9. kapitola „Dědic“ - 3. část

8. dubna 2012 v 22:10 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly


"Jak se jmenovala?" vyhrkla bezmyšlenkovitě. Baron se zasmál.

"Nevidím žádný důvod k tomu svěřovat se vám, slečno." Oplatil jí to nedůtklivě a ona se zamračila. Tohle jí tak trochu nevyšlo.

"Samozřejmě, jak taky jinak," sykla tiše a odvrátila se od ducha. Její oči se teď upřely na obrovské dveře, za nimiž byla Velká síň a ke kterým se rychle oba blížili. Izarra už se nemohla dočkat zítřejšího dne, kdy začne pravá škola a ona konečně pozná, jaké to je opravdu studovat magii.



"Jsem si víc než jistý, že své koleji ostudu neuděláte. I přes vaše jméno," řekl, když se před nimi oba zastavili.

"Zase moje jméno," zavrčela tiše a duch se jen zasmál. Když se uklidnil, Izarra se s jasnou otázkou v očích obrátila na Barona.

"Kdy můžu dovnitř?" zeptala se. Duch se usmál a na okamžik se zaposlouchat do směsi zvuků, které vycházela zpoza dveří. Izarra udělala to samé. Nějaký student byl zařazen do mrzimoru a ta kolej ho uvítala hlasitým potleskem.

"Mrzimor," odfrkl si duch posměšně. "Můžeš jít dovnitř," pokývl k ní a sám prošel zdí.

'Perfektní,' pomyslela si Izarra s úsměvem. Rukou mávla ke dveřím a ty se otevřely, bohužel trochu prudčeji, než původně plánovala.

V ten moment na ní zírali všichni v síni. A že jich nebylo málo. Několik set studentů tam bylo určitě. Bylo to přinejmenším divné, když ji teď každý sledoval, ale stále pravděpodobně lepší než být zařazená před nimi všemi.

"Ehm. A v poslední řadě - Izarra Davidsonová, která nastupuje do Zmijozelu a to do třetího ročníku," uvedla profesorka McGonagallová, zatímco se Izarra šla mlčky posadit na jedno z volných míst mezi studenty, kteří měli stejné kravaty jako ona. Nemohla si nevšimnout nepříjemného pohledu, kterým ji McGonagallová celou tu dobu propalovala. Ozvalo se jen tiché zatleskání. Výraznější reakcí teď byly zmatené výrazy jejich obličejů a tiché zmatené šeptání. Nechápali, co to má znamenat.

Izarra poznala, že Baron říkal pravdu. Ona byla první, která nastoupila později. Něco takového bylo zřejmě v kouzelnickém světě neslýchané. Kdežto v tom mudlovském děti školy měnily pořád.

Jakmile se profesorka usadila na své vlastní místo u učitelského stolu, postavil se Brumbál s širokým úsměvem a rozpřáhl ruce na uvítanou všech studentů.

"Chci vám říct jen jednu větu," prohlásil a jeho hlas se rozezněl po celé síni. "Dejte si do nosu," zahlásil s jiskřičkami v očích. Opět se posadil a velká síň propukla v jásot, když se mísy na stolech začaly plnit jídlem. Izarra už se natahovala po jídle, když…

"Tak Davidsonová, jo? Skvělé. Mudlovská šmejdka v mojí koleji," ozval se znechucený hlas odněkud po její pravici. Díval se na ni nějaký blonďák, který seděl asi tři místa od ní. Izarra se falešně usmála a stáhla ruku zpět ke svému, k její nelibosti, stále prázdnému talíři. Zadívala se na blonďáka a v duchu se přemlouvala, že nemá přílišnou cenu se vztekat.

"V tvojí koleji? Promiň, ale nemyslím si, že by tvoje příjmení bylo Zmijozel, nebo se snad pletu? A když už jsme u těch šmejdů, až nějakého v téhle koleji uvidím, budeš první, komu to sdělím, souhlasíš?" odpověděla mu klidně a vrátila ke k nabírání trochy brambor.

"Jak to se mnou mluvíš, ty mudlovská šmejdko!" křikl poměrně nahlas, takže teď tu scénu sledoval téměř celý zmijozelský sůl a pár lidí z toho havraspárského, ale také i ředitel a profesor Snape. Ti dva ale zatím zřejmě neměli v úmyslu nějak zasahovat.

"No, myslím, že rozhodně slušněji než ty se mnou. A oslovovat mě mudlovská šmejdko - to jsou trochu silná slova, nemyslíš? Ty mě neznáš, nevíš nic o mém původu. Být tebou bych raději mlčela, protože ještě jednou mě označíš jako šmejdku a garantuju ti, že jednou budeš těžce litovat," stále se kontrolovala, aby zůstala u klidného tónu, ovšem, začínalo to být čím dál těžší. Nakonec svůj úsměv nechala přejít do pohrdavého úšklebku.

"A co by si mi asi tak mohla udělat?" vysmál se jí. Zdalipak by se jí tu jeho kravatu podařilo postupně utahovat, víc a víc… Jako had, který zabíjí svou kořist, pomalu stahuje s každým vydechnutím, že se oběť není schopna opětovně nadechnout… Jak lákavé.

"To opravdu nechceš vědět," opáčila stejným tónem. Vnitřně si povzdechla, měla by to rychle ukončit nebo se toho jídla opravdu nedočká. Nejedla od oběda a brzy bude půl osmé. Měla hlad. A stále páchla po té kočce, potřebovala sprchu.

"To má být výhružka? Měla bys vědět, že Malfoyové si něco takového nenechají líbit."

"A ty bys měl být schopný za tuhle krátkou výměnu názoru postřehnout, že mně jsou jména absolutně ukradená. Já hodnotím lidi podle toho, jak se chovají a co dělají. Ty dovedeš tak maximálně kecat a i u toho bych ti radila, abys toho raději nechal nebo z toho alespoň vynechat mou osobu. Teď mě nech se najíst, ano?" Po tom se vrátila zpět ke svému jídlu, konečně. Anebo ne?

"Jak si dovoluješ -!" Izarra opět vzhlédla, aby zjistila, proč se zarazil. Nějaký tlustý kluk ho netrpělivě zatahal za rukáv.

"Draco, asi by ji měl nechat na pokoji," řekl mu.

"Jo, Draco, to bys asi měl," přidala se Izarra škodolibým hláskem s přespříliš velkým důrazem na jeho křestní jméno.

"A to jako proč, Crabbe?" namítl a o okamžik později se k němu ten tlustý kluk - Crabbe - naklonil a řek mu něco, co Izarra neměla šanci slyšet.

"To myslíš… vážně?" zeptal se Malfoy nevěřícně a Crabbe mu přikývl. Od té chvíle, k jejímu překvapení, od něj měla pokoj. Začala tedy spokojeně jíst a po pár trapných okamžicích se do jídla dali i ostatní z její koleje.

Izarra po prvním soustu musela uznat, že jídlo bylo skvělé a o to lepší, že tady ji nikdo nemohl nutit do jedení hnusné kapustové polévky, jako to dělala Arabella.


"Zdá, že jsem měl pravdu. Ostudu neděláte." Kdyby jen věděl, jak moc se mýlí. "Právě jste se ukázkově zbavila Draca Malfoye, to se nepodaří každému, gratuluju," ozval se tichý hlas Krvavého barona vedle jejího ucha. Izarra odložila příbor a zhluboka se nadechla.

"Já se dnes opravdu nenajím, mám pravdu?" zavrčela stejně tiše a napila se dýňové šťávy. Dle jejího názoru byla dobrá, ale pomerančovému džusu se to nevyrovná.

"On byl ve Zmijozelu ta nejvýraznější osobnost, myslím, že se na jeho místo v očích ostatních pomalu dostáváte vy," pokračoval Baron, aniž by tušil, že nemá tak úplně pravdu. Izarra byla výrazná, ovšem u většiny v tom špatném smyslu slova.

"Jediné, co mě teď zajímá je dojíst můj salát, takže kdybyste byl tak laskav a nechal si své teorie o zmijozelské hierarchii na později, byla bych vám opravdu vděčná," zamumlala zírajíc na ledový salát.

"Jak myslíte, slečno," řekl a odplul vzduchem. Izarra se opět dala do jídla a mezitím se shrnula její součastnou situaci. Spolužáci ji odsuzují kvůli původu. Ten Crabbe na ni ví něco, co zavřelo pusu i Malfoyovi, který před tím vypadal, že by ji nejraději proklel. Aniž by chtěla, naklonila si jednoho ducha, ale co ten zmůže - je mrtvý. Filch zbožňuje kočky, a když Izarra mluví o kočkách, chová se k ní lépe, což je výhoda. A McGonagallové na ní očividně něco vadí; netušila co. Za celé jídlo už na ni nikdo nepromluvil, docela úleva, i když nějakou vlídnější konverzaci by Izarra nezavrhla.

Izarra odložila příbor, když dojedla to málo, co si stihla nabrat na talíř, a sledovala, jak z jejího i ostatních talířů zmizely i zbytky jídel a dokonale se vyčistily.

Albus Brumbál se opět postavil a všichni studenti se podívali jeho směrem, jejich hlasy, které doteď naplňovaly místnost, ustaly. Vše, co nyní Izarra slyšela, byl déšť venku. Alespoň jeden důvod, proč nelitovala, že použila letax a nejela vlakem.

"Nuže!" zvolal ředitel a všem věnoval zářivý úsměv. No, zářivý, jeho zuby byly víc žluté než zářivé. "Teď, když jsme se dosyta najedli a napili -."

'Ah, jasně,' myslela si Izarra.

"- musím vás ještě jednou požádat o pozornost, abych vám oznámil několik věcí. Školník pan Filch -," Izarra se na něj podívala. Všimla si, že jeho kočka ji podezřele sleduje, "mne požádal, abych vám sdělil, že do seznamu předmětů, které jsou na hradě zakázány, byla letos navíc zařazena ječivá joja, hryzavá házedla a bezcitné bumerangy. Pokud vím, úplný seznam nyní obsahuje přibližně čtyři sta třicet sedm položek, a pokud by si ho někdo chtěl přečíst, lze do něj nahlédnout v kanceláři pana Filche."

'Při první příležitosti jsem tam,' komentovala si to Izarra ironicky v mysli a sama se tomu pak ušklíbla.

"Tak jako každý rok bych vám chtěl připomenout," pokračoval, "že do lesa na školních pozemcích je studentům vstup zakázán, právě tak jako do vesnice Prasinky, a to všem až do třetího ročníku." Izarra teď byla neskutečně šťastná, že zvládla oba ročníky, samolibě se usmála.

Ale pak se ještě jednou zamyslela o tom, co říkal. Na školních pozemcích byl les. A v lese bývají větve a hlodavci, případně další menší zvířata. Napadlo ji, že by to mohlo být dobré místo pro Sekhmet. Nemohla si ji totiž celý rok nechat v pokoji. Později to s ní probere.

Brumbál stále nebyl se svým proslovem u konce.

"Musím vám rovněž s politováním oznámit, že školní pohár ve famfrpálu se v tomto školním roce neuskuteční." Tohle vyvolalo silnou reakci od většiny lidí. Někteří hlasitě protestovali, jiní na něj jen zírali s otevřenými ústy. Izarry se to netýkalo. Ona neměla nejmenší zájem vidět famfrpál v jakékoli podobě. Špatné vzpomínky.

"Důvodem k tomu," pokračoval Brumbál - stále, "je soutěž, která začne v říjnu a potrvá po celý školní rok, takže si vyžádá mnoho času a úsilí našich učitelů. Jsem si však jist, že to pro vás pro všechny bude zcela mimořádný zážitek. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v letošním roce se v Bradavicích -"

Vtom venku zaburácel ohlušující hrom a dveře Velké síně se rozletěly dokořán. Na prahu stál muž zahalený do černého cestovního pláště a opíral se o dlouhou hůl. Všichni ve Velké síni se otočili k příchozímu, kterého zčistajasna ozářil klikatý blesk ze stropu. Cizinec si sundal kápi, potřásl dlouhými prošedivělými vlasy a zamířil k učitelskému stolu.

Při každém druhém kroku, který udělal, se síní rozléhalo ponuré klap, klap. Neznámý došel k čestnému stolu, otočil se vpravo a kolébavě kulhal k Brumbálovi. Ze stropu síně sjel další blesk a několik studentů vyjeklo. Izarra sebou jen lehce trhla.

Izarra v tom světle na okamžik zahlédla jeho obličej, jestli se to však obličejem vůbec dalo nazvat. Byl samá jizva a ten nos. Izarra by se vsadila, mu kus chyběl. Ale nejpodivnější bylo to oko - velké a nemrkalo. Hýbalo se nezávisle na tom první a v pohybu ani na okamžik neustala, skoro jako by bylo v nějakém šoku nebo tak. Děsivé.

Když se dobelhal k Brumbálovi, oba kouzelníci si potřásli rukou. Vyměnili si pár slov, které Izarra k její smůle neslyšela, a pak se odkulhal k volnému místu u stolu, na které mu Brumbál pokynul rukou. Dal se do jídla, sice trochu podivným způsobem, ale tomu už Izarra nevěnovala pozornost.
"Dovolte, abych vám představil našeho nového učitele obrany proti černé magii," pronesl do ticha zvučným hlasem Brumbál. "Profesor Moody." Izarra se tedy konečně dočkala profesora obrany, ale nevěděla, co si má myslet. Nemohla se rozhodnout, zda vypadal zkušeně, nebo že se mu spíš nějaké kouzlo hodně vymklo z rukou.



/AN: Nezapomínejte, že ještě přijde ještě 4. část :) Jinak posledně jsme se nedočkaly mnoha reakcí na Izzino zařazení. No, já - jakožto ta-co-to-všechno-píše - jsem toho názoru, že kdybych ji prostě šoupla do havraspáru, všechno by bylo jednodušší a všichni by byli v klidu a happy. Crystal, která doufám, že tentokrát bude více komentářů./
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 9. dubna 2012 v 8:54 | Reagovat

Malfoy je tu vystihnutý dokonale a líbí se mi, že je na scéně i krvavý baron, který v knížce moc prostoru nemá a prakticky s nikým nemluví.
A Crabbe že by poprvé v životě udělal něco správného a zavřel Malfoyovi zobák? :D

2 litllewitch litllewitch | 10. dubna 2012 v 10:57 | Reagovat

Ok, tak jsem se vyvztekala, i když si stále myslím, že by to s tím Havrem nemuselo být automaticky jednodušší, ale je to vaše povídka :D.
Mám dotaz, když je Izarra o rok níž než Harry, tak to by měla chodit minimálně na lektvary s Ginny a Colinem Creeveym, ne? :). Jsem zvědavá, jak bude reagovat na nepřátelstvím mezi Zmijozelem a Nebelvírem.
K Dracovi, jsem spokojená s vystižením jeho charakteru, ale pochybuju, že by Crabbeovi uvěřil, ale spíš by si nechal od Izarry nabít hubu. Přece jenom ví, že je Crabbe idiot, takže by mu spíš podle mě řekl, že mu má dát pokoj.
Ale jinak pěkná kapitola, těším se, co bude dál :).

3 Crystal Crystal | Web | 10. dubna 2012 v 16:58 | Reagovat

[2]: Já jsem toho názoru, že i když Harry a spol mají lektvary se zmijozelem, tak to tak nutně nemusí být i v dalších ročnících. Myslím, že můžu říct, že tenhle ročník má lektvary společně zmijozel a mrzimor. S nebelvírem určitě mají nějakou hodinu, ale teď si nejsem úplně jistá, kterou. Vím ale, že to nejsou lektvary ani přeměňování. Ale moc jich není (že by někomu konečně došlo, že dávat nebelvíry dohromady se zmijozely není až tak dobrý nápad?) nejspíš asi ta obrana.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama