11. kapitola „Plyšová tajemství“ - 1. část

9. května 2012 v 17:08 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

Izarra strávila víkend velmi pokojně. Většinu času strávila v ložnici, kde měla většina lidí, kteří by ji jinak až příliš ochotně otravovali, přístup zakázán. Takže mohla dopřát klid od Scabiora a jeho kamarádů na nějakou dobu pokoj. A pokud zrovna nebyla v ložnici, kde utěšovala jejího mazlíčka, u kterého se projevila těžká klaustrofobie a úzkost z odloučení od větve, byla v knihovně.


Dle jejího názoru bradavická knihovna byla naprosto dokonalá. Tolik knih snad neměli ani v největší knihovně Londýna. Ještě lepší byl fakt, že pokud to nebylo nutné, většina lidí se knihovně vyhýbala - vyjma Havraspárů a dalších výjimek posedlých učením. Izarra si chtěla půjčit nějakou knihu o rodu Salazara Zmijozela, ale k její smůle, všechny knihy, ve kterých byla možnost něco najít, záhadně zmizely. Jill byla asi ještě akčnější, než se zprvu zdálo. Nějakou dobu si Izarra trénovala i první kouzla z učebnice přeměňování pro 3. ročník, jelikož zrovna na tohle už ke konci prázdni neměla příliš mnoho času. A protože přeměňování nepatřilo mezi její nejsilnější stránky, rozhodla se, že bude opravdu nejlepší se na učivo podívat dopředu. Rozhodně totiž nestálo o to, aby se jí na hodinách něco nepovedlo.

V neděli večer se nakonec rozhodla Sekhmet, jelikož ta se cítila hůř a hůř, pomoct. Dokonce začala odmítat pít vodu, a i když ji Izarra vyndala z kufru, jen spala a na cizí přítomnost nijak nereagovala.

Vzala si tašku přes rameno a opatrně do ní Sekhmet položila. Nebylo těžké se nepozorovaně vytratit z hradu a dostat se k Zapovězenému lesu, kam byl vstup zakázán. Všichni byli totiž tou dobou na večeři ve Velké síni.

Došla jen k pár metrů vzdálenému stromu, který měl nízko rostlé větve; většinu z nich ve vodorovné poloze. Dál se neodvážila, kdo ví, co by mohla potkat za nemilá stvoření. Jen doufala, že Sekhmet se nic nestane.

Pomalu, aby svou krajtu příliš nerozrušila, ji vyndala z plátěné tašky a stoupla si na špičky, aby dosáhla k nejbližší větvi. Sekhmet ještě stále unavená si na ni téměř reflexivně vylezla a namotala se na ni v obvyklých smyčkách.

"Tady budeš šťastná," ubezpečovala Izarra krajtu. Možná to ale spíš říkala, aby o tom přesvědčila samu sebe. Jak často se asi dostane do lesa, aby si mohla promluvit nebo alespoň vidět svého mazlíčka? Ne, nechtěla se jí takhle vzdát… ale nechtěla, aby byla nemocná.

"Proč to děláššš? Proč mě dáváššš pryč?" zeptala se ji Sekhmet chraplavě.

"Nedávám… Budu tě navštěvovat tak často, jak jen to bude možné. Tady se budeš cítit dobře, máš tady tolik větví a jsou tady různí ptáci, takže o jídlo nebudeš mít nouzi."

"Odkdy ty ssse ssstaráššš o potřeby ossstatních?" divila se zmatená krajta a poposunula se tak, aby na Izarru dobře viděla.

"Jsi můj mazlíček, nemohla jsem tě nechat v takovém stavu," osvětlila jí hned, i když nechápala v čem spočívá smysl Sekhmetiny otázky.

"A tak sssesss rozhodla zbavit jediné kamarádky, kterou jsssi kdy měla," zasyčela neutrálně nazpět a Izarra sklopila oči. Sekhmet měla pravdu, ona byla její jediná kamarádka a vlastně jediná osoba, ke které byla za všech okolností upřímná.

"Tady ti bude líp, přijdu brzo," řekla jí jen, otočila se a vydala se z lesa pryč. Teď byla sama a to rozhodně nemohla povařovat za výhodu. Potřebovala někoho, na koho by se v případě nouze mohla spolehnout a ten někdo, by toho nechtěl příliš na oplátku.

Do ložnic se dostala těsně před večerkou. Spát šla brzo nejen proto, že na zítřejší vyučování bude potřebovat energii, pokud chce být dobrá, ale i proto, že nechtěla přemýšlet o tom, že teď už tady nemá nikoho, komu by mohla alespoň částečně věřit. K jejímu štěstí se jí během noci nic nezdálo.


První pondělní hodina probíhala klidně a normálně, pokud se to tak tedy dalo nazvat, když se jednalo o jasnovidectví v čele s profesorkou Trelawneyovou. V prvních minutách probrali dva sny jako procvičení a profesorka byla nesmírně zklamaná, když se mezi nimi neobjevil sen právě od Izarry.

Tu hodinu začali probírat novou techniku a tou bylo věštění dle pohybů kyvadla. Nějakou dobu trvalo, než profesorka určila, nebo si spíš nahodile rozhodla, jaký materiál kyvadla se ke komu podle aury nejvíc hodí. Izaře jediné dovolila vybrat si sama a mumlala u toho něco o nadání, které se musí rozvíjet. Vybrala si kyvadlo černé barvy vytvořené z hematitu.

Bylo zábavné, když Izarru napadlo, že by mohla pár lidem a to včetně profesorky pohyb kyvadel trošku rozhodit bezhůlkovou magií. Trelawneyová okomentovala tyto pohyby nejméně u dvou studentů se slovy, že je čeká jistá a nevyhnutelná smrt. Jednou z těch studentů byla i Jenny Blackstannová, které ta zpráva po zbytek hodiny zavřela pusu, a tak Izarra měla klid aspoň do přestávky. V duchu se připravovala na to, že celých třicet minut bude nucena strávit posloucháním Jennyny přednášky o tom, jaká je věštění kravina.

Před konec hodiny všem Trelawneyová zadala pět palců dlouho esej o vlivu materiálu kyvadel na věštění. K Izařiné nechuti nezapomněla ani zmínit, že se neskutečně těší právě na její práci. Skvělé.

"Jak si dovoluje říct mi něco takového?! Nechápu, jak Brumbál může dovolit, aby nás učil někdo tak očividně neschopný…" začala Blackstannová jakmile slezla z žebříku.

"Jednoduše - je to Brumbál," zamumlala Izarra v odpovědi a obě se vydaly k učebně přeměňování. Doufala, že nebude někde na opačné straně hradu… Už totiž začínala mít dost Jennyných žvástů. Možná by si měla najít někoho jiného, kdo jí bude po zbytek týdne doprovázet k učebnám, při jejichž hledání by se sama s obrovskou pravděpodobností ztratila.


O tři patra níže už na konci chodby obě dívky zahlédly dav havraspárských studentů, kteří se na hodiny pokaždé dostavili s předstihem.

"Víš, tohle je divné. Normálně bývá učebna otevřená, takže nemusíme čekat venku," podotkla Jenny a tím konečně změnila téma.

"Hmmm," ozvala se Izarra jen z toho důvodu, aby dala najevo, že stále vnímá… nebo spíš, aby to vypadalo, že vnímá. Kdyby se nijak neprojevila, pravděpodobně by jí Jenny začala znovu opakovat všechny věci, o kterých mluvila posledních několik minut.

"McGonagallová si zase beztak vymyslela něco extra, a extra v jejím podání se rovná pěkné kravině," řekla Jenny pohrdavě a pak už zrychlila tempo a s Izarrou, která jen protočila panenky a následovala ji, se dostala až k davu studentů, aby zjistila, co přesně se děje. To Izarra naopak potřebu tohle zjišťovat vůbec neměla, proč taky, když ona sama na tom nebude schopná nic změnit. Jen ať si to v klidu vyřeší jiní a jí řeknou jen závěr.

Jenny nezjistila nic a tak jen mrzutě postávala na okraji davu a odposlouchávala cizí rozhovory, případně se do nich zapojila nějakou kousavou poznámkou.

Izarra byla vedle ní a jen tiše vyčkávala, co se bude dít, co jiného jí taky zbývalo. Pro ukrácení volné chvíle si začala opakovat všechny formule pro přeměňování, které znala. Opakování byl základ zvláště tehdy, když tenhle předmět nebyl jeden z těch, které by jí šly téměř samy od sebe. Izarra by se nepřenesla přes to, kdyby se jí něco v hodině nepodařilo podle jejích představ. Začala se učit pozdě a o to musela být lepší, pokud si chtěla dokázat, že ona má na to být ve třetím ročníku, přestože dosud absolvovala jen pár opravdových hodin.

"Prosím o pozornost," ozval se hlas a všichni, včetně Izarry, se otočili tím směrem. Profesorka k nim rázně kráčela z opačného konce chodby. Namísto ticha, které pravděpodobně od studentů očekávala, se dočkala nesrozumitelného šeptání a drobných zmatků mezi nimi.

"Ticho, nebo začnu odebírat body," pohrozila jim a do pár vteřin bylo ticho.

"Co myslíš, že chystá?" zeptala se jí tiše Jenny.

"Jak to mám asi vědět? Jestli ti to nedošlo, tohle je moje první hodina s ní," utrhla se na ní Izarra stejně tichým hlasem.

"Ále…" brblala v odpovědi Jenny.


"Jelikož mě ředitel Brumbál pověřil několika úkoly ohledně budoucího Turnaje tří kouzelníků, tuto hodinu mne zastoupí profesor Moody, který by tady měl být za pár okamžiků. Do té doby na něj počkáte v učebně a nechtějte, abych se pak dozvěděla, že jste se chovali jako nějaká divoká zvířata," řekl a zároveň s tím mávla hůlkou. Dveře učebny se otevřely a po pokývnutí profesorky se všichni studenti naráz pokusili protlačit dveřmi.

Když se Izarra dostala z houfu dětí, kde se jí podařilo dostat z Jennyné společnosti, zamířila k jedné z lavic blíže ke katedře a tašku s učebnicemi si položila vedle ní.

"Ahoj, máš tady volno?" uslyšela nalevo od ní a vzhlédla. Stál vedle ní student zmijozel, nějaký, se kterým ještě ani nemluvila.

"Jo, tedy alespoň do doby než ho zahlédne Blackstannová," odpověděla. Kluk se ušklíbl, když se všiml, že Blackstannová už se k nim rychle blíží.

"Chápu." S tím se posadil vedle Izarry a vyndal se pergameny a brk.

"Jsem Noah Corbin," představil se poté a natáhl k Izaře ruku. Ta ji přejala a také se představila jménem, i když bylo jasné, že on ví, jak se jmenuje.

Noah Corbin, to byl ten, o kterém mluvila Jill. Co by jí asi řekl, kdyby se ho zeptala, proč o ní chtěl od Jill něco zjistit? Ne, teď tohle vytahovat nebude…

Někoho jí připomínal, ale nedokázala si na nic vzpomenout. Na jména nikdy nebyla moc dobrá… Corbin, Corbin. Pak se jí konečně vybavila vzpomínka.

'Taky mi zařídil místo v kempu a aby nám tam v prvních hodinách pomáhal člověk jménem Desmond Corbin, který pracuje na ministerstvu v Odboru kouzelných her a sportů.'

Letmo si Noaha prohlédla, až teď si uvědomila, že byl svému otci opravdu velmi podobný, stejné jantarové vlasy, stejné modré oči.

Chtěla se zmínit, že zná jeho otce, že jí tvrdil, že by ho mohla potkat Bradavicích. Ale dřív, než stíhla vůbec otevřít pusu, dveře učebny se se silnou ránou zabouchly a všichni studenti najednou ztichli. Jediné, co bylo slyšet, byly údery dřevěné nohy, jak šel profesor Moody kolébavou chůzí až ke katedře. Celých těch několik vteřin, které se zdály být neskutečně dlouhé, všichni studenti mohli vidět, jak se profesorovo čarodějné zběsilé otáčí a bedlivě zkoumá každého z nich.

Izarra si všimla, že na ní zůstalo o okamžik déle než na ostatních. Muselo to být tím, že ona je tady nová… s mudlovským příjmením ve zmijozelu.

Několik Havraspárů si už horlivě začalo vytahovat učebnice přeměňování, ale než se první z nich mohla dotknout lavice, profesor to zatrhl. "Ty si můžete zase rychle schovat. Přestože by to profesorce McGanagallové jistě velmi vyhovovalo, rozhodně nemám v plánu v téhle hodině někoho učit přeměňovaní věcí v nějaké neužitečné nádobí. Pokud má někdo problém s tím, že z téhle hodiny uděláme obranu, dveře jsou támhle," na chvíli se odmlčel a sledoval, jak studentu jen pokrčili rameny a učebnice opět schovali.

"Nikdo? Perfektní. Pro studenty zmijozelu, kteří se mnou dosud neměli hodinu, jmenuji se Alastor Moody." Po slovech těžce dosedl na židli, která zavrzala, ale vydržela. Do rukou vzal třídní knihy a začal postupně číst všechna jména ze seznamu.

Bylo zajímavé a i trochu děsivé, když zdravým okem pročítal seznam a tím čarodějným pokaždé vzhlédl k danému studentovi.

"Corbin… Darkwoodová… Davidsonová," četl.

"Tady, pane," zahlásila Izarra automaticky a snažila se vyhnout jeho pohledu.

"Vy jste ta nová, že?" zeptal se se zájmem. Izarra přikývla. Ona s ním nechtěla mluvit, ne teď, protože tohle nebyl moment, kdy si přála mít pozornost každého ve třídě. A tu teď rozhodně měla, protože s nikým jiným během prezence nemluvil.
"Davidsonová, hmm… kdysi jsem znal čarodějku, která vám byla velmi podobná. Jste v jakékoli souvislost s rodinou Blacků?" zeptal se.



/AN: Muhuhaha, copak se nám to tady chystá? Žeby Moody/Srk hodlal odhalit Bellinku?A nebo ne? ... Jinak zatím plánuju opět 4 části. A mimochodem, proč myslíte, že se kapitola jmenuje plyšová tajemství? Crystal... a nezapomeňte se přidat na fb a případně hodnotit na ffdenik, kdo máte účet :) /
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 9. května 2012 v 17:55 | Reagovat

Hmm, myslím, že nic odhalovat nemusí a Izzara se na zkoumání rodu Blacků vrhne sama. A možná bude mít podezření..

2 lukko lukko | 9. května 2012 v 19:08 | Reagovat

Pokud ji pozná mladý Skrk...logicky by se o ní měl dozvědět i hrdý otec, momentálně chystající svůj návrat a zapátrat v paměti kdy naposledy s Bellou přičarovali Rudolfusovi parohy...začínáte mne vtahovat do děje...taky jsem moc zvědavý jestli se budete vyhýbat konfrontaci Izzary s vyvoleným...ona je posedlá svým původem a komnatou...a harry se do ní dostal...no...těším se :)

3 Crystal Crystal | Web | 9. května 2012 v 20:24 | Reagovat

[2]: No, hrdý XD Nejsem si moc jistá, jestli stojí o nějakého bastarda :DD Jinak jen pro zajímavist, Srk už se s Voldym od nástupu do Bradavic nesetkal a pak umřel v Azkabanu. Jinak moc děkuju za komentář.

4 Natalia Té Natalia Té | Web | 9. května 2012 v 22:58 | Reagovat

Už jsem si říkala proč se to jmenuje plyšová tajemství, ale nic mě nenapadlo:o.
Na Bellatrix se těším ale něco mi říká že ji ještě neodhalí, a zajímalo by mě jestli Bella bude mít nějaký zájem o Izz :D. Těším se na další kapitoly!!:)

5 Terka Terka | 10. května 2012 v 16:43 | Reagovat

Mám chuť tě zabít Crystal za tenhle konec. Jinak si upřímně myslím, že se o Bellatrix ještě nějakou chvíli mluvit nebude a co se týče názvu mám představu, ale nedokážu to vysvětlit :)

6 Hanka Hanka | 11. května 2012 v 14:17 | Reagovat

Každá část vychází přibližně jednou týdně nebo jak to je já už se nemůžu dočkat :)

7 lukko lukko | 13. května 2012 v 9:19 | Reagovat

nesetkal, ale v kontaktu s nim byl...alespon do doby nez zabil sveho otce....pozn.: zemrel v bradavicich :)

8 Crystal Crystal | Web | 13. května 2012 v 11:45 | Reagovat

[7]: Pravda, jsem to spletla :D Jsem tu knihu četla už docela dávno a věřila jsem wikipedii, která tvrdí, že sice dostal polibek, ale v azkabanu :D Ohledně toho kontaktu, ok, beru byl tam - zas jsem zapoměla.  Ale vem si,  kdyby zjistil, že Bell je matinka, co mu přijde pravděpodobnější? Že otec je Bellin manžílek nebo Voldy? No, mlčím, nemůžu spilerovat :)

9 lukko lukko | 15. května 2012 v 0:15 | Reagovat

Pravěpodobnější je určite ta první možnost...nad druhou by určo alespoň uvažoval, pokud tedy Gringottovy nemají ještě jednu pobočku, nevedou ji jako spermobanku a Tom není anonymní dárce pro čistokrevné rody :)... ale myslím si že by se o ní velmi zajímal i kdyby to nebyla jeho dcera...jako nalezené dítě Bellatrix, která je jeho nejoddanější služebnicí s dalo by se říci největšími schopnostmi...a na rozdíl od většiny smrtijedů až fanaticky oddané ...

10 Crystal Crystal | Web | 15. května 2012 v 15:05 | Reagovat

[9]: Však ještě uvidíš :DD

11 lukko lukko | 15. května 2012 v 17:24 | Reagovat

to jsem zvedavej shakespere ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama