3. kapitola „Bezhůlková magie“ - 2. část

22. ledna 2012 v 9:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly

Izarra beze slova sledovala Brumbála, jak jen několikrát mávnul hůlkou a tím odsunul všechny věci a nábytek na stranu místnosti, takže se uprostřed místnosti vytvořil poměrně veliký prostor. S dalším mávnutím se na zemi jakoby odnikud objevily dva polštáře.

"Tak, to bychom měli," slyšela Izarra, jak si profesor pro sebe zamumlal. Poté se posadil na jeden z polštářů, a tak Izarra následovala jeho příkladu a posadila se naproti něj.




"Předpokládám, že než začneme s jakoukoli formou praxe, budeš chtít vědět, o co se přesně bude jednat a proč, mám pravdu?" zeptal se dobrosrdečným tónem Brumbál na, pro Izarru, naprosto zbytečnou otázku. A tak místo odpovědi jen ušklíbla a tázavě pozvedla obočí. V očích měla v ten moment výraz, který jasně říkal: "Co myslíte? Samozřejmě, že ano".

"Dobře tedy. Jak jsem se již zmínil, jelikož je tvá magie natolik nestálá, je pro tebe prozatím nevhodné vlastnit hůlku. Tu si budeš moci koupit v Příčné ulici, jakmile své magické jádro dostaneš pod kontrolu v takové míře, v jaké je to normální pro čarodějku tvého věku." Izarra chápavě přikývla a nechala profesora pokračovat.

"Pravděpodobně nejrychlejší způsob jak toho dosáhnout, je postupně ji uvolňovat a zvykat si na ni pomocí cvičení základů bezhůlkové magie."

"Ale, pane profesore, z toho, co jsem se dozvěděla od Christine, jsem pochopila, že naučit se bezhůlkovou magii je jedno z nejnáročnějších umění a dokážou se jí naučit jen ti nejlepší z nejlepších. Vy jste mi řekl, že jsem měla být moták," na okamžik sklopila oči a přemýšlela, jak nejlépe zformulovat její dotaz, "myslím… když je moje magie v této chvíli silnější, než je normální, ještě neznamená, že můžu zvládnout něco takového jako kouzlit bez hůlky," dořekla pomalu svou myšlenku a upřeně Brumbála sledovala.

Byla velmi zvědavá, co jí na to odpoví, protože celá tahle záležitost s 'lekcemi bezhůlkové magie' se jí zdála podivná. Nedávalo jí absolutně žádný smysl, proč, když měla být moták, ale nakonec jím tedy není, se její magie probrala tak pozdě a v takovém množství.

Oh, samozřejmě, že jí to Brumbál vysvětloval, že množství magie bylo způsobené pozdním projevením. Ovšem, náhodná magie se mohla začít projevovat už okolo čtvrtého roku… Brumbál jí nikdy neřekl, proč to u ní bylo tak pozdě. Když není moták, proč se projevila tak pozdě. Je přece normální čarodějka, i kdyby její magie byla tak slabá, že by si lékouzelnice myslela, že je moták, proč se neprojevila alespoň v minimálním množství? Nedávalo jí to žádný smysl, ale něco jí říkalo, že to, co jí Brumbál řekl o její minulosti, nebylo až tak pravdivé, jak by chtěl, aby si myslela, že je.

Ten se nad její poznámkou na okamžik zamyslel.

"Víš, tady pro tebe není hlavním cílem dokonale zvládnout bezhůlkovou magii. To ani neočekávám, ovšem když se ti pár kouzel povede, budu to pro tebe jen dobře. Hlavním účelem těchto cvičení je, abys své nadbytečné kouzlo využila tak, abys náhodou neudělala něco, čeho bys mohla litovat - aby se neopakoval ten incident s mudlovským chlapcem. Pomocí cvičení si navykneš na využívání magie a naučíš se ji kontrolovat, není nezbytné to ovládat," řekl nakonec s úsměvem.

Aby se neopakoval ten incident… Izarra se bránila zamračení nad těmi slovy. Chtěla tomu klukovi ublížit. A když to udělala, užila si to… S největší pravděpodobností by to byla ochotná udělat znovu.

'Takže, jestli jsem to pochopila správně, velmi zaobaleně jste mi právě sdělil, že chcete, abych své kouzlo uvolnila - bezpečně - abych s ním potom náhodou neudělala něco, co byste vy považoval za špatné. Absolutně vám nezáleží na tom, abych se naučila ovládat bezhůlkovou magii… Pak by to ale byla naprosto zbytečná práce, ne? Bylo to pro mě zbytečné,' myslela si svůj vlastní názor na profesorovo vysvětlení, ale protože se toužila naučit bezhůlkovou magii, nebo alespoň nějakou její část, a ne jen uvolnit její nadměrné kouzlo, rozhodla se nepokládat další dotazy a udělat ze sebe hodnou důvěřivou dívenku, nebo spíše nechat Brumbála, aby si to o ní myslel. Aniž by to věděla, hodlala udělat pravý opak toho, co po ní Brumbál chtěl. Ještě netušila, jak toho dosáhne, ale chtěla svou přebytečnou magii ovládat a dělat s ní silná a mocná kouzla, ne ji jen uvolňovat a zvykat si na její přítomnost.

"Chápu, pane profesore," odpověděla milým nevinným tónem, ve kterém nebyla slyšet ani špetka její nedůvěry, a nechala ho pokračovat.

"Bezhůlková magie má celkem tři úrovně, které se kouzelník může naučit. Pro náš záměr bude nejvhodnější první - ovládání kinezí. Ty nemají jasně daný cíl, k čemu se používají, jako například odzbrojovací kouzlo. Kineze slouží k částečnému ovlivňování okolí - pohybovaní s předměty, ovládání živlů." Izarra nad první částí 'výkladu' zvědavě pozvedla obočí a v očích se jí na pár okamžiků objevila zmatenost.

"Jako telekineze, pyrokineze a další?" zeptala se a, když jí Brumbál kladně přikývl, pokračovala, "Myslela jsem si, že tyhle pojmy jsou poměrně známé i běžným mudlům. Někteří tvrdí, že to ovládají… ale mudlové nemají magické jádro, takže je to nemožné, že?" Brumbál se pousmál nad tím, jak byla všímavá. Myslel si, že si bude chtít vyzkoušet nějaké kouzlo, protože ho docela překvapilo, že se ptala na doplňující otázky, přestože se samotného cvičení magie plně netýkaly.

"Ano, je pravdou, že ty pojmy jsou známy i mudlům a někteří se různými kinezemi i zabývají. Ovšem ti, kteří tvrdí, že se jim to opravdu podařilo, lžou. Oni používají různé triky, takže se jim to podaří vcelku věrohodně napodobit, ale není to magie. Kineze, které se budeš učit ty, jsou reálné," vysvětlil jí.

"Myslela jsem si to," zamumlala si Izarra pro sebe tak tiše, že to Brumbál nemohl slyšet, i když seděl ani ne půl metrů od ní.

"Než začneme, je tady ještě trocha teorie. Pro kineze existují dvě úrovně ovládání. V té první, se kterou budeš začínat i ty, se k dosažení určitých, například posunutí předmětu, využívá pohybů rukou. Ve druhé úrovni se kineze ovládá jen myslí a gesta rukou už se nevyužívají. Když čaroděj používá ke kouzlení hůlku, jeho vlastní magie je instinktivně směrována přes ni, kde ji jádro hůlky zesílí. Při používání bezhůlkové magie není žádná hůlka, která by kouzelníkovi pomohla vést magii, a proto se ji musí naučit vést jinou cestou.

Když se to podaří, magie se pak dostane napovrch v její nejčistší formě. O tom, jak účinné bude kouzlo, které si kouzelník zvolil, rozhoduje síla jeho magického jádra. Není tam už žádná hůlka, která by ho posílila, proto se kouzelník musí spoléhat jen sám na sebe."

'Přesměrovat magii mimo hůlku… kterou nemám, jasně,' shrnula si pro sebe tu nejdůležitější věc a přikývla na znamení, že vše z Brumbálova výkladu pochopila.

"Pro tebe to bude možná jednodušší, protože jsi ještě hůlku nepoužila, takže tvá magie ještě není na kouzlení s hůlkou fixovaná," podotkl ještě, zatímco si z kapsy svého hábitu vytáhl malou svíčku z včelího vosku. Izarra se na ni jen letmo podívala a pak svou pozornost opět přesunula k profesorovi.

"Sama jsi zmínila pyrokinezi, tedy ovládání ohně, předpokládám tedy, že ji nemusím příliš složitě představovat. Tahle kineze je pro učení bezhůlkové magie nejjednodušší, ovšem, budu tě muset požádat, abys ji nezkoušela bez mého dozoru… Přeci jen je to oheň a, když se vymkne kontrole, nemusí to skončit nejlépe. Tvá vlastní magie by tě sice pravděpodobně ochránila před popáleninami, ale pochybuju, že by to samé udělala i pro okolní nábytek."

"Takže můžu místo toho zkoušet pohybovat s vodou?" zeptala se s neskrývaným zájmem.

"Ano, hydrokineze bude vhodná," souhlasil a svíčku, kterou stále držel v pravé ruce, přesunul mezi ně, trochu blíže k Izaře než k němu samotnému. Ruku se svíčkou stále držel ve vzduchu a místo toho, aby ji položil na koberec, sevření kolem svíčky uvolnil a stáhl svou ruku. Izarra s doširoka otevřenýma očima sledovala, jak svíčka visí nehnutě ve vzduchu, jakoby stála na neviditelném svícnu.

"Když budeš cvičit, taky to dokážeš," usmál se Brumbál a pak rukou uděl sotva znatelný pohyb a s tím knot vzplanul malým jasně oranžovým plamínkem.

"Prozatím budeš cvičit měnit velikost a intenzitu plamene, když ti to půjde tak i barvu. Je to jednodušší než se ihned z počátku učit zapalovat."

"Dobře," řekla dychtivě a čekala na další informace.

"Opravdu to není tak jednoduché, jak se může zdá. Nebuď zklamaná, pokud se ti to nepovede… Takže, připravená na svůj první pokus?" Jako odpovědi se mu od Izarry dostalo jen letmé přikývnutí, přestože její myšlenky přímo křičely 'ano, ano!'. To nadšení se jí odráželo v očích.

"Zavři oči, poklidně dýchej a snaž se co nejvíce uklidnit," řekl Brumbál tichým vyrovnaným hlasem. Izarra ho bez sebemenších protestů poslechla a vyčkávala na další pokyny.

"Nevnímej nic jiného, než můj hlas. Všechno ostatní je v tento okamžik nepodstatné. Žádné myšlenky, žádné starosti… Stále dýchej. Snaž se vycítit jádro magie hluboko uvnitř tvého nitra, snaž se cítit tu energii, teplo a sílu, kterou vyzařuje. Soustřeď se jen na to." Slyšela Izz ten přátelský hlas a snažila se udělat přesně to, co jí řekl. Už mnohokrát v poslední době cítila to, co jí Brumbál popsal… Tu energii, sílu, moc. Nebylo pro ni tedy příliš složité vycítit ji opět. Pocítila, že teplo vyzařující z její magie pomalu obklopilo její vědomí a podvědomí.

"Soustřeď se na to, nech tu sílu, ať se s tebou prováže a naplní tě. Nezapomínej, že ty ovládáš svou magii, ne naopak. Soustřeď se na tok kouzla uvnitř tebe a pokus se vést ho přes svou ruku do až konečků prstů. Ucítíš v nich lehké brnění a teplo, nelekni se toho." Hlas k ní doléhal jakoby z dálky, neslyšela ho úplně jasně, ale věděla, co má dělat, to bylo hlavní…

Byla hluboko uvnitř své mysli propoutaná s její magickou podstatou, nevnímala své tělo, necítila své ruce… Byla příliš hluboko a nebyla si příliš jistá, jak vést magii. Soustředila se na její cíl, tak usilovně, že se její dýchání zrychlilo téměř dvojnásobně a její tep také.

"No tak," nevědomky jí uniklo tiché syknutí.

Brumbál bedlivě sledoval její úsilí, vedla si velmi dobře. Lépe než původně čekal. Dýchala rychle, jak se snažila přimět svou magii, aby se na chvíli usídlila v jejích rukou. To trvalo ještě nějakou dobu, když se zhluboka nadechla, vydechla a pak se její dech ustálil opět do klidu, přesně jako na začátku. Všiml si, jak se prsty na její pravé ruce na okamžik pokrčily a zase narovnaly.

Dokázala to a Brumbál se nad jejím úspěchem usmál. Původně nepočítal s tím, že se jí mohla podařit přesměrovat její kouzlo tak rychle. Možná v sobě měla více síly, než si myslel. O to byla nebezpečnější. Musel ji jí zbavit, aby v budoucnu mohla žít život průměrné nevýrazné čarodějky bez znalosti jejího pravého původu. Chtěl pro ni udělat to nejlepší, nebo spíše to, co on považoval za nejlepší pro kouzelnický svět.

"Až se budeš cítit připravená, otevři oči a pomocí plynulého pohybu ruky se pokusíš zvětšit plamen," promluvil tiše, aby kvůli němu neztratila svou koncentraci.

Izarra cítila lehké brnění a tlak a jejích obou rukou, ale nebylo to nijak nepříjemné. Už si byla opět vědoma svého těla, vrátila se z hlubin její mysli, ale magie z jádra jí stále provázela. A to i v případě, se na ni nesoustředila v takové míře. Udělala to dobře. Ještě pár okamžiků klidně dýchala, hlídala svou magii, a až když si byla opravdu jistá, otevřela oči a svůj pohled soustředila na malý plamínek svíčky.

"Natáhni k němu ruku, soustřeď se na svůj cíl. Pohyb, který je zapotřebí provést, k tobě přijde sám od sebe," promluvil Brumbál, ale černovlasá čarodějka se na něj nepodívala, její pozornost plně náležela plamínku před ní. Pomalu k němu natáhla ruku, tak blízko, jak jen mohla, aniž by se žár z plamínku stal nesnesitelným.

Představila si, že plamen získává na síle a zvětšuje se. Pak se soustředila na převedení její vize do reality, přestože neměla tušení, jakým způsobem toho přesně dosáhnout.

Tolik si přála, aby se jí to podařilo a soustředila se na obraz, ve kterém plamen sílil. Nechala ho, aby ji naplnil a magie naplnila jej. Byla odhodlaná to dokázat.

Stále bez mrknutí sledovala oheň a okolní svět pro ni na chvíli přestal existovat. Oddálila ruku, pootočila se zápěstím, zároveň propnula prsty a nechala magii, aby splnila to, co od ní žádala.

Než si uvědomila, co se vlastně děje, ucítila tupou bolest v zádech, když byla odmrštěna ke zdi. Tiše sykla bolestí a nevnímala Brumbálova naléhavá slova. Místo toho jen se stále nataženou rukou, přes niž proudila magie, a doširoka otevřenýma očima sledovala tu scénu před sebou. Ano, chtěla, aby se plamen na svíčce zvětšil, ale tohle… tohle poněkud předčilo její očekávání.

Nemohla odtrhnout oči od ohně, který nyní zaplňoval většinu místnosti. Fascinoval ji a byla nadšená, že se jí vlastně teoreticky povedlo uvést její vizi v realitu. Plamen se zvětšil, jen poněkud více, než si původně myslela, že by mohl. Neovládla to podle jejích představ a to ji jistým způsobem vyděsilo…

Jakmile se Izarra vzpamatovala z počátečního šoku, začala v nastupující panice rychle dýchat a nějak zapomněla, co by měla udělat. Podívala se na svou nataženou ruku a pak na konečky prstů, které se dotýkaly plamenů. Necítila žádnou bolest ani pálené, vnímala pouze teplo magie, která tam nenuceně proudila.

Jedním si však byla jistá, to, co udělala, nebylo dobře. Něco se pokazilo, protože ten efekt neměl být tak… extrémní. Měla by něco udělat, nějak to zastavit, ale neměla tušení, jak.

"Izarro! Izarro, slyšíš mě? Musíš mě teď poslouchat," zaslechla Brumbálův hlas odněkud zpoza zářivé oranžových plamenů. Nasměrovala svou pozornost tedy tam.

"Ano," řekla a doufala, že její roztřesený hlas pronikne ohněm.

"Musíš to utlumit dřív než se fyzicky a magicky vyčerpáš! Pak bys nebyla schopná ochránit se před ohněm a zraní tě!" dolehl k ní naléhavý rozkaz.

"Nevím jak," odpověděla nazpět nejistým tónem, když pomalu ale jistě začala pociťovat teplo z ohně. Začínala být lehce zoufalá, vymklo se jí to…

"Je to tvoje magie, ovládáš ty ji, není to naopak, uvědom si to. Musíš se soustředit a ovládnout to kouzlo," zavolal k ní Brumbál. Samozřejmě, že pokud by chtěl, stačilo by Izaře říct, jak jednoduše přerušit přísun magie k ohni, ale pokud by se jí podařilo utlumit plamen bez přerušení spojení, bylo by to pro ni vhodnější, jelikož by vyčerpala více přebytečné magie… Musela by to ale zvládnout dříve, než se vyčerpá.

"Nefunguje to," dolehl k němu její hlas s tím rozdílem, že teď v něm již uslyšel bezmoc.


/AN: Hups, Izzince se to vymklo XD Ve středu přidám poslední část kapitoly :) Crystal/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. ledna 2012 v 9:36 | Reagovat

Jsem ráda...tey nejsem ráda, že se jí to vymklo a je v ohrožení, ale jsem ráda, že to heroicky nezvládla hned napoprvé dokonale, je to takové reálnější a zajímavější.
Ale taky doufám, že můj pocit, že by jí Brumbál nemusel moc důvěřovat, není chybný, a nedělá to z něj hlupáka :D

2 Ivet Ivet | 22. ledna 2012 v 16:22 | Reagovat

První hodina a Iz se zapalují lýtka:D Jinak já jsem přesvědčena, že Brumbál si je v tomto okamžiku vědom, že není Iz tak poslušná, jak se hraje. Přece jen je to pořád ten jeden Brumbál, jak ho známe, a to, že je Iz potomkem Voldemorta, na tom nic nemění. Ale věřím, že až bude Iz silnější, jednou se kontrole vymkne a Brumbál taky dojede na své přesvědčení, že lidé jsou dobří:D A teď navíc může Brumbi použít nitrozpyt:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama