7. kapitola „Vítězové a poražení“ - 2. část

8. března 2012 v 8:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Tři. Dva. Jedna." S tím zavřela oči a ucítila trhnutí kupředu. Pod nohama ztratila pevnou zem, s jejími vlasy si pohrával silný vítr. Ani se neodvažovala otevřít oči, kdo ví, co by uviděla. Otevřela je až když ucítila náraz a opět se nohama ocitla na pevné zemi. Trochu se zakymácela, ale nespadla. Tedy, až do chvíle, kdy na ni nešikovně spadl Mark a tak oba skončili na zemi, na rozdíl od Christine a pana Corbina, kteří sice lehce zavrávorali, ale jinak se bez větších problému udrželi na nohou. Izarra na nic nečekala, postavila se na nohy a klepala se od trochy hlíny.



"Šest hodin a 46 minut ráno, přenesení z Březové mýtiny. Všichni v pořádku jak vidím," řekl jeden ze dvou kouzelníků, kteří postávali vedle nich, a pečlivě kontroloval čas na hodinkách a druhý horečně cosi zapisoval. Jak si je Izarra prohlédla, v duchu se musela zasmát. Očividně se snažili být oblečení jako mudlové; no, zrovna jim to nevyšlo. Izarra to nechala být a jednomu z nich podala přenášedlo, když ji požádal.

"Jména?" zeptal se druhý s nosem zabořeným do pergamenu a vzhlédl, pohled se mu zaměřil na Corbina.

"Desmonde, sem si vás ani nevšim. Už tady trčím celou noc. Už jsem to říkal aji Weasleymu. No, když si to někdo umí zařídit. Vaše rodina má stan asi třicet minut pěšky tímdle směrem, je to v druhém úseku. Správce je Payn." názorně ukázal kamsi do lesa a pokračoval: "Však to najdeš. A vy budete jak?" podíval se na Christine a Marka.

"Davidsonovi," řekl jednoduše.

"Ano, Davidson… Davidson. Hned vás najdu. Ano, tady to mám. Jste hned v prvním kempu stejným směrem jako Desmond. Ptejte se po Robertsovi, ten už vás pak navede."


V čele s Corbinem se vydali přes vřesoviště, které bylo schováno pod hustou mlhou, a pak přes les. Izarra se tentokrát do konverzace nezapojovala téměř vůbec, spíš se snažila dávat si pozor na nohy, aby v té mlze nezakopla o nějaký náhodný kořen. Cítila se, jakoby stále zacházeli hlouběji a hlouběji do lesa, ale po nějaké chvíli se před nimi opravdu objevila brána kempu, za kterou už bylo nespočet stanů postavených na obrovské louce a i v takových ranních hodinách se to tam hemžilo lidmi. Kouzelníky, kteří se sjeli z celého světa, aby viděli finále. Izarra se usmála. Tohle bylo lepší než Příčná.

U brány byl maličký domek, u kterého stál nějaký muž a sledoval dění kolem stanů. Podle oblečení zřejmě jediný opravdový mudla kolem… Tedy až na Marka, samozřejmě.

"To bude ten Roberts, ne?" zeptala se Izarra Christine, která šla vedle ní.

"Pravděpodobně. Oblečený je alespoň nejnormálněji," potvrdila a za chůze si z batohu začala vyndávat peněženku.


"Dobré ráno. Promiňte, jste pan Roberts?" zeptala se mile Christine.

"Dobré. To budu já," potvrdil. "A vy budete…?" dodal otázku a všechny si prohlédl. Na pár okamžiků se zadíval na neladící oblečení Corbina, ale po vše, co už toho rána viděl, raději mlčel.

"Davidsonová, mám tady rezervované místo na stan pro dnešní noc," zahlásila.

"Zaplatíte předem, že? A víte, je to zajímavé, ale většina lidí si zamluvila místo právě na jednu noc - nechápu, je to jakoby se tu konal nějaký sjezd."

"Asi náhoda, kolik to bude?" zeptala se a začala hrabat v peněžence. Pak podala Robertsovi sumu, kterou zahlásil, a trochu znervózněla, když se po přepočítání celý rozzářil.

"Konečně!" vykřikl nadšeně.

"Pane?" zeptala se nechápavě Christine a podívala se na Izarru, která nechápavě pokrčila rameny.

"Konečně se našel někdo, kdo se v librách vyzná. Dneska tady jsou totiž samí cizinci, kteří jsou z těch peněz úplně mimo," vysvětloval. Izarra se jen ušklíbla. Přeci jen tahle výchova měla nějaké výhody, ne moc, ale teď se jí to hodilo.

"Vaše místo se směrem k lesu, asi padesát metrů od něj. Přeji příjemný pobyt." S tím jim Roberts podal plán kempu a jim přestal věnovat pozornost. Rychle se vydali najít jejich místo.

Většina stanů, kolem kterých procházeli, vypadala poměrně normálně a mudlovsky - když se tedy pomine, to, že mnoho z nich mělo komíny, občas ale narazili i na takový, který byl vyzdobený podle toho, kterému týmu jeho majitelé fandili. Byly tedy buď zelené, nebo červené. Po chvíli, během které se zvedla mlha, se konečně dostali k volnému prostranství, u kterého byla cedule, na které bylo napsáno jejich příjmení.

"Máte docela dobré místo," okomentoval to Corbin ihned a Izarra se na něj tázavě podívala. "Jste jen kousek od lesa a hřiště je hned na jeho opačném konci," vysvětlil. Izarra jen chápavě pokývla hlavou a sundala si ze zad batoh.

"Ještě mám speciálně pro tebe pár pokynů. Žádná kouzla, která by nás mohla prozradit před mudly, ano?" Dostalo se mu od Izarry dalšího kývnutí.

S Corbinovou pomocí se jim do půl hodiny podařilo postavit už předem očarovaný stan. Nevypadal dokonale, takový průměrný mudlovský; přesně tak, jako to mělo být. A uvnitř byl neuvěřitelně velký. Mark byl tím pohledem úplně omámený, že se nezmohl na jediné slovo. To na druhou stranu si hned hodila batoh na postel. Corbin se jen rozhlédl kolem a když se ujistil, že je vše v pořádku, rozhodl se, že bude nejlepší, když pomalu půjde.

"Možná se uvidíme na zápase, do té doby, nashledanou," rozloučil se s nimi a vydal se za svou vlastní rodinou, která byla, jak si Izarra pamatovala, ubytovaná v druhém úseku.

"Brzy bude čas na oběd, budeme potřebovat nějaké dřevo na oheň… Máme ve stanu sice kamna, ale už nemáme co do nich. A v neposlední řadě potřebujeme i vodu," řekla Christine, když zkoumala hodinky. Ani nemusela nic říkat nahlas a Izarra si vzala dvě láhve, které našla ve stanu, plánek kempu a vydala se pro potřebnou vodu. K její smůle musela dojít až na opačnou stranu.

Cestou si prohlížela různorodou výzdobu stanu a v duchu se smála nepatřičně oblečeným kouzelníkům. V jednu chvíli se zastavila a zírala na skupinku, ve které byla holka s kudrnatými hnědými vlasy, nějaký zrzek a černovlasý kluk s brýlemi. Neviděla ho už přes rok, ale byla si jistá, že to musí být Harry Potter. Dřív, než stačila cokoli udělat, se jí vytratili z dohledu a jí nebývalo nic jiného, než pokračovat v hledání vody. Však pokud bude chtít, Harryho může najít později…


Celý den jí ubíhal až příliš pomalu. Tolik se těšila na zápas, ale večer ne a ne přijít. Většinu odpoledne strávila tím, že s rodinou chodila kolem různých prodejců a neustále odmítala Markovy návrhy, že jí něco koupí s výmluvou, že ještě ani netuší, komu bude fandit, takže by to bylo zbytečné. Nakonec od něj nedostala žádný z těch klobouků, trojlístků, pohyblivých figurek - tu si koupil Mark pro sebe, vlaječek a dalších nesmyslů, ale program zápasu a speciálně okouzlený dalekohled, který měl víc funkcí, než dokázala spočítat. Ten se jí zdál velmi užitečný a praktický nejen při sledování famfrpálových zápasů.

Před tím, než měl začít zápas, se vrátili zpět do jejich stanu, kde si dali lehčí večeři a Christine, která nebyla zvyklá vstávat tak brzo jako ten den, si vypila už čtvrtý šálek kávy.


Kdesi v lese se ozval hlasitý gong a s tím se ze stanů vyřítil nespočet kouzelníků a čarodějek. Izarra si ještě vzala svou hůlku, kterou rozhodně nehodlala nechat jen tak se válet ve stanu, a vyšla před stan, kde už na ni čekal Mark s Christine.

"Nemůžu uvěřit, že to uvidím. Lidi, kteří létají na košťatech. Fascinující!" řekl Mark a Izarra se od srdce zasmála. Christine popadla Izarru za ruku, protože v tom davu lidí bylo docela dobře možné, že by se někde ztratila. Nechali se unášet davem, protože přes něj ani neviděli na cestu, kterou by měli jít. Jen letmo postřehli, že už nejsou v kempu, ale v lese a s úsměvy postupovali dál. Za nějakých dvacet minut živé diskuze o famfrpálu se dav rozpustil a před nimi se objevil obrovský stadion.

"Tam musí být nejmíň padesát tisíc míst k sezení," zašeptala omámeně Izarra a nespouštěla ze stadionu oči, které se třpytily úctou. Bylo neuvěřitelné, že vůbec něco takové mohlo existovat. V čele s Christine, která v rukou držela tři lístky, se dostali až ke vchodu, kde je, když se dostali na řadu, podala pracovníkovi ministerstva.

"Vaše místa jsou v druhém sektoru, postupujte po levém schodišti. Vše je označeno. Přeji příjemnou podívanou," řekl monotónně, stejně jako skupině, která následovala po nich. Očividně ze své práce nebyl dvakrát nadšený.

Izarra šla jen pár centimetrů za Christine a Markem, aby je někde neztratila a stoupala po schodišti, až se dostala k odbočce na tribunu, kde byla jejich místa.

"Tudy," upozornil ji Mark rychle a chytil ji za ruku, když se proplétali davem bulharských fanoušků.

Neměli nejhorší místa, ale ani nejlepší. Izarra byla ráda, že se vůbec na mistrovství dostala; do jejích narozenin ji ani nepřišlo na mysl, že by vůbec mohla. Prošli přibližně do poloviny řady sedadel a usadili se. Místa vedle nich ještě nebyla obsazená, ale Izarra mohla pozorovat, že z obou stran už se k nim blížili skupinky kouzelníků se zelenými klobouky na hlavách. Chvíli si prohlížela i ostatní kouzelníky, momentálně si jich tady bylo už něco kolem sedmdesáti tisíc a další přicházeli na tribuny velkého oválného stadionu, který byl ozářený jasným zlatým světlem, které jakoby vycházelo ze samotného hřiště. Byl to dokonalý světelný efekt.

Izarra svou pozornost zaměřila přímo na hřiště, které vlastně viděla poprvé v životě. Dříve o něm pouze četla. Na obou stranách byly vysoké sloupy zakončené obručeni, kterými hráči prohazují míč - camrál a získávají tak body. Napravo od nich byla obrovská tabule, na které byla reklamy? Izarra nemohla věřit svým očím, myslela si, že tohle dělají jenom mudlové. Zřejmě se mýlila. Ve snaze zabavit se, dokud zápas nezačne, se do nich začetla. Zrovna tam bylo něco o novém typu sportovního koštěte. Koutkem oka zahlédla, jak Mark studoval program a živě ho probíral s Christine. Když se odvrátila od reklam, její pozornost si upoutalo malé stvořeníčko oblečené do kusu hadru, které jí prošlo kolem nohou. Netušila, co to bylo zač, ale bylo to poměrně zajímavé. Když tvor procházel kolem Marka, vylekaně sebou trhnul, ale Christine mu hned vysvětlila, že se jednalo o domácího skřítka, to uslyšela i Izarra a hned jí to bylo jasnější.


"Dámy a pánové," rozezněl se stadionem hlas nějakého kouzelníka. "Vítejte! Vítejte na finále čtyřstého dvacátého druhého mistrovství světa ve famfrpálu!" Na to všichni diváci spustili bouřliví jásot a začali tleskat. Na všech tribunách fanoušci začali mávat vlaječkami v barvách jejích týmů. Izarra dokonce slyšela něco, co se vzdáleně podobalo Irské národní hymně, do které se pletla další píseň. Logicky si odvodila, že se pro změnu jednalo o tu Bulharskou. V tu chvíli z tabule zmizely reklamy a nahradilo je počáteční skóre obou týmů. Dvě velké nuly.

"A teď, beze všech odkladů, dovolte, abych vám přestavil… maskoty bulharského družstva!" ozvalo se do okolního hluku. Přibližně v polovině jeho proslovu, dav utichl a čekal, co se bude dít. Všichni fanoušci Bulharů nadšeně zaburáceli a v na plochu hřiště vplulo snad sto žen a začala tančit.

"Oh, né, víly!" zaúpěla vedle ní Christine a lehce otráveně se opřela do svého sedla.

Izarra vedle sebe uslyšela hlasité plesknutí a okamžitě se podívala nalevo. Christine právě vlepila Markovi pěkně silnou facku.

"Opovaž se na ně ještě jednou takhle podívat!" okřikla ho. Izarra právě pochopila, jaký mají víly vliv na mužskou část fanoušků.

"Dobře, dobře," zašeptal zmateně a zakoukal se na tkaničky svých bot, dokud hudba neutichla a víly nezmizely.

Kouzelní uvedl maskoty Irů a s jeho posledním slovem se na stadion vřítilo něco, co se podobalo zelenozlaté kometě a jednou obletěla celé hřiště, pak se rozdělila na dvě menší a ty vyrazily k brankám. Izarra se na moment podívala na Marka, který na scénu před sebou hleděl s otevřenou pusou. Nad stadionem se objevila duha a všichni k ní vzhlédli. Sledovali, jak duha obě komety spojila a pak zmizela; zároveň s tím se obě světelné koule spojily a splynuly. Vytvořily tak tvar trojlístku, který se vznesl a chvíli si jen tak plul nad všemi fanoušky. K překvapení všech z něj začal padat zlatý déšť. Byly to zlaté mince a několik z nich dopadlo Izaře do klína, ta si je překvapeně prohlížela a přemýšlela, jestli jsou pravé.

Pak rozpoznala, že trojlístek tvořili malí skřítkové; byli to leprikoni, o kterých četla v učebnici pro jeden z jejích volitelných předmětů - péči o kouzelné tvory.

Trojlístek se rozplynul a skřítci se přesunuli na opačnou stranu hřiště než víly.

"A nyní, dámy a pánové, prosím, uvítejte je - famfrpálové národní družstvo Bulharska!" zazněl hlas kouzelníka, který dnešní zápas komentoval, a na to začal za potlesku diváků postupně vyjmenovávat všechny hráče, o kterých Izarra neměla nejmenší tušení, že existují, alespoň ne do doby, než jí je všechny dopodrobna popsal pan Corbin. Pak se na hřiště vznesl i jejich chytač Viktor Krum.

"Oni, oni jsou vážně na košťatech!" řekl nevěřícně Mark, když se vzpamatoval z počátečního šoku.

"Je to úžasné," souhlasila rychle Izarra a nepřestávala tleskat, když se na hřiště dostavili i hráčky za tým Irska.

"Kterému družstvu budeš fandit?" zeptal se jí. Izarra k němu vzhlédla.

"Těm lepším?" nadhodila. Mark pozvedl obočí.

"A to podle tebe jsou?"

"To se rozhodnu během zápasu," řekl a mírným úšklebkem.


Komentátor ještě představil rozhodčího. Byl to nějaký Egyptský kouzelník, jehož jméno Izarra slyšela prvně v životě, ale asi byl dost významný, když to byl předseda mezinárodního famfrpálového svazu. Kouzelnk se vyhoupl na koště, které měl do té do pod paží, a kopnutím do nějaké bedny ji otevřel; vyletěly z ní všechny míče potřebné pro hru doprovázené malou zlatonkou, která Izaře ihned zmizela z dohledu. Rozhodčí se pak ne zrovna rychlým tempem vydal za míči a sledoval hru.

Izarra si vytáhla očarovaný dalekohled, chvíli jí sice trvalo, než se ho naučila ovládat, ale pak už si vychutnávala dokonalou hru. Zatím své sympatie přikláněla k Irům, ale všimla si, že chytač od Bulharů byl šikovnější. Ne, že by se v tom nějak vyznala, ale alespoň jí to tak připadalo. A Irové dali první gól. Izarra začala hlasitě tleskat a široce se usmívala na leprikóny, kteří vytvořili velký zářivý trojlístek. Víly naproti nich se však zrovna nadšeně netvářily. Hra se opět rozběhla a Irové během několika málo minut střelili další dva góly. Už to bylo třicet nula. K její rozmrzelosti další gól dali Bulhaři a ona si pod vším tím řevem musela zacpat uši. Ani netušila jak, ale jeden z Irů, jejich chytač, skončil za zemi a Izarra zděšeně vyjekla.

"Pane Bože! Nestalo se mu nic? Pád z takové výšky nemohl přežít! Nebo si musel něco zlomit, vždyť…" drmolil mark zoufaly a měl co dělat, aby nevyskočil ze svého sedadla.

"Marku, klid. Měl chrániče a vidíš… už hlásí oddechový čas. Posílají za ním lékouzelníky, aby mu pomohli. Bude v pořádku," uklidňovala ho Christine a Mark jí jen nepřítomně přikývl; stále se tvářil dost zděšeně.

Oddechla si, když se jejich chytač opět vrátil do hry a západ pokračoval leště lépe než před tím. Pak přišlo na řadu trestné střílení Irů, když na jednoho hráče fauloval nějaký Bulhar. Leprikóni se začaly posmívat vílám, které se v odpovědi roztančily a omámily tak i rozhodčího, který si to nakráčel přímo k nim. Izarra se škodolibě rozesmála, když hlas komentátora pronesl: "Vražte mu někdo jednu, ať se vzpamatuje!" Přiběhl k němu jeden lékouzelník a opravdu ho kopl do nohy; fungovalo to a rozhodčí se pokusil vykázat maskoty, spíše maskotky, ze hřiště. To se však nelíbilo Bulharským hráčům a dva z nich se snesli k rozhodčímu a dali se s ním do hádky. Argumenty na něj zřejmě nezapůsobili, protože dvakrát zapískal a tím přidělil Irům další trestná střílení.

Hra se s nevídanou zuřivostí rozjela dál a Izarra netušila, kam se má dívat dřív. Přišli na řadu další fauly a góly. Irové byli stále ve vedení, což se Izaře líbilo.

Vyvalila oči, když Kruma zasáhl potlouk přímo do obličeje a slyšela Marka říkat cosi o otřesu mozku. Z dalekohledu poznala, že Krum má dozajista zlomený nos, ale odvážně pokračoval ve hře.

Zatímco Izarra sledovala Kruma, Irští fanoušci začali jásat. Jejich chytač letěl střemhlav dolů, v tom jí došlo, že musel spatřit zlatonku. Krum letěl těsně za ním. Irský chytač už podruhé skončil na zemi a Izarra bolestně sykla, když viděla jeho pád.

"Krum ji chytil," zašeptala, když si všimla malého lesklého čehosi, co svíral v ruce a ve spirále letěl vzhůru. Rukou měl při tom nataženou a zlatonku vystavoval jako trofej.

Izarra začala tleskat, protože i přesto, že zlatonku chytil chytač Bulharů, vyhráli Irové. Po vteřině to vyhlásil i komentátor.

"IRSKO VÍTĚZÍ! KRUM CHYTIL ZLATONKU - ALE ZVÍTĚZILO IRSKO - můj ty Bože, tak s tímhle nikdo z nás určitě nepočítal!" Celý jeho proslov byl doprovázen aplausem všech fanoušků - Irských, kvůli jejich výhře, a Bulharských, protože to byl jejich chytač, který zlatonku chytil.



/AN: To nejdůležitější v poslední části! Takže, pamatujete si všichni, co se má stát PO zápase? Crystal/
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 9. března 2012 v 11:28 | Reagovat

Velmi dobře si pamatuju, co se má stát. Tak jsem zvědavá, jaký dopad to bude mít na ni :D

2 Ivet Ivet | 10. března 2012 v 19:16 | Reagovat

Tak tuhle kapitolu jsem jen tak letmo prolétla, v podstatě je stejná, jako z pohledu Harryho:) Na děj po zápase se však moc těším:-)

3 Crystal Crystal | Web | 10. března 2012 v 19:23 | Reagovat

Já vím... popravdě jsem ji téměř přepsala z knihy - prostě kánon porušit nechci. Jsem zvědavá na reakce u dalšího dílu :)

4 Ivet Ivet | 10. března 2012 v 20:13 | Reagovat

Jasně, chápu a vůbec to neodsuzuju a jsem ráda, že se věrně držíte knihy, časové osy a tak:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama