5. kapitola „Něco navíc“ - 1. část

9. února 2012 v 8:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Izarra netrpělivě seděla nad dnešním vydáním Denního věštce. Neskutečně se nudila a byla i poměrně rozmrzelá nad nastalou situací. Dnes ráno se domlouvala s Christine, že jí pomůže s posledním lektvarem, který si měla podle učebnice vyzkoušet.

Už ráno si všechny přísady, kahan i ostatní věci pečlivě připravila do garáže, kam se na vaření lektvarů přesouvala od doby, co se jí jeden z nich nepovedl, a pak musela uklízet a čistit dobrou polovinu kuchyně, která na přípravu lektvarů očividně nebyla uzpůsobená. Chvíli to dokonce vypadalo, že už nebude vhodná ani k přípravě normálního jídla.
Byla domluvená, že Christine přijde co nejdříve po její směně v knihovně, aby na ni dohlédla. Ale nebyla tady. Měla přijít už před hodinou, ale ručičky na hodinách už se pomalu blížily na třetí hodinu a ona nikde. Izarra z toho byla nesvá, protože neměla nejmenší ponětí, kde by Christine mohla být. Ani jí nezavolala na telefon, aby řekla, že se opozdí. Izaře tak nezbývalo nic jiného, než čekat.
Nemohla se ani učit něco dalšího z jejích učebnic, protože už tam prostě nebylo nic, co by ještě nečetla. Kdyby s ní alespoň mluvila Sekhmet. Teď by byla ochotná snášet ty její napůl drzé a napůl urážlivé poznámky, ale ne. Její krajta byla momentálně nakrmená a spokojeně si odpočívala v teráriu. Vždy, když na ni za poslední hodinu Izarra promluvila v naději, že se alespoň nějak zabaví, Sekhmet je odbyla se slovy, ať nechá ji a její větev spát. Po několika pokusechIzařina snaha mluvit s hadem opadla, protože by se pravděpodobně ani při dalších pokusech nedočkala nějakého uspokojivého výsledku.
S povzdechem mávla rukou a otočila na další stranu - tentokrát sportovní část - a znuděně četla dál.
'Denní věštec / 3. duben 1994
Mistrovství světa ve famfrpálu
Vedení odboru kouzelných her a sportů už oznámilo místo konání letošního famfrpálového Mistrovství světa. Vedení britské a irské famrfpálové ligy nalezlo dokonalé místo pro tuto příležitost. Mistrovství se tedy bude konat na opuštěném vřesovišti čtvrt míle od Černého lesa. Camp určený ke stanování bude asi dvacet minut chůze od arény.
Ministr kouzel, Kornelius Popletal, už hovořil s vedením Britské famfrpálové ligy a domluvili i konkrétní termín. První utkání mistrovství (Bulharsko proti Irsku) se tedy bude s největší pravděpodobností konat v pondělí 12.8.
Zájemci o lístky si od příštího pondělí mohou zakoupit lístky v kancelářích britské a irské famfrpálové ligy v sedmém patře Ministerstva kouzel v odboru kouzelných her a sportů. Cena se pohybuje od 800 do 1600 Galeonů, podle místa sezení. Dále je zde také možnost zakoupit jednotlivé lísky pouze na určité utkání. Přesnější informace získáte v již zmíněné kanceláři. Také doporučujeme informovat se o možnosti ubytování v campu.
Autor článku: Tibor Velký'
Hned pod tímto článek byl další, ovšem už od jiného redaktora, který v něm složitě popisoval šance jednotlivých týmů na výhru. Než si Izarra dočetla první odstavec popisující možnosti Bulharů v závislosti na počasí, které bude v den utkání, uslyšela zespoda otevření hlavních dveří.
'Christine konečně dorazila' pomyslela si Izarra s důrazem na slovo konečně a v zápětí hned začala přemýšlet o tom, co ji mohlo tak zdržet. Pomalým pohybem ruku nechala noviny na jemném proudu vzduchu odletět na pracovní stůl. Vstala z koberce.
"Jsme doma, hvězdičko! Mohla bys přijít za námi?" zavolal zezdola Mark v moment, kdy už chtěla vykročit ke dveřím. Izarra se nad jeho hlasem zarazila. Ne snad proto, že netušila, že přišel zároveň z Christine. Jeho hlas zněl divně. Z jedné části šťastně, ale byly v něm obavy. Divné.
"Jo," zavolala po chvíli zpět, aby dala najevo, že ho slyšela a vnímá.
"Jestli chceš, můžeš jít do garáže, budeme dělat další lektvar… vím, že si užíváš kritizovat mě při každé možné příležitosti," zamumlala k Sekhmet, která v teráriu - i když měla od Izarry dovoleno pohybovat se po celém domě, když ji neuvidí Christine nebi Mark - obývala své obvyklé místo. Větev, kterou nadevše zbožňovala. Proto by Izarra neměla překvapit odpověď s výmluvou, kterou používala při každé možné příležitosti. Dokonce i při těch, u kterých to absolutně nedávalo smysl.
"Příliššš daleko. Žádná větev tam není, proč bych tam pak měla jít? Není tam větev, hloupá," zasyčela líně, ani hlavu u toho nezvedla. 'Tak hloupá, ano?'
"Proč? Protože tam budeš muset jít, aby sis chytila nějakou krysu. Ode mě totiž v nejbližší době asi žádnou nedostaneš, když se mnou mluvíš takhle. A po třech měsících už bys to měla vědět, ale je to jen tvá volba. Nezapomeň, že vím, jak moc ráda máš svou větev," řekla k ní Izarra schválně přeslazeným tónem, díky kterému bylo jasné, že to myslí úplně jinak. Sekhmet ji pochopila a v náznaku podřízenosti sebou cukla a pomalu slezla z větve.
"Omlouvám ssse. Jen… neber mi větev, ano?" zasyčela tiše a posmutněle. Izarra se pousmála, rychle došla k teráriu a se slovy: "V pořádku," pohladila jejího mazlíčka po hlavě. Samozřejmě, že neměla v plánu brát krajtě větev nebo jí odepírat jídlo, ale stále se to dalo použít jako dobrá výhružka, když Sekhmet nebyla až tak loajální, jak by měla.
Za chvilku už Izarra vkročila do obývacího pokoje, kde v křesle pohodlně seděla Christine a Mark stál vedle ní a láskyplně jí držel za ruku.
"Takže?" začala Izarra otázkou a pozvedla obočí v jasné zvědavosti. Tak nějak nevěděla, co by měla očekávat. Christine vypadala šťastně a široce se usmívala, ale když si ji Izarra prohlédla pečlivěji, všimla si zarudlých, lehce skelných očí. Christine brečela a nebylo to moc dlouhou dobu zpět. Proč brečela a proč se teď tvářila šťastně?Lidé pláčou, když jsou smutní, ale tohle ji lehce mátlo. Mark se taky usmíval, ale v očích mu byly vidět obavy. Co se stalo? Ve svém zmatení přimhouřila oči. Tohle se jí stávalo málo kdy. Většinou dokázala podle chování, výrazů a gest poměrně přesně zjistit a co jde. Ale teď byla zmatená a to jí znervózňovalo.
"Proč si nesedneš?" namítla Christine rozvážně a při tom se podívala na jedno z volných křesel. 'Takže je to něco hodně důležitého, pravděpodobně něco, co by se mi nemuselo až tak líbit,' vyvodila si z toho. Ale aniž by Izarra cokoli řekla, posadila se a čekala, co jí její opatrovníci povědí za novinku. Christine se na chvíli podívala Markovi do očí, který jí v odpovědi na její gesto konejšivě stiskl ruku a věnoval povzbudivý úsměv, který říkal, že to bude dobré, že to zvládne.
"Asi bych měla začít s vysvětlením, proč jsem nepřišla, když jsme se domluvily na přípravu toho lektvaru. V posledním týdnu jsem se necítila nejlíp, dneska jsem byla u doktora a -."
"Nejsi nemocná? Ne, že ne… A kdyby, není to vážné, že?" přerušila ji Izarra vyděšeně a už chtěla vstát z křesla. Mark se od srdce nad její reakcí zasmál, kdežto Christine se jen pousmála a rukou ukázala, že si Izarra může sednout.
"Nejsem nemocná. I když doktor přeci jen něco zjistil a řekla bych, že je to docela vážné." Izarra na ni jen beze slova koukala, nemrkala ani nedýchala. Vlastně teď ani nevěděla, co říct. Chris jí řekla, že není nemocná, ale je to vážné. Byla zmatená.
"Um… co?" zašeptala otázku po chvíli tíživého ticha, když nedokázala vymyslet nic logičtějšího a při tom vydechla téměř všechen vzduch z plic.
"Christine je těhotná," odpověděl Mark s širokým úsměvem. Izarra na něj jen ztuhle zírala.
V těch několika vteřinách jí z usilovného přemýšlení nad všemi možnými následky, které by se díky tomuhle mohly stát, ji rozbolela hlava. Většina z toho - horor. Na sucho polkla. Ne. Nevěřícně zírala na její opatrovníky.
"Počkej…" zašeptala, sama překvapená, že její hlas zněl tak jasně a zřetelně.
"To myslíte vážně?" doplnila otázku, ale popravdě si spíš přála říct zoufalým hlasem: 'To nemůžete myslet vážně,' a hned na to 'Jak jste mi to mohli udělat?'. Věděla, že to od ní není vhodné, takhle na to reagovat, ale nemohla si pomoct. To hlavní, co si vybavila, když někdo zmínil malé děti, byl řev, řev a řev. Zhluboka se nadechla připravujíc se na zřejmě kladnou odpověď, kterou nechtěla slyšet.
"Ano. Není to úžasné? Budeš mít malého sourozence, Hvězdičko," řekl šťastně. Pro Izarru na tom bylo nejhorší to, že on to myslel opravdu upřímně. Myslel si, že ona z toho bude šťastná. Z toho, že bude mít v době dítě, které nedělá nic jiného, než samé problémy. Že bude mít sourozence. Sourozence, který není její sourozenec!
"Je to skvělé… a nečekané. Oběma vám to moc přeju," řekla mile namísto jejího vlastního názoru a vykročila je oba s předstíraným nadšením obejmout.
"Děkuju, Izarro," zašeptala v objetíChristine láskyplně, protože se jí hluboce ulovilo, že tu zprávu jí dceruška vzala v pořádku, že je taky ráda. Její reakce jí sice zdála být tlumenější, ale to už byla Izařina povaha. Jaká škoda pro Christine, že Izarra dokáže být ve svých více či méně drobných lžích velice přesvědčivá. Když se Izarra, hlídajíc si svůj potěšený, ale falešný úsměv, opět usadila na svém křesle, podívala se na Christine a Marka a poznala v jejich očích, že je tady stále něco, co s ní chtějí vyřešit.
A taky, že bylo. Izarra z toho, co jí oznámili, rozhodně nebyla nadšená, ale proti jejich rozhodnutí nemohla nic udělat. Jejich dům nebyl velký, jen obývací pokoj, jídelna s kuchyní v přízemí a dvě ložnice v patře, to nemohla nijak změnit. Takže jim jen s falešným úsměvem na rtech a se slovy: "jistě, že mi to nebude vadit,"odkývala, že to malé, až bude trochu větší, bude v pokoji s ní. Když si Izarra jen představila, že celý její pokoj, kde si normálně v klidu četla a učila se, najednou zaplní hračky a místo uklidňující hudbu tam už bude slyšet jen to dítě, v duchu děkovala za to, že deset měsíců bude trávit ve škole a ne s nějakým uřvaným miminem.
Ale jak se zdálo, stále jí nebylo řečeno vše, co Christine a Mark plánovali.
"No a ještě… víš, když jsem těhotná, nebudu ti moc pomoct s tím lektvarem, promiň. Pro někoho v mém stavu můžou být výpary škodlivé," řekla Christine omluvným tónem a obezřetně sledovala Izařinu reakci. Věděla, že pokud jde o její studium, umí být poněkud prudká. Ta se zhluboka nedechla a na pár okamžiků se zadívala do prázdna, když přemýšlela.
"Jak…?" zašeptala tiše, několikrát zamrkala a tím se probrala ze svých myšlenek. Dokázala se smířit s dítětem, ale to, že jí takhle zabránila procvičovat lektvary, brala jako zradu, malou, ale zradu. Ledovým pohledem se zadívala na Christine. Ale ona ani Mark si to příliš nebrali, u Izarry tohle chování bylo normální. Zvykli si, že je jiná než ostatní a měli ji rádi takovou jaká je. Pak Izarra promluvila hlasem, který k holčičce jejího věku tak neseděl.
"Potřebuju mít kompletně zvládnuté učivo prvního ročníku, abych mohla do Bradavic. To přeci víš. Musím mít procvičené všechny ty lektvary, ale nesmím je vařit bez alespoň částečně kvalifikovaného dozoru. Teď mi řekni, jak to mám udělat bez tebe?"
"No, o tom jsem už přemýšlela. Říkala jsem si, že když už ti chybí jen jeden, že? Lektvary ti jdou, takže si myslím, že Markův dohled by byl dostačující," navrhla vstřícně, ale i přes její úsměv stále bylo jasné, že se poněkud obává Izařiné reakce. Ta na ni vytřeštila, jako by byla v šoku. Podívala se na Marka, kterému stále nemizel nadšený úsměv, a pak hned zpět na Christine.
"Ale, to nejde… on je jen mudla," namítla chladně a vůbec i neuvědomila, že to co řekla, nebylo k Markovi zrovna nejmilejší. Nevšimla se, že už se netvářil tak nadšeně jako před pár okamžiky, i když si stále zachovával svůj všudy přítomný úsměv a optimismus. Christine nadzvedla obočí a čekala, že se Izarra omluví. Neomluvila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 10. února 2012 v 18:53 | Reagovat

No ovšem, ona, ona, ona, nic pro ní  není důležitější. Podobá se tatínkovi čím dál víc! Její matce šlo alespoň před vlastním životem o jejího otce :D

2 Ivet Ivet | 13. února 2012 v 19:29 | Reagovat

Fakt se Vám daří znechucovat mi Izzaru kapitolu po kapitole, předpokladám, že to tak má být. Fakt se Vám to skvěle daří:D Docela mě zarazilo, jak píšeš "její opatrovníci". Nevím, jestli je to schválně, že to tak vnímá Izz (jestli jo, tak to dávám palec nahoru, že se tak zabýáte detaily:) ale přece jen jsou to její rodiče, i když ne biologicky, opatrovník je něco dost odlišného. Ale to mě jen tak napadlo. Jinak Izzar je malá, zlá, sobecká mrcha, zatím jsem na ní neshledala nic pozitivního. Moc tě ta povídka chytla, vidím v tom hodně potenciálu, co se týče psychologie postav, jak se bude rozvíjet, tak krásně jste to začaly, dá se s tím pěkně vyhrát. Věřím, že vy to zvládnete:)

3 Crystal Crystal | Web | 13. února 2012 v 19:51 | Reagovat

[2]:
Jéé! Takový dlouhý komentář, moc děkujeme za názor :)
Izz Marka s Chris opravdu nevnímá jako rodiče. Bere je jako součást rodiny, ale ne jako rodiče. Christine v jedné kapitole zmínila: "Ví, že jsme právně její rodiče, ale domnívám se, že nás tak nikdy skutečně nebrala." A to taky měla pravdu. Ale na druhou stranu fakt je, že oba dva jsou pro Izarru velmi důležití, ale jí samotné to moc nedochází. Bere je jako příliš velkou samozřejmost, nic speciálního.

Kéžbych mohla prozdradit víc... jak ráda bych o nich začala spoilerovat :D

Jinak detaily, to je naše :D No a jsme rády, že Izz nemáš ráda (bože, to zní divně!), ona je opravdu nepříjemná osůbka. Ale myslím, že časem se ji - snad - oblíbíš trošku víc v tom kladném slova smyslu. Přesto se tam ale objeví i postavy, které si nejde nezamilovat :)

Děkujeme za důvěru a uděláme vše, co bude v našich silách, abychom nezklamaly :)

4 Ivet Ivet | 13. února 2012 v 19:59 | Reagovat

Čtu to teď po sobě a mám tam plno chyb, tak se omlouvám ještě:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama