3. kapitola „Bezhůlková magie“ - 1. část

18. ledna 2012 v 12:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Ještě stále byla tma, když se Izarra ve své posteli přetočila na bok, pomalu otevřela víčka a unavenýma hnědýma očima ve tmě zamžourala, když se snažila najít vypínač k lampičce na jejím nočním stolku. Téměř poslepu natáhla ruku a po několika vteřinách jemné světlo naplnilo její pokoj. Jakmile si její oči přivykly na osvětlení, podívala se na svůj budík a něco neurčitého zavrčela. Vzbudila se příliš brzo, přestože neměla nastavený budík. Ostatně to bylo stejné jako tři předchozí dny, kdy už nemusela do mudlovské školy. Vždy byla zvyklá vstávat brzo, protože jí cesta do školy netrvala zrovna chvilku, ale ani si nepomyslela, že jí bude dělat problém na ten zvyk prostě jednoduše zapomenout a spát déle, když může.


Nevrle zhasnula světlo a přetočila se na druhý bok ve snaze najít opět pohodlnou polohu ke znovu-usnutí. Za přemýšlení o věcech, které se týkaly kouzelnického světa, se opět pomalu ponořila do lehkého bezesného spánku. Neprobudily ji ani první slunečními paprsky, které dopadly na světle fialové povlečení Izziné postele, jen se lehce zavrtěla a přetočila se na opačnou stranu, tak aby jí pronikavé světlo nedopadalo na zavřené oči.
Pokoj naplňovalo jen sotva slyšitelné dýchání, ale ne na dlouho. Asi o půlhodiny později pokoj naplnilo nepříjemné vytrvalé škrábání a ťukání na sklo v okně.

Izarra naštvaně zamumlala pár slov tak nesrozumitelných, že vlastně ani sama nevěděla, co vlastně řekla. Rychle se posadila na posteli a rozespalýma očima se rozhlédla po pokoji, aby našla původce zvuku. Když očima zabloudila k oknu, několikrát překvapeně zamrkala.

Malá hnědočerná sova s velkýma žlutýma očima seděla na vnějším zasněženém parapetu a jednou nohou bez přestání škrábala do skla, aby na sebe upozornila. Izarra se usmála, když v jejím zobáku zahlédla dopis, odrhnula svou peřinu a přešla k oknu, zatímco si jednou rukou lehce pročesávala černé vlnité vlasy.

Profesor Brumbál sice říkal, že se ozve Christine, ale jak se zdá, nakonec se rozhodl, aby sova doručila dopis přímo jí.
S úsměvem otevřela okno a, i když se snažila nevnímat ten ledově chladný listopadový vzduch, proti své vůli se otřásla zimou. Chvíli nedůvěřivě sledovala sovu, která na ni upírala své inteligentně vzhlížející oči. Věděla od Christine, na kterou se v posledních třech dnech každou chvíli obracela s otázkami ohledně kouzelnického světa, že sovy, které se používají pro doručování kouzelnické pošty, jsou chytřejší než obyčejné, které volně žijí v lesích, a jsou zvyklé na kouzelníky, takže by jí teoreticky neměla klovnout nebo něco podobného.

Izarra tedy pomalu natáhla ruku k sově, která k ní hned naklonila hlavu, a lehce uchopila dopis psaný na pergamenu, které ze přední části zdobila jednoduchá pečeť z vosku, a sova povila sevření a, když už Izz měla dopis přímo ve své ruce, potěšeně zahoukala.

"Díky," promluvila k sově a volnou rukou jí lehce pohladila po jemném hnědém peří na hlavě. Jako odpověď se jí dostalo opět potěšeného zahoukání.

"Můžeš letět," pobídla ji, protože opravdu pochybovala, že by si profesor Brumbál v dopise vyžádal nějakou odpověď. Předpokládala, že v něm bude to nejdůležitější - datum její příští návštěvy, a dost možná pár stručných informací o průběhu jejího studia v budoucích několika měsících. Sova lehce naklonila hlavu, ale pak roztáhla k jejímu tělu až nepřirozeně velká křídla, a vzlétla. Do několika málo okamžiků Izaře pták zmizel z dohledu, a tak rychle zavřela okno, protože si konečně uvědomila, že za tu krátkou chvíli dokázala její pokoj naplnit docela velká zima.

S dopisem v ruce se posadila na postel, přes nohy si přehodila deku a jedním rychlým pohybem dopis s jejím jménem na vrchní straně otevřela. Než se dala do čtení, bříšky prstů lehce přejela po pergamenu. Měl hrubší strukturu než papír, který byla zvyklá používat. Dala se to čtení.

'Izarro,
mou návštěvu můžeš očekávat dnes ve dvě hodiny odpoledne. Doufám, že je tento čas vyhovující.

S pozdravem
Ředitel Bradavické školy, Albus Brumbál.'

'No, to bylo velice stručné,' zhodnotila obsah dopisu v mysli. Ještě chvíli nehnutě zírala na dopis a byla poměrně šťastná s tou myšlenkou, že dnes se začne učit magii. A když si jen představila, co všechno pomocí magie může dokázat, jemný úsměv na jejích rtech se rozšířil.

Bylo pár minut po půl deváté, když si Izarra sepnula dlouhé vlasy do obvyklého ohonu, a s dopisem v ruce se spokojeně vydala do kuchyně se nasnídat.

"Dobré ráno," řekla k Markovi a Christine, kteří seděli u jídelního stolu s šálky horké kávy před sebou.

"Dobré, hvězdičko,"odvětil s širokým úsměvem poté, co vzhlédl od sobotního výtisku novin. Lehce prsty prohrábl své světle hnědé vlasy a opět se pustil do čtení.
Izz se jen ušklíbla nad oslovením, které používal jen on, Hvězdička, překlad jejího jistě pečlivě vybraného jména… Ale měla to oslovení docela ráda, a popravdě to bylo jediné z mnoha hloupých nechutně přeslazených jmen, které snesla a nevadilo jí.

"Snídani máš na lince, udělala jsem ti -," promluvila ještě stále rozespalým hlasem Christine, pak byla ale přerušena - nejen svým vlastním zívnutím, ale taky dopisem, který rychle Izz položila před z poloviny plný hrnek kávy. "Lívance s javorovým sirupem, když jsi včera říkala, že na ně máš chuť," doplnila, než sáhla po dopise.

"Přišlo mi to dneska ráno, donesla to sova," podotkla potěšeně Izarra a snažila se neznít až příliš nadšeně, třebaže se doopravdy nemohla dočkat odpoledne. Podle ní byla magie naprosto dokonalá a byla odhodlaná naučit se vše, co bude v jejích silách.

"Takže moje malá čarodějka dostala svůj první dopis," řekl Mark a od srdce se zasmál. Zbožňoval svou dceru jako svou vlastní a ani v nejmenším mu nevadilo, že je čarodějka. Samozřejmě o kouzelnickém světě věděl už mnoho let od Christine a jejích rodičů. Od Brumbála už od počátku věděl pravdu o Izaře a jejím původu, ale vlastně mu nevadilo, že lektvar selhal a její magie se dostala na povrch. Kouzla a celý magický svět ho fascinoval…

Izz po něm střelila ostrým pohledem, ale pak jen milým tónem odpověděla prostým: "Jo," zatímco si se svým talířem sedla ke stolu. Natáhla se po příboru, spokojeně se dala se do sladkého jídla a čas od času se zapojovala do po ránu unavené konverzace o naprosto nudných a obyčejných věcech z mudlovského světa. Scénář se opakoval jako každé ráno, Mark si přečetl článek v novinách a pak ho s Christine sáho dlouze probírali, bylo naprosto jedno, o čem byl - jestli to bylo o závažné přírodní katastrofě nebo jen o nějakém nově otevřeném obchodě, případně ještě větší banalitě. Prostě jen mluvili a Izarra upřímně nechápala, co je tak zajímavého na tom, že kdesi na druhé straně Londýna otevřeli novou restauraci. Stejně do ní pravděpodobně ani nikdy nepůjdou.

Dala si do pusy další sousto lívanců a zamyšleně sledovala noviny. Christine se jí zmiňovala, že v kouzelnickém světě vychází jedny, které se jmenují 'Denní Věštec', a jsou v nich všechny aktuální zprávy, některé méně či více pravdivé, z kouzelnického světa. Rozhodla se, že se zeptá Brumbála, kde se dají sehnat, protože když s tou otázkou přišla ke Christine, místo odpovědi se dočkala jen výmluv, že už žije mimo kouzelnické společenství příliš dlouho a proto opravdu netuší, jak to zařídit.

Po několika dlouhých minutách Mark odložil noviny, dopil svou kávu a s rozloučením se vydal do nemocnice.

"Ahoj, Marku. Uvidíme se za pár hodin," zavolala Izarra těsně před okamžikem než uslyšela zabouchnutí dveří.

"Samozřejmě, hvězdičko," ozvalo se tiché zavolání zpoza dveří. Izz se lehce usmála a se slovy, že jídlo bylo moc dobré, vstala od stolu a pomohla Chris s umytím použitého nádobí.

"Víš, včera večer jsem našla jednu věc, kterou bych ti chtěla dát. Myslím, že se ti bude líbit," řekla Christine, když utěrkou osušila poslední talíř. Izarra jí věnovala tázavý pohled, ze kterého vyzařovala zvědavost.

"Pojď," řekla Christine se zářivým úsměvem a rukou jí nasměrovala k obývacímu pokoji. Nechala ji projít první a, když se Izarra otočila směrem k ní, přešla k nepříliš velké knihovničce a nataženým prstem lehce přejížděla po titulech knih, když se snažila najít jednu určitou. Po pár vteřinách vytáhla mordou knížku nevelkých rozměrů a podala ji Izaře. Ta ji opatrně uchopila, protože kniha vypadala, že by se mohla v nejbližších momentech rozpadnout, a bříšky prstů lehce přejela po obálce.

"Bajky Barda Beedleho?" přečetla název a podívala se na její adoptivní matku.

"Jo. Našla jsem je včera na půdě. Říkala jsem si, že by se ti mohly líbit. Jsou to něco jako kouzelnické pohádky. Čaroděj a skákající hrnec, Králice Alice a další… však si je přečteš. Tuhle knížku zná každý kouzelník, takže bys měla taky."

"Vypadá staře," řekla Izarra tiše jakoby se bála, že hlasitější zvuk tu knihu v jejích rukou může poškodit. V jejím hlase byla výrazně slyšet jistá úcta ke knize. Její obálka byla nádherná, dělaná z azurově modrého nejspíš ručně malovaného hedvábí, které bylo na mnoha místech potrhané, zašívané a opět roztržené. Ovšem to té knize neubralo na kráse, naopak přidalo.

"Vždycky jsi milovala staré knihy, viď?" zasmála se Chris. Byla opravdu potěšená tím, že se ten drobný dárek její dceři zřejmě líbil. "Z tohohle vydání mi četla moje maminka a té zase ta její… tak to bylo ještě mnoho generací zpět. Může být stará bez mála sto dvacet let. A teď je ta kniha tvoje." Izarra se podívala na modrou knížku a pak přesunula svou pozornost zpět na Christine.

"Děkuju," řekla šťastně. Christine měla pravdu, milovala staré knihy a tahle navíc byla psaná pro čaroděje a čarodějky. Na výraz její vděčnosti a radosti Christine lehce objala.

"Není zač, Izz," zašeptala k ní a jednou rukou jí pohladila po černých zvlněných vlasech.

"Tak běž, vím, že umíráš touhou si ji co nejdřív přečíst." S těmi slovy od sebe Izz odstrčila, nasměrovala k sedačce, na kterou si Izarra ihned sedla a otevřela knihu. Dál už Christine nevěnovala pozornost a rychle se začetla do řádků první z bajek, která se jmenovala 'Čaroděj a skákající hrnec'. Při dobré zábavě jí čas ubíhal velmi rychle a v krátké chvíli si již s širokým úsměvem na rtech pročítala i další v pořadí. Pokračovala i po obědě, a to si z počátku ani nemyslela, že by se jí ty bajky mohly zalíbit. Ona nikdy neměla v oblibě pohádky, ale tyhle se jí kupodivu zamlouvaly. Otočila list a přečetla si název další bajky - 'Příběh tří bratří' - a začala číst.

'Bylo, nebylo, žili kdysi tři bratři, kteří spolu jednoho dne za soumraku kráčeli po osamělé klikaté cestě. Po nějaké době došli bratři k řece příliš hluboké na to, aby ji přebrodili, a příliš nebezpečné na to, aby ji přeplavali. Byli ale zběhlí v umění kouzel a čar, jen tedy mávli hůlkami a nad zrádnou vodou se okamžitě objevil most. Byli už v polovině řeky, když náhle spatřili, že jim v cestě stojí jakási osoba zahalená v kápi…'
Než se stihla očima přesunout ke druhému odstavci, ode dveří se ozvalo přerušované zazvonění a klepání. Izarra se spěšně podívala na nástěnné hodiny, které ukazovaly přesně dvě hodiny odpoledne, poté otevřené Bajky položila na stůl a s myšlenkou, že si příběh dočte večer, se vydala k domovním dveřím, kde už stála Christine a plynulým pohybem je otevřela. Nebyl za nimi nikdo jiný, než profesor Brumbál. Christine ho ihned uvítala a pozvala dál.

"Dobré odpoledne, pane profesore," pozdravila ředitele Izarra zdvořilým tónem a ten se, když k ní po odložení zimního pláště vzhlédl, usmál.

"Rád tě opět vidím, Izarro," i on opětoval pozdrav a s Christine a Izarrou se přesunuli do obývacího pokoje. Christine se tiše usadila do křesla s úmyslem moc jim nemluvit do věcí, které se tady v brzké době odehrají, jelikož předpokládala, že se to bude týkat cvičení k ovládání Izziné magie, a tomu ona opravdu vůbec nerozuměla. Malá černovláska naopak zůstala stát a se zájmem sledovala, jak si Brumbál z hábitu vyndal několik drobností a položil je na zem. Pak poodstoupil a hůlkou, kterou si taktéž vyndal z hábitu - Izarra z ní nemohla spustit oči a v tu chvíli si nepřála nic jiného, než mít taky jednu takovou -, krátce mávnul nad věcmi a ty se v tom okamžiku zvětšily na svou původní velikost. Izarra ani nemrkla, na okamžik snad ani nedýchala, tohle bylo první kouzlo provedené hůlkou, které viděla na vlastní oči, a byla naprosto unešená, i když se jednalo o něco tak triviálního, jako bylo právě zvětšovací kouzlo.

Dokonce si ani nevšimla, že Brumbál s Christine velmi potěšeně sledovali její reakci. Až za pár vteřin se dokázala natolik ovládnout, aby svou pozornost z právě provedeného kouzla přesměrovala na něco jiného, a to právě na zvětšené předměty. Na koberci před sebou našla několik knih, pár svíček, brk s inkoustem a pergameny, váhy, měděný a cínový kotlík a vedle něj nemálo skleněných lahviček, ve kterých, jak se domnívala, byla přísady do jednoduchých lektvarů.

"Jsou to všechny věci, které budeš potřebovat pro zvládnutí učiva prvního ročníku. Svou hůlku dostaneš, až se naučíš kontrolovat tvou přebytečnou magii, takže se prozatím budeš učit jen teorii z učebnic a pod Christiiným dohledem vařit základní lektvary." Na to mu Izarra přikývla, i když byla trochu rozmrzelá z toho, že její hůlka je zatím v nedohlednu. A žádná hůlka se rovná žádná kouzla. Tedy, samozřejmě věděla, že při uvolňování magie, jak říkal Brumbál, bude dělat kouzla… nebo alespoň nějakou jejich formu. Ale to, podle Izarry, prostě nebylo ono. Kouzla s hůlkou jí připadaly zajímavější.

Izz svou pozornost nasměrovala na knihy, když je Brumbál začal představovat a stručně vysvětlovat o čem se v nich dočte a co se z nich bude schopná naučit. Knih na kupce bylo celkem devět: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (1.stupeň), Dějiny čar a kouzel, Teorie kouzelnického umění, Úvod do přeměňování, Tisíc kouzelnických bylin a hub, Kouzelnické odvary a lektvary, Fantastická zvířata a kde je najít, Černá magie - příručka sebeobrany a poslední z nich Úvod do astronomie od čarodějky a uznávané astronomky kouzelnického světa jménem Ponellope Felleotová. U té knihy Brumbál ještě dodal, že tohle není kniha, která se normálně používá k výuce. V Bradavicích se totiž, jak se Izaře podařilo z dlouhého monologu vyvodit, žádné učebnice pro astronomii nepoužívají - ty hodiny jsou postaveny pouze na výkladu profesorky Sinistrové a zkoumání hvězd, souhvězdí a dalších věcí pomocí dalekohledu. Ve studijních podmínkách, které měla Izz, si bude muset vystačit pouze s tou knihou.

Ještě nějakou chvíli se mezi Izarrou a Brumbálem vedla diskuze ohledně učení, ale po chvíli profesor konečně změnil téma na to, čeho už se Izarra nemohla dočkat.

"Myslím, že už je vhodný čas začít s tvou první lekcí, pro kontrolování tvé nadměrné magie," pronesl s úsměvem a pak se otočil ke Christine, "kdybys byla tak laskavá," naznačil jí, tak Chris s horlivým přikyvováním a tichým popřáním "hodně štěstí," zmizela z místnosti.

/AN: Opět moc dlouhá kapitola. Opět budeme vděčné za komentáře a názory :). Jinak pokud by měl někdo zájem, v souborech ke stačení najdete informace o bezhůlkové magii. Crystal/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 litllewitch litllewitch | 18. ledna 2012 v 14:00 | Reagovat

Další skvělá kapitoly. Musím vám říct, že jste mě do toho fakt vtáhly. Čekám netrpělivě na neděli a pak zase na středu, abych věděla, co bude dál :).
Jsem zvědavá, jak Izzaře výuka půjde. Snad z ní nebude až moc zázračné dítě. Zatím mi přijde až moc dokonalá, když pomineme její mírně pokřivený charakter.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. ledna 2012 v 18:38 | Reagovat

No, jsem zvědavá, jak se bude Izzara učit. A taky mě zajímá, jestli tam budou mít Bajky ještě nějakou roli (když si to spojím s Voldemortem a tak vším) nebo jsou tam náhodou :D

3 Ivet Ivet | 18. ledna 2012 v 21:06 | Reagovat

Zajímavé, jen tak dál:) Začínám mít dojem, že Iz je pěkná mrcha a zosnuje už cosi nekalého:D To bude ještě hoodně zajímavé, těším se na další díly 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama