2. kapitola „Albus Brumbál“ - 2. část

11. ledna 2012 v 12:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly


Rozhovor v obývacím pokračoval a v součastné chvíli už se ho opravdu účastnili pouze povolané osoby.

"Vážně si myslíte, že nás celou dobu poslouchala?" zeptala se opět Christine a hodila jeden starostlivý pohled ke schodům.



"Je zvědavá, jako každé dítě a navíc - její rodiče byli ze Zmijozelu," prohlásil Albus, jakoby to vysvětlovalo vše.

Christine toho pod pojmem Zmijozel dokázala tak maximálně vybavit Salazara Zmijozela, jednoho ze zakladatelů Bradavic. Podle něj byla pojmenována i jedna z kolejí, ale netušila, co bylo tak zásadní na informaci, že Izzini rodiče byli ze Zmijozelu. Takže poměrně, nebo spíš vůbec, nechápala, co jí tím Brumbál chtěl říct, ale obávala se, že to nebylo zrovna nejlichotivější k její dceři, a to se jí ani trochu nelíbilo.



"Nezáleží na tom, jací byli její rodiče. Hlavní je dobrá výchova, a té se jí od nás dostalo," vyslovila Christine své přesvědčení a stále věřila tomu, že Izz jejich rozhovor neposlouchala. Taková nebyla a ona své dceři věřila. Přestože Izz nikdy nebyla dokonalé zlatíčko, chovala se slušně, protože ji k tomu ona a Mark vychovali.



"Nechtěl jsem, aby sis myslela, že zpochybňuji tvou schopnost výchovy. Naopak si myslím, že vy dva jste ti nejlepší rodiče, jaké si Izarra mohla přát. Ale někdy mohou být geny po rodičích velmi silné, ale teď zpět k její povaze. Jaká je?" zeptal se s úsměvem a z čajové konvice si dolil čaj do prázdného šálku, osladil dvěma kostkami cukru a s cinkáním zamíchal.



Christine se zhluboka nadechla, pohodlně si dala nohu přes nohu a chystala se začít Brumbálovi popisovat vše o vlastnostech a povaze její dcery. Na okamžik přemýšlela, kolik informací by mu měla sdělit. Přeci jen nechtěla narušovat soukromí své dcery, ale bylo jí jasné, že čím více toho bude Brumbál o její osobnosti vědět, tím lépe může pomoct Izaře zvládnout magii. A tak se docela rychle rozpovídala, když hned z počátku začala o tom, jak je její dcera cílevědomá a ctižádostivá.



"Víte, Izarra vždy milovala, když byla v něčem, nejlépe tedy ve všem, lepší než ostatní a pro uznání nad jejími schopnostmi je ochotná udělat opravdu mnoho. Ale na druhou stranu, když si myslí, že… odměna, kterou získá, není úměrná úsilí, které by k jejímu získání měla vynaložit, odmítá udělat danou věc už od začátku a neexistuje nic, co by ji přimělo změnit názor. Prakticky je ochotná udělat jen to, co se jí hodí a z čeho má prospěch. Někdy je v tom docela tvrdohlavá. Nevím, jestli je to pro ni dobré nebo ne…



Ovšem musím říct, že si vybírá velmi chytře, co je pro ni dobré. Kolikrát bych já udělala to samé, ale to je vedlejší. No, ale když už se Izz do něčeho pustí, třebaže by ta činnost byla opravdu dlouhodobá, udělá to, jak nejlépe dokáže. Vždy si jde za svým cílem, a když narazí na překážku… no, jak to popsat," na okamžik se zamyslela, když hledala vhodný slovní obrat, "no, když narazí na překážku, najde si tu nejjednodušší možnou cestu a prostě ji obejde a jde dál, víte co tím myslím?" zeptala se s obavami, protože věděla, že popisování lidských vlastností nikdy nebylo a ani nebude její silnou stránkou… není psycholog, ne?



"Chápu a troufám si tvrdit, že jsi to popsala docela dobře," řekl rychle a pokývl hlavou, aby ji opět dal prostor k mluvení.



"Izz je velmi nedůvěřivá k cizím lidem, jak jste si asi všiml před pár okamžiky, a trvá jí opravdu dlouho, než lidem začne věřit. Problém je, že umí perfektně zamaskovat to, co si myslí a co cítí, takže si člověk podle jejího chování může myslet, že mu důvěřuje, ale to nemusí být pravda. Mimo to si dokáže téměř každého omotat kolem prstu, některé lidi tak dokonale, že by jí snad byli ochotni prominout i vraždu - včetně Marka, ten by pro ni udělal opravdu doslova cokoli." Christine se tiše zasmála a jednou rukou si zastrčila za ucho několik neposedných pramenů, které tam stále ne a ne držet.



"Hmmm, co jsem to - ? Oh, jistě, už vím. Izz je hodně přemýšlivý člověk, což je pro ni hodně dobré, protože dřív přemýšlí, než jedná. Někdy přemýšlí až příliš dlouho, dokud neshledá svůj nápad naprosto dokonalým a bezchybným. Nikdy by neudělala nic nezodpovědného nebo nepromyšleného. Myslím, že ona potřebuje čas, kdy si prostě jen sedne, zapne si hudbu a přemýšlí. Pak má ráda, když má vše svůj řád, zbožňuje pořádek a organizovanost. Má smysl pro detail. Je všímavá, všimne si detailů, které ostatní ani nezaregistrují. Dále má ráda své soukromí, takže jestli se dozví, že vám o ní říkám všechny tyhle věci, pravděpodobně by se mnou po zbytek mého života nepromluvila, což pravděpodobně udělá, protože si určitě myslí, kdo ví, jaké příšerné věci tady o ní říkám. Omlouvám se, začínám mluvit nesmysly… jsem trochu nervózní, protože ještě nevím, co s ní bude a tak." Její výraz v obličeji dokonale odpovídal poslední větě. Brumbál se pousmál a odložil svůj šálek.



"To je v pořádku. Brzy se k tomu dostaneme. Teď… jak je na tom s přáteli, je oblíbená?" zeptal se. Na pár okamžiků se Christine viditelně zamyslela, ale pak opět začala s jedním z monologů.



"Jak jsem řekla někdy na začátku téhle diskuze. Izarra bává spíš tichá, vždy dávala přednost spíš samotě než si jít prostě ven hrát s dětmi. Chová se dospěleji než její spolužáci, tak možná proto, pravděpodobně jí připadají moc dětinští," na chvíli se odmlčela a hledala ještě nějaké další informace, o které by se mohla podělit.



"Má přátele, ale ta přátelství, dle mého názoru, rozhodně nejsou na takové úrovni, aby si navzájem svěřovali tajemství nebo tak. Občas si pozvala kamarády, ale to bylo pouze něco jako studijní skupina. Všechen volný čas jí zabíraly hodiny zpěvu a učení, ale vybrala si to sama, tak si nemyslím, že by jí přátelé nějak chyběli."



"Studijní skupina? Jak jí jde škola a učení?" zajímal se Brumbál s jiskřičkami v modrých očích, protože kdyby se ta dívka učila dobře a vše zvládala rychle, podstatně by to ulehčilo a také urychlilo chod věcí.



"Měli ve škole určené skupinky lidí složené speciálně učiteli. Měli to vymyšlené tak, že v každé z nich bylo přibližně sedm dětí a každé z nich velmi dobře ovládalo jeden nebo dva předměty - jiné než ty ostatní a pak, když mělo některé z nich s danou látkou problém, zašlo k tomu, kdo to z jejich skupiny uměl, a pomohli si. Zní to složitě, ale funguje to až překvapivě dobře. Ale Izz se učí se opravdu rychle a miluje čtení, ať už je to cokoli a to včetně jejích učebnic, proto tuhle možnost doučování ve skupině příliš nevyužívala. Vynikala ve většině předmětů. Výjimkou byly snad jen biologie, historie a zeměpis, ale ani v těch není špatná, je lepší než průměrná, ale ne výborná. Popravdě se jí ani nedivím, nikdo nemůže umět všechno. Ale z ostatních předmětů… Občas se od ní dozvídám informace, o kterých jsem se jistá, že se učí až na střední škole, možná ještě později. Vážně netuším, kde to bere. Někdy se mi zdá, že je chytřejší, než já," zasmála se a oba ještě nějakou dobu pokračovali diskuzi, ve které po pár minutách padli i informace o Izziném nástupu do druhého ročníku Bradavické školy v příštím roce.




"Takže, nejspíš je na čase jí to říct. Tedy, pokud o ní nepotřebujete vědět ještě něco…?" řekla Christine a volnou otázkou dala Brumbálovi prostor k ještě nějakým otázkám nebo připomínkám. Ten se usmál, když si všiml, stále stejně nervózního výrazu v jejím obličeji. Tolik jí na Izaře záleželo, chtěla pro ni to nejlepší.



"Podle tvého popisu se zdá jako silná dívka, zvládne to a stane se z ní silná čarodějka," ujistil ji.



"Ale není to právě to, co jste nechtěl? Aby byla silná, aby byla hrozba. Co když -," řekla v zoufalém tónu, když ji přepadl náhlý strach o osud její holčičky. Ale neměla šanci dopovědět svou původní myšlenku.



"Všechno bude v pořádku, Christine. Nedovolil bych, aby Izarra překročila hranice," promluvil přívětivým hlasem.



"Dobře," špitla, na okamžik se podívala se stranou a ještě se zeptala: "Kolik toho bude vědět o svém původu?"



"Řekl bych, že nám oběma je jasné, že nemůže znát čistou pravdu. Verze, kterou bude znát ona je poupravená. Konec konců, Izarra by byla ta, které by pravda ublížila nejvíce."



"Bude v těch nejlepších rukou, že?" povzdechla si tiše a pak ještě dodala:"No, je čas jít s pravdou ven. Dojdu pro ni." S tou větou se Christine rychle zvedla ze svého křesla a drobnými kroky došla ke schodům, kde se na prvním zastavila.



"Mohl byste zrušit to kouzlo. Myslím, že už není potřebné," řekla ještě. Brumbál přikývl a jedním pohybem hůlkou zakouzlil neverbální finite, a tak ukončil své předchozí ševelissimo, které zajistilo, aby se ta hlavní část nedonesla k jednomu zvědavému párů uší v patře.



Poté Christine rychlejším tempem vyšla po schodišti do patra a třikrát zaklepala na druhé dveře zleva.



"Pojď dál, Christine," ozval se za okamžik hlas její dcery, když ustaly tóny skladby, a na to vyzvání Christine vešla a našla Izarru sedět u svého stolu, kde byly ledabyle rozloženy školní sešity a učebnice. Izarra se na ni tázavě dívala s jedním obočím pozvednutým.



"Mohla bys jít dolů? Já a pan Brumbál si s tebou potřebuje promluvit," začala Christine.



"Mohla, ale nejsem rozhodnutá, jestli to udělám. Záleží na tom, o čem si chcete promluvit?" řekla poměrně lhostejným tónem, ale zvědavý výraz na její tváři stále přetrvával.



"Nevěříš mi?" řekla místo odpovědi Christine s výrazným úšklebkem na rtech. Věděla moc dobře, že ona už docela dlouhou dobu patřila mezi tu úzkou skupinu lidí, kterým její Izz důvěřovala.



"Nevěřím jemu," zamumlala Izarra a její pohled padl ke dveřím.



"K tomu tě nikdo nenutí. Jen jdi dolů a nech ho, ať mluví. Znám ho už dlouho a já Albusovi věřím," pronesla dobromyslně s důrazem na slovo 'já'.



"Hmmm," uniklo Izaře nevrlým tónem, ale po třech vteřinách zírání na dveře svého pokoje nepříliš ochotně vstala a s Christiiným úsměvem v zádech se vydala do obývacího pokoje, aby si vyslechla ty převelice důležité informace.




Izarra s Christine v patách se beze slova posadila na další z křesel a schválně si vybrala to nejdále umístěné od šedovlasého starce, pana Brumbála, jak ho představila Christine, který ji se zájmem pozoroval. Na pár okamžiků se jí zahleděl přímo do očí, ale k jeho překvapení Izarra svým pohledem neuhnula, pouze si dala záležet na tom, aby v jejím pohledu bylo jasně vidět nedůvěru a nepřátelství. Když se Christine posadila do křesla po její pravici, svůj pohled přesunula na ni, ale když Chris po několik vteřin nepromluvila, obrátila se opět na Brumbála.



"Uvedli jste mě v domnění, že to, co se mi chystáte sdělit, je důležité. Pokládala bych tedy za rozumné, abyste mi to řekli. Takže?" řekla Izarra znuděným tónem a momentálně si ze všeho nejvíce přála, aby už tohle vše měla za sebou a mohla se v klidu vrátit k sobě a dokončit své věci a úkoly. Stařec se na ni jen usmál, ale nakonec promluvil.



"Správně, ale dříve, než přejdu k té nejzásadnější věci, rád bych, abyste mi řekla, co víte a nehodě vašeho spolužáka, který je momentálně v nemocnici. Vím, že jste byla u toho, slečno Davidsonová. Chci vědět naprosto přesně, co se tam stalo," řekl sladkým tónem, který se absolutně nehodil k formulaci a významu celé věty, a zvláště si dal záležet na oslovení, které po něm před více než půl hodinou Izarra vehementně vyžadovala. Celou jeho řeč doplnil přátelským úsměvem. Izaře jeho chování přišlo nesmyslné, ale raději to nekomentovala, protože byla poměrně ráda alespoň za to, že ji oslovil tak, jak ona sama chtěla. A navíc, kdyby k tomu přeci jen měla nějakou poznámku, nic by tím nezískala a jen by v jeho přítomnosti musela trávit zbytečně čas navíc.



Ale proč chtěl vědět, co ví o tom klukovi… jak, že se vlastně jmenoval? Dereck? Možná, nebyla si v tom moc jistá, protože se nikdy nestarala o podrobnosti o lidech, které neměla v oblibě. Ten kluk, kterého poněkud zvláštním a pro ni nevysvětlitelným způsobem poslala do nemocnice, pro ni byl jen ten-hnědovlasý-zmetek, který o ní před spolužáky řekl něco, co opravdu neměl, a tak mu názorně předvedla, co si o něm myslí pro změnu ona. Popravdě netušila, jak to udělala, ale byla ráda, že mu ublížila. Zasloužil si to, a kdyby Izz mohla, udělala by to znovu.



Tahle verze, přestože byla pravdivá, pro Izarru, ale rozhodně nepředstavovala něco, co by byla ochotná vykládat druhým. Lehce se zamračila a sklopila pohled, když se snažila získat vzhled člověka, který se nutí do vzpomínání na něco neuvěřitelně bolestného a nepříjemného. Byla rozhodnutá zachovat hlavní linii celé události, protože si byla jistá, že kdyby Brumbál chtěl, může si různé informace ověřit, přeci jen tam nebyla sama. Ale když pozmění některé detaily, nikdy si toho nevšimne.



"Ano, byla jsem u toho. Před tím, než se to stalo, o mně řekl něco, co nebylo nejpřátelštější, no a já mu na to taky neodpověděla zrovna mile. Naštvala jsem se na něj a chtěla odejít, když se Dereck," na okamžik se v mluvení zastavila a naschvál nasucho polkla, muselo to vypadat docela věrohodně, protože ji Christine ve snaze podpořit chytila za ruku a usmála se. Izarra se nadechla a pokračovala, "když se zhroutil na zem a křičel, že ho příšerně bolí hlava. Držel se za ni a pak si vyrval několik pramenů vlasů. Já jsem nevěděla, co mám dělat, a nikdo nebyl poblíž, aby mu pomohl a já neumím první pomoc.



Byla jsem vyděšená a chtěla jsem utéct a prostě ho tam nechat, ale když jsem se dostala k nejbližším stromům a on pořád křičel, zastavila jsem se a otočila se. Pořád ležel na zemi a byl v křečích, ale už se jen nedržel za hlavu, on si nehty rozškrábal obličej. Bylo tam tolik krve a on pořád křičel. Nechtěla jsem ho tam nechat, ale na druhou stranu jsem netušila, jak mu pomoct." Dávala si velmi záležet na útrpném výrazu jejího obličeje a do svých očí téměř násilím vehnala slzy. Byla dobrá herečka.



Podívala se na Christiinu ruku, která svírala její, a pak se podívala na Brumbála, který měl neproniknutelnou masku. Najednou si nebyla jistá, jestli byla natolik dobrá, aby jí uvěřil. Ale teď nemohla přestat, musela to dopovědět.



"Už jsem se k němu vracela, když jsem zahlédla skupinku lidí, kteří vyšli z jednoho domu na konci ulice. Přivolala jsem je k sobě a řekla, že Dereck potřebuje pomoct. Jedna žena z těch čtyř lidí u sebe měla mobil a zavolala mu pro záchranku do nemocnice. Ona pak zůstala se mnou opodál, že prý bych něco takového neměla vidět, ale já viděla. Než přijela sanitka, ostatní z té skupiny lidí se snažili pomoct Dereckovi. Drželi ho, aby sebou neškubal, ale nepomáhala to. Křičel dál a z obličeje mu vytékala krev, viděla jsem ji i na tričku. Pořád sebou škubal a narážel do betonového chodníku pod ním. Slyšela jsem několikrát křupnout jeho kosti! Nevěděla jsem, co se s ním děje. Pak přijela sanitka a doktoři mu začali pomáhat, viděla jsem, jak mu dávali masáž srdce… Pak jsem utekla," ukončila dlouhý monolog a u posledních vět nechala svůj hlas postupně přejít do apatického tónu. Pro efekt si dlaní lehce promnula oči a setřela tak těch pár slz. Lehce popotáhla nosem, nadechla se a zhluboka vydechla, jakoby právě prožila něco nesnesitelného, ale se skutečnosti cítila pravý opak. Christine jí povzbudivě stiskla ruku a věnovala jí pohled s nevyřčenou otázkou, zda je v pořádku. Izz jí jen přikývla a zaměřila se na Brumbála.



"To nemohl být příjemný zážitek, ale musíte pochopit, sleč-," Brumbál byl přerušen.



"Nechte té slečny Davidsonové, bylo ode mne hloupé se na začátku tak chovat. Jen Izarra je v pořádku…" řekla tichým tónem ve snaze podpořit důvěryhodnost své osoby tím, že uzná svou 'chybu'. Mohlo by to pomoct její historce, aby získala na pravdivosti.



"A tykání je také v pořádku, pokud chcete, pane Brumbále," dodala ještě a pak sledovala jemný úsměv starce naproti ní. Zdálo se, že dosáhla, čeho chtěla.



"Dobrá, Izarro," řekl přátelským tónem a naschvál dal důraz na její jméno. Izz se jen pousmála, ale jinak výraz nechávala stále stejně skleslý.



"Tak tedy, jsem rád, že jsi se svěřila s něčím tak nešťastným, ale musím se zeptat zda víš proč se to tomu nebohému chlapci stalo?" zeptal se Brumbál.



"Ne," odpověděla jednoduše. Co víc měla říct? Že si přála, aby se tomu zmetkovi stalo přesně tohle? Že mu chtěla doopravdy hodně ublížit nějakým hodně bolestivým způsobem? Že je ráda, že je v nemocnici? Byla to pravda, ale ne… To by nahlas nikdy nepřiznala. Navíc, ten stařec se jí přece neptal, co chtěla udělat. Ptal se, proč se to stalo. Chtěla už v minulosti ublížit hodně lidem, ale nikdy se nestalo nic podobného. Bylo to celé podivné a ona z toho byla zmatená. Možná, že to opravdu nějak souviselo s jejím přáním, ale doopravdy netušila, proč vlastně se to stalo.



"Ne?" Brumbál se na ni tázavě podíval. Nevěří jí? Před chvílí před ním brečela a on jí nevěří? Fajn… Jak myslí, nebude to s ní mít tak jednoduché, jak mu původně chtěla umožnit.



"Ne, nemám tušení," zopakovala s přimhouřenýma očima a zkoumala jeho reakci.



Stařec si tiše povzdychl, poposedl si na své židli a zahleděl se na mladší kopii Bellatrix Lestrangeové. Moc dobře věděl, že ta historka byla Izarrou poněkud upravená. Jen několik hodin zpět si četl zprávu z jejího hlídáčku, ze které bohužel velmi jasně vyplývalo, že to kouzlo, nebo spíše kletba, kterou tomu mudlovi ublížila, byla použita záměrně. Izarra si sice nemusela být vědoma toho, že to, co udělala, bylo kouzlo, ale bylo více než jasné, že mu opravdu chtěla ublížit. Byl zklamán, že čisté přiznání z dívky sedící před ním očividně nedostane. Byla ukázkový Zmijozel…


/AN: K mému překvapení mi blog.cz zahlásil, že článek přesahuje 40 000 znaků a to jsem vkládala asi 28 000, takže bezy přidám poslední část kapitoly. Crystal/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. ledna 2012 v 15:39 | Reagovat

Je skvělé, že dcera dvou tak mocných a zlých černokněžníků není hodné poupátko.
Ale přeci se jen moc nevyjadřuje jako dvanáctileté dítě, ale spíš jako vyzrálá dospělá a to žádné dvanáctileté dítě nedokáže...nemyslím to, jak se chová, ale to, jak složitě mluví.

2 Lavender Lavender | Web | 11. ledna 2012 v 17:52 | Reagovat

To jo, v tom je právě jiná než ostatní :) ... Ona tak byla vychovávána (nóbl prostředí a jednali sní jako s dospělou, nestýkala se často s "obyčejnými" dětmi). Mark a Christine měli takovou výchovu, a taky k tomu mohla přispět i soukromá škola, což tam není zmíněné, ake určitě se to tam ještě časem dočteš :) Taky čte hodně složitých knih... Ale, když se tak zamyslíme nad jejím otcem, tak ten se tež choval dost dospěle :D možná to je dědičné... Budem rády když vydržíš číst dál, protože nastanou chvíle, kdy Izarra svoji "dospělou" masku odhodí, každopádně to nechceme prozrazovat :) Ale díky za komentář

3 Crystal Crystal | Web | 11. ledna 2012 v 18:45 | Reagovat

Jsem se rozhodla, že se taky trošku přidám k osvětlování Izzina chování. Jak už psala Lavender, měla takovou výchovu... Davisonovi styl 'jednat s ní jako rovný s rovným' brali jako dobrou 'výchovnou strategii'.
Dalším důvodem jejího chování byla částečná snaha ukázat Brumbálovi, jak "dospěle" se dokáže chovat. Chtěla udělat dojem, když začíná vidět, že Brumbál je asi opravdu někdo důležitý. A v minulé části při prvním setkání milá rozhodně nebyla, a tak se snaží si své postavení nějak vylepšit... i když lže. Zjednodušeně: chtěla se předvést :)  Jinak také děkuju za komentář.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. ledna 2012 v 19:12 | Reagovat

Jo, jasně, to jsem čekala, že se bude chovat jako její "tatínek", což se doopravdy perfektně chová, při čtení se mi akorát vybavovala ta knížka, kde to bylo vidět v myslánce.
Jen že používá taková..nevím..slova a věty co bych  neříkala asi ani já :D Ale to je v povídkách často a u všech postav.

5 Ivet Ivet | 13. ledna 2012 v 12:42 | Reagovat

Jej, z Izarry je nová orphan, ne?:D Teda na mě tak působí, trošku psychopaticky, trošku satansky, fracek, ale líbí se mi to:-) Taky jsem si toho všimla, jak nezvykle na svůj věk mluví, ale nijak mi to nevadí. Prostě v ní vidím tu sirotu z hororu Orphan, ten obraz mi už nikdo nevypáře, je to ďábel:D

6 Ivet Ivet | 13. ledna 2012 v 12:45 | Reagovat

http://3.bp.blogspot.com/-p0J4grKb9hM/TblomRDfcqI/AAAAAAAABho/9vVClfcz-L0/s400/orphan_xl_01--film-A.jpg

:D:D
Nemyslím to nijak špatně:)

7 Crystal Crystal | Web | 13. ledna 2012 v 16:42 | Reagovat

[5]:  Ehm, asi bych měla napsat, že různé podobné věci jsou čistě náhodné XD No, horor jsem neviděla (podívám se!)... Ale děkujeme za názor, a jsme rády, že se ti její povaha líbí :)

8 Lavender Lavender | Web | 13. ledna 2012 v 18:38 | Reagovat

[6]: Týjo, to je husté :O :D Ten film jsem neviděla, ale musím uznat, že takhle podobně si Izarru představuju :D:D:D

9 Ivet Ivet | 14. ledna 2012 v 20:25 | Reagovat

Vřele film doporučuju, pokud máte rády kvalitní horory a strach:-) Je to opravdu psycho:D

10 Crystal Crystal | Web | 14. ledna 2012 v 20:50 | Reagovat

[9]:  Jo, podívala jsem se. Psycho a pořádné :D Izz tak šílená není, ale opravdu mi ji přípomínala.

11 Lavender Lavender | Web | 14. ledna 2012 v 21:59 | Reagovat

[9]: Včera jsem se na film koukla, byl fakt boží :D Strašně se mi líbil, a v některých chvílích se v ní vážně viděla Izarru, ikdyž samozřejmě Izarra bude přece jen trochu jiná :) :D

12 Ivet Ivet | 16. ledna 2012 v 14:22 | Reagovat

Mě to napadlo hlavně kvůli toho, jak se právě Iz vyjadřuje. Ta sirota byla taky extra chytrá (pravda, bylo v tom něco trochu jiného, ale to nikdo na začátku nečekal, co se z ní vyvrbí:D). A taky i tím vzhledem a takovou bezkrevností:-))) No nic, nebudu to tady už dál zasírat:D

13 Marcelka Marcelka | Web | 17. března 2012 v 18:23 | Reagovat

Přemýšlím, možná kdybych jako malá něco podobného udělala, tak bych určitě nikomu nepřiznala, že to bylo záměrně

14 Kallia Kallia | Web | 22. května 2012 v 15:46 | Reagovat

Hahaaa!! To je mrcha! U Merlina, snad se vám ji povede převychovat, druhá Bellatrix a snad ještě zákeřnější a mocnější? :D To by Potter nerozdejchal! :D
Ale vypadá to hoodně dobře, děvčata! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama