3. kapitola "Bezhůlková magie" - 3. část

25. ledna 2012 v 12:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

"Nefunguje to," dolehl k němu její hlas s tím rozdílem, že teď v něm již uslyšel bezmoc.

"Koncentruj svou mysl a nepanikař. Uklidni se a soustřeď se na svůj cíl stejným způsobem jako, když jsi chtěla, aby se plamen zvětšil. Chtěj, aby se zmenšil a -."



"Nejde to, snažím se, ale nejde to," křikla k němu a zoufale koukala před sebe na oheň. Snažila se koncentrovat na magii, ale něco jí říkalo, že pokud se bude dál snažit a navíc bezvýsledně, vyčerpá jejího to nejen ji, ale i její kouzla, přesně jak jí řekl Brumbál. A to nechtěla.

"Ovládneš to, soustřeď se!" uslyšela.

"Nemůžu," vydechla a ucukla rukou od ohně. Nevědomky násilně přerušila spojení a cítila svou magii, která se stahovala z rukou zpět kamsi hluboko dovnitř jejího těla. Najednou se cítila unavená… V okamžik, kdy ucítila žár, s vyjeknutím zavřela oči a obě ruce si ve strachu dala před tvář s úmyslem zabránit ohni, aby se dostal k jejímu obličeji.

Najednou žár zmizel a nahradil ho chladný pomalu proudící vzduch.

"Izarro, už je to v pořádku." Když k ní Brumbál promluvil, pomalu otevřela oči a ruce spustila k zemi. Snažila se ignorovat ostrou bolest v pravém předloktí, ale i přes veškerou svou snahu nedat to jakkoli najevo, útrpně sykla. Podívala se na svou ruku, která rozhodně nevypadala dobře. Kůže na boční straně jejího jinak bledého předloktí byla silně zarudlá a oteklá. Uprostřed popáleniny bylo několik puchýřů.

Odvrátila hlavu a sledovala opačnou stranu pokoje. Snažila se zpomalit a prohloubit své dýchání, aby se alespoň trochu uklidnila.

Pak ucítila opatrný dotek na své poraněné ruce a podívala se na Brumbála, který právě zkoumal rozsáhlost jejího zranění. Když se Izaře podíval do očí, viděl v nich bolest, kterou černovláska dobře skrývala, ale ne dokonale.

"Není to tak strašné, jak to vypadá," ubezpečil ji a pomalými pohyby jí ránu potřel záhadnou a zřejmě taky léčivou mastí, kterou vzal jakoby odnikud.

"Nanejvýš do tří dnů by tvá ruka měla být v pořádku," dodal, když schovával mast do jedné z kapes v jeho hábitu. Izarra mu se skleslým výrazem přikývla a po několika vteřinách ticha promluvila přesně stejně skleslým tónem, který odpovídal její výrazu v obličeji.

"Omlouvám se, pane profesore. Nepodařilo se mi to ovládnout. Já… já netuším, co jsem udělala špatně, co se stalo a..." netušila, jak by měla pokračovat.

"Není se za co omlouvat. Přestože se ti nepodařilo ten oheň nakonec utlumit, do té doby sis vedla velmi dobře. Těžké uvěřit tomu, že to byl tvůj první vědomý pokus o magii, a ještě k tomu bezhůlkovou. I když to bylo v poněkud rozsáhlejším měřítku, než jsem původně předpokládal. Máš v sobě velkou sílu a ohromný potencionál, větší než jsem si myslel. Jednou budeš dobrá čarodějka, jen se to musíš naučit kontrolovat," Brumbál se na pár okamžiků zamyslel a na to pokračoval.

"Nicméně si myslím, že bys měla pokračovat i nadále v tréninku ovládání ohně - pod mým dohledem, ovšem bylo by zřejmě lepší, kdyby ses ho snažil tlumit hned od začátku, ne ho zvětšovat, rozumíš?" Izarra přikývla. Na jednu stranu byla ráda, že Brumbál prohlásil, že v sobě má velkou sílu a potencionál, ale stále se necítila nejlépe z toho pomyšlení, že se jí to před chvílí nepodařilo, že zklamala sama sebe.

"Dnes už se o nic z bezhůlkové magie pokoušet nebudeme a to z toho důvodu, že při bolesti z popálené ruky by ses nemohla nejlépe soustředit. Pozítří bude další lekce s pyrokinezí, do té doby se můžeš sama pokoušet o jiné - bezpečnější, ale na druhou stranu i náročnější na ovládání - druhy kinezí. Řekl bych, že ovládání vody nebo vzduchu by bylo asi nejvhodnější. Jen těžko bych hledal možnost, jak by ses u toho mohla zranit, ale bude lepší, když na tebe Christine dohlédne. Všechno to funguje na stejném principu, jako jsi to zkoušela s pyrokinezí. Je to tvoje magie a ty ji musíš ovládnout, ne naopak. Můžeš se třeba pokusit ve skleničce s vodou vytvořit malý vír…" vysvětlil Izaře Brumbál a ta z toho byla docela skleslá. Chtěla si nějaká další kouzla vyzkoušet hned, ne čekat, ale na druhou stranu si uvědomovala, že měl s tou nesoustředěností kvůli bolesti pravdu. Momentálně se jí od ní myšlenky odpoutávaly jen velmi špatně. Během celé Brumbálovy řeči Izz jen lehce přikyvovala na znamení, že stále dává pozor.

"Původně jsem plánoval, že tvé snažení o nějaký výsledek bude trvat déle, ale mýlil jsem se. Dnešní první lekce je u konce. Potřebuješ odpočívat a uzdravit se, dříve ale než odejdu, pro tebe něco mám. Myslel jsem, že by tě to mohlo zajímat." Izarra sledovala profesora, jak z další ze svých kapes cosi vyndává a následně onen předmět položil na stolek, mávl hůlkou a tím ho zvětšil do své původní velikosti. Spatřila před sebou noviny s pohyblivými obrázky na titulních stranách. Bylo to několik čísel Denního věštce. Izarra se usmála. Měl pravdu, tohle jí opravdu zajímalo.

"Denní věštec za poslední dva týdny," uvedl Brumbál a pak ještě doplnil "zařídil jsem, aby ti každé nové číslo přinesla jedna ze sov. Myslel jsem, že by se ti líbilo mít o našem světě lepší přehled."

"Děkuju," odvětila vděčným tónem a nespouštěla oči z velkého pohyblivého obrázku, na kterém byl jeden, pro Izz neznámý, kouzelník letící na koštěti. 'Hráč famfrpálu - kouzelnického sportu,' vybavila se jí jedna z informací, které jí řekla Christine.

"Viktor Krum, bulharský tým díky němu zase vyhrál. Vypadá to, že to dotáhnou až na mistrovství. Sama si o tom později přečteš… no, to je vedlejší. Pozítří přijdu ve stejnou dobu jako dnes. Do té doby spíše odpočívej, ať se ti ruka uzdraví co nejrychleji. Můžeš už začít studovat některé učebnice, doporučoval bych ti začít s historií magie…"

Po krátkém rozloučení Brumbál ještě zamumlal cosi o tom, že si ještě potřebuje promluvit s Christine, a zavřel za sebou dveře obývacího pokoje. S tím mu Izarra přestala věnovat pozornost a obrátila se k novinám, které ležely vedle rozečtených Bajek Barda Beedleho, ty následně odsunula stranou s rozhodnutím, že Příběh tří bratří si dočte později večer. Teď po stole rozložila všechna čísla Věštce a začala hledat to nejstarší. Když ho našla, začetla se do úvodního článku, vedle kterého byla obrovská fotka - podle popisu pod fotkou se jednalo o hledaného masového vraha Siriuse Blacka.



Denní věštec / 2. Listopadu 1993

'Hrozba v Bradavicích?



Uprchlý vrah Sirius Black byl viděn v den Všech svatých na Bradavickém hradě. Buclatá dáma, žena na obraze visícím u vstupu do Nebelvírské koleje, tvrdí: "Viděla jsem ho, byl tady na hradě! Duši měl stejně černou, jako jméno. Byl to on - Sirius Black!" Ostatní profesoři ani studenti však Blacka nezahlédli. Ředitel Bradavické školy Albus Brumbál, nositel Merlinova řádu první třídy, největší divotvorce Starostolce a nejhlavnější hlavoun Mezinárodního sdružení kouzelníků, však toto tvrzení nepopírá a rodiče studentů školy ubezpečuje: "Naše škola je perfektně zabezpečena všemi možnými ochrannými kouzly a zaklínadly, žákům proto nehrozí žádné nebezpečí."



Je to ale pravda? Jak se Blackovi podařilo dostat na školní pozemky, když tam ministerstvo kouzel vyslalo mozkomory? Pomáhá mu snad někdo ze školy dostat se do hradu? Bývalý smrtitejed Severus Snape, nynější profesor lektvarů na výše zmíněné škole, se v mládí s Blackem znal, může mít s Blackovým zjevením v Bradavicích něco společného? Brumbál tuto teorii zamítá: "Profesor Snape je řádným profesorem a nyní už smrtijedem není. Na toto téma už nebudu diskutovat."



Ministr kouzel, spolu se skupinou Bystrozorů z odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, jel do Bradavic situaci zkontrolovat a zjistit potřebné informace o svědectví Blacka v Bradavicích. Nadále ale situaci nechce komentovat: "Znovu apeluji na kouzelnickou veřejnost, aby zachovala klid. Rodiče místních studentů mohou v klidu spát. Více už o incidentu nebudu hovořit."



Student Bradavické školy Draco Malfoy okomentoval celou věc takto: "Je to tady nebezpečné. Spolu s ostatními studenty se bojíme vycházet z ložnice. Někde na hradě se pohybuje vraždící maniak a všichni tady v Bradavicích máme strach, abychom se dožili rána. Otec (Lucius Malfoy, vysoce postavený muž na ministerstvu kouzel) tvrdí, že by se Bradavice měly dočasně zavřít. Pevně doufám, že to bude co nejdřív." Ostatní profesoři tento názor ignorují…



Autor článku: Rita Holoubková'



Přestože tahle informace se mohla zdát důležitá pro mnoho lidí, Izarru příliš nezajímala. Nebyla v Bradavicích, takže k tomu neměla žádný důvod. Otočila na další stranu a letmo pročítala další články. V překvapení nadzvedla obočí, když v dalším čísle narazila na jméno Harry Potter, které se zdálo být velmi známé nejen jí, ale i zbytku kouzelnického společenství.

'Harry Potter, chlapec-který-přežil… ten, který přežil smrtící kletbu Avada kedavra a porazil toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.' Ušklíbla se nad tím, když si v mysli vybavila jednu ze vzpomínek na černovlasého podvyživeného kluka, kterého vídala o prázdninách, když byla na návštěvě a babičky Figgové. S přetrvávajícím ironickým úšklebkem četla dál…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 26. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

Tak poznámka, že Dracův názor ostatní profesoři ignorují mě totálně dostala :D
Jinak se mi líbí, že dneska byla Izzara takové fajn obyčejné děvče a vůbec tahle kapitola na mě působila hrozně mile :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama