6. kapitola „Pravá čarodějka“ - 3. část

28. února 2012 v 6:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Znal jste ji? Moji matku?" zeptala se. Všimla si, že Ollivander se lehce ošil, ale nakonec promluvil.

"Jistě, den, kdy jsem ji viděl poprvé, si pamatuju velmi dobře. Prodal jsem jí skvělou hůlku z ořechového dřeva. Za to vašeho otce, pokud je to ten, který si myslím, si naopak vybrala hůlka tisová. Oběma sloužila skvěle, to ano… ano. Ale teď se přeci nebudeme bavit o nich, nyní musíme najít hůlku vám. Hůlka si vybírá čarodějku, víte? Dokonce může při souboji změnit svou loajalitu a tak pak velmi dobře sloužit kouzelníkovi, který původního majitele porazil, zajímavé, že?" odklonil se Ollivander od tématu. Christine za Izarrou na Ollivandera souhlasně kývla.




"Velmi," souhlasila Izarra a v duchu se rozloučila s vizí zjištění nových informací o její pravé rodině. Ale alespoň malý úspěch s sebou tento rozhovor přinesl. I když Brumbál tvrdil, že o jejím otci se nic neví, zdálo se, že to nebyla tak úplně pravda. Ollivander ho znal a teď í potvrdil, že to byl kouzelník. To znamenalo, že Izarra byla čistokrevná - teď to měla potvrzené.

Sledovala kouzelníka, jak šátral ve svých kapsách, až nakonec vylovil metr, který se velmi podobal milovskému krejčovskému.

"Kterou ruku budete používat k manipulaci s hůlkou?" zeptal se a rozmotával metr. Izarra se na chvíli zamyslela.

"Nejsem si úplně jistá, ale zřejmě pravá. Byla jsem přeučena z levé ruky," prohlásila.

"Nebude to problém?" dodala otázku. To by jí ještě scházelo, aby to nějak celou věc ještě zkomplikovalo.

"Ne, samozřejmě, že ne. Jednoduše můžeme vyzkoušet obě ruce, pokud ale píšete pravou rukou, myslím, že budete mít v té ruce i hůlku. Natáhněte prosím ruce," vybídl ji, a když to udělala, začal jí obě ruce všemožně přeměřovat metrem. Nezůstal pouze u rukou, změřil ji od ramene k zemi, což Izarra nedokázala pochopit, protože člověk přeci roste, pak od ramenou ke kolenům a nakonec obvod hlavy. Když si opět zkontrolovat naměřené hodnoty a začal měřit další možné i nemožné rozměry.

"Vaše hůlka bude naprostý originál, víte? Nikdy byste další podobnou nesehnala, dokonce není možné ani vyrobit stejnou na přání zákazníka. Do hůlek používáme jádra z mocné magické substance, kterou představují například magičtí tvorové. Nejčastěji se jedná o blánu z dračího srdce, žíni jednorožce nebo péro fénixe. Jistě se vyskytují i další, ale ty jsou náročné jak při samotné výrobě hůlky tak i při výběru kouzelníka nebo čarodějky," vysvětloval při měřen. I Izarra sama si vzpomínala, že kdesi v nějaké knize četla, že se používá třeba i vlas z víly, chlup vlkodlaka nebo i různé další věci od magických tvorů, kteří ale musí být opravdu magicky silní, aby dodali hůlce potřebné magické vlastnosti.

Pak Ollivander poodešel mezi regály, metr však pokračoval v měření do doby, než se rozhodl, že už to je asi vše a dopadl na podlahu, kde zůstal nehybně ležet.

Vrátil se zpět s několika krabicemi v rukou a seskládal si je na stůl. Vytáhl první.

"Tahle je s žíní jednorožce. Bukové dřevo, dvanáct a půl palce, poměrně ohebná. Jen s ní mávněte, vyzkoušejte obě ruce, pokud chcete." S tím ji hůlku podal a Izarra ji chytila za rukojeť zpočátku tak opatrně jakoby se jednalo o to nejtenčí sklo, které by mohla nějakým neopatrným pohybem rozbít. Mávla. Nic se nestalo. Zamračila se a přendala si hůlku do levé ruky, po mávnutí se opět nic nestalo.

"Tuto očividně ne," řekl Olivander a vzal si ji zpět. Otevřel další krabičku s hůlkou a tu podal Izaře. Ovšem, vytrhl ji zpět k sobě jen vteřinu po té, co se jí dotkla. Ani ji nestihl říct nějaké informace - zmohl se jen na pouhé "ne, ne ne! Tu také ne."

"Ta byla s pérem ptáka fénixe. Možná bychom mohli vyzkoušet nějakou s blánou z dračího srdce. Ano, ano. Ta by mohla vyhovovat. Jilmové dřevo, nepoddajná, devíti palcová," řekl a podal ji Izaře na vyzkoušení.

"Stále to není ono. Mám za to, že vaše magické jádro, slečno, nesympatizuje ani s jedním z jader, které jste si vyzkoušela. Ale abych si tuto domněnku potvrdil, vyzkoušejte si ještě tyhle."

U nich se opakovalo to samé jako u předchozích a kouzelník se zamračil.

"Zvláštní. Nejen, že vaše magie očividně nesympatizuje s těmito jádry hůlek, nebo spíš jádra hůlek s vaší magií, protože to si vybírá hůlka kouzelníka, ale jakoby vaše magie samotná odmítala podřídit se hůlce, jakoby ji odpuzovala. Tohle se většinou stává se to u malých kouzelníků, který se jejich rodiče rozhodnou koupit hůlku v příliš brzkém věku, protože v té době děti ovládají, alespoň částečně, kouzla bezhůlková. V tom případě se jejich magie odmítá smířit s, jak to nejlépe nazvat, s omezováním pomocí hůlky. Nechce se nechat zkrotit.

Bezhůlková kouzla jsou silnější a tvárnější. Schopnost bezhůlkové magie se začíná pozvolna vytrácet kolem osmého až devátého roku, kdy už je kouzelník na svou magii zvyklý a kontroluje ji. Ale nebojte se, z mého obchodu ještě nikdy neodešel někdo bez vhodné hůlky. A vy se rozhodně nestanete tou první," odmlčel se a s tázavým pohledem si prohlížel Izarru.

"Mám otázku. Dokážete záměrně ovládat bezhůlkovou magii?" zeptal se. Nastalo ticho.

Izarra s doširoka otevřenýma očima hleděla na kouzelníka před ní. Pak se přes rameno ohlédla na Christine s jasnou otázkou v očích. Netušila, jestli to může prozradit nebo ne. Christine přikývla, protože pokud to pomůže její holčičce získat tu nejlepší hůlku, byla ochotná nechat Izarru, aby to prozradila. Pak se zase palečně s Arabellou věnovala zkoumáním krabiček hůlek, které jim v tu chvíli přišly až nezdravě poutavé.

"Učím se jí záměrně. Zvládám první úroveň, kde přecházím na druhý stupeň ovládání." K Izzinu vlastnímu překvapení, Ollivander nevypadal příliš zaraženě. Vlastně vypadal, jako by bylo normální, že někdo jejího věku tohle umí. Ano, nebyl překvapený, protože z ní cítil takovou sílu, a tak se dalo očekávat, že bude tento druh magie zvládat. Toto zjištění u něj jen posílilo ten respekt a úctu, kterou k ní choval už jen z magie, kterou cítil v jejím okolí. Ještě se nesetkal s nikým tak silným v jejím věku. Snad jen… To už bylo dávno.

"Záměrně. Ano, ano. To vše vysvětluje. Hádám, že bych neměl být tak překvapený vzhledem k vašemu původu. Z toho mohu usoudit, že už teď jste mocná čarodějka. Proto bych možná zvolil…" jeho hlas se vytratil, když zmizel mezi regály někam úplně dozadu. Vrátil se, na rozdíl od prvního výběru krabiček s hůlkami, s jen jednou jedinou místo s rovnou několika.

"Třináct a tři čtvrtě palce, mahagonové dřevo, nepoddajná. A jádrem je srst chiméry. Je to stará hůlka, tento druh jádra jsem přestal používat už před lety pro přílišnou nestabilitu při výrobě. Zkuste ji," řekl a s přivřenýma očima jí podal hůlku.

První ji chytila do levé ruky. Pocítila jen lehké brnění, nic silného, ale na druhou stranu se jí to s jinou hůlkou ještě nestalo.

"Zkuste druhou ruku," navrhl rychle. Dle jeho pokynu si přendala hůlku do pravé ruky. V prvé vteřině se nedělo nic, ale pak pocítila nenadálé teplo, které začalo pomalu postupovat od konečků prstů. Natáhla ruku a lehkým elegantním pohybem s ní mávla. K jejímu nadšení z konce hůlky vytryskl proud pestrobarevných jisker. Během toho si ještě stačila uvědomit, že to teplo, ta energie z hůlky rychle prostoupila přes její paži, až si našla cestu k jejímu magickému jádru, kde se s ním spojila.

Za Izarrou si Arabella i Christine oddechla a Ollivander se široce usmál.

"Výborně! Tato hůlka je pro vás perfektní, ale je to zvláštní, víte? Ještě jsem neviděl, aby si chiméra vybrala čaroděje, který ještě hůlku nevlastnil. Vždy až když si kouzelník přijde vybrat novou, když svou původní ztratil při souboji nebo byla zničena. Proto to jádro není tolik známé. Hůlky s chiméří srstí bývají náročné, protože požadují kouzelníka s vysokou úrovní magie, ne začátečníka."

"To je dobré, pro mě, řekla bych," řekla poněkud zmateně… Podle Brumbála měla být moták, její magie měla být slabá. Ten pocit, že jí Brumbál už nějakou dobu lže a zatajuje informace, zesílil

"Oh, jistě, jistě, že je to pro vás dobré, slečno Davidsonová. Ale je tady jedna věc," přistoupil k Izaře blíže, mezi nimi bylo méně prostoru než půl metru. "Chiméra je neskutečně nebezpečné zvíře, stejně nebezpečné, jako budete vy jednoho dne. Tahle hůlka byla předurčena sloužit temnému kouzelníkovi a vybrala si vás, slečno. Dávejte si pozor," řekl jí tak tiše, že to opravdu mohla slyšet jen ona. Izarra kývla, že chápe. Pak poodstoupil zpět.

"Bude to osm Galeonů."

Christine s úsměvem zaplatila, a když všechny tři v čele s Izarrou, která s úsměvem svírala hůlku, vyšly na ulici, Christine se zeptala: "Co ti říkal?" Izarra se na ni podívala, když se otočila, ještě zahlédla jak na ni Ollivander přes výlohu nevěřícně zírá.

"Nic důležitého, jen něco o údržbě," lhala lehce. Bylo jí ihned jasné, že by nebylo zrovna vhodné povědět jí to, co jí to doopravdy řekl.

"Dobře. Myslím, že bychom měli jít, ať jsme doma dřív, než se vrátí Mark a aby sis mohla ještě vyzkoušet nějaká kouzla, ano?" řekl Arabella a rychlejším tempem zamířila zpět k nepoužívanému krámku, kde byl krb, kterým přišly.


Za nějakou dobu už Izarra seděla na zemi s hůlkou v ruce a naproti ní ležel čistý list papíru. Z okruhu přibližně dvou metrů ji sledovali ostatní z rodiny, protože chtěli být u prvního hůlkového kouzla, které zkusí.
Izarra pozvedla hůlku a namířila ji na papír. Nadechla se.

"Wingardium leviosa," pronesla zřetelně a hůlkou se pokusila co nejlépe předvést pohyb, který si přečetla v učebnici. Švihnout a mávnout.

"Funguje to," zašeptala ohromeně, když se list papíru začal vznášet výš a výš. A přitom to bylo tak jednoduché. Ani nepocítila proud její magie, jak tomu bylo u bezhůlkové magie. Zdálo se jí to jednoduché a tak se rozhodla použít další z kouzel, které si pamatovala z učebnic. Hůlkou nepřestávala mířit na levitující papír a řekla: "Lacarnum inflamace." Z hůlky jí v ten moment vyšlehly modré plameny, které zasáhly papír a podpálily ho.

Na koberec se sneslo jen trochu popela.

"Pulírexo," řekla naposledy a popel a skvrny po něm se vytratily. Izarra chvíli mlčky sledovala čistý koberec a pak svou hůlku.

"To bylo… úžasné," zašeptala naprosto ohromená nově nabytou mocí díky hůlce, kterou svírala v pravé ruce. Ušklíbla se nad vidinou toho, kolik si s touhle novou hračkou bude moci užít zábavy.


/AN: My jí prostě nemohly dát nějakou obyčejnou nudnou hůlku. Ne, když umí kouzlit bezhůlkově. Vím, trochu to zavání Mary Sue, ale snad to není tak strašné. Jsem slíbila cookies, že? :)/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janet Janet | Web | 28. února 2012 v 11:02 | Reagovat

Já tušila, že nebude mít normální hůlku :) i když až takhle neobvyklou jsem nečekala.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 28. února 2012 v 19:37 | Reagovat

Ale co, taky se u mě Mary Sue vyskytuje :D Na druhou stranu taky - tohle jádro hůlky mě nikdy nenapadlo, i když jsem párkrát přemýšlela nad tím, jaká ještě můžou být :D

3 Ivet Ivet | 4. března 2012 v 15:11 | Reagovat

Zaujalo mě, že je Izzara přeučená z levé na pravou. Jedna z nejhorších věcí, co můžou rodiče udělat dítěti. Kapitola zajímavá, už se těším, až se přesunem do Bradavic:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama