1. kapitola „Návštěva z Ministerstva“

4. ledna 2012 v 18:00 | Crystal & Lavender |  Příběh - kapitoly
Albus Brumbál, současný ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, seděl za mahagonovým stolem uprostřed své prostorné pracovny a unavenýma očima, schovanými za stříbrnými brýlemi tvaru půlměsíce, si již po několikáté pročítal článek na titulní straně Denního věštce o masovém vrahovi Siriusovi Blackovi, jemuž se jako jedinému v dějinách kouzelnického světa podařilo uprchnout z Azkabanu.

Brumbál si moc dobře uvědomoval, jak může být Black nebezpečný, a to nejen pro Harryho Pottera. Ale na druhou stranu věřil, že v Bradavicích je i před někým, jako je zrádce Harryho rodičů, bezpečno. Kdyby nebylo bezpečno ve škole, pak tedy kde? Věřil tomu i v době, kdy se poprvé objevil článek o Blackově útěku. Ale nevěděl, co si měl myslet teď, když se před několika dny ukázal v Bradavicích.

V krbu tiše zapraskalo a ředitel školy nedbale položil noviny mezi několik dokumentů, které se mu volně povalovaly na stole. Poposunul si brýle na nose a vzhlédl k plamenům, které právě změnily svou barvu na svítivě zelenou, a během pár vteřin se v nich objevila silueta kouzelníka středně vysoké postavy. Jakmile vystoupil z krbu oprašující se si ze svého bohatě zdobeného pruhovaného hábitu drobné stopy sazí, ukázalo se, že jde o Ministra kouzel, Korneliuse Popletala. Výraz jeho obličeje by se ani vzdáleně nedal označit jako přívětivý nebo dokonce přátelský.

"Korneliusi, drahý příteli, čemu vděčím za vaši návštěvu?" S těmi slovy Brumbál vstal od svého stolu, aby si potřásl pravicí s Ministrem. Popletal gesto přijal, ač podle jeho nepříjemného výrazu se dalo usoudit, že nepříliš ochotně.

"Prosím, posaďte se," řekl Brumbál a hlavou lehce pokývl na pohodlně vyhlížející křeslo stojící naproti jeho stolu, "mohu vám nabídnout čaj? Citrónový?" dodal jen pár okamžiků na to.

"Obávám se, Brumbále, že pro tentokrát bude nutné pominout všechny společenské konvence a přejít rovnou k účelu mé návštěvy zde v Bradavicích," promluvil Popletal spěšně, a zatímco se oba kouzelníci usadili do křesel, zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat ve své promluvě.
"Předem nesmím zapomenout zmínit, že jsem opravdu velice znepokojen prací Severuse Snapea, za kterého jste se sám před lety zaručil a pověřil jej připravením Prohiberního lektvaru, který měl potlačit magii v kouzelném dítěti po zbytek života -."

"Ano, lektvar pro Izarru Davidsonovou," přerušil ho tiše Brumbál s náznakem znepokojení v hlase. O té dívce neslyšel už nějakou dobu a naposledy ji viděl coby novorozenou drobnou tmavookou dívenku. Co se mohlo stát tak závažného…?
"U Merlinových vousů, samozřejmě, že pro Izarru Davidsonovou, copak jste ho podal i někomu jinému?" Při poslední větě byla v tónu Ministrova hlasu kromě vzteku slyšet i jistá nedůvěra.
"Ten lektvar byl vytvořen pouze jednou a to pro ni, samozřejmě… Co se sta - ?" Tentokrát byl, pro změnu, přerušen Albus.

"Nefunguje, to se stalo!" sykl k němu, protože se mu stále příčilo křičet v přítomnosti někoho tak mocného, jako byl Albus Brumbál, který se chystal něco říct, ale Popletal mu opět nedal tu příležitost.

"Chtěl jste říct: to není možné? A představte si, Albusi, že to jsem si říkal taky. Přesně do doby, než se ke mně přes její hlídáček dostala informace o jejím - již druhém a velmi silném - výbuchu divoké magie. Oba dva se staly minulý týden. Jen s dvoudenním rozestupem - tak brzo po sobě to není normální. Je pro své okolí nebezpečná! Vždyť, u Merlinových vousů, ta… ta holka svou magií napadla mudlu, který teď leží v bezvědomí v mudlovské nemocnici! Museli jsme tam poslat lékouzelníky z odporu Pro napravování nevydařených kouzel, aby vůbec přežil. Takže je to naprosto zjevné, ten lektvar zkrátka nefunguje!"
Na několik okamžiků se Albus Brumbál hluboce zamyslel, procházel si všechny informace o Izaře a o lektvaru. Byla adoptována Davidsonovými a vychována jako mudla, čistě bez zásahů magie do jejího života, přestože její praví rodiče magii ovládali. Před téměř dvanácti lety se rozhodlo, že by to, jak pro ni, tak i pro kouzelnický svět bylo nejlepší. Ale, jak se zdálo, vše nešlo podle plánů a lektvar na potlačení její kouzelné síly byl slabý…

"Dobrá, uznávám, že účinky lektvaru očividně vymizely. Přesto si myslím, že Izarra, když měla dobrou výchovu a vynikající péči od někoho jako jsou právě manželé Christine a Mark Davidsonovi, určitě by nepoužila svou magii se záměrem někomu ublížit," prohlásil skálopevně své přesvědčení ředitel Bradavické školy a upil trochu citrónového čaje ze svého šálku. Poté složil ruce na stole a čekal na reakci Korneliuse Popletala.
"Samozřejmě…" odfrkl si pro sebe Ministr kouzel a pokračoval, "ve vašich očích se každý jeví jako nevinný a dokonalý, že? Jak to můžete vědět, jak si můžete být tak jist, že to neudělala záměrně? Copak zapomínáte na její původ?! Nesnažili jsme se potlačit její magii jen tak - z rozmaru. Nesvolil bych k tomu, kdyby to nebylo nezbytně nutné pro bezpečnost kouzelnického světa. Její matkou, i přes cizí výchovu, stále zůstává Bellatrix Lestrangeová, jedna z nejobávanějších smrtijedů. Izarra má v krvi ubližovat, to nezmění nikdo. A kdybychom si byli jistí, kdo je její otec…" Ministr by ve svém monologu nejspíše pokračoval, kdyby mu nedošel vzduch potřebný k vyjádření svých názorů a přesvědčení.
Byla pravda, že ani jeden z nich si nemohl být jist ohledně otázky, kdo je otcem dcery Bellatrix Lestrangeové, mohli jen doufat, že jím byl Rudolfus, jenž právě obýval Azkabanskou celu nedaleko jeho manželky.
"Stále je zde možnost podat Izaře lektvar znovu, jenomže…" zamyslel se nahlas Brumbál.

"Jenomže nefungoval!" prskal Ministr a při pohledu do jeho vztekem potemnělých očí si člověk nemohl být jist, jak dlouho se Popletal dokáže ovládat.
"Nebyl bych si tím tak jist. Naopak si myslím, že lektvar byl připravený dobře - účinkoval přes jedenáct let. Jenomže Izarra je až příliš nadaná," pokusil se ho opatrně opravit, když pozoroval, jak se mu do obličeje vlévá jasný odstín rudé.

"Až příliš nadaná, tak se tomu teď říká? Zranila, ba málem zabila mudlu a to mluví za vše. Ta holka má nehorázné štěstí, že se nám ho prozatím podařilo udržet při životě, protože kdyby zemřel, už bych to nedokázal prostě přehlížet. Těm pár mudlům, kteří u toho -," Popletal se zarazil, když hledal vhodné slovo, "- incidentu byli, jsme byli nuceni pozměnit vzpomínky. Za normálních okolností by ji čekal při nejmenším soud." Albus Brumbál ho poklidně ignoroval a to, že byl opět přerušen, využil k opětovnému usrknutí čaje.

"Izaře je jedenáct a půl. Je to jen dítě, nemůžeme ji z něčeho takového obviňovat… Pravděpodobně ani netuší, co se to stalo, a je vyděšená, nejspíše má výčitky svědomí z jejího činu. Nemůže za své výbuchy magie, neměla příležitost se to naučit ovládat," snažil se to děvče ospravedlnit ředitel. Ona byla jen téměř dvanáctiletá holka, která nikdy nepoznala žádného z jejích pravých rodičů. Ano, pocházela z temné kouzelnické rodiny s velmi špatnou minulostí a pověstí a s největší pravděpodobností v ní dřímala obrovská moc, které se ovšem neměla nikdy projevit. Když ale selhal lektvar, nebylo správné ji ihned odsuzovat… prakticky jen kvůli původu.

"Já doufám, že ani mít nebude. Můžeme jí podat lektvar a vyzkoušet, jak dlouho bude účinkovat, následně by ho užívala v pravidelných intervalech a-." Ministr byl přerušen ve vysvětlování své, dle jeho mínění, 'perfektní' myšlenky.

"Pokud se u ní již magie projevila, rozhodně bych nedoporučoval ji v ní jakkoli potlačovat. Výbuchů magie bychom ji nezbavili, pouze je oddálili a tím i docílili, že by se staly silnějšími. Pak by nezůstalo pouze u jednoho mudly v nemocnici." Albus moc dobře věděl, o čem mluvil, znal to z vlastní zkušenosti s jeho sestrou.

"Ale ono už to nezůstalo pouze u jednoho mudly v nemocnici!" začal s hysterickým podtónem v hlase Popletal.
"Kdybyste mě tolikrát nepřerušoval, dostal bych se k tomu již dříve… Izarra mu neublížila výbuchem divoké magie, alespoň ne podle toho, co vyplývá ze zprávy, kterou naštěstí mohu přečíst pouze já nebo vy, Albusi. Ani si nedokážu představit, co by se stalo, kdyby se někdo nepovolanýdozvěděl o jejím původu… Ale to je teď vedlejší. Kde jsem to jen…" Popletal se na okamžik zamyslel a než se dal opět do řeči, zlostný výraz na jeho obličeji se změnil a jasně dával najevo, že ví něco víc.
"Ach, ano. Izarra Davidsonová sice měla výbuch a to neobyčejně silný, ale ten mu neublížil. S největší pravděpodobností mu bylo ublíženo nějakým neregistrovaným kouzlem ne-li kletbou, které si nevědomky sama vytvořila a použila ho, podotýkám, že záměrně, bezhůlkovou magií. Stále si myslíte, Albusi, že Izarra Davidsonová není na vině?" dokončil a samozřejmě při poslední větě nezapomněl na lehký úšklebek. S posledním slovem se Ministr uvolněně opřel do křesla a byl zvědav na to, jaké se mu dostane odpovědi na tuto otázku.

"Pokud je to tak, jak tvrdíte, Korneliusi, není jiná možnost než co nejdříve naučit Izarru zvládat svou magii alespoň na tu úroveň, aby zabránila výbuchům magie," promluvil s klidem v hlase Brumbál. Naopak klid Korneliuse Popletala byl opět pryč.

"Váš návrh tedy zní zařadit ji do běžného vyučování v Bradavicích? To je nemyslitelné!" štěkl po Brumbálovi zlostným tónem.

"Nevidím důvod, proč by nemohla studovat a tak se stát plnohodnotnou čarodějkou. Bude pro ni prospěšnější, když svou energii bude soustředit na studium bílé magie," namítl proti zápornému rozhodnutí Ministra.

"To nemyslíte vážně, dobrovolně si do školy dovést možného potomka Vy-víte-koho," Kornelius stále nehodlal ustoupit a protestoval dál.
"Korneliusi, samozřejmě jsem si vědom možnosti, že Lord Vol -."

"Vy-víte-kdo!" opravil ho okamžitě tichým syknutím Popletal.

"Že Vy-víte-kdo může být otcem, ale není to jisté. Navíc, ne každé dítě má charakter po rodičích," dopověděl Albus svou původní myšlenku. Na několik okamžiků nastalo ticho a Brumbál opět usrkl svého čaje.

"Takže… Vy ji opravdu hodláte přijmout do Bradavic? Pokud ano, budete to vy, kdo za ni ponese zodpovědnost. Pokud se něco špatného stane a někdo - kdokoli bude zraněn, budete to vy, kdo stane před soudem." Ministr kouzel se rozhodl pozměnit svou taktiku při prosazování svých myšlenek a názorů, protože mu konečně došlo, že přímo stroze zavrhovat Brumbálovy plány, se nesetkalo s přílišným úspěchem.

"S tím nemohu nic víc, než souhlasit. Ale v případě Izzary, rozhodně by nenastoupila tento rok, to je jisté. A to nejen kvůli tomu, že by jí chyběly znalosti z tří měsíců prvního ročníku. Je zde ještě záležitost se Siriusem Blackem, u něj si můžeme být téměř jisti, že ví o existenci Izarry. Nebo spíše o tom, že Bellatrix před jedenácti a půl lety porodila dítě v Azkabanu. Cely nebyly pod tišícím kouzlem a byl by zázrak, kdyby některý z vězňů v oddělení s maximální ostrahou nezaregistroval její křik. Pokud by se ji Black rozhodl najít a spojit se s ní, Bradavice by byly první místo, kde by ji jako kouzelnickédítě hledal."
Kdyby se opravdu Black rozhodl spojit s Izarrou, mohl by ji učit černé magii… A pak by se stala přesně tím nebezpečím, před kterým se pokusili ochránit Kouzelnický svět pomocí lektvaru, který nakonec selhal. S černou magií by se Izarra stala ještě nebezpečnější, než již je…

"A co když první nebude hledat ji, ale Pottera? Nemůžeme si být jisti, koho by se Black pokusil najít první. Pottera a dokonat své dílo anebo svou vzdálenou neteř? A to mi připomíná, nebude Izarra představovat hrozbu pro toho chlapce? Moc dobře si totiž pamatuji vaše slova, která jste pronesl před lety, že Izarra bude hrozbou pro náš svět."

"Nemyslím, že by v součastné době mohla být pro Harryho nebezpečná sama o sobě. Vlastně… téměř každé léto strávila pár týdnů v Kvikálkově u Arabelly Figgové, matky od Christine, která je taktéž moták. Arabella během letních prázdnin Harryho, když jeho rodina odjela, párkrát hlídala. Izarra s Harrym docela vycházela." Toho vysvětlení způsobilo u Popletala další z jeho typických výbuchů vzteku.

"Vy jste nechal dítě smrtijeda v blízkosti Harryho Pottera?! To nemyslíte vážně, Brumbále! U Merlina, co vás to napadlo?!" vyštěkl podrážděně. Jeho vyrovnané a klidné vystupování nevydrželo příliš dlouho.

"Izarra je bezproblémové dítě," řekl Brumbál spokojně. On, narozdíl od Popletala, neměl se svým sebeovládáním nejmenší problém, a na okamžik se podíval na svého fénixe Fawkese, který spokojeně podřimoval na svém bidýlku. Hned na to opět obrátil svou pozornost na Ministra kouzel.

"Byla, do doby než napadala mudlu. Může to udělat znovu," protestoval Popletal.

"A proto se musí naučit, jak svou magii ovládat," prohlásil s vítězoslavným úsměvem Albus Brumbál.

"Nejspíše máte pravdu, zdá se, že je to jediný způsob jak zabránit útokům, když vám nevyhovuje podávat jí lektvar v intervalech," vyrazil ze sebe Kornelius po pár vteřinách němého hlubokého přemýšlení.

"Správně, opakované užívání lektvaru je pro Izarru naprosto nevyhovující," přitakal s úsměvem Albus a pokračoval, "myslím, že pro ni bude nejlepší, abych ji nejprve naučil uvolňovat přebytečnou magii. Pro někoho jako je ona by bylo nejvhodnější pomocí nejjednodušších kouzel bez hůlky."

"Vy ji chcete učit bezhůlkovou magii? Zešílel jste? To přeci nemůžete myslet vážně. Když jste říkal uvolnit, předpokládal jsem, že ji hodláte naučit nějaká meditační cvičení na koncentraci nebo něco podobného," vztekal se - opět - Ministr, ale v druhé polovině jeho promluvy už se jeho hlas lehce zklidnil a dala by se v něm zaslechnout i známka zoufalství.

"Pokud se nemýlím, tak prozatím je má mysl v pořádku. Meditační cvičení? Nemyslím, že to příliš pomohlo. Nejspíše by se naučila zvládat svůj vztek, ale v ovládání magii by to příliš nepomohlo. Ohledně bezhůlkové magie… Ta je velmi náročná, ale Izarry by při tom dokázala bezpečně uvolnit svou magii," ospravedlňoval svůj návrh Albus.

"Předpokládám, že vám je jasné, že k tomuto typu magie je potřeba naprostá koncentrace a soustředění. Upřímně pochybuji, že ani ne dvanáctileté dítě dokáže zůstat koncentrované po potřebnou dobu, což podle studií bývá i několik hodin v kuse, aby se ukázaly alespoň nějaké výsledky. Navíc, existuje jen minimální množství kouzelníků, kteří se ji naučili ovládat, a ona má jen pouhým jedenáct let… Je na něco takového příliš mladá."
Albus Brumbál si byl vědom, jak složitá a náročná tato magie je. A ač tu dívku neviděl mnoho let a neznal její chování a osobnost, měl hrubou představu o velikosti jejího potenciálu. Vkládal do ní naděje a doufal, že není zlá… Že nebude jako její rodiče. Věřil jí. Zatím ale netušil, jestli to je dobře nebo ne.

"Nepochybuji o tom, že to zvládne. Korneliusi, neříkal jste, že to kouzlo, které použila na mudlu, bylo použito bezhůlkově? Ona je velmi nadané dítě, jen se potřebuje naučit ovládat svou moc a postrčit správným směrem ke Světlu. Potřebuje se učit. Přeci byste nedával v sázku zdraví mudlů v jejím okolí nebo byste, u Merlina, neriskoval prozrazení kouzelnického světa, kvůli jedné dívky, která potřebuje pomoc. Že, Korneliusi?" Brumbál lehce přimhouřil oči. Moc dobře věděl, že, když se zmíní o značné možnosti odhalení jejich světa mudlům, Ministr nebude mít, při své povaze, možnost nesouhlasit.

"No, ta dívka… je vskutku… ehm, výjimečný případ. Pak tedy… Izarra je ve vašich rukou. Zařídím, ale její hlídáček nebyl funkční, takže budu mít možnost učit se magii i mimo kouzelnickou školu. Ale když někomu vážně ublíží, ten, kdo za ni ponese zodpovědnost, budete vy," svolil Ministr kouzel s tichým povzdechem, jelikož by byl klidnější, kdyby se více zabývali jeho návrhem o meditacích nebo ještě lépe - s opětovným využitím lektvaru.

"To beru jako samozřejmost, Korneliusi. Jsem velmi rád, že jsme dospěli k tomuto východisku. Jsem si jistý, že vše bude v pořádku."

"Já také… Mám ještě nějaké věci na Ministerstvu, které se nevyřídí samy od sebe. Doufám, že se příště shledáme za přívětivějších okolností." Sotva to Popletal dořekl, vstal z křesla a narovnal si lehce pokrčený hábit.

"Ach, jistě. Bylo mi potěšením vás vidět, příteli," přitakal ředitel a taktéž se zvedl od svého stolu. Několika kroky se přesunul k Ministrovi a napřáhl k němu svou pravou ruku, kterou Popletal přijal a tentokrát viditelně přívětivěji než na počátku.

"Také jsem rád, že jsem vás viděl,nashledanou, Albusi," zamumlal, pokývl hlavou, a jelikož jako Ministr kouzel neměl času nazbyt, rychle došel ke krbu, z jehož římsy si nabral hrst našedlého letaxového prášku, vhodil jej do plamenů, které ihned nabraly zelený odstín a osvítily jím celou pracovnu. Udělal krok vpřed a po udání adresy Brumbál od svého stolu mlčky sledoval, jak jeho postava mizí a plameny v krbu opět nabývají své původní oranžové barvy.
Albus Brumbál usedl za svůj stůl, do pravé ruky uchopil brk a na čistý pergamen začal psát krátký dopis určený pro Christine Davidsonovou, adoptivní matku Izarry, aby ji obeznámil tím, že by v nejbližších dnech měla počítat s jeho návštěvou.

/AN: Prohiberní - od lat. sl. prohibere = aby se zabránilo/
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 litllewitch litllewitch | 4. ledna 2012 v 20:11 | Reagovat

Je to zajímavé. Moc se těším na další kapitolu. Jsem zvědavá na Izarru. Jaká bude. A je dobré, že se zná s Harrym. Máte to moc hezky vymyšlené, děvčata.

2 pokrevni-linie pokrevni-linie | Web | 4. ledna 2012 v 20:34 | Reagovat

[1]: Děkujeme :) Budeme se snažit nezklamat :D Izarra bude velmi zajímavá holka, to teprve přijde :D Snad se budou líbit i další kapitoly :)) /Crystal & Lavender/

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 6. ledna 2012 v 8:30 | Reagovat

Tak já jsem taky zvědavá na Izzaru a doufám, že bude propracovaná. Už jsem se jednou setkala s dílem dítě Voldemorta, ale autorka z ní udělala tak zoufale kladnou a chrabrou postavu, že se to moc nedalo. Tak jsem upřímně zvědavá :D
Popletal je tu ale vystižený dokonale :D

4 Lily Lily | Web | 6. ledna 2012 v 19:05 | Reagovat

Jsem zvědavá na Izzaru, Je to moc propracovaný příběh že jsem nemohla odtrhnout oči. A to jsem Harryho ani moc nečetla.. :D

5 Simia (ony vý) Simia (ony vý) | 9. ledna 2012 v 16:50 | Reagovat

Souhlasím se všemi, je to geniální :-* ... sice mi taky příjde trochu neuvěřitelné, že Belatrix dokázala porodit v Azkabanu, ale jak už sem řekla ... JE TO GENIÁÁLNÍÍ ♥

6 Lavender Lavender | Web | 9. ledna 2012 v 16:53 | Reagovat

Vážíme si vašich názorů :) Díky moc za kladné komentáře :)

7 Marcelka Marcelka | Web | 17. března 2012 v 16:40 | Reagovat

Moc pěkné, teď záleží na tom, jaký bude mít Izzara charakter :-D

8 Kallia Kallia | Web | 21. května 2012 v 21:13 | Reagovat

Brumla a jeho nekončící klídek. :D Jinak, čmuchám v tom docela pěknou šou... jsem zvědavá, jak to bude dál - ona a Harry a podobě.

9 Poseidon Poseidon | 3. července 2012 v 18:20 | Reagovat

Prečítal som to celé!! Lubim to!! Je to ako droga! :)
A asi lubím autorku... :)

10 Poseidon Poseidon | 3. července 2012 v 18:25 | Reagovat

[9]:prepačte.. nemalo tam byť asi :)

11 pokrevni-linie pokrevni-linie | Web | 3. července 2012 v 18:29 | Reagovat

[9]: ďakujeme veľa :) :** :D *Lavender*

12 pokrevni-linie pokrevni-linie | Web | 3. července 2012 v 18:40 | Reagovat

[10]: Prepačnuto ♥ :* :D *Lavender*

13 Poseidon Poseidon | 3. července 2012 v 20:10 | Reagovat

Naozaj si teho vážím :D <3 :) *Poseidon* :D

14 Poseidon Poseidon | 3. července 2012 v 20:16 | Reagovat

[13]: ... prepačte malo tam byť reagovať na  [12]:: :)

15 Diarsie Diarsie | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 20:05 | Reagovat

Ach, vedieť písať takto...to by potom asi môj blog nezýval prázdnotou.
Prvá kapitola je hádam ešte lepšia ako tá druhá, nuž šup na druhú. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama