Prolog „Nový život“

1. ledna 2012 v 0:01 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Kletba byla vyřčena nemilosrdným tónem z úst zla v podobě Temného Pána.
Pronikavé zelené světlo ozářilo potemnělou místnost, až se na zlomek okamžiku zdálo, jako by byl den a ne pouze zdánlivě obyčejná chladná Halloweenská noc… Hlasitý výkřik plný bolesti unikl z úst rudovlasé čarodějky, která se pokusila udělat vše pro záchranu jejího syna. Postavila se do směru smrtící kletby, která nebyla určena její osobě. Ozvala se tupá rána, když tělo Lily Potterové dopadlo na dřevěnou podlahu, bez dechu, bez života.


A tak slova 'avada kedavra' opět naplnila dům, již potřetí v tuto noc.
Ale tentokrát se stalo něco, co nepředvídal dokonce ani samotný Pán zla… Byla zde velice stará, velice mocná magie, se kterou se nepočítalo - byla to láska. Matka, jež obětovala život za svého jediného syna, mu tímto činem udělila tu nejsilnější ochranu… V ten moment Lord Voldemort padl a domem se začal ozývat tichý pláč dítěte s hlubokýma zelenýma očima, sirotka, který byl od té noci znám jako Chlapec-který-přežil a ten, který přemohl Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.
***
Azkaban, místo plné utrpení nacházející se uprostřed ničeho. Lidská bolest a smrt zde mají podobu živoucích bytostí, které tiše obcházejí kolem zahaleny v temných hávech, a už jen samotnou jejich přítomnost doprovází strach, hrůza a v neposlední řadě ledový chlad. Temné vězení, na které nedosáhne jediný paprsek slunečního svitu, určené pro ty nejhorší zločince, kteří kdy nohou vstoupili na povrch zemský.

Byl to již téměř měsíc od pádu Lorda Voldemorta a jednou z chodeb vězení se opět ozývalo nepříliš hlasité řinčení řetězů pout na rukou a nohou jednoho ze Smrtijedů - tentokrát se jednalo o mladou ženu. Prameny dlouhých divoce zvlněných vlasů barvy noční oblohy jí spadaly do obličeje, přestože ona se nesnažila skrývat svou, ještě nedávno krásnou, tvář. Třebaže byla slabá, zbitá a její tělo zdobilo nemálo modřin a podlitin, které získala po zásazích několika kleteb při boji s bystrozory, vlhkou chodbou kráčela se vztyčenou hlavou a arogantním úšklebkem na rozpraskaných rtech.
Ne, nestyděla se za sebe ani za své činy. Právě naopak, byla na sebe pyšná. Stála si pevně za svým přesvědčením, které vypustila z úst při svém soudu. Nemělo pro ni cenu pokoušet se o útěk, neměla by sebemenší šanci - nedokázala by to, když neměla hůlku.

Krok za krokem se přibližovala ke své cele v doprovodu několika mozkomorů, kterým ale nevěnovala žádnou pozornost. Její chůze po bosých bolavých nohou byla poněkud vratká, ale to jí nedovolilo ubrat na její hrdosti. Oblečená do něčeho, co by se dalo nazvat kusem hadru, jako špinavý podřadný domácí skřítek, pokračovala dál a snažila se nevnímat ten zápach hniloby, který, jak po krátké chvíli zjistila, s každým metrem sílil. Zvykne si, nebo spíše jí nic jiného zbývat nebude, po té, co byl nad její osobou vynesen rozsudek.
"Bellatrix Lestrangová, usvědčená ze smrtijedství a opakovaného použití kletby, která se nepromíjí - cruciatus, se odsuzuje k pobytu v Azkabanu po zbytek jejího životaOdveďte ji a ať tam shnije zaživa!"
Nevnímala chlad v jejích nohou, který rostl se zvyšujícím se počtem mozkomorů, když se již téměř dostala do oddělení s maximální ostrahou.

Byla nebezpečná pro kouzelný svět tam venku, ta myšlenka způsobila, že se její úšklebek protáhnul. Věřila svým slovům, že Temný pán povstane a opět nabude na své síle. Bellatrixina loajalita k němu se zdála být nekonečnou a čarodějka věděla jedno - bude čekat a až se Pán všeho zla vrátí na tento svět, vyznamená ji za její věrnost k němu.
Byla to její víra, její naděje. Nesměla se jí vzdát, protože byla to jediné, co ji dokáže udržet při životě. Víra, že se její Pán vrátí a bude na ni hrdý. Chtěla setrvat ve své funkci oddané služebnice nejmocnějšího temného kouzelníka všech dob. Teď jí zbývalo jen trpělivě čekat a přežít pobyt na tom nejtemnějším místě.

'Vrátí se. Pán všeho zla se vrátí,' zněla jedna z mnoha myšlenek na muže, za kterého by obětovala svůj vlastní život. Nepochybovala o pravdivosti této věty, nejspíše by to ani nedokázala. Temný Pán pro ni představoval vše, po čem kdy toužila… Sílu… Neskutečnou moc… Vliv… Dokonalost.

Byla na místě. Někde, kde by to rozhodně nenazvala domovem ani vzdáleně, přestože na tomto malém prostoru bude nucena strávit několik let a společnost jí budou dělat pouze krysy, pavouci, hmyz a špína. Rozhodně to nebylo vhodné místo pro někoho, jako byla právě Bellatrix… Pro někoho s čistokrevným původem.

Takřka surově byla postrčena ledovou rukou s černými protáhlými prsty do její cely. Neočekávala to, proto následně na stále vratkých nohách zavrávorala a se skroucenými rty nad tím ponížením dopadla na kamennou zem. Potlačila syknutí nad bolestí, která jí najednou přes zápěstí vystřelila do ramene. Soustředila se, aby její pohled nespočinul na podlaze. Nebyla slabá a nehodlala nikomu poskytnout důvod o tom pochybovat.

Za sebou uslyšela zavrzání mříží od její pasti. Chlad opadl a její neživý doprovod tiše odplul vzduchem pryč od její cely. Odsouzená čarodějka moc dobře věděla, že nejsou pryč na příliš dlouho. Bylo více než jisté, že se vrátí.
Dávajíc si pozor na poraněnou ruku se přesunula k nejvzdálenější zdi cely, do tmy, protože ta pro ni teď představovala nejpříjemnějšího společníka.

"On se vrátí," chraplavě vydechla do ticha tři slova. Mozkomoři byli prozatím pryč, proto se snažila vychutnat si její šťastné vzpomínky, dokud toho byla schopna. Zavřela oči a upřímným úsměvem myslela na toho, jehož dítě dosud nevědomky nosila pod svým srdcem. Na svého Pána.

Mnoho dní uběhlo, mnohokrát nastal východ slunce, ale na Azkaban za tu dobu nedosáhl ani jediný z paprsků jeho svitu. Právě bylo svítání, ale v tuto chvíli to byla jedna z nejnepodstatnějších informací.

Jednou z cel se po nějaké době opět ozval ženský křik. Odsouzená smrtijedka ležela s nohama pokrčenýma v kolenou na provizorním stole, který vykouzlila jedna ze dvou lékouzelnic, které byly přivolány k nastalé situaci. Porodní stahy jí způsobovaly neskutečné bolesti téměř srovnatelné s kletbou Cruciatus, kterou ona sama dokázala používat dokonale, ovšem už několik měsíců k tomu nedostala příležitost. Teď ji to nezajímalo, snažila se soustředit na slova lékouzelnice, která k ní doléhala jakoby z dálky a velmi tlumeně. Přesto však rozeznala jasné: "tlačte."
Bellatrix tak učinila a snažila se nekřičet, což pro ni nebylo zrovna nejsnadnější. Ale nemohla dovolit, aby ji viděli ještě více poníženou než, jak už doposud byla. Nechtěla zmítat svým tělem a křičet v bolestech jako nějaké zvíře. V mysli si opakovala, že ona není slabá, nikdy nebyla, nikdy nebude.
Opět uslyšela slovo, které začínala pomalu, ale jistě nenávidět. "Tlačte!" Nelíbil se jí ten tón hlasu, který na ni křičel, který jí poroučel jako by byla špína. Ale poslechla a zatlačila ještě jednou. Nemohla si ani vychutnat volnost jejích rukou, které byly po dlouhé době zbaveny pout. Místo toho jimi pouze pevně sevřela okraje desky, klouby na rukou jí pod tlakem stisku zbělely. Zatnula čelist odhodlaná už nevypustit ani jeden výkřik. Stále stejně hrdá…

Stisk rukou povolil, všechny svaly v jejím těle se najednou uvolnily. Bolest byla pryč. Bellatrix zhluboka dýchala, byla vysílená, ale nahlas by to nikdy nepřiznala. Jasným důkazem o jejím fyzickém stavu byly kapičky ledového potu, které jí pokrývaly většinu těla. Byla tak unavená, ale snažila se zabránit, aby její víčka klesla. Musela být vzhůru, vždyť… Slyšela pláč dítěte, jejího dítěte.

Pokusila se převzít vládu nad svým tělem, cosi neurčitého zamumlala, čemuž ani sama nerozuměla, a natáhla jednu ruku k místu, kde rozmazaně viděla několik postav, které, ač se snažila, nedokázala rozeznat.
Byla si jistá, že jedna z nich drží jejího syna nebo dceru. Bellatrix nebyla typický mateřský typ, přesto ale toužila po tom, co si přeje každá matka - přivinout její dítě do své náruče.
Slyšela rozhovor mezi postavami před ní, ale ty věty a slova v nich jí nedávala smysl.

'Proč mi nedají mé dítě? Myslí si, že bych mu ublížila?' ptala se sama sebe, ale nenacházela vhodnou odpověď. Rozostřeným zrakem němě sledovala, jak lidé odcházeli i s jejím dítětem. Chtěla křičet a nadávat, poprvé za pobyt na tomto odporném místě se chtěla vztekat… Ale neměla sílu na to, aby jim zabránila v odcizení jejího dítěte.
A cítila se tak slabá a bezmocná, nedobrovolně se ponořila do spánku s několika prameny špinavých vlasů pohozenými přes tvář; zakrývaly její zničený výraz.

/AN: Za jakýkoli komentář budeme vděčné./
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 2. ledna 2012 v 18:45 | Reagovat

V prologu bych na něm nic neměnila je skvěle zpracovaný:)

2 Charbarness Charbarness | 2. ledna 2012 v 23:28 | Reagovat

Moc pěkný! Hlavně chválím výborný nápad!
P.S.: Jen sem postřehla  jednu chybku, 5. odstavec - bosÝch nohou(nesnažím se rýpat, chci jenom upozornit na mírnou vadu na kráse:))

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 3. ledna 2012 v 9:18 | Reagovat

Představa, že Bellatrix zvládla v Azkabanu donosit a porodit dítě je dost zvláštní, ba až neuvěřitelná, ale velmi lákavá pro pokračování! :D

4 Crystal Crystal | Web | 3. ledna 2012 v 13:49 | Reagovat

[2]: Děkuju za upozornění :)

[3]: Však ono se to na děťátku taky podepíše :D

5 Black Black | E-mail | 6. ledna 2012 v 14:30 | Reagovat

Podle mě to vůbec není špatný nápad. Již prolog je velmi čtivý a přímo vybízí k pokračování ve čtení. ;) Díky za to ;)

6 Alexader Gray Alexader Gray | 11. ledna 2012 v 20:26 | Reagovat

:D našel jsem to za 10 minut :D :D xD

Musím přiznat , že ten prolog je opravdu excelentní začátek ( ikdyž jsem si zprvnu myslel , že je ta ten díl naskenovaný xD ) a doufám , že se další díly budou stejně dobré :D !!

7 Crystal Crystal | Web | 11. ledna 2012 v 20:29 | Reagovat

[6]: Děkuju za komentář, Bacile :)

8 Věra Věra | 17. ledna 2012 v 20:06 | Reagovat

Jsem spíše pro Harryho Pottera, tak, jak jej napsala J.K.Rowlingová a jiné příběhy na toto téma nemám ráda. Ale váš prolog a příběh mě jako jediný zaujal. Působivě napsané. Prolog, který je velice záhadný,vybízí ke čtení dalších řádků.

9 Iwet Iwet | 22. ledna 2012 v 17:02 | Reagovat

Bezvadný nápad, tohle by mě nikdy nenapadlo. :) Je to strašně chytlavě napsané.Už se těším až si přečtu i další díly!!!

10 Marcelka Marcelka | Web | 17. března 2012 v 15:01 | Reagovat

Zatím jsem hodně zvědavá jak to bude pokračovat. Myslím že to bude holka. Vůbec si nedokážu představit, že by Belatrix byla schopna něco porodit na ni mi to příjde moc mudlovské, moc obyčejné.

11 Crystal Crystal | Web | 17. března 2012 v 15:43 | Reagovat

[10]: Svým názorem jsi mě totálně dostala :D  Ale myslím, že když to dítě je  od Voldyho, že to Bellatrix překousne :)

12 Liwrrete Liwrrete | 8. dubna 2012 v 23:01 | Reagovat

úžasné holky :D ...krásně napsané

13 Crystal Crystal | Web | 8. dubna 2012 v 23:02 | Reagovat

[12]: Děkujeme a doufáme, že ti ten názor vydrží i u dalších kapitol :)

14 Hanka Hanka | 24. dubna 2012 v 19:45 | Reagovat

Úžasné co dodat sama píšu knížky ale toto...bomba :D

15 Kallia Kallia | Web | 20. května 2012 v 17:55 | Reagovat

Zatím to vypadá hodně dobře! ;) Zejtra mrknu na zbytek :))

16 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 29. května 2012 v 12:26 | Reagovat

Ahojky. Dovoluji si ti oznámit, že povídka Pokrevní linie byla nominována do projektu Povídka mého srdce. Tímto si žádám její povolení k účasti.
NikaRoovy

17 emma emma | Web | 25. července 2012 v 13:46 | Reagovat

veľmi pekne napísaný prológ :) som zvedavá, čo sa bude diať:)

18 Diarsie Diarsie | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 19:50 | Reagovat

Áno, neodolala som a začala čítať...
Prológ je napísaný veľmi dobre, číta sa hladko a plynulo. Nenecháva svojimi opismi poľaviť čitateľa v pozornosti a pri tom ja som jedna z tých čo dlhšie opisy veľmi nemusia.
Priznávam sa, myšlienka, že by Voldemort mohol mať potomka je trochu podivná. Musím sa však priznať, že sa v mojej hlave pri čítaní HP objavila tiež. Je super naraziť už rovno na jej spracovanie pri preklikávaní sa rôznymi blogmi.
Už sa nemôžem dočkať  tých ďalších pár klikov a pustím sa aj na ďalšiu kapitolu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama