6. kapitola „Pravá čarodějka“ - 1. část

20. února 2012 v 18:30 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

Když Arabella zaslechla klepání na hlavní dveře jejího malého domu, s milým vrásčitým úsměvem odložila tác s obloženými chlebíčky na kuchyňskou linku a hned pospíchala otevřít očekávané návštěvě. Musela si dávat pozor, aby omylem neublížila jedné ze svých koček, které se jí nemotorně pletly pod nohama.



"Tady je moje dvanáctiletá vnučka. Všechno nejlepší, Izarro," řekla nadšeně a objala ji jen, co otevřela dveře. Úplně ignorovala ostatní členy rodiny, kteří stáli za oslavenkyní, dokonce si ani nevšimla, že se její kočky rozutekly do sousedství, však ony se vrátí jako obvykle.
Po té, co se přivítala i s ostatními členy, pozvala je dovnitř a zavedla do obývacího pokoje jako správná hostitelka. Na všechny už čekal šálek čaje, vyjímaje ženu s krátce střiženými světle hnědými vlasy a modrýma očima s nepřítomným pohledem.

"Pojď, Rachell. Posaď se tady. Hned ti přinesu nějaké jídlo a něco k pití, ano?" promluvila pomalu k Markově starší sestře, která jako odpověď jen cosi nesrozumitelného zahuhlala, načež se začala spokojeně usmívat. Pak se Arabella Figgová podívala na svou dceru, která s úsměvem upíjela ze svého čaje.

"Christine, mohla bys mi pomoct v kuchyni?" nebyla to ani tak žádost jako spíš příkaz. Pak odešla.

"Jistě," řekla jen a odložila svůj čaj.

"Ch-isti," ozvalo se jí za zády, když opouštěla místnost. Christine se otočila a mile se zadívala na Rachell, která očividně nebyla zrovna nadšená tím, že nějaký člen rodiny, kterou díky svému stavu, vidí jen párkrát do roka, někam odchází. A ona sama nedokázala pochopit proč, protože nebyla schopná plně porozumět významu slov ostatních.

"Budu hned zpátky." S těmi slovy je tam nechala a s neskrývanou zvědavostí vyrazila do kuchyně.

"Pomůžeš mi se zákusky ano, vyskládej je na tácy," zaúkolovala ji hned a sama už se chystala zapalovat svíčky na dortu.

"Takže? Pochopila jsem, že chceš nejen pomoct, ale i si se mnou o něčem promluvit," řekla neutrálním tónem a vyndávala mnoho druhů zákusků z krabic a rovnala na tácy. Arabella se k ní s vážnou tváří otočila.

"Oh, jistě. Vlastně se to týká Izarry, ale říkala jsem si, že jestli by s ní o tom měl někdo mluvit, tak jsi to ty," řekla.

"Dobře… Um, týká se to lektvarů? Měla jsem za to, že si vede poměrně dobře, nebo -," Christine se zarazila, když jí nenapadal jiný důvod.

"Ne, ne. Tedy, je pravda, že si v lektvarech vede dobře, ale tohle je o něčem jiném a důležitějším. Jde mi o to, že pokud se Izarra dostane do zmijozelu - a věř mi, že ona se tam dostane -." Christine se během její řeči zamračila, přestože věděla, že její Matka ještě neskončila, přerušila ji.

"Vadí ti, že bude ve zmijozelu? Nemyslela jsem si, že zrovna ty budeš patřit mezi ty předpojaté vůči té koleji."

"A já si zase nemyslela, že zrovna ty, Christine, si začneš vyvozovat závěry dřív, než domluvím," na pár vteřin se na Christine pohoršeně zadívala, ale tak zase s lehkým úsměvem pokračovala: "Víš stejně dobře jako já, že šance, že se dostane do jiné koleje, je mizivá. A to neříkám kvůli tomu, kdo byla její matka nebo otec. Ona je jasný Zmijozel, ale je to moje vnučka a já jsem na ni hrdá. Co mi dělá starost je to, jak ji pak ostatní z koleje přijmou. Nejen, že z jejího ročníku bude nejmladší, ale z toho, co jsem od tebe slyšela, tak to Brumbál vymyslel tak, že pokud se začnou navážet do jejího jména a rodiny, a oni začnou, nebude to dobré. Víš co tím myslím?"

"Jo, Zmijozelové a jejich posedlost krví. A Izarra bude mít příjmení, které je typické pro mudly. Narážíš na to, že by jí mohli říkat, že je šmejdka a chovat se k ní ošklivě." Arabella jen mlčky přikývla. "Myslím, že by se o své rodině neměla vyjadřovat, pro její dobro. Nechci mít zdeptanou vnučku," dodala po chvilce.

"Myslím, že se Izarra zachová nejlépe, jak bude moc, aby situaci zvládla a celému tomuto problému se vyhnula," zhodnotila.

"Doufejme. Teď je čas na naši oslavenkyni," S tím se Arabella usmála, zapálila poslední svíčku. Pak se s dortem na rukou a Christine v závěsu šla do obývacího pokoje. Jakmile obě překročily práh, Christine začala zpívat a, než Arabella položila dort na stolek, postupně se přidali všichni a dokonce i Rachell začala něco s širokým úsměvem mumlat.

"Hodně štěstí zdraví. Hodně štěstí…" Všichni kolem se usmívali a nepřestávali zpívat.

"Hodně štěstí, Izziee. Hodně štěstí zdraví." Izzara si stoupla před dort, na kterém byly polevou napsány číslice dvanáct. "Něco si přej," zašeptala jí Christine do ucha a poodstoupila.
Izarra se nadechla a ve své mysli zformulovala konečnou podobu jejího přání, nad kterým začala přemýšlet až na poslední chvíli. Když můžou existovat kouzla, proč by se nemohlo vyplnit jedno jediné přání? I když si nepřála nic neobvyklého nebo velmi nápaditého, byla by nesmírně šťastná, kdyby se splnilo.

'Jen… Být skvělá čarodějka,' řekla si v myšlenkách a po hlubokém nádechu jedním dechem sfoukla všech dvanáct svíček.

"Teď jsi oficiálně dvanáctiletá, Hvězdičko. Co první? Dort nebo dárky?" zeptal se Mark, když ji ihned po sfouknutí plamínků obejmul. Ta neměla ani šanci odpovědět, protože Christine už vzala nejbližší dárek ze stolu a strčila jí ho do rukou ještě dříve, než ji Mark pustil. A tak ji Mark musel chtě nechtě pustit.

"Otevři tenhle. Je ode mě, snad se ti bude líbit," říkala u toho s širokým nadšeným úsměvem.
Izarra kývla, dala si jeden z pramenů černým vlasů za ucho a dala se do rozdělávání oranžového balicího papíru. To, co odhalila, ji rozzářilo oči a s nadšením vzhlédla ke Christine, která byla nesmírně zvědavá na její reakci.

"Děkuju, jsou úžasné, moje neoblíbenější skladby," vyhrkla Izarra v rukou svírala noty pro klavírní doprovod k nejslavnějším skladbám Richarda Wagnera a to i včetně slavné Jízdy valkýr. Byly naprosto perfektní a byly jejím přáním už nějakou dobu, ale nemohla je sehnat. Christine věděla, jak jí udělat radost.

"Jsem ráda, že se ti líbí, vlastně to hodně souvisí s dárkem od Marka," řekla a kývla k němu. Podal Izarra dárek, který vypadal jako… no jako placatý čtverec. Po roztrhnutí obalu, objevila desku, který obsahovaly tytéž skladby jako v notách, ovšem bez klavíru. V tom momentě se nemohla rozhodnout, co je lepší. Oba dárky byly úžasné a Izarra už si v mysli procházela rozvrh svého času a hledala v něm nějaký prostor pro nějaké aktivity, které se netýkaly pouze studia kouzel, protože ty jí nyní plně zaměstnávaly. Druhý ročník byl těžší, než si myslela, ale zvládala to. A musela dokonce uznat, že spolupráce s Arabellou při lektvarech byla dokonce na vyšší úrovni než s Christine. Opět své myšlenky začala soustředit na dárek, který držela v rukou.

"Moc děkuju," zašeptala upřímně a nepřestávala zkoumat desku, která podle obalu vypadala staře, ale když ji opatrně vysunula, byla jako nová. Izarra téměř se zbožným výrazem bříšky prstů přejela po rýhách na desce.

"Takže se ti líbí? Původně jsem měl vybranou jinou, ale když jsem viděl ty noty, co koupila Christine, říkal jsem si, že takhle by se ti to mohlo zamlouvat," ujišťoval se a odpovědi se mu dostalo formou rozzářeného úsměvu a pohledu se šťastnými jiskřička v očích.

"Jsou skvělé, těším se, až si to pustím a sednu si k pianu," prohlásila Izarra a s nesmírnou opatrností zasunula desku zpět do obalu a položila ji k notám.

"No, tady je jeden ode mne. Není to nic dokonalého, ale patřilo to mému manželovi. Snad se ti bude líbit," řekla Arabella a s tím Izaře podala drobné dárek spíš zamuchlaný než zabalený v decentním balicím papíře. Ta ho s mírným kývnutím a očekáváním v očích přijala a pomalu rozbalila, a tak objevila černou krabičku, která se obvykle používala na šperky.

"Otevři ji," uslyšela Arabellu zašeptat. Udělala to a na měkké sametové podušce uviděla silnější stříbrný řetízek a na něm byl světle modrý s lehkým zelenožlutým nádechem broušený kámen. Vzala ho do ruky a pocítila, že se kámen na pár vteřin zahřál, na chvíli se jí zdál až živý, i když věděla, že je to nemožné; věděla, že není obyčejný. Poté opět získal původní chladnou teplotu.

"Je to amulet, měla bys pocítit, že navázal kontakt s tvým jádrem. Alespoň mi to můj manžel tvrdil. Já to nikdy necítila, protože jsem moták, ale u tebe se spojí s tvou magií a bude ji využívat v případě, že bys potřebovala jeho pomoc." Zdálo se, že Arabella si nedělala příliš velké starosti mluvit takto otevřeně před Rachell. Konec konců, ta jen stěží mohla pochopit význam jejích slov.

"Cítila jsem to, tedy myslím. Zahřál se. A děkuju, moc… K čemu je určen?" zeptala se zvědavě Izarra a pozorně si prohlížela kámen. V kamenech a amuletech nikdy neměla přehled, takže čekala, až jí její nevlastní babička poučí.

"Je to odrůda berylu - akvamarín. Od Merlinových dob byl požíván jako ochranný i léčivý amulet. No, léčivý, lektvarům se nevyrovná, ale dokáže pomoct. Ohledně té ochrany, měl by odhánět zlé duchy, zabraňovat v ovlivnění mysli a manipulaci od nepřátel. Snad to nebudeš potřebovat. Ještě by měl v malé míře nosit štěstí, ale tím si nejsem moc jistá. Snad ti bude užitečný."

"Neboj, bude," řekla Izarra a objala ji.

"Všechno nejlepší, holčičko," zašeptala nazpět, a když je přerušil zvuk ne zrovna tichého škrábání a klepání na sklo, které přicházelo z vedlejší místnosti, Izarra se odtáhla a vzhlédla za zvukem.

"Vypadá to, že dorazil další dárek," vypískla šťastně Christine, zatímco Mark uklidňoval Rachell, které se zvuk sovího zobáku škrábajícího na okno očividně nelíbil a s opakováním slov "dost, dost," se rychle kývala dopředu a dozadu.

"Běž se tam podívat," vybídla Christine Izarru, která už dál nečekala, vydala se za zvukem a odešla z obývacího pokoje. Zamířila do prvních dveří z leva. Ten pokoj Arabella používala pro své kočky - záchodky, škrabadla, misky a pelíšky - vše bylo tam. S kuchyní to byl druhý pokoj s přímým výhledem na ostatní domy v Zobí ulici.
Přešla k oknu a rychle odhrnul našedlou záclonu a tím se jí naskytl pohled na šedou sovu, která už vypadala poněkud nevrle z toho, že ji dosud ještě nebylo dovoleno předat dopis.

"Klid," řekla sově za oknem a otevřela. Sova v ten moment vletěla do místnosti, posadila se na jedno z kočičích škrabadel a natáhla k Izaře pravý pařát, kde byla přivázaná obálka s pečetí vyraženou do červeného vosku.

"Tak copak pro mě máš, opeřenče?" zeptala spíš pro sebe, než aby to směřovala jako otázku na sovu, která by stejně nebyla schopná podat nějakou odpověď. Rychlým pohybem rozvázala provázek u její nohy a vzala si dopis. K jejímu překvapení sova neodletěla a s dychtivým pohledem čekala.

"Na to zapomeň, ode mě nic nedostaneš," zavrčela tiše na sovu. Ta nereagovala.

"Pochybuju, že by ti chutnaly granule. Pojď," vybídla ji, aby vyskočila na nastavenou ruku, kterou si pečlivě zakryla rukávem, aby ji sova nepoškrábala drápy. Izarra si oddychla, když uviděla, že ji sova pochopila a vyskočila na připravené místo. Pak natáhla ruku se sovou z okna a lehce jí máchla, aby ji přiměla zase odletět tam, odkud přišla.

Sledovala, jak sova odlétala pryč, a když uhnula pohledem, střetla se s pohledem od sousedky Petunie Dursleyové, která bydlela naproti a pravděpodobně celé její vystoupení se sovou a dopisem viděla. Izarra na chvíli přestala dýchat a její výraz byl přesně tak zděšený jako ten od ženy naproti ní. Ale ona vychovávala, jestli se to tedy výchovou dá vůbec nazvat, Harryho. Tím pádem musela vědět o kouzlech a tomhle světě, přestože je očividně neměla ráda.
Izarra se ušklíbla a zvedla obočí s jasným vzkazem 'jsem čarodějka a je mi jedno, že se ti to nelíbí, protože vím moc dobře, že proti tomu nemůžeš nic udělat'. Nespouštěla z ní oči, byla si totiž dost jistá, že to bude právě Dursleyová, která to nevydrží a uhne. A tak se taky stalo a sousedka s napůl vyděšeným a napůl naštvaným pohledem zabouchla okno a zmizela Izaře z dohledu. Ta pak pomalu zavřela její vlastní okno, zatáhla záclonu a s dopisem v ruce se vrátila zpět do obývacího pokoje. Posadila se na křeslo a rozdělala voskovou pečeť a rozlepila obálku. Nemohlo jí uniknout, že všichni taktéž mlčky zvědavě sledují dopis a Christine se potěšeně usmívala.


/AN: Copak jí asi přišlo?/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. února 2012 v 8:50 | Reagovat

Něco ze školy nebo od Brumbála? Nebo jí objednali předplatné něčeho?
Každopádně pochybuju, že by to bylo cokoli od její matky :D:D To by nebyli tak nadšení :D

2 Ivet Ivet | 23. února 2012 v 0:20 | Reagovat

Že by dopis z Bradavic? No zajímalo by mě, jaký je zrovna měsíc v roce:D Moc nechápu totiž, proč by měla Izzara nastoupit rovnou do 3. ročníku. Nebylo by lepší učit se magii s ostatníma? Nebo Brumbál tak lpí na tom, aby jí přesně vycházely roky?

3 Crystal Crystal | Web | 23. února 2012 v 5:47 | Reagovat

[2]: Momentálně je 7. června. Brumbál ji chce dát do 3. ročníku, protože: 1) u Izz se magie samotná projevila až v listopadu, takže kdyby do Bradavic nastoupila hned, pár měsíců už by jí chybělo. 2) Nechtěl ji do Bradavic pustit, dokud se nenaučí ovládat = nebude mít vybuchy magie, nebude nebezpečná pro ostatní studenty (zvlášť pro zmijozely, protože když by jí nadávali kvůli jménu... no, izz tehdy mohla mít výbuch magie kvůli úplné hlouposti, která by ji naštvala). 3) Tak se učila doma, ale o Velikonocích zvládla (krom praktického kouzlení s hůlkou) celé učivo 1. ročníku. A Brummby si řekl, že je zbytečné, aby se plýtvalo časem, tak proč by se Izz nebohla začít učit rovnou 2. ročník a pak nastoupit do třetího.

Snad už je to jasnější. :)

4 Ivet Ivet | 23. února 2012 v 9:13 | Reagovat

Jo, díky moc. Asi vám musím připadat jako retard, že se tak ptám:D Ale já mám ráda, když všechno chápu a mám ve všem jasno:D

5 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 23. února 2012 v 11:46 | Reagovat

Som tu prvýkrát, takže sa pýtam, či je to nejaké voľné pokračovanie HP? :). Annabel, hm, je to ona aj na fotke, že? :). Dúfam, že sa nemýlim a nesplietam jedno cez druhé. Ináč krásny dizajn...:)

6 Crystal Crystal | Web | 23. února 2012 v 15:42 | Reagovat

[4]: Ne, nepřipadáš :) Pro nás, jakožto autorky, je náhodou skvělé, když se čtenáři doptávají na různé věci, případně chtějí něco dovysvětlit :) Návíc, mě baví to vysvětlovat :)

[5]: Tohle je fanfiction, take příběh odehrávájící se ve světě HP. Tohle bych nenazvala volným pokračování, protože momentálně se to odehrává během 3. knihy a ne až po té 7. Řekla bych, že je to alternativní realita "co by se stalo kdyby" - v našem případě, co by se stalo, kdyby spolu Voldemort a Bellatrix měli dítě. Víc si přečti v úvodu :)
Žádnou Annabel neznám, na fotce má být Izarra. Je to přetvořené z fotky Heleny Bonham Carter, když byla mladší. A děkujeme za pochvalu designu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama