2. kapitola „Albus Brumbál“ - 3. část

15. ledna 2012 v 9:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Už chtěl promluvit, když ho vyrušil pronikavý přerušovaný tón vycházející z kuchyně. Mudlovský telefon. Christine lehce vylekaně nadskočila a s tichým: "Omluvte mě," a omluvným pohledem k Izz vyšla z místnosti.

V obývacím pokoji nyní zůstala Izarra sama se starcem, kterému ani v nejmenším nevěřila. Necítila se v tomto okamžiku nejpohodlněji a nervózně se zavrtěla v křesle.


"Jsem si jistý, že máš alespoň malou představu o tom, proč se to stalo. V posledním týdnu, se ti přihodilo pár divných věcí, mám pravdu, má drahá?" řekla klidným tónem a Izarra na něj jen zírala.

'Má drahá? Já nejsem žádná vaše drahá!' prskala na něj v myšlenkách, ale na hlas neřekla nic a jen se ho chvíli přeměřovala pohledem. Zmínil se o divných věcech, jak to sakra věděl?! Byla sama, když se stalo… to. Nikdo o tom nevěděl, nikdo netušil, že je divná. Jak to věděl on? Kdo je, že to mohl vědět.

"Kdo jste? Proč jste tady?" vyslovila poslední svou myšlenku nahlas a tentokrát dala svému nedůvěřivému tónu plný průchod, ale nevynechala v něm ani podtón, ve kterém byl znát jasný rozkaz.

"Mé jméno je Albus Brumbál a jsem tady, abych ti pomohl," řekl poklidně.

"Nepotřebuji ničí pomoc. Není nic, s čím bych měla problém," namítla vzdorovitě a zkřížila si ruce.

"Izz, úmyslně poslat spolužáka do nemocnice není nic. Jsem si jistý, že víš, co mám na mysli," řekl se smutným povzdechem. Poprvé za celý rozhovor se v Izařiných oříškových očích na pár okamžiků zalesklo zděšení, možná i strach.

'On to ví!' probleskla jí hlavou zoufalá myšlenka.

"Tím chcete říct, že jsem to udělala? Vy mě z toho obviňujete, že? Ale já to nebyla, je to nemožné. A navíc - ani jsem se ho nedotkla. Je absurdní, abych to byla já," řekla nakonec naprosto sebejistým tónem.

"Nikdo tě nebude odsuzovat, když to přiznáš. Ani já, ani tvá matka." Izarra chtěla namítnout něco ve smyslu, že Christine není její matka, ale namísto toho se sklopenýma očima přemýšlela nad něčím jiným, co by na to mohla říct. Necítila se provinile za svůj čin, ale byla tak zmatená ohledně toho, co mu udělala a jak.


"Já, chtěla jsem mu ublížit, trošku. Jen jsem mu chtěla oplatit jeho chování, ale nechtěla jsem… udělat to, co se stalo. Jen jsem o tom prostě přemýšlela, neměla jsem v úmyslu to nějak zrealizovat. Nevím, co se stalo. Nechápu to... Jak?" oddrmolila rychle a tiše. Přiznat to nahlas, sice trošku poupraveně, pro ni bylo neuvěřitelně ponižující.

"Kouzlo," uslyšela Brumbálova slova a nevěřícně zvedla oči.

"Co - ?! Já nejsem blázen," odsekla k němu hrubě. Brumbál se tiše zasmál a Izz k němu vrhla podrážděný pohled. Nesnášela, když se jí někdo směje.

"Nic takové nikdo netvrdí," ujistil ji rychle, ale i přes to se Izarra zamračila.

"Jak jste to myslel?" vypadla z ní po chvíli otázka.

"Přesně tak, jak jsem to řekl. Bylo to způsobené kouzlem, které jsi udělala ty," usmál se na ni. Izarra si na okamžik myslela, že jen špatně slyšela, ale na druhou stranu, jestli je to pravda… Několikrát zmateně zamrkala a pak se s naprosto neurčitým výrazem podívala na Brumbála a jen tiše čekala, co jí poví dál.

"Jsi čarodějka. Ty podivné věci, které se ti staly v minulém týdnu, v našem světě nazýváme výbuchy divoké magie, ale to, co jsi udělala Dereckovi, to už by se spíše než za divokou magii dalo považovat za náhodné kouzlo," řekl pomalu a zřetelně, aby Izarra pokud možno zůstala co nejvíce klidná.

Čarodějka? Může kouzlit? Jak je to možné… Kouzla vždy patřila jen do pohádek, nikdy nebyla skutečná, ne? To bylo na Izarru trochu hodně. Při hlubokém přemýšlení začala přerývaně dýchat, ale v zápětí se snažila soustředit na ustálení jejího dechu, protože jestli se nebude moci ani pořádně nadechnout, nebude moci zjistit více informací o... o všem, co se týká bytí čarodějkou. Když jí Brumbál přišel říct, že ona je čarodějka, tak on byl taky…?

"Vy jste taky… no, čaroděj?" zašeptala lehce omámeným hlasem a nepřestávala zhluboka dýchat. Brumbál přikývl.

"Já tomu klukovi ublížila kouzlem?" při té otázce vzhlédla k Brumbálovi a v jejích očích se odráželo cosi neurčitého. Opět jí dal odpověď lehkým přikývnutím.

"Já nechtěla použít kouzlo… Proč jsem to nedokázala ovládat? Proč se to prostě stalo a nešlo to zastavit?"

,Ne, že bych chtěla,' dodala v myšlenkách a snažila se, aby se její rty nezkroutily do škodolibého úsměvu.

"Víš, tvá pravá matka byla velice dobrá v praktikování magie, ale když tě tvá biologická matka byla nucena dát pryč, protože se o tebe nebyla schopna starat -." Při té větě sebou Izarra lehce trhla, doširoka otevřela oči a s jasnou otázkou v nich hleděla na Brumbála. Zmínil její pravé rodiče a ta naděje, že by se o nich mohla něco dozvědět, na pár chvil dokonale potlačila zmatenost ohledně její magie.

"Znal jste je? Moje rodiče? Moje biologické rodiče?" zašeptala otázku, na kterou jí stařec odpověděl přikývnutím.

"Jen matku, otec nikdy nebyl znám," doplnil kývnutí ještě krátkou větou. Izarra lehce přimhouřila oči, čekala, že když už přiznal, že znal její matku, tak jí o ní něco řekne, ale on to neudělal.

Přála si tak moc vědět, proč se jí vzdali. Proč byla tak nechtěná…

"Proč to udělala?" promluvila stejně tichým tónem a v očích jí byla vidět dychtivost po odpovědích a informacích. Brumbál se pousmál nad jejím chováním.

"Když ses narodila, bylo to jen pár měsíců od doby, co v kouzelnickém světě skončila válka s Lordem Voldemortem, který byl velmi silný temný čaroděj. Byl zabit a jeho následovníci, kterým se říkalo smrtijedi, byli chyceni a odsouzeni k pobytu v Azkabanu, kouzelnickém vězení. Jednou z nich byla bohužel i tvá pokrevní matka. Nebyla by schopna se o tebe v Azkabanu postarat a, když lékouzelnice - něco jako mudlovská doktorka, pomocí kouzla zjistila, že bys s největší pravděpodobností byla moták, tedy nebyla schopná kouzlit, přestože tví rodiče ano, rozhodlo se, že by pro tebe bylo nejlepší, kdyby tě vychovávala nekouzelnická rodina. Proto jsme tě svěřili k Markovi a Christine, ona je taky moták, stejně jako tvá babička Arabella," ukončil Brumbál vyprávění poupraveného příběhu, vymyšleného speciálně pro tuto příležitost.

"Předpokládám, že by nebylo nejvhodnější se zrovna s tímhle svěřovat někomu dalšímu, že?"

"Na ministerstvu jsi zapsaná jako biologická dcera manželů Davidsonových, abys v budoucnosti neměla problémy, kvůli spojování s tvou pravou rodinou, která by na tvé jméno nevrhla zrovna to nejlepší světlo. Je ale na tobě, jestli se rozhodneš někomu se s tím svěřit, až příští rok nastoupíš do bradavické školy čar a kouzel." Téhle informaci o nějaké škole Izarra, ale nevěnovala jedinou myšlenku. Ty stále zůstávaly plně zaměstnány zpracováváním nových poznatků o její pravé rodině.

"Můžete mi říct její jmé -?" Izarra nestihle dopovědět její otázku, protože do místnosti opět vešla Christine, která právě ukončila hovor s jednou neodbytnou kamarádkou.

"Na to bude dost času jindy," řekl Brumbál rychle, protože jak jemu, tak i Izaře nepřišlo zrovna nejmilejší, probírat tohle téma zrovna před Christine, která Izarru brala jako svou vlastní.


"Věděla jsi to celou dobu?" zeptala se Izarra a její oči byly upřené na Christine, které se opět posadila do křesla vedle své adoptivní dcery. Jen kývla na souhlas.

"A neřekla jsi mi nic…" poukázala na skutečnost, ale řekla to naprosto klidným hlasem, přestože byla rozhořčená ze zrady.

"Chtěla jsem, ale nebylo to možné, Promiň, zlatíčko," promluvila k ní Christine omluvným tónem a docela překvapeně zaregistrovala lehký úsměv na Izziném obličeji.

"Nemohla jsi… Chápu to. Je to v pořádku. Vlastně bych měla být neskutečně vděčná, když ses rozhodla vychovávat někoho tobě naprosto cizího." Izarra se na Christine usmála. Ta ale nepoznala, že to bylo jen součástí Izziného představení. Dívka nebyla zrovna nejšťastnější z toho, jak se musí před její adoptivní matku přetvařovat, opravdu ji měla docela ráda, vždyť s ní vyrůstala, ale tohle chování bylo nejlepší taktikou, jak získat Brumbálovu důvěru. Když si byla naprosto jistá, že v budoucnu se jí bude hodit. Christine jí úsměv opětovala a hned na to Izarra svou pozornost opět přesměrovala na Brumbála, ale tentokrát se hodlala zdržet otázek ohledně její matky, protože jak Brumbál sám řekl - na to bude čas později, Izarra v to alespoň doufala.

"Takže, co pro mě přesně znamená být čarodějka? Kolik se toho změní?" zeptala se s neskrývaným zájmem a pohodlně se opřela do křesla.

"Prakticky všechno, když se ti otevírá nový svět," zasmál se od srdce Brumbál a pak pokračoval, "ovšem vzhledem k tomu, že se tvá magie projevila poměrně pozdě, a tedy bohužel v příliš velkém, pro tebe samotnou zatím, nezvladatelném měřítku, v nejbližších několika týdnech se ji musíš naučit kontrolovat, abys nebyla nebezpečná ostatním a ani sobě."

Izarra se na moment zamyslela. Měl pravdu, musí se to naučit zvládat… A když se jí to podaří, bude schopná udělat daleko zajímavější věci, než jsou náhodná kouzla a výbuchy magie.

"Dobře. Vy mi pomůžete, že?" zeptala se s vážnou tváří.

"Přesně tak. Plánoval jsem, že pro tebe by bylo nejvhodnější, kdybych přišel, dejme tomu, třikrát do týdne a učil tě, jak kontrolovat moc tvého magického jádra. Prozatím vše bez hůlky." Izarra lehce pozvedla obočí nad některými slovy, u kterých si nedokázala představit jasný význam, ale pokývla, a tím starci naproti ní dala znamení, že může pokračovat.

"Příští září nastoupíš do Bradavické školy čar a kouzel, kde jsem ředitelem. Podle věku bys pak měla jít do druhého ročníku. První by ti chyběl, takže se budeš muset doučit látku ze všech předmětů do září. V nejbližších dnech ti donesu učebnice a všechno, co k výuce budeš potřebovat a to včetně kotlíků, abys získala i alespoň částečnou praxi ve vaření jednodušších lektvarů," řekl a pozorně studoval Izařinu reakci. Zamračila se.

"Když se budu učit zvládat svou magii a pak učivo do všech… předmětů, znamená to, že už se nevrátím do své školy?" zeptala se posmutnělým tónem. "Ne, že bych se nechtěla učit kouzla a všechno kolem. Jen mi bude chybět zpěv," vysvětlila rychle.

"Ano. Řekl bych, že studium učiva prvního ročníku ti zabere příliš mnoho času na to, abys navštěvovala mudlovskou školu. Navíc, když se neovládneš, mohla bys nedopatřením mít další výbuch magie nebo provést nějaké kouzlo před mudlou, to je člověk, který neovládá magii a na rozdíl od motáka není narozen do kouzelnické rodiny. V našem světě je přísně zakázáno užívat kouzla před mudly. Jinak si myslím, že by se to mohl zalíbit školní sbor," vysvětlil a při poslední větě pobaveně sledoval, jak se v Izařiných očích objevily jiskřičky štěstí.

"Taky si myslím," řekla Izz a tentokrát ukázala pravý úsměv. Žádná přetvářka nebo hra.

"No, vzhledem k tomu, že má ještě nějaké zařizování ohledně tvé mudloské školy, budu muset jít. Bylo mi potěšením tě poznat, Izarro, a jsem si jist, že jednoho dne z tebe bude velmi dobrá čarodějka," s těmito slovy pomalu vstal ze svého křesla a jak Izarra, tak i Christine následovaly jeho příkladu.

"Také jsem vás ráda poznala, profesore Brumbále," řekla s úsměvem a vzhledem k tomu, že před pár okamžiky zjistila, že stařec před ní je vlastně ředitel školy, na kterou ona sama za rok nastoupí, přidalo jí oslovení 'profesore' vhodnější než jednoduché 'pane'. Brumbál se usmál zpět a pak se otočil ke Christine.

"Christine, v nejbližších dnech můžeš očekávat sovu s upřesňující informací o mé příští návštěvě." Christine pokývla na souhlas, načež se s Albusem rozloučila a společně s Izz v patách ho vyprovodila ze dveří domu.

Izarra s rozšířenýma očima sledovala profesora, jak popošel několik kroků, pozorně se rozhlédl a pak ze svého podivného oblečení vytáhl… dřevěnou hůlku? A s hlasitým prásk zmizel Izaře neznámo kam…

/AN: Konečně konec 2. kapitoly Budeme velmi vděčné za názory, komentáře, připomínky a kritiky. Crystal & Lavender/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 15. ledna 2012 v 9:38 | Reagovat

No, aspoň že ten zpěv je pro ni tak upřímná zábava a radost.
Na její učení se ani tak moc zvědavá nejsem, očekávám, že jí to půjde docela dobře, ale jsem zvědavá, jaká bude v Bradavicích :)

2 Natalia Té Natalia Té | Web | 15. ledna 2012 v 14:45 | Reagovat

Já chci aby Izarra byla zlá ale zároveň i chci aby byla hodná no, jsem zvědavá jaká nakonec bude :). Je to skvělé. A taky mě zajímá jestli bude kamarádka s Harrym,Ronem a Hermionou, a nebo jestli bude ve zmijozelu kamarádka s Dracem :D ale kdyby jí dali do Nebelvíru tak by to bylo drsnéé :D

3 Crystal Crystal | Web | 15. ledna 2012 v 16:37 | Reagovat

[2]: Děkuju za koment, Natál :D No, jak už bylo napsané - s Harrym vychází dobře... Zbytek nepovím XD
Kdyby se dostala do nebelvíru - chudáčci nebelvíří! Ale s jejím chováním je nebelvír naprosto vyloučený :D

4 litllewitch litllewitch | 15. ledna 2012 v 23:42 | Reagovat

Já začínám mít z Izarry trochu strach :D. Hodně se mi líbí, jak Iz píšete, jen se bojím, abyste později její charakter nepřetočili o 180° a nestala se z ní na konci příšerně kladná postava, ale budu vám důvěřovat :D. Jinak...jsem zvědavá, kam jste ji zařadili. Jestli do Havraspáru nebo Zmijozelu. Já bych ji dala do Havraspáru :D.

5 Ivet Ivet | 16. ledna 2012 v 14:19 | Reagovat

Perfektní:-) Už není možné, abych dál nečetla:) Já teda Iz vidím jasně v Nebelvíru a nejvíc jsem teda upřimně zvědavá, jak na ní bude reagovat naš milovaný Severus 8-) A jak ona na něj:D Abych pravdu řekla, samotný Harry mě nějak netankuje, je takový nemastný neslaný, zato s Hermionou by to mohlo být zajímavé, taková konkurence z "opačné" strany :-) Tak jen tak dál, je to fakt super a zajímavé.

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. ledna 2012 v 17:08 | Reagovat

[5]: Nebelvír? Odvážné a chrabré srdce? Spíš vychcanej Zmijozel, popřípadě ještě inteligentní Havraspár, ale spíš ten Zmijozel :D

7 Ivet Ivet | 16. ledna 2012 v 20:53 | Reagovat

Jej, myslela jsem Zmijozel samozřejmě, už jsem byla myšlenkama asi u toho Harryho a Hermiony nebo nevím, nad čím jsem dumala:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama