8. kapitola „Requiem“ - 2. část

21. března 2012 v 16:20 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

Izarra čekala před svým nemocničním pokojem na Arabellu, která vyřizovala poslední formality u lékouzelnice, která ji právě horečně vysvětlovala, že kdyby se u Izarry projevily jakékoli komplikace alias hluboké depresí ze ztráty členů rodiny, má se na ně ihned obrátit a bude jim doporučen specialista.

"Specialista - odborný název pro cvokaře," pomyslela si Izarra a zapřísahala se, že ji nikdo k nikomu takové nedotáhne ani násilím. Nesmí jim dát jedinou záminku. Mlčky sledovala, jak Arabella podepsala nějaký formulář, rozloučila se a drobnými kroky došla až k Izaře.



"Můžeme už jít… domů?" zeptala se Izarra pozvolna, když hledala to správné slovo, pro označení domu její nevlastní babičky - bylo jí jasné, že do baráčku, kde bydlela s nimi, se už jako obyvatel nevrátí. Věděla s naprostou přesností, že to místo ona za domov nikdy považovat nebude, ale domov bylo slovo, které by asi Arabella chtěla slyšet, aniž by pak pocítila touhu vyptávat se jí na spoustu otravných otázek ohledně toho, zda se už cítí dobře, jak to zvládá a spousta dalších stejného typu. Slovo domov zní divně.

"Bohužel ne, musíme se stavit na ministerstvo. Jsme pozvané na schůzku v kanceláři pro sociálně-právní záležitosti ohledně mého opatrovnictví nad tebou. Nebude to tam trvat moc dlouho; jedná se jen o formality," řekla a vydala se k východu z kouzelnické nemocnice, která se k Izzinému překvapení, když se konečně dostala z pokoje, příliš od té mudlovské nelišila. Rychlým tempem šla vedle Arabelly v naději, že pokud půjde rychle, Arabella se bude snažit přizpůsobit a dostanou se tak dříve na ministerstvo a pak i dříve někam, kde bude mít ticho, klid a čas, takže si bude moci srovnat myšlenky. Sice se o to pokoušela už předchozího dne, ale díky tomu, lektvaru, který ji uspával, měla vzpomínky z té krátké chvíle, kdy byla vzhůru, jakoby zahalené neprostupnou mlhou. Jestli tedy včera vymyslela něco užitečného nebo chytrého, moc platné jí to nyní nebylo.

Trochu se zarazila, když Arabella zahnula do další chodby těsně před východem. Když si však všimla Izařiné reakce, zastavila se i ona.

"Snad si nemyslíš, že se potáhneme přes celý Londýn? Máme v krvi kouzlo, i když to moje trochu pokulhává, ale i tak je dobré ho využívat. Tohle je jedna z nejslavnějších nemocnic v Evropě, věř neb ne, i tady funguje letax. Jsi čarodějka, mysli tak," řekla strohým tónem a pokračovala v cestě. Izarra se zamračila na její záda, ale poslušně ji následovala. Neměla příliš ráda její přístup. Arabella byla hodně přísná a pokaždé jasně stanovila přesná pravidla. A neexistovalo, aby si je vůbec Izarra dovolila porušit. Popravdě jí nedělo žádný problém je dodržovat, jen nesnášela, když ji někdo omezoval. Nerada u její nevlastní babičky trávila prázdniny a hodiny lektvarů, ovšem lektvary byly lektvary, takže to překousla. Nedokázala si představit, že by s ní místo obvyklých dvou až tří týdnů měla trávit celé prázdniny a svátky, pokud Arabella bude chtít. Ale nemělo smysl dávat Arabella svůj názor nějak najevo… prozatím.

Za dalšími dveřmi, kterým prošli, byla místnost, kde byl nespočet krbů, které lemovaly zdi. Ve většině z nich plál oheň. Obě se zastavily u toho nejbližšího.

"Jaké je adresa?" zeptala se Izarra a už si do dlaně nabrala hrst prášku.

"Jednoduše: Ministerstvo kouzel. Je tam mnoho krbů, takže pozor, protože je tam možnost se někde se ztratit," oznámila jí a sama si taky nabrala letaxový prášek z misky, kterou jí Izarra podala. Usmála se na svou vnučku a vstoupila do krbu, kde zřetelně vyslovila adresu.

Jakmile byla pryč, Izařina tvář potemněla. Ani trochu se jí nechtělo na nějaké ministerstvo, dokonce se jí ani nechtělo k Arabelle do domu. Jediné, co si teď přála, bylo to, aby všechno bylo jako dřív. Nereálné, takže by jí stačilo jen klidné místo pro přemýšlení o jejím životě, jaký byl a už není. Jaké to teprve bude, když jsou oni, ti jediní, které kdy považovala za rodinu, mrtví. A to poslední, co teď chtěla, bylo přizpůsobovat se něčemu novému, co jí poskytne člověk, kterému nevěří. Cítila, že nikdy nebudeme mít nikoho, kdo by jí nahradil Christine nebo Marka a rozhodně si neužívala chabou snahu Arabelly to zvládnout.

Vydala se letaxem na ministerstvo, čím dříve se to vyřídí, tím lépe. Když se Izarra sama vydala na cestu krbem, byla překvapená z opravdu obrovského množství krbů. Tomu se Příčná ulice nemohla rovnat ani v nejmenším.


"Dobré odpoledne, paní Figgová, slečno Davidsonová," přivítala je pracovnice ministerstva, když jim otevřela dveře své kanceláře, kam se po několikaminutovém hledání konečně dostaly a zároveň je gestem hlavy pobídla, aby vešly.

"Prosím, posaďte se," řekla čarodějka a sama se posadila za velký, honosně vzhlížející stůl, na jehož desce ležela spousta orazítkovaných a popsaných papírů. Po letmém rozhlédnutí Izarra přešla k polstrované židli a posadila se. Arabella už byla také usazená na té vedlejší.

"Jmenuji se Laura McKenzieová, mám na starost váš případ," uvedla v rychlosti a ještě si uspořádala pár papírů a formulářů. Izarra jen mlčky přikývla.

"První bych ráda, abyste obě věděli, že máte mou upřímnou soustrast. A teď k té méně příjemné části. Slečno Davidsonová," podívala se na ni. Izarra si všimla, že čarodějka měla neskutečně velké a trochu i vykulené oči. Vypadalo to divně, až strašidelně. Po krátké odmlce pokračovala, "byla jsem požádána Ústředím bystrozorů, abych sepsala vaši výpověď ohledně toho, co se stalo po Mistrovství. Je možné, že by jim to pomohlo při pátrání po kouzelníkovi, který jim to způsobil."

"Oni ho nechytili!?" vyhrkla Izarra rozlíceně. Vždyť jim ho tam nechala docela neschopného pohybu. Jak mohl utéct… Teď se cítila strašně. Cítila, jak jí Arabella stiskla ruku ve snaze ji uklidnit. Nepomáhalo to a jediným štěstím teď bylo Izařino dobré sebeovládání.

"Bohužel. Mohla byste mi prosím přesně popsat, co se stalo?" zeptala se čarodějka a Izarra, která ještě rozdýchávala tu informaci, jí nevěnovala pozornost.

"On to udělal před mýma očima a oni ho nechytili. Udělal to, nadával jim a pak je prostě…" zaúpěla zoufale a sklopila hlavu. Jak ho jen mohli nechat zmizet, po tom, co jí udělal, po tom, co jí je vzal. První jí nedovolili, aby se o něj postarala dle její vlastní vůle, a pak to nejsou schopni ani udělat sami. Zrada.

"Slečno, prosím. Já vím, že je to pro vás teď těžké a jak se teď musíte cítit, ale váš popis opravdu může pomoct," promluvila k ní opatrně a na to Izarra vzhlédla.

"Víte? Když říkáte, že víte, jak se cítím, tak jak můžete očekávat, že o tom budu mluvit? Já o tom mluvit nechci," namítla hrubě a založila si ruce na hrudi.

"Izarro…" uklidňovala ji Arabella tiše.

"Je to nařízení ministerstva, slečno," bránila se čarodějka.

"Fajn. Co chcete slyšet tak podstatného, že by to bystrozorům pomohlo? Viděla jsem toho kouzelníka, jak na ně mířil hůlkou, nadával jim do špíny, chamrati a šmejdů. A pak, když Mark bránil Christine, se jim vysmál a pak na ně vyslal kletbu - avadu kedavru jmenovitě. Tak to bylo, tečka. Doufám, že teď jste spokojená," řekla. Ono by to bylo pořádku, kdyby to bylo řečeno s hysterií. Tohle byl pravý opak. Její hlas a výraz byly naprosto apatické a při její řeči se dívala přímo do očí čarodějky, které z toho až naskočila husí kůže. Bylo to nepřirozené a ta dvanáctiletá dívka vypadala chladně a nebezpečně.

"Viděla jste mu do tváře?" zeptala se po chvíli.

"Samozřejmě. Když jim totiž vyhrožoval, jediná věc, o kterou jsem se zajímala, byla jeho tvář… Ne, opravdu nevím, jak vypadá. Nevím, jak vám, ale mě masky zakrývající obličeje docela vadí v jejich zkoumání," řekla posměšně. Arabella se na čarodějku jen omluvně podívala. Izarra vždy byla odlišná, ale tohle chování ohledně smrti jejích rodičů bylo zarážející a rozhodně nepatřičné. Měla by truchlit, ne se o té události vyjadřovat takhle.

"Dobře," Laura McKenzieová se odmlčela a stále nedokázala překousnout tohle chování. Sama byla zvyklá na chování dětí, které přišly o rodiče, ale tohle… ne, že by tady pracovala nějak dlouho, ale takové chování nezažila. "Koukám, že tohle bude muset bystrozorům stačit," vypravila ze sebe docela neochotně a jeden papír, který byl popsaný, přeložila a dala do obálky.

"To by mělo," zamumlala si Izarra pro sebe, žádná z těch dvou si toho nevšimla.

"Takže," čarodějka se začala prohrabávat papíry, když hledala ten správný, "omlouvám se, že to budu probírat tak zdlouhavě, ale je to předpis. Jelikož Mark Davidson - mudla a Christine Doreen Davidsonová, rozená Figgová, - moták jsou po smrti, vy, slečno, jste momentálně bez zákonného zástupce. Jediní pokrevní příbuzní dle mých spisů jsou přítomná Arabella Doreen Figgová a Rachell Davidsonová, která k opatrovnictví kvůli svého zdravotního stavu není vhodná. Vhodná kandidátka jste tedy pouze vy, paní Figgová, a naše zákony vám určují, že je vaší povinností se o slečnu Davidsonvou starat ve všech ohledech do dne jejích sedmnáctých narozenin, kdy slečně dosáhne plnoletosti. Jediná nutnost je stvrdit souhlas vás obou podpisem, kterým se magická smlouva uvede v platnost," s koncem jejího monologu před každou z nich přeložila lejstro, brky a skleněnou lahvičku s inkoustem.

"Nějaké dotazy?" zeptala se ještě. S tím se Izarra podívala na Arabellu a mlčky pokrčila rameny.

"Nějaké dědictví?" zeptala se Arabella. Izarra nad tou otázkou nadzvedla obočí, ani ji nenapadlo, že by mohla něco zdědit.

"Zajisté. Dědictví… Kde to jenom mám," opět začala prohrabávat papíry. "Tady!" vykřikla nadšeně, když našla ten správný. "Pardon. Takže, bohužel ani jeden z nich neměl sepsanou poslední vůli. Jedinými možnými dědici jste vy dvě a sestra zemřelého, které dle práva připadá ta nejmenší část majetku. Předmětem dědictví, na které máte nárok vy dvě, je dům, jeho vybavení, mudlovský automobil, který byl lidmi našeho úřadu vyzvednut od lesa a dopraven k domu. Dále také peníze na mudlovských bankovních účtech. Lidé od nás jsou schopni spojit se s mudlovskými úřady a zajistit prodej majetku a poté převést do galeonů, ty poslat do vašeho rodinného trezoru. Je jen na vás, jak se rozhodnete, majetek si můžete samozřejmě i nechat. Nebo jen část a zbytek prodat, je to jen na vás…"

Po krátké konzultaci mezi Izarrou a Arabellou se obě rozhodly, že si Izarra z domu odnese věci, které by si ráda nechala, a poté se zbytek prodá. Peníze si Izarra nechá do budoucna. Hodnou chvíli probíraly, zda si nechat nebo nenechat dům, ale jakmile Izarra skálopevně odhlásila, že v budoucnu se hodlá provdat do čistokrevné rodiny a nechce zůstat trčet v mudlovském světě, Arabella odkývala prodej i domu.

Ještě podepsaly patřičné dokumenty a po další nepotřebné odborné přednášce od McKenzieové, které Izarra stejně rozuměla pouze každé druhé slovo, konečně byly propuštěny a mohly odejít. Izarra v ten moment pocítila něco, co se vzdáleně podobalo štěstí.


Další cestou letaxovou sítí se dostali do Izařina, nyní již bývalého, domova. Byla smutná, upřímně smutná. Tohle místo si za ty roky opravdu oblíbila a nebyla zrovna nadšená, že to opouští. Ale v tu chvíli to bylo to nejvýhodnější, co mohla udělat.

Se skloněnou hlavou, aby se do ní o nízký mudlovský krb nepraštila, vyšla do obývacího pokoje. Ušklíbla se nad tím, jak ta místnost vypadala naprosto stejně a netknutě. Nikdo by nepoznal, že dva lidé, kteří v ní ještě před pár dny spokojeně žili, už se nevrátí.

"Jakoby tady pořád byli s námi a jen se šli projít, že?" zašeptala Arabella, když sledovala fotky její dcery a zetě, které byly na krbové římse.

"Hmmm," odvětila Izarra neurčitě a dál postávala uprostřed pokoje. Tohle byl ten moment, kdy to na ni začalo doléhat a ona si pomalu začínala uvědomovat, že lidé, kteří ji vychovali, přestože nemuseli, už jsou opravdu pryč. Chyběli jí.

"Vezmi si všechny věci, které potřebuješ, dej je do kufrů a použij zmenšovací dryák s časově omezeným účinkem, který byl v prvním ročníku, ano, Izz…" hlas je jí vytratil a Izarra v tom slyšela náznak vzlyků. Arabella nebyla ten typ, který by měl v oblibě takto se projevovat veřejně, proto se Izarra rozhodla, že ji nechá o samotě, jen se ještě zeptala: "Co piáno? Byl to dárek od nich, můžu ho vzít s sebou? A gramofon?"

"Vem, si vše, co potřebuješ. Jsem si jistá, že najdeme místo," odvětila jí nevlastní babička tiše a po těch slovech se Izarra vydala do patra. Už na schodech slyšela radostné syčení Sekhmet, která hned poznala, že někdo už je v domě. Ještě však netušila, co se stalo a co se chystá.

"Izarro! Konečně… zpozdila jsssi se, už jsssem sssi myssslela, že jsssi ssse někde zapomněla… nebylo by to poprvé," uslyšela, jakmile prošla dveřmi.

"Dík za milé přivítání," odsekla jí rychle, teď neměla v plánu jí věnovat příliš mnoho pozornosti - na vysvětlování bude čas později. Zpod postele si vyndala kufr a několik cestovních tašek.

"Někam ssse chystáš, zasse?!" divila se podrážděně krajta a vyšplhala na postel, odkud si pak svou paní překvapeně prohlížela. Nevypadala dle jejího názoru vůbec dobře. "Co ssse ssstalo?"

"Stěhujeme se k Arabelle," oznámila stroze a začala do kufrů dávat všechen obsah svého šatníku. Had nechápavě ztuhl. Pak několikrát vyplázla jazyk, ale nic neřekla. Vypadalo to, že sbírá buď odvahu, nebo rozházené nervy.

"Proč té ochechuli se závissslossstí na kočkách? Nenávidí mě… jak ona tak i ty chlupaté potvory a ty to moc dobře víššš," zasyčela vzpurně. Izarra na ni vrhla ledový pohled. Jakoby ona byla tou myšlenkou na život u 'kočičí dámy' nadšená.

"Christine a Mark jsou pryč. Stalo se to po utkání. Udělal to nějaký kouzelník; tvrdil, že šmejdi, jako oni, jsou bezcenní," vysvětlila chladně.

"Ale oni jsssou… byli bezcenní," potvrdila Sekhmet přesvědčeným tónem, ze kterého byla poznat jasná otázka, jak si někdo někdy mohl vůbec myslet něco jiného. Izarra se na ni tázavě podívala.

"Byli mudlové, chamrať. Ať ten kouzelník byl zač, kdo ví co, měl pravdu. Šššmejdi šššpinaví… ne vznešššení, jako jsssi ty," prohlásila hrdě.

"Vychovali mě," namítla Izarra.

"To jim nikdo nebere. Ale ani to z nich nedělá něco lepšššího, to vědí všššichni."

"Budeme mluvit později, teď pro tebe bude lepší, když sklapneš," zavrčela Izarra a tím utnula celou diskuzi stále překvapená z toho, jak byla Sekhmet v téhle… problematice rozhodná. Už druhá bytost se stejným názorem. Bylo to tedy pravdivé? Byla čistá krev lepší? V čisté krvi bez směsí té nemagické by měla logicky být tedy i větší koncentrace magie. Opravdu byli mudlové a nemagické bytosti podřadné? Opravdu byli tak špatní? A mohli by jí opravdu v budoucí škole opovrhovat jen kvůli pouhému mudlovskému příjmení? To by bylo tak trochu kruté, Izarra by to rozhodně nenechala bez odezvy z její strany. Navíc, soudit podle jména by bylo předpojaté… Ale pokud se v kouzelnickém světě opravdu vyzdvihuje čistota krve a dobré jméno. Ona byla čistokrevná, když jim to nějak dokáže… a tak jí neublíží, je čistokrevná, není tedy důvod… ale to jméno… Může to tak opravdu být?

Ne, teď nebyl čas to řešit… Ale něco na tom bude, proč by jí to jinak tvrdilo tolik lidí? Později to musí se Sekhmet probrat a pak si vytvořit svůj vlastní názor.

Izarra tedy pokračovala v balení věcí, které by se jí mohly v budoucnu hodit. Teď balila její oblíbené desky. Bez těch by i těch pár posledních dní, které stráví v Kvikálkově, asi nepřežila.

"Byli šššpinaví… pravda. Ale byli tvoji a vadí mi, že jsssi je ztratila. Ssstarali ssse o tebe dobře… Myssslím, že… je mi to líto," zašeptala Sekhmet lehce provinilým hlasem. Izarra se podívala za tím zvukem, spatřila, že její krajta je už opět na své větvi. Usmála se na svého mazlíčka. Mohla skutečně říct, že tohle Sekhmet myslela vážně, ne jen proto, aby si Izarru usmířila.

"Díky," odpověděla, přešla k teráriu a pohladila ji po hlavě. Zbytek už proběhl bez konverzace. Nebylo to takové to tíživé a trapné ticho… spíš uklidňující. A Sekhmet moc dobře věděla, že teď bude nejlepší, když Izaře nechá dostatek prostoru, aby se vyrovnala se ztrátou po svém.

Přidejte se do facebookové fan-stránky! Jsou tam vždy nejnovější informace :)

/AN: Takže, příště poslední část s pohřbem a větším infem o Izziné psychice :) A pak hurá do Bradavic. Crystal/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 21. března 2012 v 18:27 | Reagovat

Tak, další nejasnost. Ten had. Je to jen had. Hadi jsou obyčejní plazi. Jak mohl mít tenhle had nějaké povědomí o čistokrevnosti a tíhnutí k tomu, že čistokrevní by měli být lepší? Vždyť byl do té doby v obchodě mezi ostatními zvířaty a ta tohle neřeší, tak jak může mít vypěstovaný odpor k mudlům, když nic takového v něm Izzara nepěstovala :D
A mimochodem - začínám ji nesnášet víc a víc :D Nejradši bych jí dala pár facek :D

2 Crystal Crystal | Web | 21. března 2012 v 19:22 | Reagovat

[1]: Sekhmet je had vylíhnutý v chovu čistokrevné rodiny. Prodačačka říkala, že Sekhmet měla při koupi (teď si nejsem jistá) asi 8 měsíců. Za tu dobu nonstop sledovala chování čistokrevných, kteří mudlorozené v lásce opravdu neměli.  Sekhmet není tak chytrá, aby si udělala vlastní názor na něco takového. Převzala ho od těch čistokrevných, se kterými stravila první část života. Snad jsem to vysvětlila dostatečně, protože není v plánu to v příběhu vysvětlovat.

No, ohledně Izz, jo, je to pěkná mrcha XD Neřeknu kdy, ale jednou určitě přijde chvíle, kdy se jí to začne vracet.

3 Terka Terka | 21. března 2012 v 20:00 | Reagovat

Zase jste mi vyrazily dech holky:) A jsem ráda že se konečně zase objevila Sekhmet dost jsem si ji totiž oblíbila.

4 Ivet Ivet | 21. března 2012 v 21:39 | Reagovat

Stejně nechápu to Izzařino myšlení nebo vůbec její povahu. Určitě za to můžou taky geny, ale měla přece šťastné dětství, které Voldemortovi chybělo, proto z něho vyrostla zrůda. Nebo že jí vůbec napadjí myšlenky, že kouzelník s čistou krví je něco víc než s nečistou nebo mudla, je mi divné, kde na to tak rychle přišla, když to v ní nikdo nemoh pěstovat. Když porovnám dětsví Voldemorat a Izzary, je to něco naprosto odlišného a stejně jsou oba stejní. Nevidím tam tu výchovu u Izzary, kterou Voldemort neměl, ani rodinu, nikoho. Jestli chápete, jak to myslím. Nějak tam postrádám celý ten Izzařin motiv přemýšlet tak o lidech, o své velikosti... A asi nebude tak inteligentní, když jí vrah jejich rodičů řekne, že jsou špíny a ona o tom uvažuje a bere nějaký jeho názor v potaz, WTF?!! Asi to přeháním, je to jen příběh, ale ta holka mě fakt *ere:D

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. března 2012 v 7:12 | Reagovat

[4]: No některé její chování mi připomíná opravdu obrovskou emocionální apatii a další patologické odchylky :D třeba to bude tím, ostatně takovéhle poruchy se velmi často dědí :D

6 Ivet Ivet | 22. března 2012 v 8:28 | Reagovat

[5]: Jenže po kom je zdědila? Třeba by Voldemort nebyl takový seáč, kdyby měl rodinu a to všechno kolem, nebyl spíš naštvaný na celý svět a tím se odvíjela jeho osobnost? Nebo se narodil a už byl zlý? Nevím, jestli tohle bylo zmíněno v knize někde. Navíc ještě je tu Bellarix, o jejim dětství taky nic nevíme. Ale ona vyrůstala v rodině, asi, ve které to do ní od rána do večera hustili, že je něco víc, vždyť to byli Blackové. Jen Izzara vyrůstala v dobré a srdečné rodině.

7 litllewitch litllewitch | 22. března 2012 v 10:49 | Reagovat

Mně se Izziin charakter líbí. Je to něco  jiného než lidé píšou obykle. Takže mě její chování  této kapitole nepřekvapilo, i když jsem teda čekala, že se aspoň trochu sesype.

8 Ivet Ivet | 22. března 2012 v 11:42 | Reagovat

Mi se povídka taky líbí, neříkám nikde, že ne, právě naopak. Jen prostě o tom dál ráda diskutuju a nejsem určitě jediná, navíc autorkám to očividně nevadí a myslím, že i rády zodpovídají na naše všetečné otázky:) No těším se už na Bradavice:)

9 recenze-provas recenze-provas | Web | 22. března 2012 v 15:17 | Reagovat

Chcete si nechat ohodnotit vaši povídku? Chcete znát názor ostatních? Mrkni na nás!

10 Crystal Crystal | Web | 22. března 2012 v 16:18 | Reagovat

Muhuaha :D Tolik komentářů, jde se odpovídat :))

[4]:Ahoj a děkuju za komentáře. Jsou mnohem lepší než komentáře, které nepoví krom "aha, asi se to čtenářce líbilo" nic. Tohle takové fajné a je vidět, že se nám podařilo někoho zaujmout natolik, že taky uvažuje :D

Ohledně jejího chování... ohledně genů - nevím, jak na tom byla Bellatrix před azkabanem, takže ji lehce vypustím. Z voldyho strany: myslím, že se všechny shodneme, že Gauntovi nebyli normální, když se pořád křížili mezi sebou, ale pak se to naředilo Raddly a Blacky (a další podivnou směskou)... ale myslím, že z pokud "něco" podědila, tak od voldyho. Navíc, v FAQ jsem psala, že v naší povídce Voldy díky lektvaru lásky, co použila její máti, není schopen cítit lásku. Možná má Izz i něco z toho.
Ovšem (doufám, že mě Lavender nezabije, že to prozradím/naznačím), opravdu si myslíš, že když je dítě během svého vývoje v azkabanu s mozkomory (kteří se v té době Bellatrix určitě nevýhýbali ani kvůli těhotenství) může se po jejich devítiměsíčním vlivu narodit myšlenkově a psychicky normální?

Ohledně názoru na čistokrevnost:
Když se dozvěděla o tom, že je čarodějka, byla nadšená, protože tedy dokáže věci, které mudlové ne, tak si automaticky začala myslet, že prostě je lepší než oni. Ohledně nadřazonosti čistokrevných - když se poprvé setkala s nějakým čarodějem (krom Brumbála) hned ji označil za mudlovskou šmejdku. Izz opravdu nebyla nadšená, že jí někdo nadává a tvrdí, že by měla být horší. Ona je pyšná a přemrštěně sebevědomá, takže si ani v nejmenším nedokáže připustit, že by mohla být mudlorozená a být "horší". Podle mě, i kdyby byla mudlorozená a někdo jí řekl, že je šmejdka, začala by se za čistokrevnou vydávat, jen aby jí nepovažovali za tu horší. Ona chce být nejlepší. Pak je tady Sekhmet, která Izaře od počátku tvrdí, že ona je lepší a mudlové horší. Sekhmet Izarra věří, takže díky ní vlastně začala uvažovat nad tím, že na tom něco možná bude. No, dál tam byl Crabbe, který tvrdil to, co tvrdil. A Sekhmet to Izaře opět ochotně potvrdila. Ten názor sice neřeklo nějak velké množství osob, ale u Izz to stačilo, aby o tom dost silně přemýšlela, ale prozatím si ještě není jistá, co si myslet.

Snad jde alespoň trochu pochopit, co jsem se snažila říct :) A taky bych jí liskla, hajzla jedna! :DD

[5]: Izzinka rozhodně není psychicky v pořádku. Nejsem ale psycholog, takže pokud má poruchy, což asi jo, pojmenovat je neumím. Ale myslím, že py potřebovala hodně konzultací s psychologem.

[6]: Ahoj - zase :)
Dědit mohla třeba po prastrýčkovi Morfinovi :D Ale toho tady nechci rozpitvávat. Jinak Rolwa řekla v nějakém rozhovoru, že pokud by Merope zůstala na živu, Voldy by nebyl Voldy, ale v rámci možností normální Tom.

[7]: Jsem ráda, že se ti Izz líbí, i když je jiná. Myslím, že můžu říct, že je zajímavějí, než nějaká extra-mega-dokonalá Light Mary-Sue. Jinak ohledne sypání - počkej si na vysvětlení u konce kapitoly.

[8]: Ahoj potřetí a promiň, že kouskuju odpovědi :D Ale jinak bych se asi zamotala, no, dáváš mi zabrat :D
Můžu rozhodně říct že já i Lavender tyhle diskuze očividně (ghi XD Snape... ) opravdu zbožňujeme. Jak Lav říká "já miluju, když dělají ty svoje teorie".

Jojo, Izz v Bradavicích . To bude nářez :) Doufám, že mile překvapíme.

11 Crystal Crystal | Web | 22. března 2012 v 16:19 | Reagovat

[10]: Sakra, já se nějak rozjela :DDD

12 Ivet Ivet | 22. března 2012 v 16:26 | Reagovat

Uf, moc díky za vyčerpávající a perfektní odpovědi a neomlouvej se, že kouskuješ odpovědi, když já kouskuji otázky:D Mě ty otázky napadají bohužel s časovými odstupy:D Jinak jsem nadmíru spokojená s odpověďmi:)) Jde vidět, že to prostě máte v malíku;-) Já jsem v taky dost zbrklá, něco mě najednou napadne a hned to musím napsat, nějak jsem pozapomněla na Voldyho mišuge předky a ano, taky jsem úplně vypustila to, že Izz v prenatálním období byla vlastně u mozkomorů, čoveče, tohle mě vůbec nenapadlo a teď se dokonce divím, že není ještě víc švihnutá:D A uctívám vás za to, jak to máte promakaná:-***:D

13 Crystal Crystal | Web | 22. března 2012 v 16:40 | Reagovat

[12]: Ta jsi tak úžasně akční :) Děkuju za komentář, Lav to jistě taky ocení, až si ho přečte :)
Je fakt, že se to snažíme promyslet co nejlépe *doprčič, když už to vymýšlíme přes rok, tak ať to aspoň za něco stojí :DD *, ovšem občas už toho je tolik, že je těžké dát to normálně do kapitoly.

14 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. března 2012 v 20:17 | Reagovat

[10]: Já poruchy kdyžtak pojmenuju, pokud je tam zachytím, to mi problémy nedělá :D

Ale na druhou stranu, je lepší, když ten charakter nějakou má, než když je normální a dokonalý, to se taky nedá číst :D

A jinak ano, vliv mozkomorů v těhotenství mi vůbec nedošel, ale když jsi to napsala, tak ano, máš naprostou pravdu, prostředí, ve kterém se nachází, tedy děloha matky může mit katastrofální vliv, pokud není ta matka v pořádku, tedy v Azkabanu asi mělo :D

15 Lavender Lavender | Web | 22. března 2012 v 20:34 | Reagovat

Tyjo, v první řadě děkuju za komentáře :D... a Jinak chválím Crystalku za takové obsáhlé vysvětlení, líp bych to asi nenapsala :) :D

16 Crystal Crystal | Web | 22. března 2012 v 20:44 | Reagovat

[14]: To bys byla moc hodná :) Něco jsem o tom napsala do FAQ, ale moje dvouhodinkové studium materiálů na internetu - no nevím :))

Když jsme Izarru vytvářely, snažily jsme se o to, aby byla prostě jiná než většina OC v HPfandomu, kterými je net jen hemží.

17 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 23. března 2012 v 12:52 | Reagovat

[16]: Já jsem ráda, dceru Belly a Voldemorta měla v povídce jedna známá a udělala z ní absolutní výkvět vší ctnosti..to se mi vůbec nelíbilo.

Rozhodně se mi ale zdá, že jí pochroumal vliv mozkomorů v prvních třech měsících těhotenství a poté geny ze strany šáhlé větve otcova rodu :D Uvidíme, co se ukáže dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama