9. kapitola „Dědic“ - 2. část

5. dubna 2012 v 11:55 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Jsem na tebe tak pyšná," zašeptala Arabella dojatě, když ji pustila, a s vlhkýma očima si ji prohlížela.

"Děkuju." Arabella se na ni usmála a podívala se na hodiny, asi za minutu a půl by se ručičky hodin měly přesunout a tak ukazovat přesně na půl sedmé.



"Jsi skvělá čarodějka, půjde ti to tam. Přes sovy se domluvíme ohledně svátků, ano?"

"Ano. Budeš mi chybět… Teď už musím jít, ahoj," řekla Izarra, i když ne zrovna upřímně, a natáhla se pro hrst letaxového prášku. Vhodila ho do ohně a pak do jeho, již zelených, plamenů vstoupila.

"Škola čar a kouzel v Bradavicích, kancelář ředitele," pronesla zřetelně. Nehodlala se někde po cestě ztratit. To by jí ještě scházelo… udělat špatný dojem ještě dřív, než ji vůbec poprvé uvidí. Ztratila půdu pod nohama a za okamžik se ocitla před jediným krbem, což byla příjemná změna na rozdíl od cestování na Příčnou nebo na ministerstvo, kde krbů bylo mnoho. Vstoupila do krbu, odkud už viděla ředitele Brumbála a další lidi, které nepoznávala. Zřejmě profesorský sbor. To, aby se snažila udělat co nejlepší první dojem, vycházet s profesory už od začátku se vždycky hodí.

Izarra tedy vylezla z krbu a rychle se oprášila od trošky sazí.

"Dobrý večer," pozdravila zdvořile a první k ní přistoupil Brumbál, za což byla poměrně vděčná, protože jeho jediného již znala osobně.

"Dobrý večer, Izarro. Vítám tě v Bradavicích. Je mi to líto, že to musím říct, ale máš mou upřímnou soustrast," řekl a na to Izarra naoko posmutněla.

"Děkuju, pane řediteli," odpověděla a pak si začala prohlížet profesory, které Brumbál ihned začal představovat. Napravo od něj stála Minerva McGonagallová - ta, která jí poslala dopis s informacemi. Kromě funkce zástupkyně ředitele učila přeměňování a byla ředitelkou nebelvírské koleje. Izarra si ji letmo prohlédla, byla vysoká s černými vlasy a tvářila se přísně, i když trochu překvapeně. Izarra se nezajímala proč.

"Dále profesor Severus Snape, ředitel zmijozelské koleje a náš profesor lektvarů," oznámil ředitel při pohledu na někoho, kde se podobal spíš přerostlému netopýrovi než civilizovanému člověku. První, čeho si u něj Izarra všimla, byl veliký nos a mastné vlasy. Celkově působil ještě přísněji než McGonagallová a na tváři měl neprostupnou masku bez emocí. Izarra dokázala předvést výraz téměř stejný, ale hodlala si ho nechat na později. Po něm svou pozornost pak ještě zaměřila na Filiuse Kratiknota, ředitele Havraspárské koleje, ale hlavně vedoucího školního pěveckého sboru. Izarra se na něj nezapomněla mile usmát.

Postupně Brumbál představil všechny a neopomněl ani zmínit, že u Izařiného zařazování nemůže být přítomen Rubeus Hagrid, který je momentálně v Prasinkách, aby dohlédl na příjezd Bradavického expresu. Dále taky z neznámého důvodu chyběl nějaký profesor Moody, který býval bystrozorem, ale na tento rok se ujal výuky obrany proti černé magie. Izarra by byla velmi nerada, kdyby nedorazil. Domnívala se totiž, že právě obrana by se mohla stát jedním z jejích nejoblíbenějších předmětů, přestože zatím si moc kouzel spadajících pod tento předmět vyzkoušet nemohla.


"Minervo," předal Brumbál slovo černovlasé čarodějce a ta se na Izarru zvláštně podívala. Izarra z toho nedokázala vyčíst absolutně nic, a přesto se netvářila prostě lhostejně, jako to dělal třeba Snape. Profesorka si odkašlala a dala se do proslovu.

"Vítám vás v naší škole, slečno Davidsonová. Jelikož nastupujete to třetího ročníku, není vhodné vás zařadit do koleje společně s prvním ročníkem, to chápejte. Koleje jsou na naší škole čtyři. A jak již bylo zmíněno, jsou jimi nebelvír, havraspár, mrzimor a zmijozel." Izaře rozhodně neuniklo, že při zmínění zmijozelu, se koutek úst profesora lektvarů nepatrně pozvedl.

"Zařazení probíhá tak, že si na hlavu nasadíte Moudrý klobouk a ten rozhodne, kam se dle svých vlastností nejlépe hodíte," dořekla a Izarra pokývla v souhlasu. McGonagallová rukou ukázala na židli, kam si Izarra bez dalších řečí sedla, a podala jí tak staře vypadající klobouk, že kdyby Izaře přišel do rukou v jiné příležitosti, neváhala by ani vteřina a vyhodila ho do koše. Pokud by se teda rozhodla se něčeho takového vůbec dotknout.

Izarra trošku vyjeveně sledovala, jak se klobouk zaškubal a rozevřela se na něj prasklina, která se hýbala. Nasadila si klobouk, který byl evidentně příliš velký, takže momentálně neviděla nic jiného než tmu. Rozhodně nezáviděla těm, kteří ze tmy mají strach.

"Velmi, velmi zajímavé. Jsem velice překvapen vašim jménem, slečno," ozval se hlas v její hlavě a Izarra překvapeně zamrkla. Bylo to úžasné, ale pak se ve svém nadšení zarazila.

'Proč je každý překvapen mým jménem?' zkusila se zeptat. Nebyla si jistá, jestli s tou věcí na hlavě může nějak komunikovat i tímto směrem, ale pokud ono, hodlala získat svou odpověď za každou cenu.

"Kvůli vašeho původu, slečno, samozřejmě. Ale já vskutku nejsem ten, od koho se máte dozvědět vše… No, kam vás zařadit, jednouchá to otázka, přesto… Nebelvírská odvaha samozřejmě, ale ne v takové míře, jaká by se pro Nebelvíra slušela. Havráspár by vám seděl velmi dobře, ale ne. Mrzimor, to by byla jedna obrovská chyba, slečno, ovšem ne tak velká, jako nezařadit zmijozelova dědice, která mu dle pokrevní linie z otcovy strany náleží, zvláště když vy přímo oplýváte jeho vlastnostmi," šeptal jí hlas klobouku v mysli. Izařře bylo jasné, že nic z toho profesoři nemohli slyšet, už by jistě nějak reagovali, kdyby ano.

'Co jsi to řík-?' nestihla to v mysli dopovědět, protože vše přehlušil výkřik "ZMIJOZEL" z trhliny klobouku.

Dědic? Co myslel tím dědic? Pokrevní linie? 'Hadí jazyk… Černá magie, vrozená a dědičná…Kdysi jsem v historii magie četla, že ji ovládal Zmijozel.' Izarra si ihned vybavila vzpomínku na jeden její rozhovor s Christine.

Hadí jazyk byl dědičný a sám Salazar Zmijozel ho ovládal. A klobouk tvrdil, že byla jeho dědic, jeho potomek. To se jí hodně zamlouvalo. Ale jak by mohl být dědic původně považován za motáka? Ne, teď nebyl vhodný čas to řešit, vlastně teď nebyl čas už na nic.

Izarra si se samolibým úsměvem sundala klobouk a vrátila ho McGonagallové. Ostatní profesoři jen zdvořile zatleskali.

"Gratuluji, slečno. Doufám, že pro mou kolej budete přínosem," řekl profesor Snape.

"Jistě, pane profesore," ujistila ho s něčím, co se podobalo více úšklebku než úsměvu.

"Můžete jít, ještě potřebuji s Izarrou vyřídit nějaké formality," zavelel Brumbál a do pár vteřin byli opravdu všichni profesoři pryč. Brumbál se otočil k jednomu z pohyblivých portrétů a něco mu řekl, člověk na něm kamsi zmizel.

"Gratuluji ke zmijozelu, přestože já sám doufal v havraspár," řekl Brumbál a až nepříjemně se jí zadíval do očí. Izarra jako naschvál odmítala uhnout.

"Děkuju. Klobouk tvrdil, že havraspár by pro mne byl vhodný, ale nakonec zvolil zmijozel," řekla mu.

"Vážně? A říkal ještě něco zajímavého?" zeptal se jakoby mimochodem, ale Izarra ho prokoukla. Dozajista chtěl, aby mu řekla, že je dědic.

'No jasně, že vám to řeknu a s nadšením k tomu. Na to zapomeňte!' myslela si hořce, ale nahlas řekla jen: "Ne, pane, nic." Hodlala si to nechat jako tajemství do doby, dokud nebude nejvýhodnější říct to nahlas.

"Dobře tedy," řekl Brumbál trochu mrzutě a konečně on sám uhnul pohledem. Izarra se najednou cítila jakoby klidnější. "Inu, rozvrh ti nejpozději u zítřejší snídaně předá zmijozelská prefektka. A nyní," mávl před Izarrou hůlkou a tím její kravatu změnil na zelenošedě pruhovanou, také se na ní místo bradavického erbu objevil ten zmijozelský a stejný i na jejím hábitu. Namísto poděkování Izarra jen přikývla a v ten moment se ozvalo zaklepání, načež dovnitř nakoukla čísi hlava a pak muž vešel dovnitř.

Izarra toho člověka vidět v noci, tak se vyděsí. Celkově byl nahrbený a oblečený do podivného starého hnědého kabátu. Měl řídké šedé vlasy, vrásčitý obličej a vypoulené oči. Připomínal přejetou ještěrku. Rozhodně nevypadal příjemně a Izarra si byla jistá, že ať už to je kdokoli, není rozumné si ho znepřátelit.

"Chtěl jste se mne vidět, pane řediteli?" zeptal se hrubým hlasem, který, kdyby ho Izarra poslouchala delší dobu, by dozajista způsobil bolest hlavy.

"Argusi, dovolte mi vám představit novou studentu, která nastupuje to třetího ročníku, Izarru Davidsonovou. Izarro, tohle je náš školník, Argus Filch," představil je Brumbál. Izarra nechápala, proč ji seznamuje zrovna se školníkem, ale dobrá.

"Je mi potěšením, pane," řekla mile, ale od něj se jí dostalo jen kývnutí se znechuceným pohledem.

'Bezva…'

"Jelikož má Izarra ještě mnoho času, říkal jsem si, že byste ji mohl provést po hradě, případně i pozemcích školy. Do velké síně ji přiveďte na konci zařazování, jeden z duchů vás bude včas informovat, ano?" s tím je oba takřka vystrčil za dveře své pracovny.

"Skvělé, teď mi na krk pověsil nějakého malého bastarda," zamumlal pro sebe Filch a kolébavým krokem se vydal směrem od pracovny. Izarra na okamžik zaťala ruce v pěsti, ale po několika nadechnutích se uklidnila. Nesnášela, když jí někdo označoval jako bastarda nebo šmejda. Prozatím se rozhodla, že lepší bude opravdu mlčet, a tak ho tiše následovala.

"Tamtou chodbou se dostanete do sklepení, jsou tam schody, opačnou chodbou se dostanete ke knihovně a velké síni," komentoval cestu. Izarra ho moc neposlouchala, hodlala se totiž spolehnout na své budoucí spolužáky, že ji zavedou všude, kam bude potřebovat. Místo toho si prohlížela okolí. Moc se jí líbily pohyblivé obrazy, byly úžasné. Byla už zvyklá na pohyblivé fotografie ve věštci, ale portréty… to byla opravdu novinka.

Když se opět zaposlouchala, do Filchova monologu, uvědomila se, že od popisování hradu přešel ke školnímu řádu a hlavně k trestům, které při porušení jeho bodů následovaly. Divný člověk. Zdálo se, že se opravdu vyžíval v tělesných trestech a příšerně mu vadilo, že jsou v současnosti zakázané.

"To byly tehdy doby, když se študenti věšeli za palce ve sklepení," mumlal a zahnul do odbočky vpravo. V tu chvíli Izarra uslyšela nadšený křik z opačné strany hradu. Studenti evidentně dorazili.

"Ah, paní Norrisová, tady jste," řekl a, jak Izarra poznala, to oslovení patřilo velké opelichané kočce s obrovskýma oranžovýma očima, která se k němu z té chodby mířila. Bylo z jeho hlasu jasně poznat, že tu kočku má hodně oblíbenou - řekl to poněkud šťastně.

Vyvalil oči, když místo k němu doběhla k překvapené Izaře a s vrněním se jí začala otírat o nohy. Ona se těch koček nikdy nezbaví.

"Co to…?" Filch se nezmohl na další slova a jen zíral na jeho mazlíčka, který se takhle nikdy nechoval k nikomu cizímu.

"Em… krásná kočka," řekla Izarra rozpačitě a neodvažovala se pohnout, co kdyby si její chování vůči kočce Filch vyložil špatně. Nepromluvil a ani se, k Izzině smůle, nepokusil kočku od ní nějak odstranit. Ona nesnášela kočky.

"Je opravdu... milá. Vaše?" zeptala se trochu roztržitě a sledovala kočku, která si lehla na záda. Asi chtěla pohladit. No, má smůlu, ona si kvůli ní na tu podlahu klekat nebude.

"Ano. Takhle se nikdy nechovala," konečně začal vnímat a došel se kočce, kterou zvedl do náruče. Měl ji opravdu rád. Izarra začala uvažovat nad tím, zda by si ho mohla naklonit, když se zmíní o kočkách od Arabelly. Pravděpodobně.

"Asi cítí jiné kočky. Víte, moje babička Arabella Figgová má čtyři kočky, ona je zbožňuje," řekla s úsměvem. Filch se na ni překvapeně podíval.

"Znal jsem Arabellu, kdysi dávno. Milá dáma." Izarra se musela kousnout do jazyka, aby se díky té bolesti nezačala smát.

"Můžu si ji pohladit?" zeptala se a sledovala tu opelichanou věc v jeho rukou. Mlčky kývnul a ona natáhla ruku ke kočce a pohladila ji po hlavě. Kočka se k ní opět začala lísat.

"Zdravím, paní Norrisová," řekl a podrbala ji za uchem.

'Bože, určitě to má blechy, nechutné,' myslela si při tom, ale přesvědčení, že by díky tomuhle chování mohla získat mírnější školní trest, pokud jí ho samozřejmě někdo udělí a to doufala, že se nestane, bylo silnější. Podle toho, co od Filche slyšela o trestech, jaké zadával on, se jí bude jakékoli ulehčení hodit.

"Tohle nikomu, krom mne, nedovolila." Filch zněl opravdu překvapeně. Pak položil kočku zpět na zem a pokračovali v cestě. Ovšem tentokrát se diskuze týkala výhradně koček.

"Víte, moje babička má jednu velkou místnost jen pro kočky s miskami, pelíšky a tak. Jedna z koček vypadá podobně, jak ta vaše. Jmenuje se Minda, ale v poslední době jí není moc dobře. Měla nějaké potíže s tlapkou, chudinka."

"Nejhorší je, když jsou nemocné. Před dvěma lety, to bylo strašné a děly se příšerné věci. Hlavně paní Norrisová to odnesla. Málem mi umřela. Tvrdili, že to udělala nějaká nestvůra, ale já si stejně myslím, že to byl Potter a ti jeho kamarádíčci," řekl zhnuseně.

Co měl udělat Harry?

"Co se jí stal-?" byla přerušena, když se před nimi objevil duch, který proletěl skrz stěnu. Jeho postava byla průhledná a na jeho plášti stříbrně zářila… byla to krev? Izarra sebou lehce trhla, ale uklidnila se myšlenkou, že duchové jsou v kouzelnickém světě přeci normální.

"Můžete jít, Filchi. Vy, slečno Davidsonová, půjdete se mnou do Velké síně. Zařazování brzy končí," promluvil duch a Filch odešel i se svou kočkou, která ještě steskně mňoukla.


"Že se ptám, ale kdo jste?" zeptala se Izara a prohlížela si duchu, který se vznášel asi metr před ní.

"Duch zmijozelské koleje známý jako Krvavý baron," řekl a vznešeně se uklonil.

"Je mi ctí vás poznat," řekla Izarra a následovala ducha po jeho pravém boku.

"Potěšení na mé straně, slečno. A gratuluji ke zmojizelu, koleji pro ty nejlepší. Nastupujete do třetího ročníku, mám pravdu?" zeptal se monotónním hlasem duch. Ani se neobtěžoval se na ni podívat. Vedl pouze nucenou konverzaci.

"Ano," odpověděla jednoduše.

"Proč?" Izarra se na něj tázavě podívala, neodpověděla. "Ještě se nestalo, aby někdo přestoupil nebo nastoupil do jiného ročníku než do prvního, jaký je váš důvod?" doplnil.

Izarra se ušklíbla. K čemu by potřebovala náklonnost ducha? Nemůže udělat nic.

"Vážně si myslíte, že se vám budu svěřovat? A k čemu by vám to bylo? Jste duch, mrtvý a vypadá to, že už pěkně dlouho. Ne, nehodlám se vám svěřovat s mým soukromím," odbyla ho netečně.

"Připomínáte mi jednu studentku, ale nechováte se jako ona," řekl duch. To si ihned přitáhlo Izařinu pozornost.

"Jak se jmenovala?" vyhrkla bezmyšlenkovitě. Baron se zasmál.

"Nevidím žádný důvod k tomu svěřovat se vám, slečno." Oplatil jí to nedůtklivě a ona se zamračila. Tohle jí tak trochu nevyšlo.

"Samozřejmě, jak taky jinak," sykla tiše a odvrátila se od ducha. Její oči se teď upřely na obrovské dveře, za nimiž byla Velká síň a ke kterým se rychle oba blížili. Izarra už se nemohla dočkat zítřejšího dne, kdy začne pravá škola a ona konečně pozná, jaké to je opravdu studovat magii.

/AN: Takže, už jsme v Bradavicích a máme i zařazeno. No, kdyby byla v havraspáru, věci by byly o dost jednodušší. Jak na ni ve zmijozelu asi budou reagovat? Jinak, najde se někdo, komu by se podařilo odhadnout, kdo jsou ti záhadní lidi v záhlaví? :DD/

Facebook - přidejte se pro nejnovější info :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 6. dubna 2012 v 9:03 | Reagovat

Téda já zírám na tu scénu s Filchem! Neuvěřitelné! :D
A velmi mě potěšil zmijozel.

A lidi v záhlaví..eeeh..až na toho černobílýho kluka a tu Jill...je znám z původních filmů no ale...takhle to tipuju Izzara, její rodiče, její pěvecký sbor v Bradavicích, pravá matka, pravý otec, samozřejmě had je jasný, nejlepší kamarádka a.....žeby si našla kluka? Nebo nový kamarád? :D:D to fakt netušm :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 6. dubna 2012 v 9:05 | Reagovat

[1]: tak omyl, sbor v Bradavicích asi ne, podle let by to nesedělo, tak sbor v mudlovské škole :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama