7. kapitola „Vítězové a poražení“ - 3. část

13. března 2012 v 7:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"IRSKO VÍTĚZÍ! KRUM CHYTIL ZLATONKU - ALE ZVÍTĚZILO IRSKO - můj ty Bože, tak s tímhle nikdo z nás určitě nepočítal!" Celý jeho proslov byl doprovázen aplausem všech fanoušků - Irských, kvůli jejich výhře, a Bulharských, protože to byl jejich chytač, který zlatonku chytil.



Dále proběhlo předání poháru, vítězové obletěli čestné kolo, komentátor vyzval diváky k potlesku jak vítězům, tak i poraženým, který však prohráli chrabře a se ctí. V nejvyšší lóži proběhly gratulace hráčům. Při tom všem Izarra s úsměvem tleskala a po chvíli už téměř necítila ruce, ale nechala se strhnout davem a nepřestávala. Když dva Irští hráči pozvedli pohár nad hlavu, teprve pak mohla poznat, jak vypadá opravdu pořádný potlesk v podání nadšených kouzelníků a čarodějek. Irové lóže opustili a za posledního potlesku obletěli ještě jedno kolo.


Po tomto začali všichni kouzelníci pomalu opouštět svá místa a mezi stany v kempu začaly velkolepé oslavy. Při cestě k jejich stanu jeden nadšený fanoušek Izarra v záchvatu radosti objal. Ta to nechala být, a aby se neřeklo, jen se tomu zasmála a dál postupovala podél lucerniček, které označovaly cestu lesem.

"My s Christine se ještě na chvíli stavíme popovídat s nějakými jako jsme my do hospody, která je asi patnáct minut odsud. Nevadí ti to?" zeptal se Mark.

"Ne, v pořádku… Ale ještě nejsem unavená. Když jsem šla ráno pro vodu, potkala jsem Harryho Pottera, toho, který žije u babiččiných sousedů, je taky kouzelník. Mohla bych se po něm jít podívat?" řekla a s nevinným úsměvem se na Marka podívala. Chvíli vypadal, že bude proti, ale nakonec se vřele usmál.

"To víš, že můžeš, Hveždičko. Jen se nikde neztrať, ano? Kdyby náhodou, dojdi k hlavní bráně a my si tě tam najdeme," řekl a otcovsky ji pohladil po vlasech.

"Děkuju. Dám si pozor," slíbila, a jakmile se Mark a Christine otočili, šla dál mezi cizí stany. Procházela uličkami pomalu, aby stále měla přehled, kde je, a cestou se rozhlížela kolem, zda nezahlédne známou obrýlenou tvář. Kolem ní stále bylo mnoho kouzelníků, kteří oslavovali a zpívali, ale čím víc se vzdalovala, kouzelníků ubývalo. Postupně se dostala až na opačný konec kempu aniž by Harryho našla. Rozhodla se tedy, že bude lepší, když se začne pomalu vracet, bylo totiž dost dobře možné, že Harry už šel prostě spát a ona jeho stan díky tomu přehlédla. Chodila do kříže kolem stanů v naději, že by Harryho přeci jen potkala. Ono by bylo docela milé, mluvit s někým z jejího světa a zároveň s někým, koho zná.

Když už byla zpět u svého stanu, oslavný zpěv utichl a ze směru, odkud přišla, se ozval bolestný a vyděšený křik.

'Ne. Ne, ne, ne!' pomyslela si, když si uvědomila, že tím směrem byla právě ta hospoda, do které se chystali její opatrovníci a jiný směr zvolili jen proto, že zrovna tou nejbližší uličkou se zrovna cpal neprostupný dav lidí.

Ozval se další výkřik a s ním nastal i zmatek. Kouzelníci zmateně vybíhali ze stanů, aby zjistili, co se děje. Izarra netušila, co má dělat. Jestli se schovat ve stanu a čekat nebo… Na další uvažování neměla čas, protože kolem už nebyl jen zmatek, ale i panika. Lidé začali utíkat a přemisťovat se. Jiní si rychle vzali nejcennější věci ze stanů a zmizeli s nimi. Další prchali do lesa v naději, že jim někdo pomůže.

Ať už se dělo cokoli, nebylo to dobré. Některé stany začaly hořet, ale těch bylo zatím málo. Krom křiku zaslechla i něco naprosto odlišného. Byly to posměšky, smích a nadšený vřískot. Otočila se tím směrem, protože jí nedávalo smysl, kdo by mohl v téhle situaci být šťastný.

'Ti, co to způsobili, samozřejmě,' pomyslela si hořce, když uviděla semknutou skupinku lidí v černém oblečení a s maskami na tvářích, kteří mířili svými hůlkami vzhůru. Podívala se tím směrem a oči se jí rozšířily. Nebyla si jistá, jestli zděšením, znechucením nebo něčím úplně jiným. Vysoko ve vzduchu nad jejich hlavami byli mudlové - Izarra je poznala podle jejich oblečení - a kouzelníci si s jejich těly pohrávali, jakoby to byly loutky.

'Christine a Mark,' problesklo jí hlavou a dala se do běhu směrem k hospodě. Oni neměli jedinou šanci se bránit. Dala se do běhu, několikrát při prodírání se davem málem skončila na zemi. Musela jim pomoct, byli ti jediní, které měla a kterým věřila. Snažila se přidat na rychlosti, když slyšela, že čím víc se blížila, tím byl křik hlasitější a nesnesitelnější. Několikrát si všimla, že oblohu ozářilo jasně zelené světlo.

Utíkala dál a bolely ji nohy. Tohle bylo poprvé, co si myslela, že opravdu chce pomoct někomu víc než sama sobě.

Vyběhla zpoza jednoho stanu a ztuhla na místě, protože nedokázala přimět své nohy k opětovnému pohybu. Tohohle si nikdy nepřála být svědkem. Christine a Mark stáli před hospodou a před nimi byl jedem z těch lidí v kápi a mířil na ně hůlkou. Přála si něco udělat, ale teď nebyla schopná nejmenšího pohybu. Jakoby zamrzla v čase.


"Ale, ale… kohopak to tady máme. Ubohý mudla a jeho špinavá, nechutn -," řekl pohrdavě hrubým hlasem kouzelník.

"Neodvažuj se urážet mou manželku!" zařval na něj Mark, kdežto Christine jen s čirým strachem v očích mlčela.

"A co mi uděláš? Co mi někdo jako ty může udělat, hmmm? Hodíš po mě kámen? Odpad, jako jste vy, je bezcenný!" vysmál se mu a Izarra potichu vykročila směrem k nim. Christine se s ní střetla ohledem, který říkal ať je ticho a uteče.

"Ne, všichni jsme lidé, jsme stejní, jak si dovoluješ - ?!" křikl Mark a pak se stalo několik věcí naráz.

"Mlč, Marku," zašeptala zoufale Christine, která měla docela jasnou představu o tom, co se teď může stát. Černokněžník na něj namířil hůlkou, a kdyby neměl masku, všichni by viděli jeho zlost a nechutenství.

"Vážně? Tak to dokaž! Avada Kedavra!" zaburácel jeho hlas a z konce jeho hůlky vyšlehlo zelené světlo a udeřilo Marka do hrudi. Bezvládně se zhroutil k zemi.

"Ne, Marku, ne! Tati!" souzněl Izařin hlas se smrtící kletbou a než mohla cokoli udělat, zhroutila se i Christine. "Mami," zašeptala bezmocně, zloměně, když sledovala jejich těla ležet vedle sebe a zároveň věděla, že už se nikdy neproberou. Že jsou pryč a ji tady nechali samotnou… Příliš pozdě si uvědomila, kolik toho pro ni znamenali. A to poslední, co pro ně mohla teď udělat, jak se jim mohla naposledy zavděčit, bylo je pomstít. Naplněná nenávistí se podívala na čaroděje.

"Ty! Jak ji mohl!" zařvala na něj a cítila, jak přestává ovládat svou magii. V několika vlnách se uvolnila a ohně v širokém okolí se rozhořely s několikanásobnou silou. Síla její magie neunikla ani kouzelníkovi před ní a se zvědavostí se otočil. Byl překvapen, když zjistil, že ta síla pocházela z malé holky. Nemohla být šmejdka.

"Ale, copak… snad ti nevadí smrt těch nicek," zasmál se nevědomý si toho, že právě hazarduje se svým životem. Ani nepomyslel na to, že někdo jako ona by ho mohl se nebývalou lehkostí zabít.

"Nemluv takhle o mých rodičích," zavrčela nazpět.

"Rodičích? To pochybuju. Jsi adaptovaná, zlatíčko?" řekl sladce a úlisně se pak zasmál. Izaře se dělalo špatně.

"To není tvoje věc, bastarde! Zabil jsi mi rodinu. A ona byla těhotná!" křikla po něm.

"Tím líp! Dostali to, co jim patří. Chamrať jako oni nemá v našem svět co dělat, to čistokrevní vládnou. Měla bys být přece ráda, že jsem tě jich zbavil," ohradil se a zlehka kopnul do jejich těl. Tím činem definitivně rozhodnul o svém osudu. Izarra pocítila, jak jejím tělem začíná proudit surová magie a dere se na povrch.

"Nebudeš mít ani čas toho litovat," řekla s úšklebkem a celý smutek nad tou ztrátou odsunula do pozadí. Teď ji ovládl vztek a touha se pomstít.

"Nějaká sebevědomá, maličká. Vždyť ještě určitě nemáš ani hůlku," vysmál se jí.

Izarra se na něj podívala prázdným, skoro až hrůzu nahánějícím pohledem.

"Mám, ale řekněme, že ji ani nebudu potřebovat. Za tohle tě zabiju," řekla hlasem, který byl protkán ledovým chladem nenávisti. Hořce se zasmála, když magie z jejího jádra zasáhla kouzelníka a ten s jekotem dopadl na zem, kde se začal svíjet v bolestech. Žár prostupoval jeho tělem a cítil se, jakoby jeho srdce a hlava byly v plamenech. Za pár vteřin zůstal více méně klidně ležet na zemi, ale nepřestával křičet. Bylo to podruhé, co někomu ublížila tímhle způsobem a musela uznat, že bylo stejně uspokojující, jako prvně.


"Hej, ty tam, holko! Musím, tě dostat pryč, než přijdeš k úrazu, ano?" uslyšela za sebou hlas nějaké pracovníka z ministerstva a pak ucítila, jak ji ze zadu chytil a na to ztratila pevnou zem pod nohama. Najednou se cítila unavená a upadala do hluboké temnoty. Kdesi daleko za sebou slyšela utichávající řev, ale už tomu nedokázala věnovat pozornost. Jediné, co si teď plně uvědomovala, byl fakt, že její nevlastní rodiče, jediní lidé, kterým kdy plně věřila, byli mrtví - zavražděni, kvůli podřadnosti jejich krve, která nebyla hodná toho být součásti jejího světa. Její svět se změnil, protože s tou myšlenkou už to nebylo jen její okolí, které potemnělo, ale hlavně i její vlastní duše. Už nebyla naděje, že se někdy dostane na světlo.


/AN: No, co napsat. Co se stalo, stalo se. Upřímně jsem velmi zvědavá na vaše reakce. Dobou zprávou je, že po příští kapitole se konečně dostaneme do Bradavic. Crystal/
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. března 2012 v 9:57 | Reagovat

No, ten poslední odstavec může nabízet dojem, že se Izzara přikloní na stranu zla a bude zastávat názor, že zemřeli proto, že měli a že si to jako mudlové zasloužili. Doufám, že to tak nebude. Že jí to bude líto a...v tom jednání bude vidět hloupost a nespravedlnost.

Ovšem co s ní bude dál...jsem zvědavá.

2 litllewitch litllewitch | 13. března 2012 v 13:22 | Reagovat

Já bych to neviděla, že by si myslela, že si to zasloužili, to určitě ne. Svým způsobem je měla ráda.
Jestli se ale dostane do Zmijozelu, tak bych nechtěla být v její blízkosti, protože tam by se mohla nehezky vyřádit na čistokrevných kouzelnících.
Každopádně by mě zajímala, jestli ta poslední věta je konstatování faktu, nebo pouze Izařřin subjektivní pocit.

3 Wow Wow | 13. března 2012 v 13:51 | Reagovat

Tahle část se vám holky zvláště povedla, tím samozřejmě nechci říct že ty ostatní byly špatné, ale tahle je zatím nejlepší. Doufám že brzo přidáte další. :)

4 Crystal Crystal | Web | 13. března 2012 v 14:03 | Reagovat

[3]: O, děkujeme :)

[1]:[2]:: Jak to tak vidím, v příští kapitole budeme hodně řešit psychiku, co? :D

5 Lavender Lavender | Web | 13. března 2012 v 17:45 | Reagovat

No upřímně jsem zvedava na vaše reakce na Izziné chování v průběhu dalších kapitol :D tohle, je teprve začátek.... :D Muhaha

6 Ivet Ivet | 13. března 2012 v 17:56 | Reagovat

Tyjo, najednou takový zlom:-O:D Tady mi snad poprvé Izzara nepřišla protivná a nevadila mi, naopak jsem s ní byla za jedno, moc se mi tu líbila:) Mám takový dojem, že zrovna tenhle strašný zážitek by moh trochu rozhodnout o Izzařině osudu, jestli se vydá na stranu zla či dobra. Asi je to ještě příliš brzo, ale nenapadá mě nic, co by jí mohlo víc přesvědčit o tom, že zlo je zlé:D Než to, že jí zabilo rodiče. No uvidíme, jsem strašně zvědavá, dva týdny nebudu doma, tak se mi to tady pěkně nakupí ty kapitolky, achjo, to nevydržím:D

7 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. března 2012 v 21:07 | Reagovat

[4]: Uvidíme, mně jde hlavně o to, že pokud bude Izzara zlá, čistokrevná a přidá se na smrtijedskou kolej, půjde vlastně ve stopách otce...no negativní postava v hlavní roli, kolem které se to celé točí, není to nejlepší, člověk jí musí nenávidět a poznamená to pak jeho vidění příběhu :D

8 Crystal Crystal | Web | 13. března 2012 v 22:02 | Reagovat

[7]: Jak ráda bych teď spoilerovala! Ale nemůžu, sakra! XDD No, jediné, co prozradím je to, že její charakter se bude postupně vyvíjet po celý příběh, takže jak se bude chovat teď, nebo za dvě, tři nebo pět kapitola není směrodatné :)

9 Lavender Lavender | Web | 15. března 2012 v 21:35 | Reagovat

Souhlasím s Crystal :) Příběh je docela z velké části hlavně o vývoji jejího charakteru... Není jasné, jak se díky určitým událostem změní... No, řekla bych toho víc, ale nechci prozrazovat příběh :D Jen jsem chtela říct, že jestli vám Izarra teď připadá taková, za pár kapitol vám může připadat uplně jiná :) Ona si totiž názory teprve vytváří

10 Hanka Hanka | 6. května 2012 v 19:52 | Reagovat

Proč si je nechala zabít?????

11 Liwrrete Liwrrete | 6. května 2012 v 22:13 | Reagovat

já se opravdu nestačím divit...tohle jsem fakt nečekala....jinak to máte moc pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama