete | 15. května 2012 v 17:22 | Reagovat

krása!....moc se mi líbí Izzina reakce na ty kletby...už se nemůžu dočkat další kapitoly! :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 15. května 2012 v 18:52 | Reagovat

No tak Cruciatus se jí musí líbit, to má v genech, papínek i matinka to používají velmi často. Imperius..popravdě komu by se nelíbila možnost přinutit ostatní, aby dělali, co já chci. No a avada...když to zabilo její adoptivní rodiče, možná k ní kladný postoj mít nebude. Ale černá magie je určitě hodně lákavá pro všechny, kteří chtějí vědět. A nemusí být nutně zlí. Stačí jen, když se nesnaží být přehnaně dobří.

3 Tess Tess | Web | 17. května 2012 v 15:27 | Reagovat

zajímavé :-) ale nečetla jsem od začátku všechny kapitoly tak nevim pořádně o čem to je :-) někdy si udělám čas :-)moc hezky píšeš

4 Crystal Crystal | Web | 17. května 2012 v 15:41 | Reagovat

[3]: Děkuju za pochvalu... to víš, snažím se :)) Jinak až si čas uděláš, doufám, že se budou přechozí části líbit.

5 Hanka Hanka | 19. května 2012 v 23:40 | Reagovat

Užasnéé...moc se mi to libí ale nemužu se dočkat další časti.... :)

6 Crystal Crystal | Web | 20. května 2012 v 0:16 | Reagovat

[5]: Další přibude zítra, no vlastně už dneska, kolem poledne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama