5. kapitola „Něco navíc“ - 3. část

17. února 2012 v 8:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Hvězdičko? Jsi si jistá, že to mělo mít tenhle efekt?" ozvalo se zpod hnědých vlasů nervózně.

"Zkazil jsi ho," obvinila ho a drobnými krůčky ho obcházela, když pozorovala, co se vlastně stalo. Ale všude viděla jen vlasy.



"Co? Ne, to není možné. Nakrájel jsem tu věc přesně tak, jak jsi chtěla." Izarra zamyšleně přemýšlela, na které straně vlasového chuchvalce má Mark ústa.

"Já řekla první napůl a pak podélně, udělals to naopak," konstatovala.

"A co na tom záleží? Vždyť v tom hrnci-."

"V kotlíku," opravila ho rychle a Mark pokračoval. "Dobře, v kotlíku se s toho stane stejně jen jedna velká kaše. Je jedno, jak je to nakrájené," bránil se.

"Jedno? Já myslela, že sis četl ten návod."

"Však taky, že četl." Izarra povytáhla obočí.

"Ti mudlové, jak hloupí. Nechalasss ho vařit a tady máššš výsssledek. Jsssi teď ssspokojená? Nebo se rozhodneššš mě příššště possslechnout?" syčela Sekhmet posměšně. Zmlkla, když se na ni Izarra podívala pohledem, který by nevyděsil jen málokoho.

"A určitě si četl i poznámky pod čarou, mám pravdu?" zeptala se sarkasticky. Smotek vlasu sebou nervózně škubnul.

"Hele, Hvězdičko, nemůžeš mi prostě dát to v té druhé lahvičce?" zoufale se snažil změnit téma. No, nevyšlo mu to.

"Víš, když tu přesličku první rozřízneš podélně a až pak na půl, uvolní se ti jiné množství šťávy, které pak bude ve špatném poměru k ostatním surovinám a vlasy porostou… no, víc než měly," vysvětlila mu nepříjemně a nechala ho tak plně si uvědomit, že to on udělal chybu, že je to jen jeho vina.

"No tak, jen mu řekni, co sssi myslíššš o mudlech, kteří ssse cpou tam, kam nepatří. Lepššší aby ssse to dozvěděl dříve, nežli později," nabádala ji Sekmet tichým sykotem.

"Ale -," zkusil říct něco na svou obhajobu, ale Izarra ho přerušila a větu dokončila za něj.

"Ale ty jsi mudla, který o těchhle věcech nemá nic vědět. Jak jsem vůbec mohla očekávat, že někdo jako ty mohl být dostatečně kompetentní, aby pomáhal při vaření lektvaru pro první ročník. " A i když její slova nebyla zrovna přívětivá, řekla to poměrně lhostejně, aby si to Mark tolik nebral… Ona nebyla naštvaná, jen to chtěla být právě ona, kdo uzavře celou diskuzi. Pak vyrazila ke dveřím, než ale sáhla po klice, zavolala ke zmatenému dlouhovlasému Markovi: "Vezmi si ten modrý lektvar, do půl hodiny by měl odbourat účinky prvního lektvaru." Pak odešla následovaná Sekhmet, která se rozhodla zmizet z dohledu dříve, než se Markovi vydaří vyhrabat se z vlasů, aby našel správnou lahvičku. Několik metrů za dveřmi, když si byla jistá, že ji Mark neuslyší, se Izarra začala smát, když si opět vybavila Marka s vlasy dlouhými přes dva metry, který se momentálně snaží najít lahvičku s lektvarem; ta byla totiž položená na takovém místě, že mu bude trvat velmi dlouho, než ji najde.

Cestou do svého pokoje zahlédla Christine, jak v obývacím pokoji listuje nějakým časopisem, a tak zrychlila svou chůzi, aby zůstala nezpozorovaná. Opravdu neměla náladu absolvovat výslech o tom, zda se jí zdařila příprava lektvaru. Snaha byla marná.

"Oh, už jsi hotová? Šlo ti to dobře? Objevily se nějaké problémy a co Mark? Pojď, posaď se a povídej," začala ji Christine zasypávat otázkami a rukou naznačila, aby Izarra šla za ní. Jen v duchu protočila oči a s úsměvem se posadila do křesla naproti Christine.

"Tak, ten lektvar?" pobídla ji Christine, když si domyslela, že Izarra pravděpodobně neví, se kterou otázkou začít. Viditelně se po jejím navedení uvolnila. Ovšem ne na dlouho.

"Šlo to dobře a můj lektvar mohl být dokonalý, kdyby se mi Mark nesnažil pomáhat. A když už, mohl postupovat podle instrukcí, které jsem mu dala," řekla lhostejně. Christine si povzdechla a zadívala se na její dceru.

"Nemůžeš mu to mít za zlé. Neví o lektvarech prakticky nic, jen se snažil ti pomoct."

"Já vím," zamumlala v odpovědi. "Stejně už na tom nezáleží, lektvary už mám zvládnuté, stejně jako ostatní předměty," dodala neutrálně a na to se na ni Christine potěšeně, ale překvapeně povídávala.

"Celé? Za půl roku?" Nemohla tomu věřit. Sice věděla, že je Izarra v učení dobrá, ale netušila, že je ve studiu až tak popředu,

"Nemám hůlku, takže nevím, jestli mi vůbec půjdou kouzla, ale teorii umím dobře."

"Jsem na tebe pyšná," zašeptala mateřsky Christine a k Izařinému překvapená, která jí plánovala odpovědět jen pouhým přívětivým úsměvem, ji láskyplně objala.

"Děkuju," zašeptala překvapeně do jejího ramene.

"Víš, chci, abys věděla, že tě mám ráda, neskutečně ráda. Chci, aby sis to pamatovala, i když tady brzy bude to malé, které bude potřebovat veškerou péči," šeptala jí do ucha a nepřestávala ji k sobě tisknout.

"Taky tě mám ráda." Na to Christine povolila sevření a odtáhla se, stále ji však držela za ramena a láskyplně si ji prohlížela.

"Budeš skvělá čarodějka, dokonce už teď jsi," řekla tak pyšně, jak jen může matka mluvit o svém dítěti. Izarra se pousmála.

"Měla by sis jít nachystat věci na tvou lekci s profesorem Brumbálem, nerad by tě viděl nepřipravenou," řekla Christine po chvíli ticha, vstala a chystala se jít do kuchyně. Před prahem dveří ji Izarra zastavila.

"Můžu se na něco zeptat?" zeptala se s jiskřičkami v očích, když uviděla příležitost zjistit si některé odpovědi na otázky, které už měla v hlavě dlouhou dobu, ale do této doby se k tomu buď nedostala anebo na ně v ten moment zapomněla.

"Jistě, ale nezaručuji, že budu znát odpověď," usmála se, když se otočila ve dveřích.

"Co víš o hadím jazyku?" zeptala se velmi zpříma. Christine v tom momentě zbledla.
Tahle reakce dala Izaře jasný podnět tomu, aby nikdy o tom, že právě ona má hadí jazyk, nemluvila veřejně. Lidé by na to nereagovali nejlépe.

"Víš, mám hada a četla jsem, že díky hadímu jazyku s nimi můžou kouzelníci komunikovat. Říkala jsem si, jestli bych se ho nemohla nějak naučit. Mohla bych pak mluvit se Sekhmet, bylo by to zajímavé," dodala rychle a potěšeně sledovala, jak se Christine ulevilo a začala přemýšlet nad odpovědí.

"V tomhle se opravdu nevyznám, ale hadí jazyk je temná, hodně temná schopnost. Černá magie, vrozená a dědičná. Pokud si vzpomínám, kdysi jsem v historii magie četla, že ji ovládal i Zmijozel. Z toho, co vím, naučit se to nedá. Ale v tom by ti lépe poradil Brumbál." Ani nečekala na Izařinu reakci a odběhla do kuchyně ve snaze vyhnout se konverzaci.

"Takže černá magie…" zamumlala pro sebe Izarra s potěšeným úsměvem a vydala se do patra.

Jakmile po schodech dorazila do svého pokoje, zavřela za sebou dveře a ihned zamířila k jejímu, momentálně nejoblíbenějšímu, místu v pokoji. Piano, které tam před pár měsíci přibylo. Christine ho nechala opravit jako jeden z vánočních dárků, za který byla neskutečně vděčná. Věděla, že ve hře na něj není nejlepší, ale jelikož s lektvarem pro růst vlasů zvládla celé učivo prvního ročníku, měla před sebou ještě několik volných měsíců, kdy se může procvičit. A protože byly teprve Velikonoce, času měla víc než dost.

Usadila se na židličku a začala hrát. Nebylo to nic určitého, prostě nechávala své prsty volně plynout po klaviatuře. Nechala se naprosto unášet pomalou melodií, která měla tu jedinečnou sílu uklidnit ji. Aniž by si to uvědomila, začala do melodie tiše zpívat, třebaže v tom nebyla žádná slova, znělo to překvapivě dobře a jí se to líbilo. Nevšimla si, že po chvíli už ale v pokoji nebyla sama. Když za sebou uslyšela odkašlání, okamžitě se otočila. Za sebou uviděla Brumbála s podivným úsměvem a jiskřičkami v očích. To nebylo dobré znamení, nikdy nevěděla, co od něj čekat.

"Omlouvám se, nevěděla jsem, že už jste tady," omluvila se rychle a vstala ze židličky.

"Nevadí. Rád tě vidím, měl jsem v plánu, jak jistě víš, přijít už včera, ale znáš to. Velikonoční svátky a ten shon a zmatek kolem…"

"Ne, neznám,"odsekla v myšlenkách, ale na venek nedávala nic znát.

"Schovala sis učebnice?" zeptal se, když si všimnul nedostatku obvyklého množství nejrůznějších knih, poznámek, výpisků a sešitů, které byly obvykle chaoticky uspořádané po celé podlaze. Izarra se bleskově rozhlédla po svém pokoji. Už dlouho zde neměla takový prostor.

"Jo, už je nepotřebuju. Připadlo mi zbytečné, nechat je tady roztahané, když už z nich vše umím," řekla s pokrčením ramen.

"Všechno? Opravdu?" podivil se a poposunul si brýle tvaru půlměsíce na nose. Izarra jen beze slov přikývla.

"Velmi dobře. Než začneme, nějaké novinky? Oh, novinky, ano, málem bych to ani nezmínil. Budeš mít sourozence, už jsem řekl své gratulace Christine a Markovi. Mimochodem velmi zajímavá práce na lektvaru pro růst vlasů -,"

"Markova chyba," bránila se ihned. Brumbál přimhouřil oči.

"Tím jsem samozřejmě nezpochybňoval tvé schopnosti v oblasti lektvarů," řekl rozvážně a pak pokračoval v jeho původním sdělení. "No, zpátky k dítěti. Těšíš se na nového člena rodiny?" zeptal se. Izarra pozvedla obočí, ale i přes její údiv nad otázkou, která se nijak netýkala magii a jejích lekcí, odpověděla.


"Ano, těším. Jak taky jinak. Ale obávám se, že mi uniká smysl a souvislost této otázky s mými lekcemi."

"Také, že tam žádná není." Usmál se.

"To je ale pošššuk!" rozesmála se Sekhmet z terária. Izarra měla co dělat, aby se jí necukaly koutky.

"Takže, k otázce, na kterou jsem se chtěl zeptat od samého začátku. Vyskytly se nějaké potíže s ovládáním magie, nějaké výbuchy?"

"Ne, ten o Vánocích stále zůstává posledním," řekla tiše. Poměrně nerada si to pokaždé připomínala. Neměla ráda své chyby a selhání. Brumbál přikývnul.

"K dnešní lekci. Trénovala jsi to, co jsem ti ukázal posledně, že?"

'Zbytečná otázka,' pomyslela si, ale namísto toho řekla: "Ano, věnovala jsem tomu většinu času, který mám, když už se nemusím učit, ale stále mi to moc nejde. Pyrokineze je no… nemám ji ráda. Ovládání vzduchu, vody nebo pohybování s předměty je lepší," vysvětlila a při vzpomínce na své popáleniny, které získala už při tom úplně prvním pokusu, se ošila.

"Stále se bojíš ohně," konstatoval profesor.

"Nenazvala bych to strachem, je to spíš zdravý respekt."


Brumbál se posadil na zem a pokynul k Izaře, aby udělala totéž. Ze skrytých kapes jeho pláště vyndal dvě obyčejné svíčky a nechal je levitovat ve vzduchu se stejnou lehkostí, jakoby pod nimi byl podstavec. Po jemném pohybu jeho ruky ta, která byla od Izarry dále, vzplála.

"Můžeš začít," pobídl ji. Izarra se nadechla a se soustředěným výrazem natáhla jednu ruku k plamínku. Problém byl, že nechtěla mít s ohněm absolutně nic společného, ale na druhou stranu, tolik to chtěla zvládnout. Dokázat, že je dobrá. Pohnula prsty a plamen se lehce zvětšil, to byla ta jednodušší část. Pak dala svou dlaň tak blízko ohni, jak jen jí to její zdravý rozum dovolil a soustředila se na tok surové magie z jejího jádra a předávala ho plamínku.
Zvedla rukou výše a svou magií k ní poutala plamen. Nechala ho hořet jen tak z ničeho, ve vzduchu a bez knotu svíčky. Cítila, že plamen slábne, proto se mu snažila dodat tolik magie, kolik jen mohla. Ale oheň přeci nemůže hořet, když nemá, co by spaloval, ne?


"Vedeš si výborně," podotkl tiše Brumbál, ovšem Izarra ho teď odmítala vnímat. Stále udržovala plamínek a přesně věděla, co se stane, až se ho pokusí posunout ke druhé svíčce a zapálit ji. Zhasne, jako vždy. Nezjistila, co dělá špatně. Mohla jen doufat, že tentokrát se jí to povede. Jakmile posunula rukou kupředu a s ní i plamen, věděla, že oheň slábne. Samozřejmě to cítila už v okamžiku, kdy ho vyzvedla nad svíčku, ale až teď to bylo tak silné a rychlé. Světlo ohně se ztrácelo.

Izarra začala vnitřně panikařit. Nemohla si dovolit to nyní zkazit, ne před Brumbálem. Měla to umět, měla se to nějak naučit. Když už zbýval jen okamžik před zhasnutím plamínku, instinktivně natáhla druhou ruku a k ohni poslala proud vzduchu. Slabý na to, aby oheň sfouknul, ale zároveň dost silný na to, aby plameni pomohl přežít. Přeci kyslík, jako součást vzduchu, podporuje hoření. Izarra doufala, aby to byla pravda. Plamen opravdu nabral na síle, ale pak z ničeho nic zhasnul, aniž by tomu Izz mohla nějak zabránit. Obě svíčky se snesly k zemi.

Zmateně se unavenýma očima podívala na Brumbála a čekala na vysvětlení.

"Nevzpomínám si, že bych říkal něco o napomáhání vzduchem," řekl vážně.

"Ale…," nevěděla, jak má pokračovat.

"Pověz mi, opravdu věříš, že dokážeš udržet oheň, nebo si myslíš, že oheň bez ničeho prostě hořet nemůže?"

"Já, chtěla jsem, aby se mi to podařilo. Ale nejde to," řekla namísto přímé odpovědi na otázku.

"Sama jsi viděla, že to není nemožné. Ukázal jsem ti to před týdnem," namítl.

"Ale vy jste mocný, silnější. Proti vám jsem nic. Nezvládnu to," snažila se mu Izarra oponovat, ale v jejím hlase se spíše projevila únav než pevné přesvědčení.

"Už teď jsi zvládla víc, než většina kouzelníků, které znám. Nezapomínej, že pro tebe stále není hlavní bezhůlkovou magii umět dokonale, pro tebe je hlavní ovládnout svou magii a sama sebe. Ale pokud se ji chceš opravdu naučit, musíš v ní věřit. Věci, které by mudlové označili za nemožné, my považujeme za normální. Tvá magie reaguje na tvé přesvědčení, když si sama myslíš, že to nezvládneš, že je to nemožné, proč by se ti magie měla snažit dokázat opak?" zakončil svůj monolog a Izarra jen přikývla. Pak si protřela oči, překvapená, že je po prvním pokusu tak unavená.

"Myslím, že dnešní lekci ukončíme předčasně. Jsi vyčerpaná, a kdyby ses snažila opětovně, nemuselo by to dopadnout nejlépe. Odpočiň si a až se sama budeš cítit dobře, zkus to znova. Uvidíme se opět za týden. Nashledanou, Izarro." Byla trošku vyvedená z míry, když jejích lekci ukončil tak brzo, ale když se nad tím zamyslela, opravdu byla unavená.

"Nashledanou, pane profesore Brumbále." Pak už jen sledovala, jak ze dveří mizí čaroděj zahalený do velmi podivného hábitu, na kterém byly tak roztodivné tvary, že Izarra ani nechtěla zkoumat, co vlastně mají představovat.

Brumbál pomalu došel do kuchyně, kde se Christine chystala začít s přípravou večeře. Když si všimla profesorovy přítomnosti, ledničku nespokojeně zase zavřela, ale nasadila příjemný úsměv.

"Pane Brumbále, skočili jste nějak brzo. Byly tam snad nějaké problémy?" zeptala se rychleji, než se k zahájení konverzace mohl dostat sám Brumbálem. Když už se chystal odpovědět, opět mu nedala příležitost.

"Dáte si čaj?" zeptala se a už sahala po konvici s horkou vodou.

"Ne, děkuji, Christine. Nemám dnes v plánu zdržet se déle, než bude nutné. V tomto období je ve škole příliš mnoho povinností." Na okamžik zahlédl náznak zklamání v Christiiných očích.

"Jak si přejete. Nuže, pojďme se tedy posadit," řekla mile a sama se hned posadila na jednu z dvou menších židlí u kuchyňské linky.

"Dobrá, takže teď k tomu, co jsem s tebou chtěl probrat. Izarra se mi zmínila, že už má probrané všechno učivo z knih. Je tomu tak?" zeptal se, když dosedl.

"Ano. Učivo dokončila před pár dny, dnes jen dodělala poslední lektvar," potvrdila Christine a upila ze svého šálku čaje, aby skryla svůj úsměv nad vzpomínkou na dlouhovlasého Makra, které přišel z garáže a jediné, co ji řekl bylo: "K tomu se nehodlám vyjadřovat."

"Zdá se, že je šikovnější, než jsem očekával. Stále si ale myslím, že ještě není vhodná doba, aby vlastnila hůlku." Christine přikyvovala. "Ale říkal jsem si, že když má před sebou ještě plného půl roku, mohla by se pokusit naučit ještě něco navíc," řekl téměř záhadným tónem.

"Něco navíc? Bez hůlky. Je mi líto, ale obávám se, že vám nerozumím, pane Brumbále," odpověděla nechápavě Christine a byla lehce znepokojená.

"Dle mého názoru je dostatečně chytrá a učenlivá na to, že by se mohla pokusit zvládnout i učivo druhého ročníku a v Bradavicích tedy nestoupit přímo do třetího ročníku.

"Ale…" Christine nějak nenacházela slova, přesto ji ale napadla jedna námitka. Ne, že by své dceři nepřála další možnost vzdělání, ale tenhle problém se jí zdál poněkud závažný.

"Jsem těhotná, nemůžu jí pomáhat s lektvary. No a Mark k tomu také není… řekněme způsobilý. Izarra nemůže dělat lektvary bez dohledu."

"Nad tím už jsem přemýšlel. Zdá se mi, že tvé matce by se líbilo vidět svou vnučku vícekrát než jen čtyřikrát do roka."


/AN: Doufám, že se kapitola líbila :D Muhaha, Izz je na Mark táák zlá!! Hmm, copak se asi stane v další kapitole? Nějaké tipy?/
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. února 2012 v 9:02 | Reagovat

Izzara by potřebovala dostat pár facek za to, jak se chovala k "otci" a to myslím naprosto vážně.
Ale jinak jsem ráda, že jí taky něco nejde! :D Přibližuje ji to ostatním kouzelníkům.

2 Ivet Ivet | 23. února 2012 v 0:11 | Reagovat

Izzara je malý psychopat, to mi nikdo nevymluví:D

3 Crystal Crystal | Web | 23. února 2012 v 17:10 | Reagovat

[2]: Přemýšlela jsem, jestli odepsat nebo ne...
No, musím uznat, že poté, co jsem si nastudovala sociopatii a psychopatii na jedné chytré anglické stránce, Izarra JE psychopat. Ale díky výchově Davidsonových má nějaké morální hodnoty. Ale i tak, ona by mohla být neskutečně nebepezpečná, kdyby chtěla. Je to tak nějak smutné, že? Když někdo jejího věku může mít takhle pokřivenou osobnost.

4 Hanka Hanka | 5. května 2012 v 19:39 | Reagovat

Ale proč???Proč jí Brumbál nedá hůlku a nepošle jí do školy??? :O

5 Crystal Crystal | Web | 5. května 2012 v 19:58 | Reagovat

[4]: Protože je pořád nebezpečná a dostatečně nekontroluje svou přebytečnou magii. Navíc teď jsou Velikonoce (? nejsem si tím přesně jistá, moje mysl teď krouží kolem 1. úkolu turnaje tří kouzelníků) a bylo by naprosto zbytečně, aby na těch pár měsíců lezla do Bradavic. Snad je mé vysvětlení dostačující :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama