6. kapitola „Pravá čarodějka“ - 2. část

24. února 2012 v 17:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Ta pak pomalu zavřela její vlastní okno, zatáhla záclonu a s dopisem v ruce se vrátila zpět do obývacího pokoje. Posadila se na křeslo a rozdělala voskovou pečeť a rozlepila obálku. Nemohlo jí uniknout, že všichni taktéž mlčky zvědavě sledují dopis a Christine se potěšeně usmívala. Izarra pak se strnulým výrazem vyndala tři lístky na Mistrovství světa ve famfrpálu - finále a podívala se na Christine. Absolutně nemohla uvěřit, že opravdu uvidí famfrpál a ještě ke všemu to bude právě mistrovství.


"Viděla jsem článek ve Věštci a řekla jsem si, že by se ti líbilo vidět i tuhle část kouzelnického světa," informovala ji. Arabella se naklonila k Markovi a rychle mu vysvětlila, co to vlastně famfrpál je.

"Je to úžasné, nevím, co mám říct," šeptla.

"Víš, nemohli jsme si dovolit ty nejlepší místa, ale uvidíme dobře na všechny zápasy, neboj. Pan Brumbál mi je pomohl sehnat a zařídil, aby tam mohl jít i Mark, přestože je mudla," Christine se na něj usmála, když si všiml, že se začal usmívat jako malý kluk, který dostal hračku, kterou si dlouho přál. "Taky mi zařídil místo v kempu a aby nám tam v prvních hodinách pomáhal člověk jménem Desmond Corbin, který pracuje na ministerstvu v Odboru kouzelných her a sportů - hlavně tedy aby nám pomohl se stanem, ve kterém bude kouzlem zvětšený prostor. V obálce by měl být ještě dopis s pokyny. Před mistrovstvím nám přijde dopis, kde najdeme přenášedlo které nás přenese na místo konání a v kolik hodin ho máme použít."
Takže použije přenášedlo a uvidí famfrpál; lidi létat na košťatech. Je to mistrovství, bude tam spousta čarodějů a čarodějek.

"Musím mu poděkovat, až ho uvidím," řekla Izarra a začala prohledávat obálku. Dopis, který tam byl, podala Christine a vyndala i zapisovací bloček, který měl pravděpodobně sloužit jako přenášedlo.

"Jo. Takže, předpokládám, že jsi s tímhle dárkem spokojená?" Zeptala se Christine, ale ani nepotřebovala odpověď. Izařin výraz mluvil sám za sebe. Byla nadšená. Přikývla.

"Teď bychom si mohli dát ten dort, ne?" navrhla Arabella a začala chystat kousky čokoládového dortu na talíře.
Všichni museli uznat, že byl výborný. Během jídla stihli Christine, Mark a Arabella probrat všechna možná zajímavá i nepodstatná od hudby přes dovysvětlení pravidel famfrpálu až k politice. Nakonec Arabella skončila u vypravování o jedné z jejích koček - Snížkovi. Když skončila se Snížkem, dala se do vyprávění další příběh, tentokrát o panu Tlapkovi. A přes absurdnost toho příběhu, který vyprávěla, se Izarra dobře bavila.

Čas utíkal opravdu rychle, kočky se mezitím vrátily, a pomalu bylo na čase, aby Mark zavezl Rachell zpět do Domova pro mentálně postižené, kde jí mohli poskytnout tu nejlepší péči.

"Je čas jít," řekl pomalu Mark k Rachell, která k němu otočila hlavu, ale spíš to vypadalo, jakoby se dívala skrz něj místo na něj. Natáhl k ní ruce a pomohl jí zvednout se.

"Dost," zašeptala se slovo, kterým vždy vyjadřovala nějaký nesouhlas.

"Neboj, uvidíme se brzo, slibuju," ujišťoval ji.

"-ost, dost," žadonila dál, ale ostatní věděli, že je to pro ni zbytečné. Oni nebyli dostatečně schopní zařídit vše, co potřebuje, takže nemohla žít s nimi, přestože by si to přáli stejně jako ona. Za chvíli už byla Rachell nachystaná u dveří a i s Markem, který ji měl odvést, se loučila s ostatními. Izarra svou tetu opatrně objala.

"Í - zy," zasmála se Rachell.

"Jo, jsem to já. Ráda jsem tě zase viděla, ahoj," rozloučila se Izarra jako poslední a pak jen sledovala, jak ji Mark vede do auta. Když si sám sedl za volant, ještě zamával a nato už odjížděl ze sousedství. Izarra nikdy neměla Rachell moc v oblibě, ale vzhledem k jejímu zdravotnímu a mentálnímu stavu si nemohla dovolit dát jí to jakkoli najevo.

"Chudák holka, aspoň že se tam o ní dobře postarají," povzdechla si Christine a společně s Izarrou následovala její matku zpět do obývacího pokoje. Tam se postavila vedle Arabelly a obě se s neurčitým výrazem zadívaly na Izarru, která začala být najednou nervózní a nedokázala si vysvětlit jejich chování.

"Co?" zeptala se zdráhavě. Obě ženy se na sebe navzájem záludně zadívaly, jakoby si vyměnily nějaké tajné vzkazy, kývly a pak se podívaly zpět na nic netušící Izarru, která nervózně přešlapávala z nohy na nohu.

"Nic, samozřejmě, že nic. My jen přemýšlely, jestli jsi opravdu připravená na poslední narozeninový dárek," řekla Christine záhadným hlasem a usmála se Izzinému naprosto nechápavému výrazu.

"Další dárek, proč až teď? A jaký?" zeptala se, protože logicky jí to nedávalo žádný smysl.

"Protože dát ti ten dárek v přítomnosti Rachell by bylo velmi, velmi nerozumné," vysvětlila Arabella a Christine přikývla.

"Dostala bys ho už mnohem dřív, ale Brumbál byl proti," dodala Christine.

"Brumbál byl proti," zopakovala si pro sebe Izarra a zamyslela se, v moment jí to došlo.

"To… Myslíte to vážně? Už ji můžu mít? Doopravdy? Jako pravá čarodějka? Brumbál -." Byla přerušena.

"Profesor Brumbál, Izarro," opravila ji Arabella a tak trošku utlumila Izziné nadšení.

"Profesor Brumbál," zopakovala s důrazem a pak s novým nádechem pokračovala: "on mi opravdu dovolil mít hůlku? Už jsem podle něj dostatečně připravená?" Jako odpověď posloužila souhlasné kývnutí hlavou jak od Christine, tak i od Arabelly. Aniž by to obě čekaly, Izzino nadšení bylo tak velké, že je obě naráz objala.
'Jako pravá čarodějka,' opakovala si neustále v myšlenkách. Nemohla uvěřit tomu, že už je to tady. Myslela si, že se snad nikdy nedočká a teď je to tady. Dnes získá svou vlastní hůlku, vyzkouší si kouzlo, a když bude mít štěstí, bude fungovat. Jak ráda by to teď pověděla Sekhmet, která se s každým měsícem stávala loajálnějším společníkem. Ta by také sdílela její nadšení.

"Ano, už za chvíli uděláš své první kouzlo. Koukám, že je zbytečné ptát se, jestli jsi pro, nebo jestli se těšíš," zasmála se Christine.

"Naprosto zbytečné," potvrdila a na nic nečekala a běžela se obléct do teplejší mikiny. Na to, že už byl začátek června, venku bylo poměrně chladno. Za několik vteřin se k věšáku s bundami a mikinami dostaly i Christine a Arabella.

"Použijeme letax, ano? Cesta do Londýna by byla zbytečně zdlouhavá," podotkla Arabella, zatímco si kolem krku zavazovala šátek.

"Jistě, půjdu přichystat krb," řekla horlivě Izarra, která byla při své radosti rychlejší než ostatní.
"A nespal se, ano?" zavolala za ní mateřsky Christine.

"Už dlouho nebyla takhle šťastná," řekla Arabelle při dopínání lehkého svetříku.

"To je pro ni jen dobře, v poslední době se příliš soustředí na učení. Trocha smíchu jí jen prospěje," odvětila Arabella. Sama byla v hloubi duši trochu posmutnělá, když pomyslela na to, že ona nikdy neměla tu možnost sledovat její vlastní dítě při koupi první hůlky. Izarra jí to teď mohla vynahradit.
Když dorazily do obývacího pokoje, našly Izarru klečet před krbem. Ruku měla nataženou k malému oranžovému plamínku, které se po malém pohybu zápěstím několikanásobně zvětšil tak rychle, že sebou Arabella polekaně škubla. Nebyla zvyklá na bezhůlkovou magii v Izziném podání, u ní pracovala jen na lektvarech. A z toho, co teď viděla, si uvědomila, že to dítě má neskutečnou moc, pokud už zvládne ovládat bezhůlkovou magii v takovém rozsahu, jakému se běžný kouzelník není chopen naučit za celý život. Teď se to ale rozhodla nekomentovat.

"Můžeme vyrazit," zvolala Izarra, když usoudila, že oheň je dostatečně velký a natáhla se pro misku s letaxem, která byla položená na krbové římse.

"Půjdu první, abys věděla, ve kterém krbu vylézt, ano?" řekla Christine a z misky v Izziných rukou si nabrala hrst prášku.

"Jak chceš," souhlasila a i ona sama už si nabrala. Podala misku Arabelle a poodstoupila od krbu, aby Christine umožnila přístup. Ta vhodila prášek do ohně, který zezelenal.

"Pamatuješ si, co jsem ti říkala o cestování letaxem, viď?" optala se, a když jí to Izarra potvrdila, vstoupila do krbu. Musela si dávat pozor na hlavu - mudlovské krby vždy byly tam nemožně nízké. "Příčná ulice," ozvalo se a ona zmizela.

"Uvidíme za tam," zamumlala Izarra a následovala příkladu Christine. Vhodila do krbu prášek, vstoupila do něj a zřetelně pronesla adresu. Přitiskla lokty k tělu a chvíli nedýchala, protože si dávala pozor na saze. Za pár vteřin vstoupila do krbu, ve kterém na ni zvesela mávala Christine.

"V pořádku? Nepraštila ses někde?" optala se ihned a oprášila saze z oblečení své dcery.

"V pořádku," odpověděla. Jakmile to dořekla, dorazila i Arabella. Letmo se oprášila, upravila si šedé vlasy stažené do drdolu.

"Myslím, že můžeme vyrazit, že?" zeptala se a nečekala na odpověď, sama už vyrazila k rozpadajícím se dveřím.

"Rozhodně nejsem proti," zamumlala si pro sebe a rychlejším krokem vyrazila za Arabellou.
Cestou k Ollivanderovu krámku míjely odbočku vedoucí do Obrtlé ulice. Izarra se do ní na okamžik toužebně zadívala a mysli si představila, jak komicky by musel vypadat výraz pana Borgina, kdyby jí tam zase uviděl. Zdalipak má ještě tu knihu napsanou čarodějkou s tím směšným jménem… Vlasatá. Jak ráda by si ji přečetla. Však jednou to udělá.

"Teď tudy," řekla Christine a zabočila napravo. Tam už všechny tři zahlédly malý ošuntělý krámek s nápisem 'Ollivanderovi / Výrobci vybraných hůlek od r. 382 př. Kr.'. Když přišly blíže, Izarra si všimla, že výloze byla vystavená jediná hůlka. Nevypadalo to nijak skvěle a sama sebe se v duchu ptala, jestli je tohle opravdu ten vyhlášený obchod. Ona míst takový obchod, dá si na jeho vzhledu více záležet.
Christine s Arabellou ustoupily, aby Izarra mohla vejít první, a tak si plně vychutnat tu chvíli, která je pro čarodějku jejího věku nejzásadnější.

"Jsem na ni tak hrdá," uslyšela ze sebou Izarra Christine, který to tiše zašeptala Arabelle pravděpodobně v domnění, že ji Izarra neslyší. Slyšela, ale žádnou větší reakci než lehký úsměv si to nezískalo.
Izarra vešla dovnitř a zaslechla zvonek, který ohlašoval nového zákazníka. Zastavila se uprostřed místnost a rozhlížela se kolem. Podél zdí byly na sobě naskládány tisíce krabiček. Pak ještě uviděla nespočet regálu v zadní části obchodu. Když si Izarra představila, kolik hůlek se teď asi nachází v téhle místnosti, málem se jí zatočila hlava.

"Dobré odpoledne, slečno, dámy," uslyšela vedle sebe a lehce sebou škubla. Spíše překvapením než strachem a pohlédla na starého kouzelníka, který svých vzhledem vypadal, že by to mohl být dokonce on, kdo v jeho rodině s výrobou hůlek začal. Na okamžik se podívala do jeho světlých očí, které ji téměř hypnotizovaly.

"Vám také, pane," oplatila pozdrav a Christine s Arabellou jen pokývly zpět.

"Jistě, jistě. Předpokládám, že jsem tady pro svou první hůlku, slečno…?" Až teď si Izarru bedlivěji prohlédl. Sledoval ji a zamračil se, jakoby nemohl uvěřit, že tam opravdu stojí. Několikrát zamrkal a nespouštěl z ní oči. "Nemožné, to není
pravda" zašeptal pro sebe.

"Izarra Davidsonová, pane," představila se rychle. Jejím jménem byl značně překvapen, samozřejmě nečekal, že by se mu představila jménem, ze kterého by byl ihned jasný její původ, ale i přesto… Nemyslel si, že by někdy mohl spatřit ji, že by někdo, jako je ona, vůbec mohl existovat. Bylo pro něj těžké uvěřit.

"Oh, já samozřejmě vím, kdo vy jste. Jen jsem poněkud zaražen vaším jménem, slečno Davidsonová. Ovšem, když si představím situaci vaší matky, chápu to. Vypadáte přesně jako ona ve vašem věku, jen s drobným rozdílem -,"

"To by stačilo. Ona není oprávněná tohle vědět, nikdo není," přerušila ho Christine tak rázně, že se to spíš podobalo její matce než jí samotné. Izarra si toho nevšímala. Stačila jediná poznámka o její pravé matce a probudila se v ní touha dozvědět se víc; přání vlastnit hůlku se přesunulo do pozadí její mysli.

"Znal jste ji? Moji matku?" zeptala se. Všimla si, že Ollivander se lehce ošil, ale nakonec promluvil.

"Jistě, den, kdy jsem ji viděl poprvé, si pamatuju velmi dobře. Prodal jsem jí skvělou hůlku z ořechového dřeva. Za to vašeho otce, pokud je to ten, který si myslím, si naopak vybrala hůlka tisová. Oběma sloužila skvěle, to ano… ano. Ale teď se přeci nebudeme bavit o nich, nyní musíme najít hůlku vám. Hůlka si vybírá čarodějku, víte? Dokonce může při souboji změnit svou loajalitu a tak pak velmi dobře sloužit kouzelníkovi, který původního majitele porazil, zajímavé, že?" odklonil se Ollivander od tématu. Christine za Izarrou na Ollivandera souhlasně kývla.


/AN: Ano, je to tady! Izzie bude mít hůlku :) Tak jaká si ji asi vybere? Nějaká obyčejná nebo víc spešl? Kdo uhodne, Darkside mu věnuje cookies :) Crystal/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | 24. února 2012 v 19:51 | Reagovat

Jelikož je Izzara sama o sobě dost spešl, mohla by mít aspoň hůlku obyčejnou a nudnou:D Jinak Olivander toho Izz dost prozradil, co se týče rodičů, být Izzarou, asi bych to z něj vymlátila:D

2 Crystal Crystal | Web | 24. února 2012 v 20:21 | Reagovat

[1]: Uvidíme :D No, myslím, že můžu říct, že Izz z něho nic nevymlátí :D Ovšem, Olli díky tomu, co Izz řekl, sám sebe postavil do pozice prvního člověka, za kterým by Izz šla při získání informací.

3 Janet Janet | 25. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Já se tak těšila, že se dozvim jakou bude mít Izzi hůlku a stejně jsem se to nedozvěděla =( No vzhledem k tomu jaká je, bych její hůlku tipla na nějakou neobvyklou.
Jsem ráda, že Brumbál (a pár dalších lidí, kterým to svěřil) není jediný, kdo ví nebo tuší, kdo je Izzin pravý otec. Těšim se na to, až se něco víc dozví o svých rodičích. Na to si asi budu muset ještě "trochu" dýl počkat :D xD

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 25. února 2012 v 22:44 | Reagovat

Tak já netuším, jaké by mohla mít dřevo, ale pokud nebude mít blánu z dračího srdce uvnitř, tak by mě zajímalo co :D Ale neviděla bych jí na nějak nadprůměrnou :D

5 Hanka Hanka | 6. května 2012 v 10:42 | Reagovat

Bude mít hůlku z tisového dřeva... :)
Po papíkovi jako všechno...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama