8. kapitola „Requiem“ - 1. část

17. března 2012 v 12:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Na nemocničním lůžku ležela černovlasá dívka a poklidně spala…




Všimla si, že někteří z kolemjdoucích ji sledují a nebyly to zrovna přátelské pohledy.

Věděla, že podle svého oblečení vypadá jako mudla a věděla, že jisté vrstvy kouzelníku mudlorozené zavrhují; horší je označují jako mudlovské šmejdy. Protože nečistá krev je špatná….

"Zákazník? Ty? Lidé jako ty zde nejsou vítání, to už bys měla vědět… výmluva hodná špinavé mudlovké šmejdky, jako jsi ty."

Protože nečistá krev je špatná…

"Ubohý mudla a jeho špinavá, nechutná… Odpad, jako jste vy, je bezcenný!"

"Ne, všichni jsme lidé, jsme stejní."

"Avada Kedavra!... Ale, copak… snad ti nevadí smrt těch nicek." Smích, protože ti, kteří nekouzlí, jsou k ničemu. "Chamrať… To čistokrevní vládnou. Měla bys být přece ráda, že jsem tě jich zbavil."

Protože Izarra věděla, že čistokrevní kouzelníci jsou ti lepší, že ona patří mezi ty lepší. Ale taky byla zmatená, nejistá a zoufalá protože to byli právě lidi, kteří ji vychovali, kteří mi milovali jako vlastní…



Izarra se zhluboka nadechla, naplno se tak probrala ze zmateného snu, a otevřela oči, ale v ten moment je kvůli ostrému světlu zase zavřela. Bolela ji hlava, přesto si ale pamatovala všechno, co se stalo v posledních chvílích, než ztratila vědomí.

"Izarro? Slyšíš mě?" Izarra natočila hlavu za hlasem Arabelly Figgové a němě přikývla.

"Dobře. Jsi teď v nemocnici sv. Munga, když tě jeden z bystrozorů přemístil do bezpečí, zkolabovala. Pak tě přemístil sem, aby se o tebe postarali," vysvětlila dodatečně a na to Izarra zaslechla její kroky.

"Ztlumila jsem světlo," podotkla tiše a na to Izarra otevřela oči. Chvíli trvalo, než se její zrak zostřil, ale hned rozeznala obličej Arabelly, který byl prostý všech emocí až na smutek a bolest. Její jediná dcera byla mrtvá; po tvářích jí stékaly slzy. Brzy poznala v Izařiných očích jedinou otázku - zda je všechno pravda, jestli jsou opravdu pryč. Arabella jen smutně kývla a Izarra ani nevěděla jak, ale ocitla se v jejím objetí. Zavřela unavené oči a objala ji nazpět.

"Bude to těžké, ale teď musíš být silná, ano? My obě musíme," řekla Arabella, když se odtáhla od její nevlastní vnučky a zahleděla se jí do tmavých očí.

"Zvládneme to," řekla Izarra, sama překvapená nad tím, jak roztřeseně její hlas zněl, protože se necítila nijak otřeseně. Necítila ani zármutek. To by měla, ne?

Arabella přikývla a posadila se zpět do křesla, ve kterém před tím seděla celou noc. Izarra zívla, třebaže spala několik dlouhých hodin.

"Spi, jsi unavená a lékouzelnice říkala, že ti dala vyživující lektvar - ten uspává. Říkala mi, že při spánku se tělo lépe uzdravuje a regeneruje, prý ti sice nic není, ale lektvar ti dali hned po té, co ses sem dostala. Když slyšeli, co se tam stalo, mysleli si, že budeš v horším stavu jako ostatní… Ale zdá se, že ses držela dobře. A-aspoň, že ty jsi v pořádku, nevím, co bych dělala, kdyby…," hlas se jí zlomil, ale po dalším nádechu odhodlaně pokračovala. "Dali ti ten lektvar preventivně, protože nemá nežádoucí účinky. Nemůžeš odejít dřív, než ti vyprchá z těla. Takže spánek je teď asi to nejlepší, co můžeš udělat. Budeme mluvit později, spi."

"Já o tom nechci mluvit," zašeptala vzdorně, ale každý v jejím hlase mohl vycítit smutek. A jen ona sama věděla, jestli je smutek pravý nebo ne.

"Dobře," uznala Arabella po chvíli a mohla si jen představovat, co všechno vlastně Izarra viděla a jak se teď asi cítí. Musí být zoufalá, vyděšená, zmatená, zlomená… Arabella se mýlila, protože momentální pocity její nevlastní vnučky rozhodně nebyly typické pro někoho, kdo zažil to, co ona. Navíc pravým důvodem, proč se k jejich smrti nechtěla vyjadřovat, nebyla ten fakt, že jsou mrtví, ale protože už samotné vzpomínání na tu chvíli v ní vyvolávalo plno nepříjemných vzpomínek. Kupodivu ta, ve které byli zavražděni, jí až takový problém nedělala. A hlavní byla na to, jak ublížila tomu čaroději. Byla na sebe docela naštvaná, že mu neublížila víc. Přežije a to bez vážných následků. Měla být důkladnější, vždyť jí zabil jediné lidi, kterých kdy věřila. Dát mu trest, který si zasluhoval. Také stále nemohla z hlavy vyhnat jeho slova o nadřazenosti čistokrevných.

Měl pravdu, alespoň z části a Izarra souhlasila s tím, že čistokrevní jsou lepší, než ostatní, ale nemyslela si, že ten zbytek si zaslouží smrt. Jen, podle Izarry by každý měl zůstat v jeho světě a nemíchat se tam, kam dle původu nepatří. A když byli Mark s Christine pryč, uvědomila si, že ji v tom mudlovském už ji nedrželo nic, protože Arabellu Figgovou nikdy moc nemusela - proč se jí tedy přizpůsobovat?

"Dobře," potvrdila po vzpamatování z jejích myšlenek a opravdu pocítila, že se jí opravdu pomalu zavírají oči. Spánek zřejmě nebude tak špatný nápad.

"Já už musím jít, přišel za mnou nějaký člověk z ministerstva. Přijdu zítra ráno," s tím se na Izarru posmutněle usmála a odešla ke dveřím. Když je otevřela, Izarra v nich ještě zahlédla nějakou úředně vzhlížející čarodějku, která se s Arabellou ihned dala do řeči, dokonce ještě dříve, než se dveře úplně zavřely a světlo se samo zhasnulo. Tak Izarra zůstala sama se svými myšlenkami, dříve však, než si stihla v duchu projít a uspořádat vše, co v posledních hodinách prožila a jaké to na ni doneslo a i teprve donese následky, usnula; tentokrát spánkem beze snů.


***

O nějakou dobu později Crabbe starší přemýšlel o dalších krocích. Věděl, že situaci nemůže nechat jen tak, protože potřebuje svému dědici zajistit nejvyšší možné bezpečí, jaké dokáže, ale na druhou stranu ani jemu nechtěl přiznat, že jeho, smrtijeda, přemohla malá holka. Ale to, co dokázala ona, nebylo normální, alespoň ne pro někoho jejího věku. Musel své syna varovat už jen při pouhé myšlence na to, že by někdy mohl potkat ji… Crabbe se cítil příšerně, musel si totiž přiznat, že z té holky měl docela strach. A tu kletbu, kterou proti němu použila, bezhůlkovou magií k tomu, neznal, ale s jistotou mohl potvrdit, že cruciatus byl proti ní jen slabší odvar.

"Zavolej mi -," kouzelník začal silně kašlat a na ruce, kterou si zakrýval ústa, se objevilo několik kapek krve. "Vincenta. Potřebuju s ním mluvit," dokončil a ruku přitiskl na svůj hrudník ve snaze zmírnit palčivou a bodavou bolest, která mizela jen velmi pomalu i při podávání těch nejúčinnějších lektvarů.

"Jak si pán přeje. Ale je pánovo zdraví dostatečně dobré na -," řekl obětavě domácí skřítek a starostlivě se svýma velkýma očima zadíval na jeho pána.

"Přiveď mi ho, zmetku" zavrčel Crabbe starší na skřítka a následně si promnul bolestivý krk. Zřejmě pro někoho v jeho stavu nebylo nejvhodnější mluvit tak hrubě. Bolelo to.

"Samozřejmě, pane," špitl skřítek a s lusknutím prstů se přemístil. Crabbe se posadil na posteli a natáhl se k nočnímu stolku pro nejbližší lektvar s hojivými a bolest-tlumícími účinky. Pomalu ho vypil; s každým douškem cítil větší úlevu.

"Otče? Skřet tvrdil, že si se mnou přeješ mluvit," řekl jeho syn, když otevřel dveře a svým obtloustlým obličejem nakoukl dovnitř.

"Sedni si," řekl mu, vlastně spíše rozkázal, jeho otec, rukou pokynul ke křeslu u postele a pak si ji opět založil ke druhé.

"Hmm… je ti líp?" zeptal se Vincent, když se nemotorně dostal až do křesla.

"Ano, cítím se lépe, ale stále to není dobré. Bude trvat dlouho, než budu plně zdráv. Vlastně to souvisí s tím, o čem jsem…" zakašlal a mluvil dál, "o čem jsem s tebou chtěl mluvit, synu, a varovat tě." Oči jeho syna se rozšířily jak v překvapení, tak i v částečné nechápavosti.

"Při misi na mistrovství jsem narazil na chátru, byl to špinavý mudla a jeho motácká manželka - nechutná kombinace." Crabbeův synáček při tom předvedl ukázkově znechucený výraz. "Ano, nechutné," okomentoval to.

"Ano, ti už jsou mrtví," oznámil stroze. Vincent s sebou lehce škubnul. Samozřejmě, že věděl, čeho byl jeho otec schopný, ale tohle bylo vlastně poprvé, co s ním o tom mluvil tak otevřeně. A i když výslovně neřekl, že zemřeli jeho rukou, tak i někomu ne zrovna chytrému jako byl Vincent, přesně došlo, co myslel. Nic na to neřekl a dál poslouchal svého otce.

"Ale byla tam malá asi jedenáctiletá holka, nevím, byla tma, a ta to viděla. Tvrdila, že je jejich dcera."

"Další šmejdka?" zeptal se tupě Vincent.

"Ne, právě, že ne. Jsem si tím téměř stoprocentně jistý. I když to velmi nerad přiznávám, v tomhle stavu jsem kvůli ní," řekl docela neochotně a ošil se. Jeho syn nevěřícně vykulil oči. Jeho otec se nechal porazit malou holkou? To bylo divné.

"Eh… co?" vypravil ze sebe po chvíli.

"Myslel jsem, že by to mohla být divoká magie, ale nebyla. Bylo to silné. Ona nemoha být šmejdka, něco takového by nedokázala. Ani nevypadala jako ti, které označila za její rodiče. Měla dlouhé černé vlasy, hodně vlnité. Někoho mi připomínala, ale nevím, koho. Ale to, co dokázala, byla to zvládnutá bezhůlkové magie."

"Eh? Bezhůlková magie?" Na to Crabbe starší protočil oči. V některých chvílích by se hodilo, aby jeho syn byl chápavější a právě tohle byla jedna z nich. No, smůla. Geny jsou geny, má to po matce. Určitě.

"Že kouzla jsou prováděna bez hůlky, zvládnou to jen ti nejmocnější. Slyšel jsem jen o málo lidech, kteří ji ovládají. Brumbál a Pán zla jsou nejznámější," vysvětlil.

"A jak se teda možné, že to uměla ta šmejdka?"

"Nevím… a není to šmejdka. Jen chci, aby si počítal s tím, že je možné, že nastoupí do prvního ročníku v Bradavicích a přestože bude jen prvačka, musíš si na ni dávat pozor," upozornil ho a cítil, jak jeho hlas opět slábnul a každé slovo bylo víc a víc nepříjemné. Chce to lepší lektvar. Pak se zadíval na Vincenta a mohl téměř slyšet, jak mu o v mozku pracuje, když se snažil vstřebat informace. Pokud nějaký mozek má.

"Já můžu být rád, že žiju. Ta malá mrcha mě byla ochotná zabít a to bez výčitek, ještě se mi vysmála," dodal hořce. "Jestli tam bude, chci, aby ses jí nepletl do cesty, rozumíš, synu?"

"Ano, otče," potvrdil a v tu chvíli se usilovně snažil nějak si uspořádat v mysli vše, co se teď dozvěděl. Velice složité. Poté ho otec odehnal někam pryč s tím, že si potřebuje vzít lektvar a spát.



/AN: Takže, tohle byl první pohled na Izarru. S Lav jsme se dohodly, že na úplném konci uvedeme jisté vysvětlení Izařiného myšlení z 'odborného psychologického hlediska (aneb to, co jsem si přečetla a nastudovala z učebnice od kamarádky a z jedné diplomové práce)' takže se neděste :) ju? Mimochedem, doufám, že se líbil kousek z pohledu Crabbea. Crystal/
PS: doufám, že si oblíbíte nový vzhled stránky :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. března 2012 v 16:22 | Reagovat

Crabbe je ukázkový idiot :D Myslím Crabbeho mladšího, ten se fakt moc povedl :D
Bezhůlková magie? :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. března 2012 v 16:23 | Reagovat

Mimochodem fajn design.
Koukám dvě fotky z Orphan..to byla ale pořádná psychopatka! :D

3 Crystal Crystal | Web | 17. března 2012 v 16:33 | Reagovat

[2]: Děkuju :)

4 Natalia Té Natalia Té | Web | 17. března 2012 v 16:59 | Reagovat

Mě jen napadlo, že vlastně jak bylo to mistrovství ve famfrpálu, tak to už byl Harry ve čtvrtém ročníku, a tady je teprve ve druhém, to je schválně? :)

5 Crystal Crystal | Web | 17. března 2012 v 17:08 | Reagovat

[4]: Natál, kdes nabrala, že je ve druhém? Po prázdinách nastupuje normálně do čtvrtého.

6 Lavender Lavender | 17. března 2012 v 18:18 | Reagovat

[4]: Coo? :D jak tě napadlo že je Harry ve druhém??? :D :O když se na začátku řešiil Sirius Black, byl Harry ve třetím, a ted jak je mistrovství, jde do čtvrteho :) :D

7 Terka Terka | 17. března 2012 v 18:33 | Reagovat

Nemám slov a mimochodem moc se vám povedl nový design.

8 Ivet Ivet | 17. března 2012 v 22:33 | Reagovat

Nádherný design:) A představy Izzary jako orphan se už nikdy nezbavím, stále vidím ten její nenávistný a zákeřný obličej:D

9 litllewitch litllewitch | 19. března 2012 v 14:14 | Reagovat

Vidíte, ten Orphan mi ani nedošel. Musela jsem se pořádně zadívat.
Inu, ke kapitole. Líbí se mi, jak se vám daří vykreslit Izařřinu zmatenost a rozkolísanost mezi tím, že ona je čistokrevná čarodějka, ale její rodiče byl mudla a moták a neví, jak se k celé situaci po setkání se smrtijedem postavit.
Crabba snad ani nemusím komentovat. No...oproti knížkám, tady i mluvil a věta dávala smysl :D.

10 Crystal Crystal | Web | 19. března 2012 v 17:35 | Reagovat

[9]: Ano, Crabbe se překonává :D A děkuju za pochvalu ohledně Izziné zmatenosti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama