10. kapitola „Sbor“ - 3. část

28. dubna 2012 v 18:20 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Přesně. Jinak, jsem Karin Fischerová," představila se jí spolužačka.

"Izarra Davidsonová," zamumlala zpět jen ze slušnosti a začala si chystat věci potřebné na hodinu.

Třebaže tuhle hodinu byly dohromady spojeny pouze koleje zmijozel a havraspár, studentů v učebně bylo takové množství, až se zdálo, že se k nim musela připojit ještě minimálně jedna kolej navíc. Nebylo tomu divu, však také byli druhý nejpočetnější ročník na škole.



Právě proto trvalo docela dlouho, než si všichni vybrali svá místa a vyndali školní potřeby z tašek.

"Hej, Davidsonová. Vidíš tamtoho kluka?" zeptala se jí Karin a prstem ukázala šikmo doleva. Izarra se tím směrem jen znuděně podívala, byl to jeden z těch dvou, kteří doprovázeli Scabiora. Kývla v potvrzení. "To je Marius Dolohov." Izarra se opět podívala na Karin, která si toho kluka, Dolohova, zkoumavě prohlížela.

"A?" Karin se na ni podívala s absolutně nechápavým výrazem.

"Jak a? Viděla jsi ho zepředu? Je… božský a k tomu i se skvělým původem," vydechla zasněně a opět se zadívala na kluka.

Izarra jen protočila oči a rozhodla se zaměřit svou pozornost na profesora Kratiknota, který procházel uličkou mezi levicemi, které byly jen o kousek nižší než on sám.

"Ale je tady problém," zamumlala trpce její spolusedící a Izarra si najednou pomyslela, že tohle asi taky nebyla ta nejlepší volba kam si sednout.

"Hmm?" Tohle bylo jednodušší, než se Karin snažit vymluvit její touhu konverzovat. Nikdo Izaře nemohl přikázat, aby musela přílišně vnímat, o čem mluví.

"Nevím, jestli bych ti o tom měla říkat, ale když už se tak zajímáš," řekl pomalu Karin s úsměvem a pokračovala: "Má bratra, který se jmenuje Alexej - ten je prvorozený, a ten i přes to lepší rozhodně není. Ale vadí mi, že jsem zasnoubená s ním a ne s Mariusem."

"Zasnoubená?" vyhrkla Izarra, ale naštěstí u toho dokázala kontrolovat hlasitost svého hlasu a její údiv se tedy opravdu dostal jen k Fisherové.

"No, jo. Mí a jeho rodiče se rozhodli, že bude prospěšné spojit rody v jeden. Domluvili sňatek, když jsem se narodila," řekla klidně, jakoby se něco takového stávalo každý den. Izarra na ni nevěřícně zírala. Nedokázala pochopit, jak může být Fisherová tak klidná, vždyť…

"Ale to je divné," namítla lehce pohoršená nad představou, že by se něco takového stalo i jí samotné.

"Ne, je to normální. Zdá se, že to přímení na tobě zanechalo větší následky, než jsem si myslela," odsekla s úšklebkem.

"Slečno Fisherová!" okřikl ji Kratiknot, který se vyšplhal na hromádku knih, díky nimž konečně viděl přes stůl. "Jste na první hodině kouzelných formulí v tomto roce a už vyrušujete. Pět bodů ze zmijozelu."

"Ale já nic neřekla!" bránila se Fisherová a Izarra se tiše uchechtla.

"Chcete vaší koleji ztratit další body?" otázal se jí profesor a ona už od té doby nepromluvila.

Během hodiny se učili incendio a Izarra, které se to zdálo velmi podobné s ovládáním ohně u bezhůlkové magie, ho skvěle zvládla mezi prvními a tím zmijozelu získala body, které ztratila Fisherová. Přestože nebyla úplně první, byla se svým výkonem spokojená, protože bylo jasně poznat, že právě její kouzlo bylo nejúčinnější.

Karin se to podařilo o nějakou dobu později, při čemž si nešikovně propálila díru do hábitu, což jí, dle její prudké reakce nad zničenou látkou, způsobilo smutek, kterého se nejspíš nezbaví dříve než za dva nebo tři dny.


"Než odejdete, rád bych všem ještě připomněl, že dnes po večeři se ve velké síni bude konat každoroční nábor do školního sboru," oznámil. Izarra se usmála; sbor byla jedna z mnoha věcí, na které se v Bradavicích opravdu těšila. Upřímně se nemohla dočkat večera a byla rozmrzená z toho, že ji ještě čeká oběd, dějiny čar a kouzel a pak ještě několik hodin do večeře. Ale ona dokázala být trpělivá.

"Konec hodiny, můžete jít…" profesor začal slézat z knih a všichni studenti se bleskově balili a s neuvěřitelnou rychlostí opouštěli třídu.

"Obzvláště doufám, že tam uvidím právě vás, slečno Davidsonová!" uslyšela za sebou ještě Izarra než překročila práh učebny. Potutelně se usmála a s ostatními pokračovala v cestě do Velké síně, kde se za pár okamžiků měl podávat oběd.

Z jejího ročníku se tam dostala mezi prvními. Druhá byla Jenny Blackstannová, která na ni celou cestu hulákala něco nesrozumitelného.

Rychle se vedle ní posadila a začala ji probodávat naštvaným pohledem. Izarra si v duchu nad jejím chováním jen povzdychla a prostě ji tak nechala.

"Myslela jsem, že jsme kamarádky," zasyčela skrz zaťaté zuby Blackstannová.

"A co tě přimělo myslet si opak?" zeptala se unaveně Izarra a nabodla si kousek vařené mrkve, která se začala objevovat na jednom z talířů společně s dalšími druhy obloh.

"Jak se můžeš tak ptát? Nesedla sis se mnou, samozřejmě." Izarra se na ni překvapeně podívala. Samozřejmě, že si s ní nesedla, chtěla se jí zbavit.

"Aha, takže to, že jsi mi ukázala cestu do ložnic a na některé hodiny, mě zavazuje povinností si s tebou sedat na všech hodinách?" zeptala se sarkasticky.

"No, ne… a-ale měla bys! Byla jsem to přeci já, která ti ukázala cestu do učebny a všechno," namítla

"Nemyslím, si, že je to dostatečný důvod." Pak se Izarra dala do jídla, které si během krátkého rozhovoru naložila na talíř. Přírodní kuřecí maso se zeleninovou oblohou. Jo, tohle bylo lepší než kapustičky od Arabelly.

Během oběda už Blackstannová zůstala neobvykle potichu, divily se tomu i ostatní dívky z jejího ročníku. Izarra se konečně dozvěděla i jména všech holek z jejich pokoje.

Jenny Blackstannová, Sarah Smithová, Lora Nottová, Olivia Mayerová, Monica Rowleová a Karin Fisherová; ta si po chvíli šla sednout za dvojčaty Dolohovovými a Scabiorem. Ti si zřejmě odmítali sednout v blízkosti 'špíny', jak Izarru s oblibou nazvali - zase.


"Takže, uvidíme se na dějinách čar a kouzel, je to vedle učebny formulí. A ty sedíš se mnou," řekla jí bez okolků Blackstannová a pak zmizela dřív, než jí Izarra stihla jakkoli odpovědět. Vůbec se jí Jennyno chování nezamlouvalo a nyní už si nebyla ani jistá, jak dlouho to ještě dokáže ignorovat. Prozatím jí však ta holka byla docela užitečná, takže se ještě na nějakou chvíli její chování rozhodla přetrpět. A až přestane, bude litovat.

Na hodině si opravdu sedla vedle Blackstannové, ale vše probíhalo lépe, než předpokládala. Profesor Binns byl duch, z čehož byla Izarra v počátku velmi překvapená a začala přemýšlet, jak asi opravuje testy a eseje, když je neschopný se jich dotknout. Blackstannová usnula v prvních minutách, takže bylo pro jednou ticho.
Izarra se sama celou hodinu přemáhala, aby sama taky neusnula, ale to nebylo tak jednouché, jak by se mohlo zdát. Profesor mluvit klidným nezajímavým hlasem, jehož jedinou vlastností bylo to, že dokázal spolehlivě uspat celou třídu.


'Proč, sakra, Brumbál nemůže najmout živého člověka?!' pomyslela si zoufale Izarra a u toho se snažila přesvědčit své podvědomí, aby jí dovolila nechat oči alespoň trochu otevřené. Nebo aspoň jedno oko...

Kdyby jenom hodiny v Bradavicích trvaly stejně dlouho, jako mudl… ne, je přeci v Bradavicích, neměla by přemýšlet nad mudlovskými věcmi. Ale kratší hodiny by se hodily, hlavně ty dějin. Izarra nikdy neměla v oblibě dějepis, ale tyhle hodiny nesnášela.

První, co po hodině udělala, bylo, že v sovinci, kam se po několika minutách bloudění dostala, odeslala stručný dopis Arabelle s informací, o umístění do zmijozelu. Až se jí černá sova ztratila z dohledu, vydala se zpět do hradu a cestou jí pohled ustrnul na lese. Napadlo ji, že tam by se Sekhmet mohlo líbit - je tam obrovské množství větví.

Hned od hlavní brány zamířila do ložnice tou nejkratší cestou (nebo si spíš jedinou, kterou znala), aby si na chvíli zdřímnula, jelikož její snaha zůstat vzhůru při poslední hodině sebrala veškerou energii. Neměla žádné úkoly na pondělí, takže si mohla dovolit spát ještě o něco déle.

Probudila se jen chvíli před tím, než ve velké síni měla začít večeře. Její spolubydlící už byly na odchodu a Izarra jim jen kývla, že na ni nemají čekat - ona dorazí za chvíli.

Rychle si upravila vlasy a podívala se na černý hábit, který měla přehozený přes čelo postele. Lehce zavrtěla hlavou a nechala ho tam ležet. Dřepla si na zem a otevřela mohutný kufr. Udělala to co nejpomaleji, aby Sekhmet příliš nerozrušila.

"Jak se cítíš?" zeptala se jí a pohladila stočeného hada po hlavě.

"Nedobře," ozvalo se jí nazpět tichým syčením.

"To je mi líto… Chtěla jsem si říct, že jsem našla místo, kde by se ti mohlo líbit," usmála se.

"Vážně?" Krajta jakoby pookřála a začala k Izaře natahovat hlavu, čímž si od ní vysloužila další úsměv.

"Vedle školy je les… je tam spousta větví."

"Větev," zasyčela Sekhmet blaženě a pak hlavou opět poklesla na Izařinu ruku ve smutku.

"Nemůžeššš chodit... do lesssa... pořád," zamumlala unaveně smutným hlasem.

"Ale ty se budeš cítit líp. Promysli si to, už zítra bych tě tam mohla zanést. Měla bys tam pořád přístup k jídlu a větev by sis mohla vybrat, jakou chceš. Už budu muset na večeři, ráno si promluvíme, ano?" řekla a ten den naposled pohladila svého mazlíčka po zářivě zelených šupinách.


Večeře proběhla klidně. Jenny dala přednost jídlu namísto mluvení. Vedení konverzace se tedy ujala Monica Rowleová, která začala probírat blížící se příjezd studentů z Kruvalu a Krásnohůlek. Zdálo se, že už se opravdu nemohla dočkat října, na který byl příjezd studentů naplánovaný.

"Slyšela jsem, že letos bude vánoční ples, není to báječné?" oznámila jim novinku s úsměvem.

"Vážně? A kdo to říkal? Je to vůbec pravda?" začala se jí hned vyptávat Nottová, která v mžiku o své jídlo ztratila veškerý zájem.

"Slyšela jsem o tom mluvit Darkwoodovou. Takže to musí být pravda, však víš, ona má své zdroje." S tím se všechny zúčastněné diskuze, kromě Blackstannové, podívaly směrem k mrzimorskému stolu, kde Jill právě živě diskutovala s Patilem.

"Půjdu tam s Mariusem," řekla zasněně Fisherová, kterou pravděpodobně informace o plese přilákala zpět.

"Nejsi zasnoubená s jeho bratrem?" podivila se Lora Nottová.

"Do sedmnáctin je ještě času, do té doby na Alexeje kašlu," ohradila se Karin a nezúčastněně mávla rukou.

"No, nevím," vložila se do rozhovoru opět Rowleová.

"Co, máš s tím snad nějaký problém?!" zavrčela nazpět. Izarra tomu všemu jen pobaveně přihlížela.

"Ples je jen pro studenty čtvrtých ročníků a výše. Můžou si sice pozvat mladší, ale i tak bys s ním nemohla jít," osvětlila škodolibě. Fisherové ztuhnul úsměv na rtech. Chvíli byla zamyšlená, ale pak se opět usmála.

"Žádný problém. Domluvím se s nějakým párem z vyššího ročníku, aby nás tam vzali. Pak si můžou tančit spolu a já budu s Dolohovem. Tečka," řekla vítězným tónem. "No, já jdu." S tím se zvedla a rychlejším krokem se vydala za skupinou kluků z jejich ročníku.

"Taky bychom měli jít," řekla Blackstannová a všechny, až na Izarru, se začaly zvedat ze židlí. "Nejdeš, Izarro?" dala důraz na její křestní jméno a tázavě se na ni zadívala. Jinými slovy se ptala, jak se dovoluje jít proti skupině a proti ní. Jen se na ni usmála.

"Chci zkusit sbor," řekla milým tónem.

"Jak myslíš, ale Kratiknot má přehnané nároky, zkoušela jsem se tam dostat už minulý rok," sdělila jí hořce.

'A nebylo to spíš než přehnanými nároky tvou vlastní neschopností?' chtěla říct, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Jenny jí stále byla užitečná při provázení hradem. Nebýt jí, Izarra by se s jejím neexistujícím orientačním smyslem ztrácela každou chvíli. Prozatím bude přeci jen lepší, zůstat s ní v rámci možností zadobře.

"Za zkoušku toho moc nedám, nemyslíš?"


/AN: Víte, nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který požaduje určitý počet komentářů, jinak nepublikuje. Ani nebudu, ale na druhou stranu si myslím, že vám nic neudělá napsat krátký komentář s vašim názorem. Komentáře jsou pro autorky velmi důležité nejen, aby zjistili, jestli se příběh líbí, ale také dodává větší chuť do dalšího psaní. Je na vás čtenářích, jak si to přeberete. Já říkám, že bych více komentářů uvítala, ale nutit vás do nich nebudu... Jinak nezapomínejte, že ještě čeká 4. díl :) Crystal/
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 28. dubna 2012 v 21:45 | Reagovat

Zase vynikající jinak k tomu nemám co dodat. :)

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. dubna 2012 v 13:24 | Reagovat

Nejdřív k tomu úplně poslednímu - víš, začátek vždycky provází spousta komentářů a z mojí zkušenosti s každou další kapitolou padají až jsem se dostala do fáze, kdy moje povídky nekomentuje vůbec nikdo vyjma jedné kamarádky, ale ta to dělá osobně. Je to škoda, ale člověk s tím nic nenadělá.

A k dílu - jen mě napadlo, že jestli Izzara hada do lesa vezme, tak aby ho tam něco nesežralo, nebo jestli se setká s Hagridem.
A jsem ráda, že aspoň u Binnse nezvládla dávat pozor a proto není tak strašně dokonalá co se školní a inteligenční stránky týče :D

3 Crystal Crystal | Web | 30. dubna 2012 v 15:52 | Reagovat

[2]: Jo, tak to bývá. Můj problém je, že když jsem psala pro jiný fandom, ke každé kapči jsem měla okolo třiceti - čtyřiceti komentů. Holt jsem zmlsaná a teď mi to chybí :DDD No, třeba komenty začnou přibbývat až se opravdu začne něco dít  :)

Ohledně toho sežrání, popravdě nad tím jsem ani nepřemýšlela :D Ale dobrá poznámka. A Binns, u toho snad dokážou dávat pozor jen Hermiona a Jill :)

4 litllewitch litllewitch | 2. května 2012 v 9:36 | Reagovat

Ok, jde se komentovat :D. Ne, že  bych to nečetla, ale teď jsem moc nekomentovala, protože jsem tak nějak ani neměla, co komentovat.
Posledních pár částí mi přijde trochu jako vata, která se dala zvládnout rychleji. Tak doufám, že se to teď u sboru zase rozjede.
Co se Sekhmet týče mám takový pocit, že umře, což by možná nebylo od věci.

5 Crystal Crystal | Web | 2. května 2012 v 12:22 | Reagovat

[4]: Vata vata... nějak se začít musí, přece je zas hned nezačnu zabíjet  :D Ono to tak aji vypadá, jelikož jsou kapitoly rozkouskované, protože v každé kapitole se "něco" stane, ale vždycky to trvá pár částí než se k tomu člověk pročtě :D A po sboru *autorka vzpomíná a prohledává word* se to rozjede víc, ale nebudu spoilerovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama