7. kapitola „Vítězové a poražení“ - 1. část

3. března 2012 v 16:30 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Už musím jít. Ten kouzelník z ministerstva tady bude každou chvíli. Nejpozději pozítří jsem zpátky. Slibuju," uklidňovala Izarra svou krajtu, která ne a ne slézt z její ruky. Její stisk byl silný, že Izzina ruka začínala pomalu ale jistě fialovět.



"A nemůžeššš mě… prossstě… vzít sss sssebou? Jeden had navíc… co ti to udělá?" žadonila a stále se odmítala hnout. Při tom se snažila vypadat tak roztomile, jak jen had vypadat může. Bylo obdivuhodné, jak se její přidrzlé poznámky a narážky najednou dokázaly vytratit.

"Vysvětlovala jsem ti to už několikrát, Sekhmet. Bude tam moc lidí a moc velký prostor. Já bych nerada, aby ses mi někde ztratila. To chápeš, že?" zeptala se svého mazlíčka a konejšivě ho pohladila po zářivě zelených šupinách na hlavě.

"Jissstě. Chápu. Vrátíššš ssse za pár dní? A v pořádku?" ptala se a z jejího syčení bylo jasně cítit, že nehodlá přijmout jinou než kladnou odpověď. Izarra se na okamžik usmála, ale pak se zarazila.

"V pořádku? Neměla bych se na to ptát já tebe?" podivila se, ale přesto byla velmi potěšená nad věrností a starostlivostí jejího hada. Už pár měsíců to nebyla ta krajta jako při prvních dnech po koupi, která bez své větve odmítala jakoukoli komunikaci, a když už s ní promluvila, většina z toho byly urážky, o kterých Izarra věděla, že nejsou myšleny příliš vážně, ale přesto to byly urážky, které by si zvíře ke svému pánovi dovolit nemělo.

"Ne," zasyčela v odpovědi a lehce zavrtěla hlavou. Jak výstižná odpověď. S tou ale Izarra spokojená opravdu nebyla.

"A máš v plánu mi říct proč?" Zpříma se zadívala na Sekhmet a čekala na konkrétnější odůvodnění jejích starostí.

"Měla jsssi šššpatný ssspánek. Mluvila jsssi z něj mým jazykem, sssyčela jsssi," vysvětlila konečně; zněla trochu posmutněle.

"Vážně?" Ona syčela? A ještě k tomu ze snu, kdyby si alespoň pamatovala, jestli se jí vůbec něco zdálo.

"Nešššlo tomu ale rozumět, byla tam ssslova, ale nedávala sssmysssl. Neznělo to ale šššťassstně. Co ssse ti zdálo?" Zeptala se Sekhmet a několikrát zvědavě vyplázla jazyk. Teď pro změnu čekala ona na svou majitelku.

"Jediné, co si pamatuji…" Izarra se zamyslela a za hlubokého soustředění začala ve svém vědomí hledat nějaké vzpomínky na sny z posledních dní. Po pár vteřinách si dokázala vybavit jen pouhé útržky.



Byla jí zima, seděla na něčem tvrdém zabalená do kusu látky. Téměř se nemohla pohnout… Cítila se podivně, necítila bolest… jen, že to nebyla ona, byla jen pozorovatel, který sledoval dění kolem cizíma očima, z úplně jiného těla než jí bylo vlastní. Ale to vše přebila ta velká zima a pocit bezmoci. Cítila se nemocná a slabá… A pak…

"Je za dveřmi, můj pane, on - ten zahradník, ten špinavý…" slyšela tichý syčivý hlas, který jí zněl povědomě. Otočila hlavu za tím zvukem. A stále jí byla zima. Kolem bylo přítmí…

"Pozvi ho dovnitř, Červíčku. Co to máš za způsoby?" pronesla tiše.

Pohled na místnost se změnil. Dívala se do vrásčité tváře nějakého starce.

"Ava…"

Zelený záblesk vše ozářil. Byl konec.


"Mluvila jsem s někým… a pak si pamatuju zelenou záři, nic víc, nic co by bylo důležité. Byl to jen sen."

"V to doufej…" zašeptala Sekhmet. Kdesi venku se ozvalo prásknutí, které už Izarra za těch pár měsíců znala velmi dobře. Někdo se právě přemístil k jejich domu.


"Izarro, pojď dolů! Už je čas," zavolala zespoda Christine naléhavě.


"Víš, že to nemůžu protahovat. Nechám ti otevřené terárium, budeš mít volný celý dům." Řekla Izarra a svou ruku s obtočenou Sekhmet natáhla k větvi, na kterou si pak velmi neochotně krajta přelezla.

"Vážně musssíššš?" zeptala se Sekhmet znova, zklamaná, že její nová taktika být věrná a starostlivá totálně selhala. Příště se na to vykašle, třeba to bude mít větší úspěch. Ale na druhou stranu opravdu nechtěla, aby se Izarra dostala do nějakého nebezpečí. Byla to její majitelka, starala se o ni. Za to jí Sekhmet byla vděčná a byla k ní loajální, i když to ve většině případů nedávala najevo.

"Uvidíme se za pár dní," rozloučila se a než popadla tašku, ve které už měla sbalené potřebné věci včetně hůlky, a vyběhla z pokoje, ještě pohladila svého šupinatého mazlíčka po těle. Ta se s ní rozloučila tichým syčením a pevně se stočila kolem své větve. Pak už jen čekala, až se její majitelka zase vrátí.

"Jen sssi dávej pozor, paní," zašeptala Sekhmet, když Izarra vyklouzla ze dveří. Popravdě netušila, zda ji slyšela, ale upřímně v to doufala. Pevněji sevřela svou větev a snažila se vše zaspat.

"Už jdu," zavolala Izarra na její rodinu, když sbíhala schody. Z jejího hlasu bylo jasně znát, že famfrpálu už se nemůže dočkat; nesnažila se to skrývat, protože momentálně nedokázala najít sebemenší důvod, aby musela kontrolovat své pocity nebo je alespoň nedávat na venek znát. Teď byla prostě tak šťastně, jak jen dítě jejího věku být může.

Jakmile se nohou dotknula toho posledního, na přední dveře se ozvalo zaťukání. Zdá se, že jejich dnešní průvodce, jak si pro sebe označila pana Corbina, dorazil. Původně měla v plánu otevřít sama, ale Christine se k nim dostala dříve, a proto šla za Markem do obývacího pokoje. Jak viděla, ještě dobalovat poslední věci.


"Pane Brumbále, jsem ráda, že vás zase vidím. A vy pane, vy musíte být Desmond Corbin, že? Jen pojďte dál," uslyšela Izarra Christinin hlas ode dveří.

"Těší mě, madam." Tenhle hlas neznala, proto ho přisoudila Corbinovi. Zbytku jejich krátkého rozhovoru nevěnovala pozornost, jen postřehla, že Brumbál už byl opět pryč. Zřejmě tady byl jen, aby se ujistil, že Corbin najde správnou rodinu. Vlastně, když se nad tím zamyslela, už to bylo nějakou dobu, co zůstal déle nebo měl s Izarrou lekci. Pravděpodobně usoudil, že už nejsou nutné. To by znamenalo, že je dostatečně připravená i na vzdělání v Bradavicích… že jí bezhůlková magie pomohla a už nebylo potřeba jí dále rozvíjet za účelem naučení se kontrovat její magické jádro. Ale proč by s tím měla přestat, když jí jde, baví ji, a když bude z jejích budoucích spolužáků jediná, která ji bude umět. Izarra milovala ten pocit, že je výjimečná a lepší než ostatní.

Její tok myšlenek přerušila Christine a Corbin, kteří právě překročili práh pokoje. Byl asi o tři hlavy vyšší než Christine, tomu se Izarra nemohla divit při Christiných pouhých ani ne sto šedesáti centimetrech. Jeho vlasy byly zvláštní barvy. Po okamžiku přemýšlení, se Izarra rozhodla nazvat ji jantarově zlatou blond. Taky byly trochu delší, ale stále ne dostatečně na to, aby si je aristokraticky svázal dozadu, jak to viděla u nespočtu kouzelníků při návštěvách Příčné ulice. Oči měl světle modré, možná trochu do šeda.

"Jmenuji se Desmond Corbin. Ty budeš Izarra, viď?" zeptal se jí kouzelník a vykročil k ní s nataženou rukou. Izarra ji přijala a s úsměvem přisvědčila, že je to opravdu ona.


"Takže, naše přenášedlo se nachází na Březové mýtině v jižní části Geldrellského lesa. Máme asi hodinu a půl, abychom se tam dostali. Jelikož nejsem schopný vás všechny přemístit a v lese není netaxové spojení, použijeme mudlovský automobil - mám jen slabou představu o tom, co to je a vlastně netuším, jak to funguje, ale slyšel jsem, že to dokáže rychle přepravit osoby z místa na místo," uvedl Corbin.

"Autem bychom to měli stihnout," souhlasila Christine a pak se otočila na Marka. "Ten les je asi dvacet minut od nás, že? A pak na mýtinu dojdeme pěšky." Ten jí přikývl.

"Myslím, že můžeme vyrazit," zavelela tedy Christine a vydala se do garáže, kam ji všichni ostatní následovali. Jen Corbinovi to trochu trvalo, protože se zastavoval téměř u každé věci typické pro mudly. Nijak ty věci sice nekomentoval, ale vypadal velmi zvědavě a každou si pár okamžiku prohlížel. Když se ale dostal k autu, netušil, co má dělat.

"Jen si nastupte, Izarra vám pak ukáže, jak se zapíná bezpečnostní pás," pobídl ho Mark a sám si sedl na místo řidiče. Izarra s lehkým posměšným úšklebkem sledovala Corbina, který opatrně zatáhl za kovový úchyt na dveřích a velmi překvapeně sledoval, že se dveře opravdu otevřely, a pak s lehkými obavami v očích nastoupil dovnitř a dveře zase zavřel. Jelikož Mark určil Izaře vysvětlit zapínání pásu, usoudila, že by bylo lepší dát se do toho, co nejdříve.

"Takže, tohle," názorně před sebe natáhla bezpečnostní pás, "je pás, který používáme z bezpečnostních důvodů. Není to zrovna nejpohodlnější, ale kdyby se stala nějaká nehoda, může vám to zachránit život," řekl stručně.

"Nehoda?" optal se překvapeně Corbin, ale i přes jeho zaražení, si před sebe natáhl pás.

"Nehoda. Ale nám se nic nestane. Mark bude řídit opatrně," ujistila ho.

"Takhle se zapíná," zahlásila, aby si opět přitáhla jeho pozornost a pás zapnula. "To, že se ozve cvaknutí a pás se nestočí zpátky, znamená, že je to dobře." Překvapivě se mu to podařilo už na druhý pokus.

Mark nastartoval auto; zvuk motoru Corbina trochu zmátl, ale zvykl si.

"Co ti mudlové nevymyslí," užasl, když se auto dalo do pohybu, a on s Izařinou rodinou vyjel k lesu.


"Takže, Izarro, ty se letos chystáš nastoupit do Bradavic, jak jsem slyšel od Brumbála," začal Corbin konverzaci. Izarra nad tím jen v duchu pokrčila rameny v přesvědčení, že jí alespoň cesta uteče rychleji. A poslouchat kouzelníka jí přišlo rozhodně zajímavější než sesoustředit na tichý rozhovor mezi Markem a Christine.

"Ano, pane. Půjdu do třetího ročníku," odpověděla, ale nepřestávala se dívat z okna na domy, které míjeli.

"Jaká náhoda. Můj syn, Noah, chodí v Bradavicích do zmijozelu a v září bude také ve třetím. Možná se skamarádíte," řekl s radostí v hlase a Izarra jen protočila oči.

"Ano, možná," řekla poměrně nuceně.

"Máš už nějakou představu o koleji, do které by tě mohl Moudrý klobouk zařadit?"

Izarra chvíli přemýšlela, mrzimor nebo nebelvír zavrhla už dávno. Teď se nemohla rozhodnout, zda by jí lépe seděl zmijozel nebo havraspár. Obě koleje měli něco do sebe, ale i své zápory. Třeba havraspár - byli v něm chytří lidé, se kterými by určitě stálo zase si promluvit, ale na druhou stranu se jí nelíbil vstup do společenské místnosti; dočetla se totiž, že se musí pokaždé zodpovědět nějaké otázka místa primitivního hesla. Zmijozel, tam by se jí to zamlouvalo tak nějak celkově, ale cítila, že to bylo její mudlovské příjmení, které by jí mohlo přinést jistou nepřízeň ze strany zmijozelů.

"Myslím, že bych se mohla dostat do havraspáru," rozhodla se nakonec. Kdyby tušila, jakou reakci to u Corbina vyvolá, bývala by řekla ten Zmijozel.

"Vážně? No to je úžasné. Víš, já sám býval havraspár. Byla to skvělá kolej, to říct musím, i když můj názor nemůže být považován za zcela objektivní. Konec konců, každý si myslí o své vlastní koleji, že je právě tou nejlepší, pravda?"

"Ten se teda rozpovídal," pomyslela si Izarra nervózně. Ona rozhodně netíhla ke konverzaci s někým, koho vidí poprvé v životě a pravděpodobně zároveň taky naposledy. Ale co už… "Ještě mě nezařadili, takže nemohu posoudit," řekla poněkud znuděným tónem.

"Velmi chytrá odpověď. Samozřejmě se tady nabízí další koleje. Zmijozel je také skvělá, chodila do něj má manželka a i syn, jak jsem zmínil. Je pro lidi, kteří mají daný cíl a dokážou ho realizovat za každou cenu. Ovšem jsou příliš vysazeni na čistotu krve. Mrzimor je naopak pro lidi, kteří se nebojí těžké práce a jsou nesmírně loajální ke svým přátelům, takových by si měl člověk vážit," řekl a Izarra nemohla nepřeslechnout, s jakou pýchou mluvil o zmijozelské koleji, zvláště tedy o části, kde se zmínil o svém synovi. Očividně na něj byl neskutečně hrdý.

"A ta poslední? Nebelvír?" zeptala se a pro jednou byla opravdu zvědavá na jeho názor. Už jí došlo, že většina lidí, kteří mají v oblibě zmijozel, nebelvír zrovna nemilují.

"Myslím, že je to dobrá kolej, která je proslulá statečností. Taky že do ní chodili rodiče proslulého Harryho Pottera a on sám je v ní také! Ovšem myslím si, že je škoda, že většina z nebelvírů dříve jedná, než myslí, a ve spoustě případů to podle toho taky vypadá," vysvětlil svůj postoj.

"Těším se, až si jejich chování budu moci sama otestovat v Bradavicích," podotkla.

"Tak to přeji hodně štěstí," řekl Corbin upřímně a Izarra mohla téměř slyšet ten úsměv, který měl určitě na rtech.

"Taky si myslím," přitakala tiše a s jejími slovy auto zastavilo na okraji lesa.

"Dál budeme muset pěšky," prohlásil Mark, když usoudil, že kdyby se s autem snažil jet dál po zničené lesní cestě, která se momentálně více podobala široké pěšině poseté kameny, auto by to nemuselo přežít. Možná ani oni ne. Vypnul motor a vystoupil z auta. Na to začal vyndávat batohy z kufru. Izarra odepnula svůj pás a chtěla vystoupit, ale pak si všimla Corbina, který si s odepínáním nevěděl příliš rady. Chvíli přemýšlela nad lákavou myšlenkou ho tak jednoduše nechat a pozorovat, za jak dlouho na to přijde sám. Tvrdil, že byl Havraspár, takže by mu to mělo jít poměrně rychle. Ale vzhledem k tomu, že to záleželo hlavně na něm, kdy se na mistrovství dostanou, rozhodla se mu poradit.

"Zatlačte na ten červený čudlík," nabádala ho.


Zanedlouho už byli všichni nachystaní před vstupem do lesa Izarra jen mlčky pozorovala Christine, Corbina a Marka, jak živě diskutují nad mapou, kterým že směrem se to mají vydat.

"Tudy! Asi třicet minut tímhle směrem," řekl po chvíli Mark a napřímil ruku správný směrem - Izarra v to alespoň doufala. S batohem na zádech se tedy vydali po pěšině a Corbin se s Izarrou opět snažil konverzovat. Ta se mu ani nedivila; být na jeho místě taky se snaží udržet alespoň nějaký rozhovor s dalším čarodějem nebo čarodějkou, protože tam byl tak vysoký věkový rozdíl. Navíc by Izarru bavilo dělit se o své vědomosti s někým, kde je ještě nestihl nasbírat. Právě s ní rozebíral jednotlivá famfrpálová družstva aneb další oblast, ve které se Izarra absolutně nevyznala.

Ve finále proti sobě měli hrát Irové a Bulhaři. Corbin jí podrobně popsal všechny hráče, u popisu Bulharů strávil mnohem více času. Právě jim totiž fandil, jak se zmínil. Nezapomněl ani vychválit jejich chytače Kruma, dle něj se jednalo o toho nejlepšího na světě.

'To je dost možná pravda, ale jak je známo, u sportů člověk nepotřebuje tolik myslet,' pomyslela si Izarra; rozhodně si totiž nemyslela, že nějaký vzdělanec by se rozhodl živit se právě létáním na koštěti, přestože v tak prestižním týmu jako byl právě Bulharský národní. Takhle se živit, to by Izarra dělat nemohla, měla totiž v oblibě používat mozek na řešení závaznějších problémů, než kam se zase poděl ten zlatý míček. Přes to všechno se jí famfrpál zdál stále skvělý a předčil všechny mudlovské sporty.

Izarra brzy pochopila, že Corbin patří mezi ty upovídanější typy lidí a bohatě mu stačí, když mu jen sem tam přikývne na znamení, že stále vnímá. Proto necítila potřebu se do konverzace zapojovat nijak více.

Jinak se taky ukázalo, že bylo dobře, když se rozhodli vyrazit dřív. Všichni rychle zjistili, že jim všem, nejen Izaře, o které už to bylo známo předem, chybí orientační smysl a proto Corbin několikrát použil kouzlo Ukaž mi cestu, aby našli sever a mohli dál postupovat směrem k mýtině. Když Izarra přehlédla tuto část, jejich cesta probíhala velmi dobře a ona se čím dál víc těšila na zápas.

Z původní půl hodiny se stalo dobrých padesát minut, ale nakonec pořádku dorazila ni Březovou mýtinu, uprostřed které ležela vázala s uraženým uchem.

"Ha! To je ono. Můžeme si pogratulovat, nejtěžší část máme za sebou," oznámil Corbin a vydal se k váze. Ostatní ho hned následovali.

"Máme tam být přesně za," Corbin se podíval na kapesní hodinky a pak vzhlédnul, "za pět minut, takže vše jde skvěle." S tím si viditelně všichni Davidsonovi oddechli.

"A ohledně vás, Marku. Na místě konání jsou kouzla, která odpuzují mudly, proto si musíte vzít tohle. Amulet je očarovaný, takže se na vaší osobě účinky těch kouzel neprojeví a zároveň vám umožní vidět všechna kouzla, která normálně mudlům zůstávají skryta," promluvil opět a podal Markovi jednoduchý stříbrný přívěšek ve tvaru čínské mince zavěšený na černé kůži.

"Děkuju, říkal jsem si, jak se to zařídí. Tohle řešení je chytré a efektivní," komentoval Mark, zatímco si dal kůži kolem krku a přívěšek schoval pod košili.

"Takže, jak přesně funguje přenášedlo?" zeptala se Christine, když se konečně sama dostala ke slovu. Izarra opět začala věnovat pozornost rozhovoru; ze samotné rozbité vázy by toho moc nevyzkoumala.

"Přenášedlo se aktivuje za pár minut a jediné, co se chce po nás je, abychom se ho všichni naráz dotknuli. Jen doporučuju dát si pozor si dopadu, je to trochu nezvyk při prvním použití, ale jsem si jist, že to zvládnete," vysvětloval kouzelník s úsměvem.

"A jsou tam nějaké… um, vedlejší účinky?" zeptal se Mark, u něhož se právě projevilo jeho povolání doktora. Corbin jen protočil oči.

"Při nejhorším zvracení. U mudlů bych to přirovnal asi k velmi rychlému koločo… ne, špatně - kolotoči." Mark přikývl.

"Už je to dlouho, co jsem naposledy cestovala přenášedlem," poznamenala Christine sama k sobě, jakoby se chtěla povzbudit, že to zvládne.


"Zbývá minuta - čas připravit se," upozornil Corbin a sám si dřepnul k přenášedlu, Izarra udělala to samé a Christine s Markem jejich chování po pár vteřinách také následovali.

"Chyťte se, za deset vteřin se aktivuje," řekl zkoumaje jednu z ručiček na jeho hodinkách.

Izarra se rychle chytla, protože lépe dříve než pozdě a v mysli si sama odpočítávala vteřiny.
"Tři. Dva. Jedna." S tím zavřela oči a ucítila trhnutí kupředu. Pod nohama ztratila pevnou zem, s jejími vlasy si pohrával silný vítr. Ani se neodvažovala otevřít oči, kdo ví, co by uviděla. Otevřela je až když ucítila náraz a opět se nohama ocitla na pevné zemi. Trochu se zakymácela, ale nespadla. Tedy, až do chvíle, kdy na ni nešikovně spadl Mark a tak oba skončili na zemi...


/AN: Muhuhaha, píšu jako čerstvě šestnáctiletá! Takže, vím, že se toho ještě moc nestalo, ale to hlavní se prostě stane až na konci... Jinak co myslíte, potká se Izz s Harrym? Budou spolu mluvit? A jestli ano, jak by asi Ron s Hermionou reagovali na někoho, kdo zná Harryho déle než oni oba dohromady? A co by se mohlo stát jiného? Crystal/

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 3. března 2012 v 19:28 | Reagovat

Tyjo, ona se dostala do hlavy Voldemortovi ve stejné chvíli, jako Harry? No pááánééé, to se tam ještě vešla?:D

2 Terka Terka | 4. března 2012 v 14:15 | Reagovat

Úžasné, jako vždycky hrozně se těším na 8 kapitolu, jelikož tuhle jsem už četla. :)

3 Ivet Ivet | 4. března 2012 v 15:29 | Reagovat

Doufám, že se s nima setká. Ale jelikož je Izzara dost arogantní, nějak si nemyslím, že by zrovna padla do oka těm třem. I když s Harrym má vycházet? Doufám, že jí v Bradavicích trochu spadne hřebínek, až se dostane mezi stovky jiných, taky vynikajících kouzelníků 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama