10. kapitola „Sbor“ - 4. část

4. května 2012 v 15:15 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
"Chci zkusit sbor," řekla milým tónem.

"Jak myslíš, ale Kratiknot má přehnané nároky, zkoušela jsem se tam dostat už minulý rok," sdělila jí hořce.

'A nebylo to spíš než přehnanými nároky tvou vlastní neschopností?' chtěla říct, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Jenny jí stále byla užitečná při provázení hradem. Nebýt jí, Izarra by se s jejím neexistujícím orientačním smyslem ztrácela každou chvíli. Prozatím bude přeci jen lepší, zůstat s ní v rámci možností zadobře.

"Za zkoušku toho moc nedám, nemyslíš?"


Netrvalo moc dlouho a ve velké síni již zůstali jen členové sboru z minulého roku a zájemci o získání místa v něm. Bylo jasně poznat, kteří lidi byli ti, kteří už měli místo z dřívějších let. Seděli na pravé straně síně a nadšeně probírali své zážitky z prázdnin. Ten zbytek lidí, kteří ještě ve sboru nebyli, ti seděli tiše a nervózně se rozhlíželi kolem.

Postupně se všichni přesunuli na židle nejblíže hlavnímu stolu a čekali na příchod profesora, který dorazil s krátkým zpožděním, a jeho malou postavu následovalo piáno plující ve vzduchu.

Profesor Kratiknot předstoupil před skupiny studentů a tiše si odkašlal. V slavnostním gestu pozdvihl ruce.

"Dobrý večer, studenti. Vítám vás na první zkoušce našeho bradavického sboru. Jsem rád, že se vás dnes sešel tak hojný počet. Také bych rád poprosil členy z minulých let, abyste trpělivě vyčkali, než vše zařídím se zájemci o místa," oznámil všem a po jeho slovech se členové sboru opět dali do diskuze, nyní však o dost tišší.

Kratiknot se otočil ke skupině studentů, kteří ho s nejistotou v očích pozorovali. Izařin výraz byl ale jiný, ona jediná se tvářila sebevědomě a jistě.

"Pro ty z vás, kteří mně ještě neznají, jsem profesor Filius Kratiknot, ředitel havraspárské koleje a vedoucí školního sboru, kvůli kterému jste všichni tady. Nyní vás každého čeká konzultace ohledně vašich pěveckých schopností. Tohle bude zásadní v mém rozhodnutí, jestli se do sboru dostanete nebo ne. Musíte pochopit, můžu přijmout jen ty nejlepší. Takže, kdo chce jít první?" zeptal se studentů, kteří jako na povel sklopili hlavy a většina z nich se snažila o neviditelnost. Profesorův pohled spočinul na Izaře, která nezačala sledovat tkaničky svých bot. Ihned uhnula svým vlastním pohledem. Věřila si, ale první jít rozhodně nehodlala.

Než Kratiknot stačil vyzvat Izarru, aby šla první, postavila se nějaká prvačka, která byla k profesorovi nejblíže.

"Půjdu," řekla rozhodným tónem plným odvahy. Byla z Nebelvíru.

"Dobře. Vaše jméno, slečno?"tázal se jí hned a rukou pokynul, aby ho následovala ke klavíru, za který si sedl, protože ze stoje by se mu špatně dosáhlo na klaviaturu.

"Victorie Stumpová," řekla a Izarra už jí sotva rozuměla, poněvadž už dívka stále příliš daleko. Díky tomu jí unikl celý rozhovor mezi ní a profesorem. Victorie si vedla dobře, jak Izarra usoudila z jejího chování. Když měla zazpívat několik tónů podle klavíru, bylo jasné, že tahle studentka se do sboru dostat musí. Zpívala skvěle, to musela uznat i Izarra. Victoria se zdála být téměř stejně dobrá, jako byla ona sama. Když zpívala, spolu s karamelovými vlasy stočených do prstýnků připomínala andílka.

'Jak nechutně sladké,' pomyslela si pohrdavě Izarra a odvrátila se pohledem od Stumpové, která by mohla být její konkurence, kdyby se opravdu snažila.
Izarra nepřišla na řadu ani jako druhá nebo třetí. Ukázalo se totiž, že úspěch Victorii Stumpové, která nyní seděla mezi sboristy - ti ji nadšeně vítali - vzbudil odvahu i mezi ostatními, kteří překypovali očekáváním ohledně verdiktu nad jejich přijetím.

"Slečno Davidsonová?" vyzval ji za nějakou dobu profesor, který se nemohl dočkat toho talentu, o kterém mu Brumbál vykládal.

"Jistě, pane profesore," odpověděla a s mírným úsměvem na rtech se vydala ke klavíru a cestou se minula se zklamanou havraspárskou studentkou vyššího ročníku, která se do sboru nedostala. Zastavila se až u klavíru a se skloněnou hlavou sledovala maličkého profesora.

"Ředitel Brumbál mi tvrdil, že jste velmi nadaná ve zpěvu a hře na piáno. Povězte mi něco o vašem vztahu k hudbě," vybídl ji Kratiknot a pokývnutím hlavy Izaře předal slovo.

"Moji… rodiče mě vždy vychovávali k lásce k hudbě, platili mi studium v soukromé mudlovské školy se zaměřením na umění. Tam jsem navštěvovala hodiny zpěvu a taneční přípravy - vždy několikrát týdně. Kdysi jsem ještě chodila na hodiny klavíru, pak už jsem hrála pouze doma." Kratiknot se usmál a pří celé Izziné řeči pokyvoval hlavou.

"Velmi dobře. Jaký je váš hlas a současný rozsah?" ptal se s neskrývaným zájmem.

"Mám lyrický soprán. Rozsah momentálně od há po á dvě."
S každou další Izařinou větou byl profesor nadšenější. Brzy přešel i na praktickou zkoušku, aby si její schopnosti ověřil.
Byl příjemně překvapený, když Izarra dokázala zazpívat přesně všechny tóny, které jí na klavír zahrál, a když se otočila, s jednou drobnou chybou dokázala tóny i určit. Vzhledem k tomu, že uměla hrát na klavír, zopakovala na klaviatuře několik jednoduchým melodií, které jí Kratiknot zahrál. To nebylo nejlehčí, ale zvládla to.
Poslední zkouška, nebo spíše ověření, byla zapívat nějakou píseň. Profesor ihned navrhl bradavickou hymnu, tu znal každý i Izarra, přestože ji nikdy nezpívala.

"Tady, slečno." S tím ji do rukou dal noty s textem, a jakmile si je Izarra prohlédla, hůlkou mávnul ke klavíru a ten sám od sebe začal hrát.

"Bradavice, Brada, Bradavice, každý z nás chce vědět víc, než ví…" Izarra se dala do zpěvu za sledování not. Pár lidí se k ní dokonce tiše přidalo a po té, co dozpívala krátkou píseň, Kratiknot s nadšením řekl: "Vítejte ve školním sboru, slečno."

"Děkuji, pane." Po dlouhé době se cítila šťastná z něčeho jiného, než ze školy samotné. Zpěv byla jediná věc, které by se nikdy nedokázala vzdát a byla velmi potěšená z uznání nad jejími schopnostmi. Tyhle pocity jí připomínaly dobu před tím, než přišel Brumbál, před smrtí Davidsonových. Bylo příjemné se na pár chvil vrátit ve vzpomínkách, ale důležitější stále byla budoucnost a to, jak si ji zařídit co nejlépe.

Jen co došla ke skupině přijatých studentů, hned ji vtáhli mezi sebe a uvolnili ji jednu ze židlí. Začali se jí představovat a bylo jich tolik, že bylo nemožné si jejich jména zapamatovat ihned. Z jejího vlastního ročníku jich tam nebylo moc a ze zmijozelů tam byla jediná.
Z havraspáru tady byly dvě dívky - Keren Flintová a Joy Darkwoodová. Z nebelvíru nějaký Stanley. A z mrzimoru Simia Lawlietová a Jill Darkwoodová, která se k Izaře dostala snad nejrychleji ze všech.

"Ahoj, Izzie! To je tak super, že ses dostala do sboru. Zpíváš dokonale."

"Em… díky, Darkwoodová," odpověděla stručně trochu překvapeným hlasem.

"To je v pořádku, říkej mi Jill," řekla s širokým úsměvem.

"Tak teda díky, Darkw,… ehm, Jill." Izarra vyslovila její jméno s mírnou ironií, které si Jill vůbec nevšimla.

"Proč mi vlastně říkáš příjmením?" zeptala se Jill a její veselý výraz se ve vteřině změnil na 'pohled vykulené veverky', který vypadal, jako by právě byla svědkem něčeho absolutně nepochopitelného. Máchla u toho rukama a rozpačitě si prohrábla vlasy.

"Proč ne?" namítla bez rozmýšlení Izarra. Pokud bylo na Jill něco opravdu zvláštní, byla to její schopnost měnit svoje výrazy rekordně rychle za sebou. Nyní se tvářila jako opuštěné štěně.

"No, přijde mi zvláštní, když se tak oslovují kamarádky. Jako by se ani neměly rády, víš?" Jill se na okamžik zadívala na skupinku zmijozelu z vyšších ročníků, kteří se teď mezi sebou o něčem dohadovali.
Izarra byla zmatená z toho, že ji Jill právě doopravdy nazvala kamarádkou, nebo to jen ona sama špatně pochopila. Nakonec nechala Jillinu otázku nezodpovězenou a zdálo se, že Jill snad ani žádnou nečeká. Zase měla na tváři svůj typický veselý úsměv, když se zadívala na hlouček studentů, kteří si právě vyprávěli nějakou velmi vtipnou historku. Jill se na okamžik pohnula a lehce šťouchla Izz do ramene, při čemž na ni rozpustile mrkla. Izarra nedokázala pochopit, co se to sakra děje - ještě nikdy neviděla někoho tak… střeleného.

"Hmm… už jsi mluvila s Noahem?" zeptala se Jill po chvíli a v očích se ji odrážely pobavené hvězdičky. Izarra se zamyslela. Marně se snažila přijít na někoho s tím jménem. Něco jí to ale připomínalo, ale nedokázala si to vybavit.

"S kým?" zeptala se nakonec.

"S Noahem Corbinem. Včera se mě ptal, co o tobě vím. Myslela jsem, že když jsem mu řekla, že zatím nic nevím, že si s tebou promluví sám," řekla a s jedním obočím zvednutým si Noaha zdálky prohlédla od hlavy až k patě a kroutila u toho hlavou.

"Že se ptám, ale když chtěl něco vědět o mně, proč šel za tebou?" divila se Izarra.

"Protože já vím všechno o všech, nechci se chlubit, ale máme to v rodině, dokážu si všechno zjistit - ne že bych někdy něco vykecala!" vyhrkla Jill rychle a rozhlížela se okolo, jestli ji někdo kromě Izarry náhodou neposlouchá, "mám své zdroje. Chtěla jsem o tobě taky napsat do mého kolejního časáku, ale zatím o tobě tak nějak nemám co napsat… nová studentka do třetího ročníku - to by bylo BOMBA! Ten časopis beru jako takovou menší praxi, v budoucnu chci totiž psát pro Denního věštce jako moje teta, víš?"

"To je… milé," vypravila ze sebe Izarra po chvíli.

"Že? Mohla bych s tebou udělat menší rozhovor?" Jill už si začala vyndávat malý bloček a brk, který levitoval ve vzduchu a hodlal zaznamenávat každé slovo. Byl to bleskobrk, který dostala od své tety, jak jí Jill řekla.

"Nejsem si jistá, jestli chci, abys o mě psala v nějakém časopise," řekla pomalu Izarra.

"Ale no tak! To bys mi neudělala… Jen pár otázek, prosím. Celé Bradavice jsou na tebe zvědavé," žadonila s mírným úsměvem a zamrkala dlouhými řasami.

"Zvědavé, jo. Toho jsem si všimla už při Malfoyově přivítaní a chování Scabiora mi na potřebě se svěřovat taky nepřidalo," zamumlala hořce a odvrátila se od Jill v domnění, že toho nechá.

"Nic si z toho nedělej, však všem brzy dokážeš, že nejsi mudlorozená. Už jen ten dar, který máš. To by mudlorození neměli. Navíc, ty sama musíš svůj původ vědět nejlíp, ne? Kašli na ně, závidí ti, že si víc boží než oni." Při poslední větě se zachichotala. To byla snaha ji povzbudit? Jill musela být hodně přátelská a naivní, pokud zkoušela něco takového, ale to je její volba.

"Tak nějak," nuceně odpověděla.

"Jediný problém je, že jsi nastoupila až tenhle rok," pronesla zamyšleně Jill a její výraz se změnil v nepřítomné zírání do prázdna.

"Měla jsem zdravotní problémy a -," snažila se hned na rovinu vysvětlit a dát Jill jasně najevo, že na tohle téma se rozhodně nehodlá bavit.

"Já vím, řekla jsi to Harrymu Potterovi," přikývla Jill, které vůbec nevadilo, že Izarru přerušila.

"Jak víš, co jsem mu řekla?" vyhrkla Izarra.

"Teta mě kdysi učila odezírat, velmi užitečné. Máš velmi dobrou artikulaci," řekla klidně, což byl naprostý opak Izziné reakce, která na ni vyvalila oči.

"Ty jsi mě špehovala?" Jestli k ní Izarra cítila alespoň kousek důvěry, teď byl pryč.

"Sakra, to ne. Nechtěla jsem, aby to takhle vyznělo. Věř mi, já nechtěla narušovat soukromí. Všechno, co vím, mi lidi řekli dobrovolně… Jen jsem se tím směrem podívala."

"Fajn," zasyčela skrz zuby, aby už ji přerušila. Nepotřebovala její výmluvy, co se stalo, stalo se a to nezmění.

"Jak se vlastně znáš s Harrym Potterem? Musíte se znát dlouho, když se tebou ochotně mluvil i když jsi Zmijozel," začala se znova vyptávat Jill, ptala se jen tak mimochodem, jako by se právě v kavárně bavily o počasí. Vlastně i přes nepříjemné vyptávání, to vůbec neznělo, jakoby vyzvídala. Spíš jako kamarádka, která si chce začít povídat. Zněla až moc přátelsky, což bylo divné. Na něco takového Izarra nebyla ani v nejmenším zvyklá. Nevěřila jí.

"Dlouhý příběh. Co jsi myslela tím, že jediný můj problém je, že jsem nastoupila až teď?" změnila Izarra téma. Teď se bude ptát ona, protože Jill vypadala jako velmi dobrý zdroj informací.

"Jo, jasně… bych málem zapomněla. Bylo by lepší, kdybys nastoupila už před dvěma lety, když v tvém ročníku nebyla tak uzavřená společnost, víš? Oni zmijozelští nejsou zrovna přátelští a důvěřiví, abych řekla pravdu, jsou děsiví. Ty jsi pro ně vetřelec, což není dobré." Zamračila se.

"Předpokládám, že mi chceš dát nějakou radu." Na to se Jill zářivě usmála.

"Jo jo! Být tebou, spřátelila bych se s Noahem, on ti pomůže s tvým postavením u Jeremyho a dvojčat," nadhodila hned Jill, která byla ráda, že může být Izaře něčím užitečná.

"Zvážím to," potvrdila, ale nemyslela to doopravdy. Ona nepotřebovala, aby jí někdo pomáhal s jejím postavením.

"Hodně štěstí. No, kdybys přišla před dvěma roky, zažila bys úžasné dobrodružství. Tehdy se moje články četly nejvíc. Sirius Black se dostal do Bradavic, rok před tím byla otevřena Tajemná komnata a slyšela jsem, že ještě předtím tu byl nějaký dvouhlavý chlápek, u toho jsem ale nebyla… Prostě luxus," vydechla naprosto nadšeně. Tímhle si dokonale získala Izařinu pozornost a stačila k tomu jen jediná zmínka. Tajemná komnata byla otevřena.
Tajemnou komnatu postavil Salazar Zmijozel a jen jeho vlastní dědic ji mohl opět otevřít. A pokud byla otevřena, na hradě musel být další dědic. Někdo další z její rodiny. Musela zjistit víc.

"Tajemná komnata? Ve škole je jeden z dědiců zakladatelů?" zeptala s s neskrávaným zájem.

"Ne, nepřišlo se na to, kdo to otevřel. Byl to můj první ročník. Ty věci, které se děly, byly děsivé. Něco se snažilo odstranit mudlorozené," Jill se u toho trošku otřásla děsem.

"Ale nikdo neumřel, ne? A když na to nepřišli, to něco je pořád na hradě? To nejde, to by museli zavřít školu," řekla Izarra s hraným zděšením. Chtěla vědět všechno o Tajemné komnatě a musela to zjistit teď, když to téma nadhodila sama Jill. Kdyby se pak ptala ona sama, mohlo by to vypadat příliš nápadně.

"Ne, je to mrtvé. Myslím, že to byl nějaký velký plaz, pravděpodobně bazilišek. No, znáš tu zmijozelskou posedlost hady," ubezpečovala a při zmínce o hadech mávla rukou směrem ke zmijozelské vlajce visící na zdi.

'Jo, jednoho mám,' pomyslela si trpce. "Ale bazilišek je obrovský! Jak se něčeho takového mohli zbavit? Vždyť navíc musel být zavřený v té komnatě, to se někdo dostal přímo tam?"

"Představ si, že jo!" řekla Jill nadšeně nad tím, že ji někdo opravdu poslouchá. "Tady to začíná být fakt drsně zajímavé. Harry Potter má hadí jazyk a to ani není dědic, on v té komnatě byl a zabil tu věc mečem, který má ředitel Brumbál v pracovně! Je to naprosto a dokonale fascinující. Ale nevím moc podrobností, ale můžu se Harryho zeptat, jestli chceš? Jsem si jistá, že mi to řekne, umím být přesvědčivá," drmolila neskutečně rychle a máchala u toho rukama, jak se do svého vypravování vžila.Harry Potter má hadí jazyk?! To jsou ale novinky…

"Ne, to nemusíš. Ale přijde mi zvláštní, jak někdo mohl otevřít tu komnatu, když na téhle škole není dědic. Harry se tam dostal až po otevření, ne? Kdo je tedy dědic a jak to mohl otevřít, když není na škole?" vyzvídala.

"Dej mi trochu času a můžu to zjistit," usmála se Jill a od Izarry se jí dostalo souhlasného přikývnutí.
Za pár vteřin byl přijat poslední člen sboru a profesor Kratiknot před skupinu štěbetajících studentů.

"Ehm," vydobyl si jejich pozornost. "Takže, ještě jednou vítejte a nováčkům gratuluji k získání místa. Studenti, vy jste pěvecká elita naší školy. Mám pro vás velmi dobrou zprávu. Letos k příležitosti turnaje Tří kouzelníků se bude pořádat vánoční ples a my tam máme vystoupit s několika písněmi." Skupinou před ním se ozval potlesk a jásot.

"A proto je nejvyšší čas začít cvičit! Prosím všechny členy z minulých let, aby se seskupili do základního půlkruhového rozestoupení." Na to se většina dětí zvedla a rychle se začali proplétat mezi sebou, aby se co nejrychleji dostali na to správné místo.

"Výborně a teď rozmístím vás podle hlasů." Postupně zařazoval všechny do stávajícího postavení. Izarra se dostala na okraj pravého ramene půlkruhu mezi ostatní sopranistky, mezi nimiž byly tři studenty jejího ročníku - Jill a Joy Darkwoodové a Keren Flintová, ty dvě z havraspáru. Ještě tam stály dvě další z vyšších ročníků, které naznala. Kratiknot jim vysvětlil, že čím blíže k okrajům vokalisté stáli, tím měli silnější hlas.

Když zařadil posledního prváka, všem rozdal text s notami k nové písni 'In Noctem', kterou plánoval zařadit i na vystoupení na plese. Chvíli s nimi nacvičoval výslovnost latinské části textu a pak mávnul hůlkou na piáno, které v ten moment začalo hrát. Sopranistky zprvu měli zpívat tiše, hlasitost zvýšily až u latiny.

'Veď nocí duši mou,
nechť hvězdy zazáří tou cestou.
A krása toho pohledu,
když temnota naplní den.


Ferte in noctem animam meam
Illustrent stellae viam meam
Aspectu illo glorior
Dum capit nox diem


Cantate vitae canticum
Sine dolore actae
Dicite eis quos amabam
Me nunquam obliturum


Pěj píseň, píseň o životě.
V životě nelitoval.
Řekni těm, které jsem miloval,
že nikdy nezapomenu.
Nikdy nezapomenu.'


/AN: Konec kapitoly :) Chtěla bych poděkovat Bohdi, která mi poradila ohledně hlasu a rozsahu u Izz (aneb tak to je, když je někdo hudební antitalent a jediný pojem, který mu něco říká, je soprán). Jinak ohledně písně In noctem, je to můj amatérský překlad z angličtiny, jsem na takové věci levá, takže to berte s rezervou :D No, jinak bych asi měla říct, že Jill je v téhle povídce ppoměrně důležitá, tak doufám, že si ji postupem času oblíbíte stejně jako já. V téhle kapitole se o její repliky postarala Lavender :) Jestli máte nějaké připomínky, dotazy, kritiky nebo cokoli jiného, sem s nimi! Crystal/
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 4. května 2012 v 18:59 | Reagovat

Úžasné ostatně jako vždy. Docela se těším až objeví Noah, jsem na něj fakt zvědavá. :)

2 Natalia Té Natalia Té | Web | 5. května 2012 v 1:23 | Reagovat

Pěkná kapitola! a sama si přeložila písničku? To se ti dívím že se ti chtělo:D, cením si. :)

3 Crystal Crystal | Web | 5. května 2012 v 2:36 | Reagovat

[2]: Děkuju :) Ale byly to jen dvě sloky, takže to šlo. Jsem si říkala, že by asi bylo divné, to nechat anglicky, když je jinak vše česky :)

4 litllewitch litllewitch | 5. května 2012 v 10:21 | Reagovat

Tak tahle kapitola byla skvělá. Jill mě hodně baví, takže jsem zvědavá, co s ní máte v plánu. Též mě zaujal ten Noah, jsem zvědavá, co je zač.
A mám dotaz. Iz je ve sboru ze Zmijozelu jediná, nebo je tam ještě někdo další?

5 Crystal Crystal | Web | 5. května 2012 v 11:31 | Reagovat

[4]: Já jsem tak ráda, že tě Jill baví :D Juch :D V plánu toho je hódně, konec konců se dotala i do záhlaví :) Stejně tak Noah bude docela důležitý.  A Izz není ve sboru jediná ze zmijozelu, jen jediná z jeho ročníku :)

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 6. května 2012 v 7:57 | Reagovat

Ona je tak úžasně švihlá! :D Myslím, že je super konkurentka Lenky, protože se navíc drží při zemi :D

7 Crystal Crystal | Web | 6. května 2012 v 11:38 | Reagovat

[6]: Jsem ráda, že se Jill líbí :) Ona je jedna z těch postav, které si má čtenář oblíbit, tak jsme s Lav moc rády, že se to tak dáří :)

8 Liwrrete Liwrrete | 8. května 2012 v 15:51 | Reagovat

Jill je vážně dobře střelená, uplně mi tě, Lav, připomíná hlavně v těch slovech jako boží a tak :D ....jinak máte to, holky, moc pěkné! :D

9 Hanka Hanka | 9. května 2012 v 15:55 | Reagovat

Kdy vyjde další kapitola?

10 Crystal Crystal | Web | 9. května 2012 v 16:12 | Reagovat

[9]: Pravděpodobně dnes okolo šesté :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama