4. kapitola "Sekhmet" - 3. část

5. února 2012 v 9:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Nakonec se zastavily před jedním obchodem. Izaře se rozzářily oči, když si přečetla, o jaký krámek se jednalo.

"Ty - ty… tohle je ono? To myslíš vážně? Opravdu?" zašeptala hlasem zastřeným nadšením. Nemohla uvěřit vlastním očím.



"Ne, je to místo návštěvy zoo… Izarro, samozřejmě, že to myslím vážně," řekla se smíchem. Izarra se otočila k ní a zahleděla se jí do očí. Viděla v nich upřímnost, ale stále se jí to zdálo hodně podivné, ale jestli je to opravdu pravda…

"Vážně mi jednoho dovolíš?" ujišťovala se rychle.

"Mark mě nakonec přemluvil… a že ho to stálo hodně času," zamumlala tiše.

"Ale ty je nenávidíš, a bojíš se jich," namítla na to Izarra nechápavě. Ona by něco takového být na Christininém místě nedovolila.

"Jo, a proto mě nic na světě mě nikdy nedonutí se té věci dotknout," odpověděla zapřisáhle. Stačila jí jen ta představa a znechuceně se otřásla. "Tak jdeme dovnitř, ne?" dodala odhodlaně a Izz v jejím výrazu snadno vyčetla, že si pro sebe určitě dodala něco ve smyslu 'dřív, než si to rozmyslím'.

"Jasně," souhlasila Izarra a s Christine v patách vstoupila do obchůdku, který byl známý jako Kouzelný zvěřinec. Po prvním kroku se obě zastavily. Izarra se překvapeně rozhlížela kolem. Ještě nikdy v žádném z mudlovských obchodů neviděla tolik nejrůznějších zvířat pohromadě. Ty na ně hned začaly reagovat a ze všech stran se začaly ozývat nejrůznější zvuky od štěkání a mňoukání, přes cvrkání a syčení až k různorodému ptačímu zpěvu. Christine ani Izarra nevěděly, kam se mají podívat nejdřív.

"Zdravím," ozval se milý hlas vedle nich. "Nějaké přání, dámy?" optala se hned na to čarodějka, která tady pracovala.

"Moc se v tom nevyznám, takže to nechám tady na Izaře. Budu někde tady kolem," Christine se z toho bleskurychle vyvlékla a šla obdivovat zvířata, která se jí zdála poněkud milejší. Izarra zamumlala něco, co se až podezřele podobalo slovu 'zbabělec'. Prodavačka se jen zasmála.

"Tak, slečno, s čímpak můžu pomoci?" Izarra se na pár okamžiků zamyslela nad přímým výběrem nějakého druhu, ale pak se rozhodla, že si vybere až za chvíli. S divokými jiskřičkami v očích se podívala na prodavačku a odpověděla otázkou: "Kde máte hady?"

"Hady? Pojďte za mnou," řekla a vydala se uličkou mezi ptačími klecemi. Izarra ji svižně následovala. "Musím říct, že je to lehce neobvyklý výběr mazlíčka, hodně lidí se jich bojí. Ale podle mě to jsou krásná nepochopená zvířata. Máte štěstí, před týdnem jsem dostala od jednoho kouzelníka nová zvířata. Většinou jsou stará kolem roku až dvou, takže máme ještě rozmanitější výběr než obvykle. Nějaká konkrétní představa? Máme jak škrtiče, tak i jedovaté," zajímala se čarodějka během chůze.

"Nemám vybraný konkrétní druh, ale měl by být nejedovatý…" na chvíli se zamyslela a pak dodala: "Neměl by v dospělosti být delší než dva metry."

"Jsem si jistá, že si vyberete," ubezpečila ji prodavačka po zamyšlení nad požadavky. Na to zahnula doprava, kde byla jakoby menší oddělená místnost s plazy. Zavedla Izarru do nejvzdálenějšího kouta, kde bylo určitě bez mála dva tucty provizorních terárií. Pustila Izz před sebe a nechala Izaře pár minut na prohlédnutí všech zvířat.

Ta byla přímo nadšená. Už od útlého dětství se jí tyhle potvůrky líbily více než ostatním. Připadaly jí svým způsobem kouzelné. Postupně si prohlédla všechny zvířata a k jejímu překvapení tam byla více jak polovina druhů, které neznala.

"Tihle," ozvala se zpoza ní čarodějka a rukou ukázala asi na deset hadích ubikací, " jsou nejedovatí a dorůstají kolem jednoho a půl metru. Jsou tam hlavně hroznýšovití, ale i nějaké ty užovky a korálovky. Až vám nějaký padne do oka, tak si řekněte o informace a podobně."

Izaře trvalo docela dlouho, než si vybrala pár, kteří ji zaujali. Ještě než se na ně zeptala čarodějky, podívala se o řadu níže, kde byly poslední dvě terária. V jednom poznala krajtu královskou a v tom druhém si nebyla jistá. Ale byl to nádherný žlutozelený had stočení na vodorovné větvi. Chvilku ho pozorovala. Zářivě se usmála. Byl to upřímný, šťastný úsměv - pro ni velmi netypické. Tohle byl ten, kterého si vybrala.

"Co je zač tenhle?" zeptala se, aniž by odtrhla oči od toho zeleného tvora.

"Tahle kráska? Je to krajta zelená, samička. Většinu svého života tráví na větvi. Žere většinou ptáky, ale v domácím chovu si zvykne i na myši. I když vypadá klidně, je to poměrně agresivní had… Tahle už je trošku odrostlejší - něco málo přes osm měsíců. V plné dospělosti je čistě zelená - asi jako limetka. Chcete si ji vzít do ruky?" nabídla ochotně a ani nečekala na souhlas a otevřela skleněná dvířka.

"To by bylo skvělé," přikývla Izarra a sledovala, jak prodavačka opatrně vyndala jejího snad budoucího mazlíčka.

"Je rozespalá, takže žádné prudké pohyby. Ohledně bydlení pro ni, potřebuje vysokou vlhkost vzduchu, teplota není důležitá. Je na ni sesláno kouzlo, aby aby na ni okolní teplota neměla žádný vliv." Pak ho patrně podala Izaře, která byla uvnitř nadšená jako už dlouho ne. S lehkým úsměvem sledovala zeleného hada, který se jí líně proplétal mezi prsty. Dala si ji blíže k obličeji a pozorně ji sledovala.

"Krásná, že?" poznamenala prodavačka.

"Ano. Vypadá, jakoby se usmívala," zašeptala, když si prohlédla její hlavu a pak zavolala Christine, která si se svým příchodem dala opravdu načas. Bylo vidět, že hady nemá zrovna v oblibě.

"Co na ni říkáš?" zeptala se nadšeně a podívala na Christine, která byla více bílá než si Izarra myslela, že je možné.

"S-skvělé," vykoktala, oči doširoka rozevřené. Vypadala, jakoby očekávala, že na ni ta krajta v každém momentu vrhne. Izarra svou pozornost opět obrátila k hadovi, zatímco Christine zařizovala to ostatní.

"Tak kolik?" zeptala se s těžkým povzdechem, když si uvědomila, že něco takové opravdu bude mít pod střechou.

"Sedmdesát jedna Galeonů přesně. Budete chtít dočasné uspávací kouzlo pro přepravu?"

"Tady," řekla Christine, podala mince a koutkem oka stále sledovala hada. "A za to kouzlo bych vám byla vděčná," dodala.

"Chápu," usmála se a hůlkou mávla nad hadem, kterého Izarra stále držela v rukou.


Později toho dne Izarra seděla ve svém pokoji před teráriem, které jí potají zařídil Mark v době, kdy byla s Christine na Příčné ulici. Její had tam měl všechno, co potřeboval. Misku s vodou, žárovku, větev pro odpočívání… Momentálně byl smotaný pod lampičkou a Izarra s napětím očekávala, až se probudí. Mělo by to být každou chvíli a ona už se nemohla dočkat. Nemohla si přát lepší vánoční dárek.

Krajta se pohnula, první jen lehce a pak už zvedla hlavu. Stále ještě omámeně se opatrně rozhlédla kolem a naštvaně syčela. K Izařinému překvapení v tom syčení rozeznávala lidská slova. Překvapeně sebou trhla, ale pak se přesvědčila o tom, že se jí to jen zdálo.

"Co to -? Kde to jsssem? Kde je moje větev…" rozuměla hadovi. Ztuhla, protože něco takového přece není možné. Hadi nemluví lidskou řečí. Je to prostě nemožné… a šílené.

Had se natočil k ní a Izaře přeběhl mráz po zádech, když na sobě ucítila přímý hadí pohled. Viděla, jak se černé štěrbinky v jeho očích ještě zúžily.

"Ty… znám tě. Vzala jsssi mě pryč… Vzala jsssi mi moji větev, hloupý člověče, budeššš litovat, hloupá šššpinavá lidssská holko! Jen počkej až tě kousssnu," promluvila k ní krajta nenávistně. V ten moment si Izarra myslela, že se asi zbláznila, protože hodlala odpovědět.

"Omlouvám se, nechtěla jsem tě nijak urazit. Máš tady novou větev - lepší," řekla opatrně. Hned na to sledovala, jak se krajta stáhla k zadní stěně terária.

"Jak je… to možné? Co jsssi zač, čarodějko, že mi rozumíššš? Málokdo tvojeho… druhu má hadí jazyk," odpověděla bojácněji. Hadí jazyk?

"Co, že mám?" vypadlo z ní. Izz byla vyvedená z míry a k tomu docela zmatená. Už někde slyšela pojem 'hadí jazyk', ale nedokázala si k tomu cokoli vybavit.

"Já jsem se ptala první! Co jsssi zač?" reagovala agresivně krajta a napřímila se. Trochu teď připomínala kobru a vypadala stejně nebezpečně.

"Jmenuji se Izarra," představila se, protože netušila, co jiného by o sobě měla vykládat. Had nereagoval.

"Já ti dala odpověď, teď ty," vyzvala ji Izarra.

"Hloupá neznalá lidssská holko, máššš hadí jazyk… mluvíššš sss hady," odsekla nepříjemně krajta a pomalu si začala hledat cestu na větev.

"Mluvit s hady," zamumlala si k sobě Izarra. Vzpomněla si, že o tom už něco četla. Byla to ojedinělá schopnost, ale ne nevídaná. Hodně lidí jí považovalo za černou magii. Zajímavé.

"Dobrá větev, pohodlná." To jí vrátilo zpátky do reality. Had už byl spokojeně stočený na větvi. Stále ji ale nepřestával pozorovat.

"To jsem ráda," usmála se na ni Izarra.

"Ta druhá byla lepššší…" zasyčela krajta zpět. Tohle už neznělo tak nadšeně, jako když si tu větev před chvilkou vychvalovala.

"Ale já myslela, že se ti ta větev -."

"Neměla jsssem na mysssli větev. Ta druhá čarodějka byla lepššší, nemluvila, neobtěžovala mě," utnula ji a v hlase jí byla slyšet tichá výhružka. To Izarru vytočilo.

"Ta druhá je pryč, smiř se s tím. Navíc, teď jsem to já, na kom závisí, jestli dostaneš jídlo, takže bych ti radila být milejší," zavrčela zpět. Jít přes jídlo byla dobrá taktika.

"Jsssem toho zassse tolik neřekla," ustoupila nakonec, ale neodpustila si naštvané zasyčení.

"Měla bych tě pojmenovat… Co třeba Lamia?" navrhla.

"Ne!" zatrhla tak důrazně, že málem spadla z větve. Když zachytila Izařin pohled, hned toho litovala a pevněji se zachytila větve.

"Ne? A důvod?" Na to v odpovědi had zasyčel tak tiše a bázlivě, že v tom Izarra nedokázala rozeznat ani jedno smysluplné slovo.

"Odpověz a to nahlas," přikázala Izarra, ale dala si pozor, aby to neznělo až příliš výhružně. Zaprvé - chtěla mazlíčka. Rozhodně nestála o někoho, kdo by před ní utíkal nebo se stal nepřítelem. Zadruhé - kdyby to udělala, tak by k ní krajta s největší pravděpodobností už nikdy nepromluvila.

"Sekhmet, jmenuji ssse Sssekhmet," řekla krajta tiše, nevěděla, jak velkou cenu má odporovat někomu, kdo má na starost její jídlo.

"Izarro, večeře je na stole!" ozvalo se z kuchyně Christiino volání.

"Uvidíme se později, Sekhmet," řekla Izz, zavřela terárium a rychle odešla ze svého pokoje do kuchyně, kde už na stole byla nachystaná Štědrovečerní večeře.



/AN: Ták a tohle je konec 4. kapitoly :) Budeme vděčné, za všechny komentáře, kterých se snad dočkátme teď, když tady máte kompletní kapitolu. Crystal & Lavender/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. února 2012 v 10:16 | Reagovat

Noo, Izz je po tatínkovi fakt fakt hodně :D Ale proč ne, toho hada aspoň bude mít určitě ráda :D A taky mě od začátku mohlo napadnout, že bude mít hadí jazyk, když se dědí! :D

2 Ivet Ivet | 5. února 2012 v 15:59 | Reagovat

Konečně jsem se dozvěděla, co znamená ten podivný název kapitoly:D Když si Izz vybrala hada, bylo mi hned jasné, že si s ním bude určitě povídat. No, jsem zvědavá, jak bude reagovat Brumbál, až se dozví, že má Izz hadí jazyk... kdy mu začne docházet, kdo je vlastně její taťulda:)))

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. února 2012 v 20:37 | Reagovat

[2]: Ale on si je přece jistý, že to je Voldemort, ne :D

4 Terka Terka | 5. února 2012 v 21:04 | Reagovat

:) Zbožňuji Sekhmet. A taky by mě zajímalo jak Brumbál bude reagovat až zjistí že má Izz hadí jazyk, ale pokud je mu jasné kdo je její otec mělo by mu to dojít. Skvělá práce holky. :)

5 Ivet Ivet | 5. února 2012 v 23:05 | Reagovat

Jo holky, máte pravdu. V neděli mi to moc nemyslí:D

6 Crystal Crystal | 6. února 2012 v 6:34 | Reagovat

[5]:Neřeš :D Mi to někdy nemyslí ani v ostatní dny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama